7 C 60/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Mgr. Markem Indrou sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 266 688,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem ve výši 4,90 % ročně z částky , částka, od 16. 11. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, od 16. 11. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, , a to k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 12. 2023 domáhal zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobce byla mezi původním věřitelem (, právnická osoba, ., IČ: , IČO, ) a žalovanou dne 12. 7. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , resp. s první splátkou ve výši , částka, se splatností dne 20. 8. 2017 a následně vždy k 20. dni v příslušném kalendářním měsíci do zaplacení. Úroková sazba byla Smlouvou sjednána ve výši 4,9 % p.a. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením smlouvy původní věřitel řádně posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to na základě údajů poskytnutých žalovanou ohledně jejích příjmů a výdajů a dále nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Úvěr byl žalované poskytnut jednorázově ve výši , částka, převodem na její bankovní účet. Žalovaná úvěr ve sjednané lhůtě původnímu věřiteli nesplácela řádně a včas, a tak byla dopisem ze dne 15. 11. 2022 informována, že původní věřitel přistoupil k datu 15. 11. 2022 k zesplatnění celého úvěru. Ačkoli byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky, od data zesplatnění nebylo z její strany uhrazeno ničeho. Původní věřitel následně postoupil pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023 postoupila na žalobce. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku ve výši , částka, nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřila, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

5. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, půjčka“ č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2017 a z informací o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s fixním úrokem z úvěru ve výši 4,90 % ročně ode dne čerpání do dne konečné splatnosti 95 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši , částka, , resp. s první splátkou ve výši , částka, se splatností dne 20. 8. 2017 a následně vždy k 20. dni v příslušném kalendářním měsíci do zaplacení. Smluvní strany se dále dohodly, že částka úvěru bude čerpána jednorázově ve prospěch bankovního účtu č. , hodnota, . Roční procentní sazba nákladů úvěru (RPSN) činí 10,24 %.

6. Z listiny Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, Půjčka“ ze dne 12. 7. 2017 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . přijal návrh žalované na uzavření smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, Půjčka“ č. , hodnota, a tato byla tak k uvedenému datu uzavřena.

7. Z výzvy k úhradě dlužné částky po splatnosti ze dne 9. 9. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky po splatnosti. Současně byla žalovaná poučena o možnosti okamžitého zesplatnění úvěru, pakliže nebude dlužná částka uhrazena nejpozději do data 24. 10. 2022.

8. Z oznámení o okamžité splatnosti úvěru a výzvě k úhradě dlužné částky ze dne 15. 11. 2022 bylo dále prokázáno, že vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne 9. 9. 2020 neuhradila, vyzval právní předchůdce žalobce žalovanou k úhradě celé dlužné částky ve výši , částka, .

9. Ze souhrnného výpisu k úvěru ze Smlouvy č. , tel. číslo, ze dne 12. 7. 2017 bylo dále prokázáno, že žalovaná v období od 20. 8. 2017 do 20. 5. 2022 úvěr postupně splácela, přičemž k datu 15. 11. 2022 činila neuhrazená jistina úvěru po splatnosti částku ve výši , částka, .

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 3/2023 bylo prokázáno, že původní právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, . na základě této smlouvy postoupila pohledávku za žalovanou na obchodní společnost , právnická osoba, .

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce, obchodní společnost , právnická osoba, . následně na základě smlouvy postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 9. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalované oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce.

13. Z předžalobní výzvy k úhradě pohledávky ze dne 4. 10. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 10. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši , částka, a současně ji upozornil na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále také jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „z. s. ú.“) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalobcem bylo rovněž prokázáno, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 z. s. ú. a před uzavřením Smlouvy se zabýval schopností žalované úvěr splácet. S ohledem na výši poskytnutého úvěru i nastavení výše měsíčních splátek má soud posouzení úvěruschopnosti žalované na základě získaných informací za dostatečné. Žalovaná následně porušila své smluvní povinnosti tím, že splátky úvěru řádně a včas nehradila. Právní předchůdce žalobce proto využil svého oprávnění a celý úvěr zesplatnil ke dni 15. 11. 2022. Výše uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce. Ke dni postoupení pohledávky dlužila žalovaná na jistině úvěru částku v celkové výši , částka, , kterou ani přes předžalobní výzvu žalobce nezaplatila. Žalovaná se nezaplacením splátek úvěru řádně a včas dostala dnem následujícím po jejich splatnosti do prodlení. Žalobci tak vznikl nárok na úrok z úvěru vyplývající ze smluvního ujednání a z ust. § 2395 občanského zákoníku ve sjednané výši 4,90 % p.a., který žalobce požadoval z dlužné částky ode dne následujícího po dni, kdy došlo k zesplatnění celého úvěru, tj. ode dne 16. 11. 2022. Od tohoto dne vznikl žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, , a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 4. 10. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, , tj. celková částka zaokrouhlená směrem nahoru na celé koruny ve výši , částka, . Pro úplnost soud doplňuje, že žalobci nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za písemné podání ze dne 10. 4. 2024, v němž doplnil na výzvu soudu žalobu o skutková tvrzení a důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Náhrada nákladů řízení náleží úspěšnému účastníkovi pouze do výše účelně vynaložených nákladů. Povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované přitom pro žalobce, v tomto případě pro jeho právního předchůdce, vyplývá přímo ze zákona. Pokud tedy žalobce již v samotné žalobě neuvede skutková tvrzení ohledně toho, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalované, a z tohoto důvodu je následně soudem vyzván k jejich doplnění, nelze takové doplnění žaloby považovat za účelně vynaložený úkon právní služby. Na základě shora uvedeného proto soud žalobci náhradu nákladů řízení za toto vyjádření ze dne 10. 4. 2024 nepřiznal.