7 C 55/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15,00 % ročně od , datum, do zaplacení, pohledávku ve výši , částka, a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) domáhal po žalovaném zaplacení pohledávek spolu s příslušenstvím tak, jak jsou vyjádřeny ve výroku I. tohoto rozsudku, na které mu měl vzniknout nárok ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi účastníky řízení a dále v souvislosti s porušením této smlouvy ze strany žalovaného (splátky neměly být hrazeny řádně a včas). Žalobu odůvodnil tím, že na základě předmětné smlouvy poskytl žalovanému , částka, , které mu měl žalovaný spolu s úrokem ve výši 59,86 % vrátit v 36 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal žalobce schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to prostřednictvím databází a informací poskytnutých žalovaným. Žalovaný se s úhradou splátek ocitl v prodlení, přičemž žalobce poskytnutý úvěr zesplatnil a dle úvěrové smlouvy mu vznikl nárok požadovat smluvní pokuty související s porušením smlouvy ze strany žalovaného. Ze strany žalovaného bylo na pohledávky vyplývající z předmětné smlouvy hrazeno toliko , částka, .

2. Žalovaný se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako "návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru" ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina účastníky podepsána (ze strany žalovaného došlo k elektronickému podpisu smlouvy unikátním kódem), přičemž obsahuje závazek žalobce poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , které bude žalovaný spolu s úrokem ve výši 59,86 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách po , částka, . Pro případ prodlení byly ujednány smluvní pokuty. Z karty klienta spolu s potvrzením o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce žalovanému skutečně poskytl , částka, a žalovaný mu na následně uhradil celkem , částka, . Z hodnocení klienta a potvrzení o provedených platbách , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalobce zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky, přičemž tak činil z prohlášení učiněných žalovaným doplněných o výpisy o provedených platbách, z nichž lze usuzovat na výši měsíčních příjmů žalovaného (přes , částka, ). Žalovaný uvedl jako formu bydlení vlastní a celkové výdaje ve výši , částka, .

5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí v této věci.

6. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , za což si účtoval úplatu ve výši 59,86 % měsíčně z dlužné částky. Před poskytnutím finančních prostředků žalobce zkoumal schopnost žalovaného peníze vrátit z údajů uvedených žalovaným, volně dostupných registrů a z výpisů o provedených platbách, které by měly vypovídat o výši mzdy žalovaného. Žalovaný žalobci uhradil celkem , částka, .

7. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu je zaplacení částky, na níž žalobce měl (dle jeho tvrzení) vzniknout nárok v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou ze dne , datum, , dopadá na právní vztah účastníků právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.") a zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

8. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu (§ 2395 a násl. o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále také jen „ZSÚ“).

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.

13. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného.

14. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

15. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

16. Žalobce této povinnosti nedostál, když při zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr vyšel téměř výhradně z informací poskytnutých žalovaným o jeho příjmech a výdajích a dále z potvrzení o provedených platbách, z nichž sice lze usuzovat na měsíční příjem žalovaného, ale žalobce naprosto opomněl vyžádat si podklady, z nichž by mohl ověřit věrohodnost tvrzení ohledně výdajů žalovaného, přičemž jím uváděné výdaje ve výši , částka, měsíčně jsou podezřele nízké. Například ohledně nájemného/inkasa žalovaný uvedl, že tento výdaj činí , částka, měsíčně, což přes žalovaným uvedenou vlastní formu bydlení je údaj evidentně podhodnocený.

17. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobci náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

18. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.

19. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobce nebyl nikterak ochuzen (byla poskytnuta částka , částka, na základě neplatné smlouvy a byla získána na stejnorodém plnění částka dokonce vyšší), a proto žalovaný není povinen vydat na bezdůvodném obohacení žalobci ničeho, srov. ustanovení § 2993 o. z. Z tohoto důvodu byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, a to včetně příslušenství.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl plný úspěch ve věci, nicméně mu v řízení náklady nevznikly.