7 C 217/2023
č. j. 7 C 217/2023-75
V PLATNOSTICitované zákony (6)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 6
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 87
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2390
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 86 § 87
Plný text
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 44.282,65 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 39.012,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaná dostane do prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 4.297,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a částku , částka, , zamítá.
III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to k rukám zástupce žalobce, advokáta , Jméno advokáta, .
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky , částka, , představující nesplacenou jistinu úvěru, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Dále požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalobu odůvodnil tak, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, , IČ: , IČO, ) a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky v celkové výši , částka, , které se žalovaná zavázala splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná porušila svoji povinnost hradit splátky řádně a včas, předchůdce žalobce proto úvěr ke dni , datum, zesplatnil. Na předžalobní výzvu žalovaná nereagovala a dluh nezaplatila.
2. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že předchůdce žalobce prověřoval pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. V podrobnostech žalobce odkázal na předloženou žádost o spotřebitelský úvěr. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že právní předchůdce žalobce finanční poměry žalované zjišťoval zejména z údajů, které mu poskytla žalovaná. Uvedl, že předchůdce aktivně ověřoval finanční situaci žalované také v insolvenčním rejstříku a dostupných bankovních i nebankovních registrech.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.
5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti:
6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z platební historie úvěrového účtu a z dopisu o akceptaci žádosti má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky v celkové výši , částka, a že žalovaná dosud uhradila žalobci na závazky vyplývající z této smlouvy částku , částka, .
7. Z platební historie úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem , částka, .
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z potvrzení o zaplacení kupní ceny a seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla na základě této smlouvy právním předchůdcem žalobce postoupena společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, “). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, pak bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla dále postoupena na žalobce. Oznámeními o postoupení pohledávek pak bylo prokázáno, že právní předchůdci žalobce řádně oznámili postoupení pohledávky žalované.
9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a z poštovního podacího archu bylo prokázáno, že předchůdce žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a současně ji upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou.
10. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy, pak soud z žádosti o spotřebitelský úvěr zjistil, že předchůdce žalobce vycházel z tvrzení žalované, podle nichž měsíčně pobírala mzdu ve výši , částka, a její měsíční výdaje činily asi , částka, měsíčně. Soud naopak nemá za prokázané, že by předchůdce žalobce tvrzené příjmy a výdaje žalované jakkoli prověřoval. Samotná možnost prověřovat příjmy a výdaje žalované vyjádřená ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru důkazem o tom, že předchůdce žalobce takové prověření skutečně provedl, není.
11. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů, konkrétně z odstoupení od smlouvy, standardních informací o spotřebitelském úvěru a výpisu úkonů smírného vymáhání, nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.
12. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě písemně uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, finanční prostředky ve výši celkem , částka, , které se žalovaná zavázala splácet ve splátkách specifikovaných ve Smlouvě. Žalovaná však svoji povinnost nesplnila, když uhradila pouze , částka, . Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobce postoupena na společnost KRUK, ta pohledávku dále postoupila na žalobce.
13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle judikatury vztahující se k ochraně spotřebitelů (viz. odstavec 24 rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . v. GK) se přitom jedná o neplatnost absolutní a soud ji zkoumá z úřední povinnosti.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom dospěl k závěru, že předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně nezkoumal, neboť se spolehl pouze na tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích. Nadto měsíční výdaje ve výši 3.000 Kč jsou zjevně nereálné, neboť tak nízké výdaje nemůže mít žádná běžným životem žijící osoba (jen částka životního minima pro dospělou osobu v roce 2019 činila 3.410 Kč).
20. Soud proto na základě těchto tvrzení žalobce ani nevyzýval k označení důkazů podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listinných důkazů s tím, že Smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú., a nárok žalobce tedy posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o již zmíněný rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že tuto svou povinnost řádně nesplnil.
21. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinna žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši celkem 58.350,20 Kč a že žalovaná dosud uhradila žalobci částku 19.338 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do rozdílu uvedených částek, tedy ve výši 39.012,20 Kč.
22. Soud žalované uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit její současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že není schopna bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
23. Ve zbývajícím rozsahu požadovaných smluvních úroků, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného zákonného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaná dle názoru soudu dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, jak bylo blíže rozebráno shora.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.009,90 Kč, přičemž tato částka představuje 76,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 88,1 % a úspěchu žalované v rozsahu 11,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva žaloba, vše v roce 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.