7 C 44/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 36.148,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 17.320,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.320,01 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 18.828,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 34.522,34 Kč od 10. 11. 2023 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 17.202,33 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky 36.148,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 34.522,34 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 %. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále jen „předchůdce žalobce“) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 50.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 9. 11. 2023. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, uhradil pouze částku 32.679,99 Kč. Žalovaný dluh nevyrovnal ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu. Žalobce nabyl pohledávku postoupením.

2. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů NRKI, BRKI a SOLUS. Příjmy a výdaje žalovaného předchůdce žalobce prověřil z bankovního účtu č. , Anonymizováno, , který pro žalovaného vedl. Žalobce poukázal na relativně nízkou výši spotřebitelského úvěru a nízkou výši měsíční splátky (900 Kč). Dále uvedl, že soud by měl posuzovat údaje ve výpisech z účtů v celkovém kontextu, neměl by brát v úvahu ojedinělé vyšší výběry z bankomatu. Konečně poukázal na to, že žalovaný úvěr řádně splácel po dobu asi jednoho a půl roku.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne , datum, se nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně předvolán, z jednání se neomluvil a nepožádal o odročení. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud ve věci provedl dokazování a učinil z něj následující skutková zjištění.

5. Z dokumentů „návrh na uzavření smlouvy o úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, “ a „akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, “ soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl závazek předchůdce žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč a závazek žalovaného tento úvěr spolu s úroky splácet (ve smlouvě je uvedena částka 51.500 Kč, z toho však 1.500 Kč činí poplatek za poskytnutí úvěru).

6. Ze sdělení , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdce žalobce zaslal žalovanému na účet č. , Anonymizováno, částku 50.000 Kč, která byla na tento účet připsána dne , datum, . Majitelem a disponentem uvedeného účtu byl toho času žalovaný.

7. Z výpisů z úvěru soud zjistil, že žalovaný dosud na splátkách úvěru uhradil celkem částku 32.679,99 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným vyplývající ze Smlouvy žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a poštovním podacím archem ze dne , datum, žalobce prokázal, že jeho předchůdce žalovaného o postoupení pohledávky informoval.

9. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, pak soud z doplnění žádosti o úvěr ze dne , datum, zjistil, že žalovaný v tomto dokumentu uvedl měsíční příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , měsíční výdaje ve výši , částka, a splátky dosavadních úvěrů činily , částka, . Z výpisů z běžného účtu žalovaného č. , Anonymizováno, za období od měsíce březen až květen 2020 a červenec až září 2020 soud zjistil, že účet žalovaného v těchto měsících vykazoval velmi nízké počáteční i konečné zůstatky (, částka, k , datum, , , částka, k poslednímu březnu 2020, , částka, k poslednímu dubnu 2020, , částka, k poslednímu květnu 2020, , částka, k poslednímu červenci 2020, , částka, k poslednímu srpnu 2020 a , částka, k poslednímu září 2020). Z dokumentu „odeslané údaje“ pak soud zjistil, že předchůdce žalobce prověřoval závazky žalovaného v registrech (CB a SOLUS). Z prověření vyplynulo, že žalovaný již má jeden úvěr se zbývajícími splátkami ve výši , částka, a měsíčními splátkami ve výši , částka, , který ke dni vyhotovení výpisu (, datum, ) řádně splácel.

10. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a poštovním podacím lístkem z téhož dne žalobce prokázal, že před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou.

11. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce na základě písemně uzavřené Smlouvy poskytl žalovanému na jeho bankovní účet částku 50.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce spolu s příslušenstvím ve splátkách specifikovaných ve Smlouvě. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil a uhradil pouze 32.679,99 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci. Předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy formálně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, prověřil jeho příjmy, výdaje i způsob plnění dosavadních dluhů. Z výpisů z účtu, které předchůdce žalobce vedl pro žalovaného, však vyplývá, že zůstatky na účtu žalovaného byly po většinu měsíců velmi nízké (v jednotkách korun), takže stěží umožňovaly žalovanému hradit splátky úvěru ve výši 900 Kč měsíčně.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle judikatury vztahující se k ochraně spotřebitelů (viz odstavec 24 rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 ve věci , právnická osoba, se přitom jedná o neplatnost absolutní a soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumal. Předchůdce žalobce sice formálně prověřil příjmy a výdaje žalovaného a také způsob plnění jeho dluhů, současně však z výpisů z účtu žalovaného vyplynulo, že zůstatky na tomto účtu byly obvykle velmi nízké a neumožňovaly, aby žalovaný hradil splátky úvěru ve výši 900 Kč měsíčně. Tato skutečnost spolu se skutečností, že žalovaný již splácel jiný (v poměru k jeho příjmům poměrně vysoký) úvěr, vede soud k závěru, že zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pokud předchůdce žalobce přesto žalovanému úvěr poskytl, postupoval v rozporu s § 86 odst. 1 z. s. ú., podle něhož může být úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na tom nemohla nic změnit okolnost, že žalovaný úvěr po určitou dobu řádně hradil. Soudu je z jeho činnosti známo, že dlužníci jsou často schopni úvěry splácet po poměrně dlouhou dobu jen proto, že splátky hradí prostřednictvím dalších úvěrů. Právě o takovou situaci se patrně jedná v případě žalovaného, proti němuž bylo v letech 2024 a 2025 u zdejšího soudu zahájeno několik exekucí.

19. Soud proto shledal Smlouvu absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. a nárok žalobce posoudil pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o již zmíněný rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci , právnická osoba, Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že tuto svou povinnost řádně nesplnil.

20. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč, žalovaný dosud uhradil žalobci (resp. jeho předchůdci) částku 32.679,99 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do rozdílu uvedených částek, tedy ve výši 17.320,01 Kč.

21. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce. Je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

22. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny (včetně poplatků) a smluvních úroků soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného zákonného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaný dle názoru soudu dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, jak bylo blíže rozebráno shora.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobce neměl v řízení úspěch ani v rozsahu 50 %, žalovanému žádné náklady nevznikly.