7 C 32/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 21 173,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se v částce , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , v částce úroku ve výši 28,47 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

IV. Žaloba se v částce , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , v částce úroku ve výši 25,14 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne , datum, , domáhal zaplacení částky ve výši celkem , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok žalobce odvozuje od dvou úvěrových smluv, které s žalovaným uzavřel jeho právní předchůdce – společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, . Konkrétně se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřenou dne , datum, („První smlouva“) a č. , hodnota, , uzavřenou dne , datum, („Druhá smlouva“).

2. První smlouvou byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Uzavřením této smlouvy se žalovaný zavázal, že tuto částku vrátí právnímu předchůdci žalobce společně s částkou , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných smluvních úroků s úrokovou sazbou ve výši 25,14 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a společně s poplatkem za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši , částka, . Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit ve 21 měsíčních splátkách po , částka, , poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný splátky úvěru částečně hradil, nehradil však řádně a včas. Celkem dosud žalovaný právnímu předchůdci žalobce na nároky vyplývající z První smlouvy uhradil částku , částka, . Dlužná částka podle žalobce činí , částka, , společně se smluvním a zákonným úrokem z prodlení.

3. Druhou smlouvou byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Uzavřením této smlouvy se žalovaný zavázal, že tuto částku vrátí právnímu předchůdci žalobce společně s částkou , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných smluvních úroků ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 28,47 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a společně s poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit ve 45 týdenních splátkách po , částka, , poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný splátky úvěru částečně hradil, nehradil však řádně a včas. Celkem dosud žalovaný žalobci na nároky vyplývající z Druhé smlouvy uhradil částku , částka, . Dlužná částka podle žalobce činí , částka, , společně se smluvním a zákonným úrokem z prodlení.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly pohledávky z obou úvěrových smluv postoupeny z právního předchůdce žalobce na žalobce. Ani přesto, že žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek, žalovaný na dluh neuhradil ničeho.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

7. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena První smlouva, na základě níž byly žalovanému bezhotovostně poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Touto smlouvou se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit ve 21 měsíčních splátkách po , částka, , spolu s částkou , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných smluvních úroků s úrokovou sazbou ve výši 25,14 % ročně a společně s poplatkem za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, .

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena Druhá smlouva, na základě níž byly žalovanému bezhotovostně poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Touto smlouvou se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit ve 45 týdenních splátkách po , částka, , společně s částkou , částka, představující součet kapitalizovaných smluvních úroků s úrokovou sazbou ve výši 28,47 % ročně, společně s poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Poslední splátka byla stanovena na , datum, .

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky a dokladem o jeho odeslání má soud za prokázané, že žalobce se stal věřitelem pohledávek z obou smluv o spotřebitelském úvěru.

11. Z „Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne , datum, vyplývá, že žalobce před podání žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky.

12. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o první úvěr uvedl následující skutečnosti. Bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání, je rozvedený, úvěr si bere z důvodu neočekávaných výdajů, nevyživuje žádné další osoby, není vlastníkem automobilu a je zaměstnán na plný úvazek jako montér. Jeho pravidelný měsíční příjem činí , částka, , odhadované měsíční výdaje činí , částka, . Společnosti , právnická osoba, již splácí , částka, měsíčně, kreditní kartu nemá, zápůjčky u jiné společnosti také ne. Podle zákaznické karty právní předchůdce žalobce tyto skutečnosti ověřoval z výplatních pásek, není zřejmé, za jaké období. Není zřejmé, z jakých jiných zdrojů právní předchůdce žalobce při zkoumání úvěruschopnosti vycházel.

13. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl tytéž skutečnosti jak při žádosti o první úvěr, došlo pouze ke změně pracovní pozice na stavebního dělníka a snížení čistých příjmů na , částka, a u výdajů došlo ke zvýšení splátek společnosti , právnická osoba, na , částka, měsíčně. Tyto skutečnosti právní předchůdce žalobce ověřoval z výplatních pásek za období březen a duben 2020. Není zřejmé, z jakých jiných zdrojů právní předchůdce žalobce při zkoumání úvěruschopnosti vycházel.

14. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny, s výjimkou tvrzení, že v insolvenčním rejstříku prověřil, zda neprobíhá insolvence.

15. Z ostatních soudem provedených důkazů nevyplynulo již nic významného pro posouzení věci.

16. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze dvou smluv o zápůjčce, uzavřených podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

20. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, .

21. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

22. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

23. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

24. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

30. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

31. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

32. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

33. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalovaného řádně neověřoval, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně neprověřil a nezohlednil.

34. Žalobce soudu nepředložil (kromě zákaznických karet) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval.

35. Pokud jde o příjmy žalovaného, ty právní předchůdce žalobce údajně zjišťoval z výplatních pásek, v prvním případě však není ze zákaznické karty zřejmé, za jaké období, v druhém případě se pak jednalo pouze o dva měsíce. Takové posouzení příjmů soud považuje za značně laxní a neodpovídající požadavkům § 86 z. s. ú.

36. Těmto požadavkům pak zcela zjevně neodpovídá způsob, jakým právní předchůdce žalobce (ne)posuzoval výdaje žalovaného. Právní předchůdce žalobce se spokojil s tvrzením žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Tyto výdaje nebyly nijak konkretizovány ani dokládány. Je přitom zjevné, že v ekonomické realitě let 2019 a 2020, kdy žalovaný navíc žil v nájmu, taková výše výdajů nemůže odpovídat skutečnosti.

37. Lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce ani u jedné z úvěrových smluv nedodržel podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, když ani po stránce příjmové, ale zejména po stránce výdajové řádně neověřil úvěruschopnost žalovaného. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje obě smlouvy o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatné.

38. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

39. Z provedeného dokazování vyplývá, že:- v případě První smlouvy žalovaný obdržel od právního předchůdce v hotovosti částku 21 000 Kč a na závazky vyplývající z První smlouvy dosud uhradil celkem 14 236 Kč;- v případě Druhé smlouvy žalovaný obdržel od právního předchůdce v hotovosti částku 6 000 Kč a na závazky vyplývající z Druhé smlouvy dosud uhradil celkem 3 134 Kč.

40. Soud proto uložil žalovanému uhradit žalobci rozdíl mezi poskytnutou jistotou a tím, co žalovaný dosud na První, resp. Druhou smlouvu uhradil.

41. Soud žalobci v obou případech přiznal také zákonný úrok z prodlení od 17. 6. 2023 do zaplacení. Splatnost pohledávky soud odvíjí od Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 1. 6. 2023, v níž žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu do 16. 6. 2023. Dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení. Ke dni 17. 6. 2023 činila zákonná výše úroku z prodlení 15,00 % ročně, proto soud přiznal žalobci u dluhu z bezdůvodného obohacení zákonný úrok v této výši.

42. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

43. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že k závěru o neplatnosti smlouvy by soud dospěl i pokud by žalobce řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného, a to podle ustanovení § 588 o. z., když sjednaný úrok je zjevně v rozporu s dobrými mravy.

44. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Každý z účastníků byl úspěšný přibližně ve stejném rozsahu, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.