7 C 223/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 79 386,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 78 168 Kč.

II. Žaloba se, v částce 1 218,70 Kč a v částce kapitalizovaného úroku ve výši 7 261 Kč, v nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a v zákonném úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 78 168 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 874 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 79 386,70 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , Anonymizováno, , právnická osoba, , jednací v ČR prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovanou byla dne 10. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 78 168 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 24 splátkách po 3 908 Kč měsíčně. K posouzení úvěruschopnosti žalobce uvedl, že ta byla posouzena na základě databáze SOLUS a v interních a externích databázích. Žalovaná své smluvní povinnosti řádně nesplnila, neboť peněžní prostředky ve sjednané lhůtě právnímu předchůdci žalobce nevrátila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce. Kromě jistiny žalobce požaduje smluvní pokutu, úroky z prodlení, zákonný úrok a náklady spojené s uplatněním pohledávky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

3. Ze smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 5. 2022 bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 78 168 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v 24 měsíčních splátkách. Právní předchůdce žalobce si vyžádal a smluvně uvedl údaje k posouzení žádosti o úvěr, a to osobní údaje o žalovaném, její zaměstnání, a uvedení příjmů a výdajů. Dále je zde uvedeno, že žalovaná bude prověřena v registru SOLUS.

4. Z dopisu ze dne 27. 5. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce schválil poskytnutí peněžních prostředků.

5. Z odstoupení od smlouvy ze dne 28. 11. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy z důvodu prodlení žalované se splácením pohledávky.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem ze dne 11. 1. 2023 bylo zjištěno, že účastníci se dohodli na postoupení pohledávek uvedených ve smlouvě a příloze. Z přílohy ke smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla mimo jiné předmětem smlouvy o postoupení pohledávek.

7. Z dopisu ze dne 27. 1. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo rovněž žalované oznámeno žalobcem dopisem ze dne 27. 1. 2023, kterým byla současně vyzvána k její úhradě.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě pohledávky.

9. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouvy, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 78 168 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splatit dle podmínek stanovených ve smlouvě, což neučinila. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smluv žalobce nepředložil žádný důkaz, vyjma smlouvy a údajů v ní uvedených. Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.). Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

14. Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Za užití citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval splněním povinnosti právního předchůdce žalobce posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované coby spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce neprovedl posuzování úvěruschopnosti žalované ani soudu nepředložil žádné důkazy, které by takové prověřování prokazovaly. Soud dospěl k závěru, že žalobce povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nesplnil. Předmětné smlouvy o úvěru jsou tedy pro rozpor se zákonem absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu, jelikož žalobce poskytl žalované úvěr, i přestože řádně nesplnil povinnost k posouzení její úvěruschopnosti vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacená povinna ochuzenému vydat.

19. S ohledem na vše shora uvedené shledal soud nárok žalobce důvodným pouze co do částky 78 168 Kč představující poskytnuté peněžní prostředky, které žalovaná nevrátila. Soud žalobci nepřiznal ani právo na zákonný úrok z prodlení, a to s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a dále s ohledem na to, že žalovaný má od roku 2021 evidován trvalý pobyt na ohlašovně úřadu, tedy se mu ani fakticky nedostala do dispozice výzva ke splatnosti a soud má za to, že za těchto okolností nelze úrok z prodlení přiznat.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení převážně úspěšný a neúspěch spočíval pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 874 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 176 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 79 386,70 Kč sestávající z částky 4 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 800 Kč ve výši 2 898 Kč.