7 C 243/2017

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví <b>I. Podílové spoluvlastnictví žalobce [celé jméno žalobce], [rodné číslo] a žalované [celé jméno žalované] [rodné číslo] k nemovitým věcem: pozemku [anonymizována dvě slova] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], jehož součástí je stavba budova s [adresa] [anonymizována dvě slova] zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] u [stát. instituce], [stát. instituce] se zrušuje.</b> <b>II. Nemovité věci: pozemek [anonymizována dvě slova] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], jehož součástí je stavba budova s [adresa] [anonymizována dvě slova] zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] u [stát. instituce], [stát. instituce] se přikazují žalobci [celé jméno žalobce], [rodné číslo] do jeho výlučného vlastnictví.</b> <b>III. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku vyplatit žalované na vypořádání jejího podílu částku 166 667 Kč.</b> <b>IV. Protinávrh žalované spočívající v návrhu na rozdělení nemovitých věcí: pozemku [anonymizována dvě slova] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], jehož součástí je stavba budova s [adresa] [anonymizována dvě slova] zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] u [stát. instituce], [stát. instituce] formou vymezení bytových jednotek s určením spoluvlastnických podílů na pozemku [anonymizována dvě slova] se odmítá.</b> <b>V. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi na náhradě nákladů řízení částku 5 514 Kč.</b> <b>VI. Žalobci se po právní moci tohoto rozsudku vrací záloha na předpokládané náklady důkazu ve výši 5 000 Kč.</b> <b>VII. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 81 948 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou ze dne 12. 10. 2017, která byla u soudu podána dne 16. 10. 2017, domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zrušil jeho podílové spoluvlastnictví s žalovanou k následujícím nemovitostem: pozemku [anonymizována dvě slova] o výměře [výměra] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] – [anonymizována dvě slova], s odůvodněním, že účastníci se v minulosti stali podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to v poměru ideálních šestin, kdy žalobce vlastní pět šestin (5/6) předmětných nemovitostí a žalovaná vlastní jednu šestinu (1/6) předmětných nemovitostí. Žalobce v žalobě dále uvedl, že užívání předmětných nemovitostí vede mezi účastníky k vážným a opakovaným neshodám. O užívání předmětných nemovitostí ani o případném zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nim se nemohou spoluvlastníci dlouhodobě dohodnout. Proto přistoupil k podání žaloby. Žalobce má za to, že předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné, a to s ohledem na jejich uspořádání, tak i s ohledem na poměr spoluvlastnických podílů. S ohledem na tuto skutečnost proto navrhl, aby spoluvlastnictví účastníků bylo zrušeno a nemovitosti byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví a on byl povinen žalované uhradit přiměřenou náhradu za její spoluvlastnický podíl.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že souhlasí s tvrzením žalobce, co do označení předmětu řízení s uvedením spoluvlastnických podílů obou účastníků. Dále uvedla, že i ona má zájem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, popřípadě na jiném uspořádání věci. K tomu žalovaná uvedla, že dle ústního odborného posouzení lze v domě po drobných stavebních úpravách (úprava vstupu a instalace podružných měřidel pro dodávaná média) vymezil dvě samostatné bytové jednotky se spoluvlastnictvím k podílům na pozemku a společných částech domu. Jako eventuální řešení navrhla žalovaná přikázání nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví s tím, že by žalobce vyplatila.

3. V souvislosti s návrhem žalované na rozdělení domu na bytové jednotky ji soud poučil ve smyslu ust. § 43 odst. 1 a 2 zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o tom, že její návrh je neurčitý, neboť neobsahuje konkrétní způsob rozdělení nemovitosti, včetně projektu, popřípadě návrhů prohlášení o rozdělení nemovitosti na bytové jednotky. Zároveň byla žalovaná poučena o možnosti odmítnutí jejího protinávrhu, pokud neurčitost návrhu (protinávrhu) neodstraní způsobem uvedeným v poučení. Protože žalovaná neurčitost protinávrhu ve smyslu poučení soudem neodstranila, soud její protinávrh odmítl (výrok IV. tohoto rozsudku).

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: nejprve je třeba konstatovat, že mezi účastníky řízení bylo nesporné a tudíž i soud měl za prokázané, že jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to v poměru ideálních šestin, kdy žalobce vlastní pět šestin (5/6) předmětných nemovitostí a žalovaná vlastní jednu šestinu (1/6) předmětných nemovitostí. Toto má soud za prokázané i z přiloženého výpisu z katastru nemovitostí listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [územní celek].

5. Ze znaleckého posudku účel. [číslo] ze dne 12. 8. 2019 má soud za prokázané, že znalec na základě místního šetření stanovil obvyklou cenu nemovitostí částkou 1 000 000 Kč a zároveň konstatoval, že v reálném rozdělení domu na dvě části, při zachování spoluvlastnických poměrů, nepovažuje za reálné. Toto zároveň potvrdil i při svém výslechu.

6. Z výpisu z bankovního účtu vedeného u [právnická osoba] za období od 14. 12. 2019 do 13. 1. 2020 vedeného na jméno žalobce má soud za prokázané, že žalobce měl na tomto účtu ve výše uvedeném období částku 203 554,42 Kč.

7. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění. Žalovaná soudu předložila k důkazu dopis adresovaný žalobci s výzvou k podílení se na financování údržby předmětných nemovitosti. Toto však neučinila součástí svého protinávrhu. Ze stejného důvodu pak soud neučinil ani žádná zjištění z faktury [číslo] z technické zprávy o statice budovy. V reakci na poučení soudem žalovaná soudu předložila zákres rozdělení nemovitosti. Tento zákres neurčitost protinávrhu žalované neodstraňuje.

8. S ohledem na skutečnost, že žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že by v případě nemožnosti reálného rozdělení nemovitosti měla zájem o vlastnictví celé nemovitosti, soud očekával, že k tomu případně doplní tvrzení o tom, proč by předmětné nemovitosti měly být přikázány do jejího výlučného vlastnictví a potvrzení o tom, že disponuje prostředky (nebo alespoň příslibem) k vyplacení podílu žalobce. Nic takového žalobkyně neuvedla a neprokázala.

9. Podle ust. § 1140 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb,. občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

10. Podle ust. § 1142 odst. 1 „o. z.“ jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

11. Podle ust. § 1143 „o. z.“ nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

12. Podle ust. § 1144 odst. 1 „o. z.“ je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

13. Podle ust. § 1147 „o. z.“ není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

14. Za užití právě citovaných ustanovení„ o. z.“ soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Na prvním místě je třeba konstatovat, že soud neshledal žádné důvody, proč předmětné podílové spoluvlastnictví nezrušit. S ohledem na ust. § 1140 odst. 1 „o. z.“, nelze nutit žalobce v podílovém spoluvlastnictví setrvávat. Z provedeného dokazování, z podání učiněných v rámci řízení, ale i z neúspěšného mediačního řízení, má soud zároveň za prokázané, že účastníci nejsou dlouhodobě schopni se na způsobu vypořádání spoluvlastnictví dohodnout. Soud tedy výrokem I. tohoto rozsudku podílové spoluvlastnictví účastníků řízení k projednávané nemovitosti zrušil, a to na základě ust. § 1143 „o. z.“, neboť mezi účastníky řízení nedošlo k mimosoudní dohodě o jeho zrušení.

15. Zároveň se soud musel následně zabývat otázkou vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví. Občanský zákoník (ust. § 1144 odst. 1) jako v pořadí první způsob vypořádání stanoví reálné rozdělení společné věci na dvě či více samostatných věcí. Jak již bylo výše konstatováno, účastníci se nebyli schopni na dalším uspořádání domluvit. Z provedeného dokazování – znaleckého posudku – má soud za prokázané, že rozdělení předmětných nemovitostí při zachování podílů (jak z hlediska velikosti, tak z hlediska hodnoty) není možné. S ohledem na vztahy mezi účastníky, prezentované pokusem o vypořádání, resp. výzvou k úhradě nákladů na údržbu, má soud (pomine-li, že žalovaná tento návrh neučinila dostatečně určitě) za prokázané, že„ přeměna“ jednoho typu spoluvlastnictví (podílové spoluvlastnictví) na jiný typ (vlastnictví bytové jednotky a spoluvlastnictví společných částí domu a pozemků) by v tomto případě nebyla účelná, tj. nevyřešila by vztah účastníků k výše zmiňovaným problémům. Soud dospěl k právnímu závěru, že reálné rozdělení předmětné nemovitosti (jakýmkoliv způsobem) není možné.

16. Na místě tedy bylo zvažovat v pořadí druhý způsob vypořádání spočívající v přikázání společné věci za přiměřenou náhradu některému ze spoluvlastníků, který je zakotven v ust. § 1147 „o. z.“ Žalobce v daném případě odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 11. 2009 sp. zn. 22 Cdo 1249/2008), kdy má za to, že jako vlastníku výrazně většího ideálního podílu na předmětných nemovitostech by měly být tyto nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Žalovaná ve svém vyjádření k návrhu žalobce uvedla, že ona sama dává přednost rozdělení nemovitostí na samostatné bytové jednotky při spoluvlastnictví pozemků a společných částí předmětných nemovitostí, tím ale fakticky neuvedla žádné důvody, pro které by měl rozhodnout tak, že by ji určil jako výlučného vlastníka předmětných nemovitostí. Žalovaná navíc ani neuvedla, ani neprokázala, zda v případě přikázání předmětných nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví, disponuje finančními prostředky k vyplacení za vypořádání podílu žalobce. Při tomto skutkovém stavu a za tohoto důkazního stavu tedy soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku II. a III. tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 81 948 Kč. Soud obvykle ve smyslu ustanovení § 150 „o. s. ř.“ náklady řízení v řízeních o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nepřiznává žádnému z účastníků, neboť má za to, že nelze spravedlivě určit, kdo z účastníků byl ve věci úspěšný a kdo nikoliv. V tomto konkrétním případě však nastala specifická situace, kdy žalovaná vznesla protinávrh, spočívající v jiném způsobu vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví, K jejímu protinávrhu se prováděla významná část dokazování. Navíc její protinávrh byl neurčitý (soud jí v souvislosti s tím poučil, včetně výzvy, jak má být tato neurčitost odstraněna) a soudu tedy nezbylo, než protinávrh žalované odmítnout. V daném případě tedy lze jednoznačně určit, kdo byl ve věci úspěšný a kdo nikoliv. Soud tedy, jak již bylo výše konstatováno, nárok na náhradu nákladů řízení přiznal žalobci. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 334 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 166 666 Kč sestávající z částky 7 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 16. 8. 2017, z částky 7 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 12. 10. 2017, z částky 7 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k protinávrhu žalované) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 31. 1. 2018, z částky 7 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 6. 2019, z částky 7 780 Kč za účast při úkonu (místní šetření v rámci zpracování znaleckého posudku) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 7. 2019, z částky 7 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 11. 2019 a z částky 7 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 1. 2020 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 278,02 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 6. 2019 náhrada 1 113,36 Kč za 122 ujetých km v částce 713,36 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 5,2 l /100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 7. 2019 náhrada 937,94 Kč za 92 ujetých km v částce 537,94 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 5,2 l /100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 11. 2019 náhrada 1 113,36 Kč za 122 ujetých km v částce 713,36 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 5,2 l /100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 1. 2020 náhrada 1 113,36 Kč za 122 ujetých km v částce 713,36 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 5,2 l /100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 60 838,02 Kč ve výši 12 775,98 Kč.

18. Soud dále posuzoval, kdo z účastníků, popřípadě v jakém poměru, by se měli účastníci podílet na náhradě nákladů státu. I s ohledem na výše uvedené soud dospěl soud k názoru, že tyto důkazy byly prováděny ve prospěch tvrzení žalované a navíc žalovaná ve věci byla zcela neúspěšná, a proto soud o těchto nákladech rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.

19. Vzhledem k tomu, že soud rozhodl o tom, že náklady státu má zaplatit žalovaná, a protože žalobci byla předepsána záloha na náklady státu, byla mu tato záloha v celém rozsahu výrokem VI. tohoto rozsudku vrácena.

20. Rozsudek v této věci vyhlášený při jednání dne 31. 1. 2020 obsahoval ve výrocích I. a II. zjevnou chybu v psaní, kdy rodné číslo žalobce bylo uvedeno nesprávně. Tuto chybu soud v písemném vyhotovení rozsudku podle ust. § 164 o.s.ř. opravil.