7 C 169/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Pohlem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 53 231,08 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 35 731,08 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % a úrokem 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % a úrokem 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 500 Kč, a to ve splátkách po , částka, , splatných vždy 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalovaném zaplacení částky:- , částka, (sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužné částky poplatku ve výši , částka, a dlužné smluvní pokuty ve výši , částka, ) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % a úrokem 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.- , částka, (sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužné částky poplatku ve výši , částka, ) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % a úrokem 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „předchůdce žalobce“) se žalovaným uzavřel dvě úvěrové smlouvy. Konkrétně dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému částku , částka, , žalovaný dosud na tuto smlouvu uhradil částku , částka, . Dne , datum, pak předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému částku , částka, , žalovaný dosud na tuto smlouvu uhradil částku , částka, . Žalobce uvedl, že jeho předchůdce před uzavřením obou smluv s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, vycházel přitom z údajů poskytnutých žalovaným, příjem žalovaného ověřil ze složenek, resp. výměru důchodu, a lustroval žalovaného v insolvenčním rejstříku.

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne , datum, uvedl, že nárok v plném rozsahu uznává a požádal o možnost uhradit dluh ve splátkách o výši , částka, .

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, soud zjistil, že obsahuje závazek předchůdce žalobce poskytnout žalovanému , částka, , které bude žalovaný spolu s úrokem a poplatky splácet v pravidelných týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, soud zjistil, že obsahuje závazek předchůdce žalobce poskytnout žalovanému , částka, , které bude žalovaný spolu s úrokem a poplatky splácet v pravidelných týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že předchůdce žalobce dne , datum, poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, a že žalovaný dosud na tuto smlouvu uhradil částku , částka, . Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že předchůdce žalobce dne , datum, poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, a že žalovaný dosud na tuto smlouvu uhradil částku , částka, . Z listiny označené jako „zákaznická karta“ ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina žalovaným a předchůdcem žalobce podepsána, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, vyživuje jednu osobu, jeho čistý příjem je , částka, , další čisté příjmy domácnosti činí , částka, , měsíční výdaje činí , částka, , externí splátky jsou , částka, . Z listiny označené jako „zákaznická karta“ ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina žalovaným a předchůdcem žalobce podepsána, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, vyživuje jednu osobu, jeho čistý příjem je , částka, , další čisté příjmy domácnosti činí , částka, , odhadované měsíční výdaje činí , částka, , externí splátky jsou , částka, , interní splátky zůstaly nevyplněny. Soudu je z jeho činnosti (z registru zahájených exekucí) známo, že proti žalovanému bylo v době, kdy uzavíral smlouvy o úvěru, vedeno nejméně 5 exekučních řízení. Z oznámení o postoupení pohledávek (včetně podacího lístku) předchůdcem žalobce adresovaným žalovanému soud zjistil, že žalovaný byl informován, že pohledávky, které jsou předmětem tohoto soudního řízení, byly postoupeny na žalobce, přičemž žalovaný byl vyzván k jejich úhradě.

5. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí v této věci.

6. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému dva úvěry ve výši 14 000 Kč, resp. 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách, přičemž tak měl učinit spolu s úrokem a poplatky. Žalovaný dosud na úvěry uhradil částku 2 500 Kč, resp. 9 000 Kč. Před poskytnutím finančních prostředků předchůdce žalobce formálně zkoumal schopnost žalovaného peníze vrátit, vyšel však pouze z neúplných údajů poskytnutých žalovaným a prověřoval jen jeho příjmy, nikoliv však již jeho výdaje a dosavadní způsob plnění dosavadních dluhů.

7. Žalobce prokázal notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávek z právního předchůdce žalobce na žalobce coby postupníka. Žalobce tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 484/2022).

8. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl., § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ.

15. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného. Skutečnost, že žalovaný nárok uznal, nemá na tento závěr soudu žádný vliv, neboť se jedná o neplatnost absolutní, vyplývající z kogentních norem stanovených na ochranu spotřebitele, a soud k takové neplatnosti přihlíží z úřední povinnosti i bez výslovných námitek žalovaného.

16. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalovaného strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

17. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).

18. Předchůdce žalobce této povinnosti nedostál, když při zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry vyšel téměř výhradně z informací poskytnutých žalovaným o jeho příjmech a výdajích a opomněl si vyžádat podklady, z nichž by mohl ověřit věrohodnost tvrzení žalovaného. Na náležité prověření skutečných příjmů, výdajů a plnění dosavadních dluhů měl předchůdce žalobce dbát o to více, že příjem žalovaného zdaleka nedosahoval ani výše minimální mzdy a že jím uváděné výdaje (4 000 Kč, resp. 3 000 Kč) byly (i vzhledem k okolnosti, že žalovaný bydlí v nájmu) zjevně fiktivní. Pokud by předchůdce žalobce vynaložil alespoň minimální úsilí a obstaral si výpis z Centrální evidence exekucí, pak by musel zjistit, že žalovaný má s plněním svých závazků zjevně problém, když je proti němu vedeno 5 exekučních řízení. Již jen pro úplnost soud dodává, že u druhého úvěru nebyly v kartě klienta vyplněny žádné údaje o interních splátkách.

19. Obě smlouvy o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatné v celém rozsahu a nároky z těchto neplatných smluv je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatných smluv. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobci náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

20. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.

21. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobce byl ochuzen toliko o částku 17 500 Kč (poskytnutých 14 000 Kč minus uhrazených 2 500 Kč a poskytnutých 15 000 Kč minus uhrazených 9 000 Kč), které představují kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalovaného, které je povinen dle ustanovení § 2993 o. z. žalobci vydat. S ohledem na § 87 odst. 1 ZSÚ soud umožnil žalovanému, aby bezdůvodné obohacení uhradil žalobci v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek.

22. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta (výrok I.). S ohledem na to, že předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, nemohly žalobci vzniknout ani nároky na úroky z prodlení, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal, když nebyly řádně zjištěny jeho možnosti poskytnuté finanční prostředky splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl procesně úspěšnější, nicméně mu v řízení náklady nevznikly.