7 C 234/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Irenou Hladíkovou Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalované a žalobkyně zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované a žalobkyně zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 282 910 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 282 910 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 282 910 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, vše měsíčními splátkami 30 000 Kč až do úplného zaplacení, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši částkou 59 048 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to měsíčními splátkami 10 000 Kč až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov soudní poplatek 11 317 Kč do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Základ nároku České republiky vůči žalované je dán co do základu a výše. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov částku uvedenou v samostatném rozhodnutí do 3 dnů od právní moci toho rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu – došlou soudu dne 23. 6. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 282 910 Kč s příslušenstvím, které představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 282 910 Kč ode dne 22. 6. 2022 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem.

2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 15. 12. 2021 vydal Okresní soud Brno-venkov rozsudek, č. j. 12 T 80/2021-157, kterým byla žalovaná uznána vinnou ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Žalované byla nadepsaným rozhodnutím rovněž uložena povinnost nahradit poškozené škodu, která byla trestným jednáním způsobena. Žalobkyně uvádí, že škoda způsobená žalovanou žalobkyni byla vyčíslena v rámci proběhnuvšího trestního řízení ošetřujícím lékařem MUDr. [anonymizováno], který následky ohodnotil 500 body, přičemž 1 bod odpovídal částce 356,11 Kč, tj. vyčíslená škoda činila 178 055 Kč. Žalovaná tento nárok dle tvrzení žalobkyně neuznala a trvala na vypracování znaleckého posudku. Trestní soud žalobkyni v návaznosti na výše uvedené odkázal žalobkyni do občanskoprávního řízení. V návaznosti na rozhodnutí vydané v nadepsaném trestním řízení žalobkyně požádala o vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, který vypracoval MUDr. [jméno] [příjmení], soudní znalec, kdy tento v souladu s metodikou Nejvyššího soudu České republiky vyčíslil způsobenou újmu na 282 910 Kč.

3. Žalovaná byla před zahájením soudního řízení vyzvána předžalobní výzvou, na jejímž základě však žalobkyni ničeho neuhradila.

4. Okresní soud Brno-venkov vydal dne 8. 9. 2022 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 174531/2022-6, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 282 910 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z nadepsané částky za období od 22. 6. 2022 do zaplacení a náhradou nákladů řízení ve výši 35 428,80 Kč. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor.

5. Žalovaná v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 8. 9. 2022, doručeném dne 29. 9. 2022, uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, byť částečně. K předmětné věci pak žalovaná uvedla, že měla zájem o osobní schůzku, aby se přesvědčila o existenci jizev a k projednání finančních možností žalované ve vztahu k náhradě škody, přičemž tato však nebyla realizována. Žalovaná ve svém vyjádření dále uvedla, že znalecký posudek vypracovaný MUDr. [příjmení] neobsahuje fotografie jizev, tak jak tomu, dle jejího názoru, v obdobných případech bývá. Žalovaná rovněž zpochybnila diagnózu posttraumatické stresové poruchy, když uvádí, že tuto je oprávněn diagnostikovat pouze lékař z oboru psychiatrie, a dále uvedla, že i jinde znalec vychází ze sdělení žalobkyně a jejího subjektivního vnímání. Závěrem žalovaná uvedla, že je toho názoru, že část nároku byla v rozsahu 88 386 Kč již zahrnuta v rozhodnutí trestního soudu a v této části již také uhrazena.

6. K podanému odporu a důvodům v něm uvedeným žalobkyně dne 7. 12. 2022 doručila soudu vyjádření, ve kterém uvedla, že je ke schůzce mezi žalobkyní a žalovanou vskutku nedošlo. K této skutečnosti pak poskytuje několikero výňatků z komunikace mezi právními zástupci obou účastníků, kdy z těchto vyplývá, že žalobkyně požadovala ze strany žalované předložení konkrétních návrhů mimosoudního urovnání věci. Žalovaná však, dle tvrzení žalobkyně, takový návrh neposkytnula, v důsledku čehož k osobní schůzce mezi účastníky řízení nedošlo. Žalobkyně rovněž uvedla, že znalec MUDr. [příjmení] si za závěry svého posudku plně stojí. Stejně tak žalobkyně odmítla, že by částka ve výši 88 386 Kč pokrývala žalovanou částku s tím, že tato byla samostatným nárokem žalobkyně. Závěrem pak žalobkyně uvedla, že to byla ona, kdo se po celou dobu pokoušel o mimosoudní řešení, konkrétně požadavkem na zaplacení částky 178 055 Kč, která byla vyčíslena ošetřujícím lékařem a je to tedy naopak žalovaná, která způsobila nutnost vynaložení dalších nákladů, jejichž úhrada je po žalované rovněž požadována.

7. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 1. 3. 2023, kdy soud na jednání provedl dokazování listinnými důkazy, zejména spisem Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 12 T 80/2021, fotodokumentací, lékařskými zprávami, odborným vyjádřením MUDr. [příjmení] a znaleckým posudkem. Soud rovněž provedl výslech soudního znalce MUDr. [jméno] [příjmení] (protokol o jednání). Byl zjištěn následující skutkový stav.

8. Ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 12 T 80/2021 soud zjistil, že dne 7. 10. 2020 v době okolo 18:00 hod. v katastru obce Dolní Kounice, okres Brno-, na místě označovaném jako Práškuv kopec došlo k incidentu, při kterém došlo ke zranění žalobkyně v důsledku nezabezpečení psa žalované, který napadl žalobkyni a způsobil jí poranění levého prsu, levé paže a ramene spočívající v mnohačetných otevřených ranách do podkoží, krevním výronu, těžkém hlubokém zhmoždění tkání, stopách po zubech po těle žalobkyně. Za toto jednání, tj. nezabezpečení psa, kterého venčila volně a bez náhubku, byla žalovaná rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 12. 2021 č. j 12 T 80/2021-157 (právní moc dne 15. 12. 2021), uznána vinnou ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti, když jinému z nedbalosti ublížila na zdraví tím, že porušila důležitou povinnost uloženou jí zákonem. Žalovaná byla v trestním řízení odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 18 měsíců. Žalované byla rovněž uložena povinnost nahradit poškozené žalobkyni škodu ve výši 88 386 Kč. Z fotodokumentace na č.l. 38, 39, 41, 43, 44, 45, 88-91 ve spisu sp. zn. 12 T 80/2021 soud zjistil podobu místa události, rozsahu zranění žalované těsně po incidentu v sanitním voze a poté podobu rozsahu zranění 2. den po incidentu, tedy dne 9. 10. 2020. Z odborného vyjádření MUDr. [příjmení] na č. l. 59 a lékařských zpráv na č. l. 60, 61-64, 65, 66-67, 68, 69, 70-73, 74,77, 78-80, 81-84, 85-87 trestního spisu vzal soud za prokázané, že žalobkyně utrpěla při incidentu ze dne 7. 10. 2020 následující zranění: mnohačetné otevřené rány ramene a paže vlevo (celkem 6 otevřených ran o velikosti od 3 do 1 cm zasahující hluboko do podkoží), krevní výron levé paže, těžké hluboké zhmoždění tkání levého prsu zaujímající celý prs, stopy po zubech na kůži, hematomy a drobné ranky jako stopy po kousnutí na levém boku hrudníku nad dolními žebry. Soud z nadepsaných listin rovněž zjistil postupný vývoj podoby zranění žalobkyně vč. procesu postupné rekonvalescence a v průběhu léčení.

9. Znalecký posudek vypracovaný soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, MUDr. [jméno] [příjmení] prokázal dřívější zjištění o mnohačetných otevřených ranách na rameni a paži vlevo (celkem 6 otevřených ran o velikosti od 3 do 1 cm zasahující hluboko do podkoží), krevní výron levé paže, těžké hluboké zhmoždění tkání levého prsu zaujímající celý prs, stopy po zubech na kůži, hematomy a drobné ranky jako stopy po kousnutí na levém boku hrudníku nad dolními žebry. Ze závěru znaleckého posudku pak byla soudem zjištěna výše částky odpovídající ztížení společenského uplatnění dle metodiky Nejvyššího soudu České republiky, která po zohlednění věku poškozené žalobkyně, činí celkem 282 910 Kč.

10. Na jednání konaném dne 1. 3. 2023 byl rovněž proveden výslech soudního znalce, MUDr. [jméno] [příjmení], který odkázal na vypracovaný znalecký posudek. Na dotaz právního zástupce žalované znalec uvedl, že následky ve formě ztížení společenského uplatnění již ze své podstaty jsou následky trvalými s tím, že k hodnocení došlo po 1 roce po incidentu, přičemž dle metodiky Nejvyššího soudu České republiky jsou takové následky hodnoceny jako následky trvalé. Současně znalec konstatoval, že současný zdravotní stav je ustálený, a že pro určení trvalosti následků nelze vyčkávat dalších 10-20 let. K jizvám na těle žalobkyně znalec uvedl, že u jejich velikost pochopitelně při výpočtu hraje roli, že tyto pečlivě změřil a zaznamenal v rámci znaleckého vyšetření, přičemž tyto již nikdy nebude možné v plném rozsahu odstranit, pouze bude možné částečné zmenšení, například prostřednictvím laseru. Ve vztahu k psychické újmě znalec uvedl, že vycházel z posouzení Mgr. [jméno] [příjmení], tvrzení žalobkyně a v kontextu vývoje událostí. Pokud by žalobkyně docházela k psychiatrovi či používala medikamenty, kvalifikátor by se ještě zvýšil. Znalec vycházel z jemu známého zdravotního stavu posuzované.

11. Podle ustanovení § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), (V) yžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

12. Podle ustanovení § 2910 o. z. (Š) kůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva 13. Podle ustanovení § 2933 o. z. (Z) působí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.

14. Podle ustanovení § 2958 o. z. (P) ři ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

15. Podle ustanovení § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), (J) estliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.

16. Podle ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. (S) oud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

17. K žalobci uplatněnému nároku na náhradu újmy (škody) soud nejprve uvádí, že pro úspěšné uplatnění tohoto nároku je zapotřebí, aby byly splněny tři základní podmínky, kterými jsou existence protiprávního jednání, kterým byla újma způsobena, vznik následku, tj. vznik předmětné újmy, a mezi nimi působící příčinná souvislost, přičemž vše musí být založeno na dostatečných skutkových tvrzeních podpořených přiloženými důkazy.

18. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je v celém jejím rozsahu důvodná. Na základě v řízení předložených důkazů a rovněž s přihlédnutím k vázanosti soudu ve smyslu § 135 o. s. ř. soud považuje za jednoznačně prokázané, že žalovaná svým jednáním porušila jí zákonem uloženou prevenční povinnost ve smyslu § 2900 o. z., když dostatečně nezajistila svého psa, který následně způsobil žalobkyni újmu na jejích absolutních právech, konkrétně na jejím zdraví. V tomto směru byla, dle názoru soudu, na základě předložených důkazů, zejména pak z lékařských zpráv, odborných vyjádření a znaleckého posouzení, na jisto postavena újma vzniknuvší žalobkyni, stejně jako příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vzniklou újmou. Tuto soud považoval za prokázanou, když nezajištění vlastního psa, jeho následný útěk a útok na žalobkyni, je nespornou příčinou vzniku újmy na právech žalobkyně. Jestliže pak jde o samotnou odpovědnost žalované za způsobenou újmu, zde soud aplikoval ustanovení § 2910 o. z., u újmy způsobené zvířetem pak specificky ustanovení § 2933 o. z. Ve vztahu k náhradě vyvažující vytrpěné bolesti, soud vycházel z toho, že o této bylo rozhodnuto již v rámci rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov ve věci vedené pod sp. zn. 12 T 80/2021 s tím, že v současném řízení je požadována již pouze náhrada za ztížení společenského uplatnění, která představuje samostatný nárok rozdílný od náhrady za vytrpěné bolesti, a představuje kompenzaci za vznik tzv. překážky lepší budoucnosti.

19. Při stanovení výše kompenzace za ztížení společenského uplatnění soud vycházel zejména ze znaleckého posudku předloženého ze strany žalobkyně, vypracovaného soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, MUDr. [jméno] [příjmení], ze dne 10. 6. 2022. Tento ve svém znaleckém posudku vyčíslil náhradu za ztížení společenského uplatnění na žalovanou částku, tedy částku ve výši 282 910 Kč. Znalec u ústního jednání přesvědčivě vysvětlil závěry svého znaleckého zkoumání, kdy soud tento posudek považuje za odborně podložený a řádně odůvodněný.

20. Žalovaná tuto částku jinak, konkrétním způsobem, nezpochybnila a pouze obecnými tvrzeními sporovala to, zdali jsou následky celoživotní a zpochybnila vznik posttraumatické stresové poruchy. Dále uvedla to, že je jí tato událost líto, že v trestním řízení spolupracovala, doznala se a trestní následky nese do dnes, což, ač soud žalované uvěřil, v občanskoprávním řízení o náhradu za způsobenou újmu a její výši nemá z hlediska odpovědnosti za způsobenou škodu zásadní právní relevanci, a to oproti rozhodování v trestním řízení při posuzování zavinění. K námitce žalované o absenci fotografií zachycujících jizvy na těle žalobkyně v rámci znaleckého posudku soud uvádí, že fotografie byly obsaženy již v trestním spisu, se kterým měla žalovaná možnost se podrobně seznámit v rámci trestního řízení. Pokud jde o námitky o doživotnosti následků a vzniku PTSP, zde soud vycházel ze znaleckého posudku, jehož závěry se žalované nepodařilo zpochybnit.

21. Ohledně tvrzení žalované, týkající se její osobní a ekonomické situace a snahy o smírné vyřešení před zahájením soudního řízení soud uvádí, že si je vědom skutečnosti, že žalovaná je starobní důchodkyní, nicméně považuje za nutné uvést, že to sama žalovaná do značné míry přispěla k navýšení nárokované částky ze strany žalobkyně, která v proběhnuvším trestním řízení po žalované požadovala úhradu o více než 100 000 Kč nižší a byla to právě žalovaná, která požadovala vypracování znaleckého posudku, který nejen, že si vyžádal další náklady na jeho vyhotovení, ale i ohodnotil míru ztížení společenského uplatnění žalobkyně na částku vyšší než byla původně žalobkyní požadována. Žalované rovněž ničeho nebránilo tomu, aby se s žalobkyní pokusila dosáhnout smírného řešení ve formě splátek přijatelných jak pro žalobkyni, tak pro žalovanou. Soud však na základě výše uvedeného a při zohlednění výše náhrady a jejího charakteru umožnil žalované plnění ve splátkách, jak je uvedeno ve výroku I. Rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy náhrada nákladů právního zastoupení se sestává z odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 6 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve výši 9 460 Kč za jeden úkon právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření k odporu, účast u jednání soudu dne 1. 3. 2023). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení navýšení 21 %; právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy soud žalobkyni na náhradě nákladů přiznal částku 59 048 Kč (5 x 9 460 Kč + 5 x 300 Kč + 10 248 Kč).

23. Výrokem III. soud uložil žalované povinnost k úhradě soudního poplatku za řízení ve výši 11 317 Kč. Soud v této části rozhodnutí aplikoval ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého je navrhovatel, jemuž byla způsobena újma, v řízení o náhradu újmy na zdraví nebo újmy způsobené usmrcením včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví nebo usmrcením a náhrady nákladů léčení, od placení soudního poplatku osvobozen. Soud pak při svém rozhodnutí dále aplikoval ustanovení § 2 odst. 3 věty první téhož zákona, na jehož základě platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.

24. Výrokem IV. soud rozhodl podle § 155 odst. 1 o. s. ř. tak, že základ nároku České republiky vůči žalované je dán co do základu a výše s tím, že povinnost k zaplacení bude stanovena samostatným rozhodnutím.