7 C 46/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 164 055,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 37 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se v částce , částka, , v částce úroku z prodlení ve výši , částka, , v částce úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení a v částce úroku ve výši , částka, a v částce úroku ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 38 632 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

IV. Žaloba se v částce , částka, , v částce úroku z prodlení ve výši , částka, , v částce úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení a v částce úroku ve výši , částka, a v částce úroku ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne , datum, , se žalobce domáhal zaplacení částky celkem , částka, s příslušenstvím. Žaloba sestává ze dvou dílčích nároků, které žalobce odvozuje od dvou úvěrových smluv, které se žalovanou uzavřel jeho právní předchůdce, , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále také jen „předchůdce žalobce“).

2. V prvním případě jde o Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „První smlouva“), na jejímž základě vyplatil předchůdce žalobce žalované v hotovosti částku , částka, . Žalobce na základě této smlouvy požadoval dlužnou jistinu ve výši , částka, , dlužné poplatky ve výši , částka, , kapitalizované úroky ve výši , částka, , kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši , částka, , úroky ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.

3. V druhém případě jde o Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „Druhá smlouva“), na jejímž základě vyplatil předchůdce žalobce žalované v hotovosti částku , částka, . Žalobce na základě této smlouvy požadoval dlužnou jistinu ve výši , částka, , dlužné poplatky ve výši , částka, , kapitalizované úroky ve výši , částka, , kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši , částka, , úroky ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.

4. Podle tvrzení žalobce právní předchůdce žalobce v obou případech před poskytnutím úvěru posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěry splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k témuž dni byly pohledávky z obou smluv postoupeny na žalobce, změna v osobě věřitele byla žalované oznámena.

6. Podáním ze dne , datum, žalobce k výzvě soudu doplnil svá žalobní tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované. Uvedl, že předchůdce žalobce vycházel z informací poskytnutých žalovanou, která ve smlouvě prohlásila, že jí poskytnuté údaje jsou úplné a pravdivé.

7. Před uzavřením První smlouvy předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, výplatních pásek a z výpisu bankovního účtu. Před uzavřením Druhé smlouvy předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy a výplatních pásek. V obou případech si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.

8. K prokázání svých tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobce předložil obě úvěrové smlouvy, smluvní podmínky, zákaznické karty k oběma úvěrovým smlouvám. Dále odkázal na závěry rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

9. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržela v hotovosti částku , částka, . Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná dosud na závazky vyplývající z citované smlouvy uhradila částku , částka, .

11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržela v hotovosti částku , částka, . Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná dosud na závazky vyplývající z citované smlouvy uhradila částku , částka, .

12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že pohledávky za žalovanou vyplývající z obou úvěrových smluv včetně příslušenství, nabyl žalobce.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalované oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce.

14. Z Výzvy k plnění ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dluhu z obou úvěrových smluv.

15. V žádosti o úvěr ze dne , datum, , vztahující se k První smlouvě, bylo mj. uvedeno, že žalovaná žije s rodiči, je svobodná, vyživuje dvě nezletilé děti a je majitelem automobilu. Její měsíční příjem ze zaměstnání činí , částka, , další čisté příjmy domácnosti činí , částka, . V žádosti jsou uvedeny měsíční výdaje žalované následovně – externí splátky , částka, , interní splátky , částka, , odhadované měsíční výdaje žadatele , částka, . V žádosti je uvedeno, že čistý příjem byl ověřen pracovní smlouvou, výplatní páskou za říjen 2021 a výpisem z bankovního účtu za prosinec 2021.

16. V žádosti o úvěr ze dne , datum, , vztahující se k Druhé smlouvě, byly uvedeny shodné informace, s výjimkou následujících údajů. Uvedený měsíční příjem ze zaměstnání byl v té době vyšší, činil , částka, , uvedené další čisté příjmy domácnosti byly také vyšší, činily , částka, . Měsíční výdaje byly uvedeny následovně – externí splátky , částka, , interní splátky , částka, , odhadované měsíční výdaje , částka, . V žádosti je uvedeno, že čistý příjem byl ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami za srpen a září 2021.

17. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud přistoupil k právnímu hodnocení.

18. S ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření obou ze smluv (dále jen „z. s. ú.“), při zohlednění současného znění zákona a judikatury vztahující se k ochraně spotřebitelů (např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III.ÚS 4129/18), se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalované splácet oba úvěry.

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Pochybnosti vzbuzuje již jen výše údajných měsíčních výdajů žalované. Za situace, kdy žalovaná je vlastníkem automobilu a vyživuje dvě osoby, je částka výdajů 5 000 Kč nebo dokonce 400 Kč (!) zjevně fiktivní a neodpovídá ekonomické realitě. Uvedené částky nedosahují ani výše životního minima, které pro jednu dospělou osobu a dvě nezletilé děti v době uzavírání smluv činilo nejméně 7 410 Kč. Pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytovaný úvěr vzbuzovala i značná výše měsíčních splátek žalované, které uvedla v žádosti (9 390 Kč, resp. 11 308 Kč).

23. Ačkoli měl předchůdce žalobce k dispozici právě uvedené informace, které bezpochyby budily důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, předchůdce žalobce skutečné výdaje žalované vůbec nezkoumal (např. alespoň vyžádáním výpisů z účtu).

24. O neschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr svědčí i to, že na Druhou smlouvu uhradila pouze tři splátky a na První smlouvu dokonce jen jednu. Právě uvedené koresponduje s tím, že proti žalované bylo v roce 2022 vedeno celkem pět řízení o zaplacení peněžité částky, pro které bylo v roce 2022 a 2023 zahájeno pět exekučních řízení, což je soudu známo z úřední činnosti.

25. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobce ani u jednoho z úvěrů nedostál své povinnosti důkladně posoudit úvěruschopnost žalované (spotřebitele) na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací. Pro rozpor s § 86 z. s. ú. tak soud posoudil obě úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné podle § 87 z. s. ú. a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.

26. Vzhledem k tomu, že soud posoudil obě smlouvy jako absolutně neplatné, je žalovaná povinna žalobci vydat pouze to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že předchůdce žalobce poskytl žalované na základě První smlouvy částku 40 000 Kč, žalovaná na tuto smlouvu uhradila částku 10 368 Kč.

27. Soud tak uložil žalované povinnost uhradit žalobci vždy rozdíl těchto částek, tedy částku 37 000 Kč a částku 38 632 Kč. Z těchto částek soud žalobci přiznal také zákonné úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty, kterou žalobce poskytl žalované v předžalobní výzvě (do , datum, ). Sazbu úroku z prodlení soud stanovil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ve zbytku jistin, poplatků, smluvních pokut a příslušenství soud žalobu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce nebyl s žalobou úspěšný ani v 50 % žalované částky, právo na náhradu nákladů řízení tak nemá. Jelikož žalovaná zůstala pasivní a žádné náklady jí nevznikly, právo na náhradu nákladů řízení nenáleží ani jí.