7 C 18/2025
č. j. 7 C 18/2025-33
V PLATNOSTIOkresní soud v Břeclavi rozhodl ve věci o nároku na zaplacení částky 10 030 Kč s příslušenstvím, když zjistil, že smlouva o půjčce je absolutně neplatná kvůli porušení pravidel poskytování spotřebitelských úvěrů. Soud uznal žalobci nárok na částku 3 390 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 7,50 % ročně od následujícího dne po konci lhůty v předžalobní výzvě. Požadavek na zbytek částky, včetně úroků z prodlení a poplatků, byl zamítnut, protože z neplatné smlouvy nevznikají žádné právní nároky. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Plný text
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 030 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 3 390 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 3 390 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení.
II. Žaloba se v částce 6 610 Kč, v částce 8 824,60 Kč a v částce úroků z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 10 030 Kč od 28. 9. 2023 do 14. 8. 2024 a z částky 6 610 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 30. 10. 2024, se žalobce domáhal zaplacení částky celkem 10 030 Kč s příslušenstvím. Konkrétně žalobce požadoval: - jistinu úvěru ve výši 6 027,64 Kč, - poplatek ve výši 4 002,36 Kč, - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 224,60 Kč, - úrok z prodlení v zákonné výši 7,50 % ročně z celkové dlužné částky ve výši 10 030 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi jeho právním předchůdcem (právnická osoba, IČ: IČO) a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o půjčce č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě žalobce vyplatil žalovanému v hotovosti částku částka. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce jistinu úvěru spolu s příslušenstvím ve splátkách, nejpozději do datum.
3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum byla pohledávka ze Smlouvy postoupena na žalobce, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.
4. Na závazky vyplývající ze smlouvy dosud žalovaný uhradil celkem částka.
5. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému řádně doručit, a proto byl zrušen. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl, aniž ve věci nařizoval jednání. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění.
6. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku částka.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum bylo prokázáno, že veškeré pohledávky za žalovaným, vyplývající ze Smlouvy, nabyl žalobce.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce.
9. Z výzvy k plnění ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu, k čemuž mu poskytl lhůtu do datum.
10. S ohledem na skutečnost, že smlouva byla uzavřena v roce 2006, soud s ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) posuzoval podle § 657 a násl. a zákona č. 40/1964 Sb., („starého“) občanského zákoníku.
11. Podle § 3 odst. 1 „starého“ občanského zákoníku, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
12. Soud dále zohlednil pravidla stanovená v § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle nichž jsou poskytovatelé spotřebitelských úvěrů povinni s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná. Soud si je samozřejmě vědom skutečnosti, že v době uzavírání úvěrové smlouvy (rok 2006) ještě nebyla takto konkrétní a podrobná pravidla v českém právním řádu výslovně zakotvena. Soud však při hodnocení skutkového stavu přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, podle níž okolnost, zda je reálné splacení dluhu, by měly soudy jako obecný princip vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).
13. Vzhledem k tomu, že žalobce ani netvrdil, že by úvěruschopnost žalovaného prověřoval, natož aby ve vztahu k této skutečnosti předložil jakékoliv důkazy, vyhodnotil soud Smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s pravidly poskytování spotřebitelských úvěrů. Soud se tak uplatněným nárokem zabýval pouze z hlediska případného bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
14. Jelikož žalobce prokázal, že žalovanému v hotovosti poskytl částku 10 000 Kč, že žalovaný dosud na závazky vyplývající ze smlouvy uhradil částku 6 610 Kč a současně prokázal svou aktivní legitimaci, soud shledal žalobu důvodnou v částce 3 390 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud přiznal žalobci také nárok na zákonný úrok z prodlení, avšak pouze z částky bezdůvodného obohacení žalovaného a pouze ode dne následujícího po konci lhůty, kterou poskytl žalobce žalovanému k úhradě dluhu v předžalobní výzvě. Sazbu zákonného úroku z prodlení soud stanovil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, poplatků a příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce nebyl s žalobou úspěšný ani v 50 % jistiny, právo na náhradu nákladů řízení tak nemá. Jelikož žalovaný zůstal pasivní a žádné náklady mu nevznikly, právo na náhradu nákladů řízení nenáleží ani jemu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na nařízení exekuce.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.