7 C 49/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 23 594 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 14 998 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žaloba se, v částce 8 596 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši částka a ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 683,11 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne datum, se žalobce domáhal zaplacení částky 23 594 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka (za období od datum do datum) a se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12,75 %. Žalovaná částka částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši částka, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatků za bezpečnou splátku ve výši částka, poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ v celkové výši částka, úroků v celkové výši částka, účelně vynaložených nákladů v celkové výši částka a smluvních pokut v celkové výši částka.

2. Svůj nárok žalobce odvozuje od smlouvy o úvěru, kterou se žalovaným uzavřel dne datum (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy žalobce žalovanému poskytl částku částka a žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem splácet ve splátkách specifikovaných ve smlouvě. Žalovaný však dosud uhradil jen částku částka.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Z předložené smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že účastníci řízení tuto smlouvu dne datum uzavřeli. Výpisem čerpání, splátek a úhrad a výpisem proplacení smlouvy žalobce prokázal, že žalovanému dne datum zaslal na účet č. č. účtu částku částka. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad současně vyplývá, že žalovaný celkem žalobci uhradil částku částka. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu, k čemuž mu poskytl dodatečnou lhůtu do datum.

5. V kartě klienta (Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik) ze dne datum bylo zejména uvedeno, že žalovaný nemá děti, je OSVČ, výše jeho příjmu činí částka, příjem ostatních členů domácnosti činí částka, splátky jiným společnostem činí částka. V dokumentu nejsou žádné informace o dalších výdajích žalovaného. V dokumentu je uvedeno, že žalovaný není v „ISIRu“, že NRKI je „OK“, že žalovaný „není v Solusu nebo má příznak C,Z“ a že nemá exekuci.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Žalobce prokázal, že se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Jelikož žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před uzavřením smlouvy řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytovaný úvěr (viz výše citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú.).

10. Dospěl přitom k závěru, že žalobce svým povinnostem, vyplývajícím z právě citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál. Soudu je z jeho činnosti známo, že v době uzavírání nyní projednávané Smlouvy měl žalovaný již nejméně 4 úvěrové produkty – revolvingový úvěr u České Spořitelny (rámec částka), úvěr u České Spořitelny (částka) a dále dva revolvingové úvěry u žalobce, oba s úvěrovým rámcem částka. Žalovaný současně při žádosti o nyní projednávaný úvěr uvedl, že má měsíční závazky ve výši částka. Skutečnost, že si žalovaný za této situace bere další úvěr ve výši částka, signalizuje, že žalovaný není schopen ze svých příjmů generovat rezervu ani na pokrytí takto malých výdajů (v porovnání s výší jeho závazků).

11. To jistě nevylučuje, aby byl úvěr přesto poskytnut, bylo však na žalobci, aby v souladu s výše citovaným § 86 z. s. ú. o to důkladněji prověřil skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného. To však žalobce zjevně neučinil. Žalobce při sjednávání úvěru zaznamenal do karty klienta příjem žalovaného a jeho domácnosti, tyto příjmy však zjevně neověřoval. Pokud jde o výdaje, jsou v kartě klienta uvedeny jen měsíční splátky. Další výdaje tam uvedeny nejsou a žalobce je zřejmě neprověřoval ani jinak (např. vyžádáním výpisů z účtů). O tom, že finanční situace žalovaného nebyla v době sjednávání úvěru dobrá, svědčí nejen skutečnost, že nezaplatil ani jednu splátku (využil jen dva „korunové odklady“), ale také to, že v průběhu roku 2024 přestal být schopen dostát svým závazkům, což je soudu známo z jeho činnosti (u zdejšího soudu je proti žalovanému v současnosti vedeno 8 řízení o zaplacení peněžité částky).

12. Soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce sice formálně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, tuto však rozhodně neposoudil řádně a s odbornou péčí, jak požaduje § 86 z. s. ú. Pro rozpor s § 86 z. s. ú. tak soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 87 z. s. ú. a § 588 o. z. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.

13. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný povinen žalobci vydat pouze to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 15 000 Kč a že žalovaný celkem uhradil žalobci částku 2 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci rozdíl těchto částek, tedy částku 14 998 Kč. Z této částky soud žalobci přiznal také zákonný úrok z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty, kterou žalobce poskytl žalovanému k úhradě dluhu v předžalobní výzvě. Sazbu úroku z prodlení soud stanovil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Co do poplatků, smluvních pokut a dalšího příslušenství soud žalobu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 683,11 Kč, přičemž tato částka představuje 27,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v rozsahu 63,57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva v roce 2024) a z částky částka za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci (žaloba v roce 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, může se žalobce po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.