7 C 183/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Irenou Hladíkovou Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o změnu výživného

I. Žalovaný je povinen platit výživné žalobci zvýšenou částkou 5 500 Kč měsíčně, splatnou do 10. dne v měsíci, na místo dosavadní částky 3 500 Kč měsíčně, počínaje dnem [datum].

II. Výrokem I. se mění rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2019 č. j. 24 P 118/2005-130.

III. Nedoplatek zvýšeného výživného od [datum] do [datum] ve výši 6 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci měsíčními splátkami 1 000 Kč splatnými spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov soudní poplatek 1 200 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobce se, za připuštění změny žaloby podle § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), domáhal zvýšení výživného od [datum] z částky 3 500 Kč měsíčně na částku 5 500 Kč měsíčně. Žalobce tvrdil, že navštěvuje [anonymizována dvě slova] [část obce] a dokončil studijní obor instalatér. Od září pokračuje ve studiu mechanik plynových zařízení. Jeho potřeby se výrazně změnily (jízdné do školy, školní potřeby, pracovní oděv, jídlo atd.). Žije ve společné domácnosti s matkou a její průměrný měsíční výdělek činí 19 500 Kč hrubého. Bydlí v pronajatém bytě a nájemné činí 13 500 Kč měsíčně. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Tvrdil, že výživné 3 500 Kč měsíčně hradil řádně do května 2022. Dostal se pak do tíživé finanční situace a v srpnu 2022 z první výplaty již výživné opět uhradil řádně. Žalovaný byl do [datum] zaměstnán jako pracovník masné výroby a jeho průměrný měsíční čistý příjem činil kolem 30 500 Kč. Pracovní poměr ukončil z důvodu příslibu práce v zahraničí, nové zaměstnání se mu nepodařilo najít. Živil se příležitostnými brigádami a jeho výdělek tak pokryl sotva jeho náklady na základní životní potřeby. Žalovaný má další vyživovací povinnost k nezletilé dceři [jméno] ve výši 2 500 Kč měsíčně a zanikla mu vyživovací povinnost k synovi [jméno] v roce 2020 ve výši 2 000 Kč měsíčně. V současné době se mu podařilo zajistit si stabilní zaměstnání se základní mzdou 21 000 Kč. Jeho čistá mzda přesahující 30 000 Kč vyžaduje enormní přesčasové a víkendové nasazení. Žalovaný má též nové stabilní bydlení ve [obec] s náklady 10 000 Kč nájemné + 4 500 Kč za služby. Jedná se o byt 2+1 a nájem je sjednán na dobu neurčitou. S bývalou manželkou je žalovaný v kontaktu a nezletilou [jméno] mívá často u sebe; otázka odpovídajícího bydlení je pro něj vždy zásadní. Žalovaný nemá hodnotný majetek, po matce zdědil malé pole u [obec] (200 m²), které je v současné době dlouhodobě užíváno zemědělským družstvem při symbolickém nájemném 1 Kč za rok. Po dokazování provedeném výpovědí účastníků soudního řízení, zprávami o příjmech rodičů žalobce a předchozími rozhodnutími byl zjištěn následující skutkový stav. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2019 č. j. 24 P 118/2005-130 byla schválena dohoda rodičů, na základě které se žalovaný zavázal přispívat na výživu žalobce (tehdy nezletilého) počínaje dnem [datum] zvýšenou částkou 3 500 Kč měsíčně. Tehdy navštěvoval žalobce (nezletilý) 9. ročník základní školy a od [datum] měl být studentem Středního odborného učiliště [část obce]. Žalovaný (otec) měl další dvě vyživovací povinnosti, a to k nezletilému [jméno] a nezletilé [jméno]. Pracoval jako řezník s čistým měsíčním příjmem 28 000 Kč. Bydlel sám v garsonce s nájmem 8 800 Kč měsíčně. Matka měla průměrný měsíční čistý příjem 15 000 Kč, z potvrzení otce byl zjištěn průměrný měsíční čistý příjem 30 500 Kč. V odůvodnění soud uvedl, že průměrný měsíční hrubý výdělek v České republice za rok 2018 v profesi zpracovatele masa a ryb činil 22 350 Kč. V současné době otci zanikla vyživovací povinnost k synovi [jméno] ve výši 2 000 Kč měsíčně v roce 2020. Trvá mu vyživovací povinnost k nezletilé [jméno], která byla rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] na základě dohody rodičů svěřena do péče matky a otec se zavázal přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 2 500 Kč měsíčně počínaje dnem [datum]. Otec u jednání dne [datum] vypověděl, že výživné 2 000 Kč měsíčně pro nezletilého [jméno] používá teď ve prospěch [jméno], se kterou se stýká, a také pro ni připravuje různé programy. Žalobce jako účastník soudního řízení odkázal na skutečnosti jím sdělované v návrhu. Podle § 163 o. s. ř. (R) ozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestaví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. V mezidobí od posledního rozhodování ohledně výživného pro žalobce došlo k podstatné změně poměrů zejména v tom, že otci zanikla v roce 2020 vyživovací povinnost k synovi [jméno], a právě o tuto částku požaduje žalobce nyní navýšit výživné od srpna 2020. Žalobce prokázal, že řádně studuje ve školním roce 2022 /2023 prezenčním studiem a připravuje se tak na výkon budoucího povolání. Argumentace žalovaného, že přispívá nyní více dceři [jméno] a má také bydlení odpovídající potřebám nezletilé [jméno], nemůže být k tíži žalobce. Je na žalovaném, aby si zákonným způsobem zajistil finanční prostředky k zajištění oprávněných potřeb obou dětí, k nimž mu vyživovací povinnost dosud trvá. V případě žalovaného soud vycházel z průměrného měsíčního čistého příjmu 30 500 Kč, kterého žalovaný dosahoval před skončením pracovního poměru z vůle žalovaného, v návaznosti na § 913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) a zániku vyživovací povinnosti žalovaného vůči synu [jméno] v roce 2020 ve výši 2 000 Kč měsíčně. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci trvá v souladu s § 910 odst. 1, § 911 odst. 1 o. z. Soud povolil žalovanému splátky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s tím, že nezaplatí-li některou ze splátek, stává se splatnou celá částka nedoplatku. Výživné má spotřební charakter a oprávněné potřeby žalobce budou splátkami uspokojeny v přiměřené lhůtě vzhledem k výši nedoplatku výživného. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; žalobce po žalovaném náhradu nákladů řízení nepožadoval. O zaplacení soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 7 odst. 1 ve spojení s § 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s § 6 odst. 3 citovaného zákona, v návaznosti na položku 7 písm. b) sazebníku poplatků, přílohy k citovanému zákonu.