7 C 41/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Irenou Hladíkovou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 30 055,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 055,94 Kč, kapitalizovaný úrok 2 397,69 Kč, úrok 22,56 % ročně z částky 29 055,94 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 29 055,94 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni další zákonný úrok z prodlení 1,75 % ročně z částky 29 055,94 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši částkou 3 381 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne 23. 8. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 055,94 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 2 397,69 Kč za dobu od 1. 4. 2020 do 14. 12. 2020, úroku ve výši 22,56 % ročně z částky 29 055,94 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 29 055,94 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi žalobkyní a právnická osoba a.s. a na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi právnická osoba a.s. a společností právnická osoba (banka). Banka uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o vydání kreditní karty číslo která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Všeobecné obchodní podmínky banky a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Na základě této smlouvy banka poskytla žalovanému úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný povinen hradit veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty dle Ceníku banky. Úroky, poplatky a vzniklé náklady byly splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Žalovaný nesplnil svou povinnost splácet čerpaný úvěr, čímž porušil své smluvní povinnosti. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s tímto smluvním ujednáním tak banka dopisem ze dne 31. 3. 2020 přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 29 055,94 Kč a poplatků ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně požaduje rovněž smluvní úrok ve výši 22,56 %, který za dobu od 1. 4. 2020 do 14. 12. 2020 kapitalizovala na částku 2 397,69 Kč a dále jej požaduje od z částky 29 055,94 Kč za dobu od 15. 12. 2020 do zaplacení. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu se domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil. Žalovaný byl poučen v souladu s § 114a odstavec 2 písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.). Ve věci bylo nařízeno jednání na 17. 3. 2022. Žalobkyně se z jednání omluvila podáním ze dne 23. 2. 2020, žalovaný se k jednání bez omluvy ač řádně předvolán nedostavil, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud ze žalobních tvrzení a předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty název číslo ze dne datum bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (banka) a žalovaným byla uvedeného dne uzavřena smlouva o vydání kreditní karty s požadovaným úvěrovým limitem 30 000 Kč. Výše úrokové sazby byla sjednána pro hotovostní transakce ve výši 22,56 % ročně a ve výši 25,08 % ročně pro bezhotovostní transakce. Bylo sjednáno, že pokud se klient dostane do prodlení s plněním platebních povinností, je povinen platit zákonný úrok z prodlení. Žalovaný podpisem návrhu na uzavření smlouvy stvrdil, že se seznámil s ceníkem banky a souhlasí s tím, aby mu banka za služby poskytované dle smlouvy účtovala poplatky v souladu s aktuálním ceníkem. Součástí smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky banky a obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet. Téhož dne byla žalovanému kreditní karta vydána, kdy její převzetí žalovaný potvrdil svým podpisem na protokolu o převzetí kreditní karty. Kreditní karta byla žalovanému poskytnuta po ověření jeho totožnosti občanským průkazem. V čl. XVI.1 obchodních podmínek pro vydání a používání kreditních karet banky bylo sjednáno, že k porušení smlouvy ze strany držitele kreditní karty dojde tehdy, poruší-li držitel jakoukoliv svou dohodnutou povinnost, zejména když (i) je v prodlení s úhradou jakékoliv pohledávky banky. Dle odst. 2 téhož ustanovení je banka oprávněna přistoupit v případě porušení smlouvy ze strany držitele k (ii) prohlášení veškerých pohledávek za držitelem karty za okamžité splatné. V souhrnném výpisu z účtu kreditní karty žalovaného je patrný přehled provedených transakcí, kdy konečný záporný zůstatek na účtu ke dni zesplatnění činil 32 453,63 Kč. Z důvodu řádného a včasného nezaplacení finančních závazků žalovaného banka v souladu podmínkami prohlásila poskytnutý úvěr za splatný ke dni 31. 3. 2020, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 2. 4. 2020 a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 32 453,63 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně po zesplatnění úvěru žalobkyni na uvedenou částku již ničeho neuhradil.

5. Další listinné důkazy se týkaly aktivní legitimace žalobkyně, kdy z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 30. 12. 2020 spolu s přílohou ohledně postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právnická osoba touto smlouvou postoupila na právnická osoba a.s. pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 číslo ze dne datum spolu s přílohou ohledně postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právnická osoba a.s. postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 1. 2021 spolu s poštovním podacím archem ze dne 26. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky na právnická osoba a.s. oznámeno, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2021 spolu s poštovním podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 4. 2021 spolu s poštovním podacím archem z téhož dne je prokázáno, že právní zástupce žalobkyně písemně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně na uvedený dluh ničeho neuhradil.

6. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

8. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, když mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (banka) a žalovaným byla uzavřena smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem. Na základě uvedené smlouvy banka poskytla žalovanému peněžní prostředky do výše disponibilního úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč, které byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky, a to formou povinných měsíčních minimálních splátek z čerpaných prostředků. Úrok byl sjednán ve výši 22,56 % ročně. Žalovaný sjednané splátky řádně neplatil. příjmení proto využila svého práva daného článkem XVI.1 a XVI.2 obchodních podmínek pro vydání a používání kreditních karet, které byly v souladu s § 1751 o. z. nedílnou součástí uzavřené smlouvy a prohlásila veškeré pohledávky za žalovaným za okamžitě splatné ke dni 31. 3. 2020. Žalovaný však ani poté na svůj dluh ničeho nezaplatil.

9. Aktivní legitimace žalobkyně je pak dána předloženými smlouvami o postoupení pohledávek ze dne datum a datum Smlouvy o postoupení pohledávek byly uzavřeny v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. a žalovaný byl o postoupení pohledávky vždy prokazatelně postupitelem písemně informován. Přesto žalobkyni již následně na svůj dluh ničeho neuhradil.

10. Žalobce se tak po žalovaném oprávněně domáhá zaplacení žalované nesplacení jistiny ve výši 29 055,94 Kč a poplatků ve výši 1 000 Kč včetně sjednaného úroku z úvěru v kapitalizované výši 2 397,69 Kč za dobu od 1. 4. 2020 do 14. 12. 2020 a úroku z úvěru ve výši 29 055,94 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení. Soud přitom na základě skutkových tvrzení a předložených listinných důkazů dospěl k závěru o správnosti výpočtu uvedených částek.

11. Protože je žalovaný v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat podle § 1970 o. z. též úroky z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2020 do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 15. 12. 2020, došlo k prodlení žalovaného v druhé polovině roku 2020 a výše úroku dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 8,25 % ročně. Soud tedy přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení pouze ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ode dne 15. 12. 2020 do zaplacení. Ve zbylém rozsahu požadovaného úroku z prodlení, tj. ve výši 1,75 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2020 do zaplacení, nárok žalobkyně zamítl.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 3 o. s. ř. a žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, když neúspěch žalobkyně v dané věci je pouze v poměrně nepatrné části ohledně zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek 1 203 Kč. Náhrada nákladů právního zastoupení byla přiznána ve výši 1 500 Kč za úkony do podání návrhu na zahájení řízení (včetně) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť návrh je podán na ustáleném vzoru a soudu je ze soudní činnosti známo, že žalobkyní jsou podávány opakovaně žalobní návrhy skutkově a právně obdobné projednávané věci, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Právní zástupkyni pak byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby x 500 Kč, a to za přípravu a převzetí věci, kvalifikovanou předžalobní výzvu, sepis žaloby. Dále byl přiznán 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 citované vyhlášky. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení dále navýšení 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny a paušálů; právní zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH (378Kč). Celkem tak úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší částka 3 381 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozsudkem plněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).