7 C 71/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Irenou Hladíkovou Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne 14. 4. 1982, IČ: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o 240.712,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 12 100 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 6 050 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 12 100 Kč od 15. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 12 100 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 12 100 Kč od 16. 12. 2019 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni další částku 4 277,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 855,47 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 366,63 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 1 344,31 Kč od 15. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 977,68 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 733 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni další částku 1 972, 35 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 168,18 Kč od 5. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 168,83 Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 168,83 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 240,73 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 577,32 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 240,14 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 168,18 Kč od 15. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 240,14 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni další částku 168 082,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 14 388,46 Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 25 046,61 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 25 408,43 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 29 698,49 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 16 236,30 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 25 955,96 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 22 912 Kč od 5. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 8 435,87 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni další částku 2 637,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 582,92 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 331,19 Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 569,23 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 577,32 Kč od 15. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 577,32 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni další částku 9 293 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 3 457 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 5 836 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši částkou 137 307,26 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 27. 8. 2021 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by žalovaný byl zavázán k peněžitému plnění dle návrhu žalobkyně. Žalobkyně sdělila, že dne 1. 4. 2016 účastníci uzavřeli nájemní smlouvu ohledně prostor sloužících k podnikání – budova [adresa] na pozemku parcela [anonymizována dvě slova] v obci a k. ú. [obec]. Nemovitost je ve vlastnictví žalobkyně a žalobkyně se zavázala žalovanému přenechat k užívání prostory sloužící k podnikání za dohodnuté nájemné 10 000 Kč měsíčně, navýšené o daň z přidané hodnoty, splatné k poslednímu dni předcházejícího měsíce převodem na účet žalobkyně. Nájemné bylo z počátku hrazeno řádně a včas. Počínaje měsícem listopad 2019 žalobkyně eviduje první neuhrazené nájemné, přičemž nájemné nebylo uhrazeno žalovaným ani za další měsíce. Žalobkyně nájemní smlouvu v souladu s ujednáními v nájemní smlouvě dne 13. 3. 2020 vypověděla. Nájemní poměr zanikl v souladu s článkem VI. nájemní smlouvy po uplynutí výpovědní doby v trvání jednoho měsíce, ke dni 13. 4. 2020. Žalobkyně eviduje nedoplatek nájemného za měsíc listopad 2019 10 000 Kč a daň z přidané hodnoty, tj. 12 100 Kč. Na tuto částku vystavila žalobkyně dne 1. 11. 2019 fakturu [číslo] s datem splatnosti do 15. 11. 2019. Za březen 2020 je dlužná částka 5 000 Kč a daň z přidané hodnoty, tj. 6 050 Kč. Na tuto částku vystavila žalobkyně dne 31. 3. 2020 fakturu [číslo] s datem splatnosti do 14. 4. 2020. Nájem za březen 2020 byl na podkladě dohody stran snížen o 50 %, jak je patrné i z faktury. Za únor 2020 je dlužná částka 10 000 Kč a daň z přidané hodnoty, celkem 12 100 Kč, kdy na tuto částku vystavila žalobkyně dne 29. 2. 2020 fakturu [číslo] s datem splatnosti do 14. 3. 2020. Za leden 2020 činí dlužná částka 10 000 Kč a daň z přidané hodnoty, celkem 12 100 Kč. Na tuto částku vystavila žalobkyně dne 31. 1. 2020 fakturu [číslo] s datem splatnosti do 14. 2. 2020. Za prosinec 2019 činí dlužná částka 10 000 Kč a daň z přidané hodnoty, celkem 12 100 Kč. Na tuto částku vystavila žalobkyně dne 1. 12. 2019 fakturu [číslo] s datem splatnosti do 15. 12. 2019. Faktury žalobkyně doručila žalovanému. Žalovaný neuhradil ničeho. Přípis ze dne 18. 6. 2021 byl koncipován jako předžalobní upomínka podle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.). Žalovanému byla předžalobní výzva doručena a žalovaný ničeho nezaplatil. Žalovaný byl podle smlouvy uzavřené se žalobkyní dne 1. 4. 2016 povinen dále hradit i zálohy na služby spojené s užíváním předmětu nájmu, a to rovněž bezhotovostně na účet žalobkyně, kdy tyto zálohy byly posléze vyúčtovány dle skutečné spotřeby. V článku V. bod e) nájemní smlouvy si smluvní strany dohodly, že po dobu trvání nájmu je žalovaný jakožto nájemce povinen platit též za svoz odpadu, který je realizován pro pronajímanou nemovitost. V důsledku tohoto ujednání žalobkyně přefakturovala žalovanému úhrady částky 855,47 Kč s datem splatnosti do 30. 3. 2020 (faktura [číslo] jako poplatek za likvidaci odpadu za únor 2020, částku 366,63 Kč s datem splatnosti do 2. 3. 2020 (faktura [číslo] za leden 2020), částku 1 344,31 Kč splatnou do 14. 1. 2020 (faktura [číslo] za prosinec 2019), částku 977,68 Kč splatnou do 23. 12. 2019 (faktura [číslo] za listopad 2019), částku 733 Kč splatnou do 25. 11. 2019 (faktura [číslo] za říjen 2019). Tyto faktury byly žalovanému doručeny a žalovaný nezaplatil ničeho. Žalovanému byl doručen přípis žalobkyně ze dne 18. 6. 2021, který byl koncipován jako předžalobní upomínka podle § 142a o. s. ř. Žalovaný nezaplatil ničeho. Ve smlouvě uzavřené mezi účastníky dne 1. 4. 2016 se žalovaný dále zavázal hradit zálohy na služby spojené s užíváním nemovitostí, a to rovněž bezhotovostně na účet žalobkyně, kdy tyto zálohy byly posléze vyúčtovány dle skutečné spotřeby. V článku VII. písm. c) nájemní smlouvy se smluvní strany dohodly, že nájemce bude na odběr elektrické energie, zemního plynu a vody hradit zálohově platby 21 000 Kč s tím, že žalobkyně coby pronajímatel předloží, žalovanému měsíční vyúčtování, na podkladě kterého se smluvní strany vypořádají. Již od závěru roku 2019 žalovaný nehradil zálohy a žalobkyně provedla vyúčtování dle skutečně odebraných energií. Za odběr zemního plynu je požadována částka 168,18 Kč splatná do 4. 11. 2019 (faktura [číslo] za září 2019), 168,83 Kč splatná do 4. 5. 2020 (faktura [číslo] za březen 2020), 168,83 Kč splatná do 30. 3. 2020 (faktura [číslo] za únor 2020), 240,73 Kč splatná do 3. 3. 2020 (faktura [číslo] za leden 2020, mimořádný odečet), 577,32 Kč splatná do 2. 3. 2020 (faktura [číslo] za leden 2020), 240,14 Kč splatná do 14. 2. 2020 (faktura [číslo] za prosinec 2019), 168,18 Kč splatná do 14. 1. 2020 (faktura [číslo] za říjen 2019), 240,14 Kč splatná do 9. 12. 2019 (faktura [číslo] za říjen 2020). Faktury byly žalovanému doručeny a žalovaný nezaplatil ničeho. Žalovanému byl doručen přípis žalobkyně ze dne 18. 6. 2021 jako předžalobní upomínka podle § 142a o. s. ř. Žalovaný nezaplatil ničeho. Na základě smlouvy nájemní uzavřené mezi účastníky dne 1. 4. 2016 se žalovaný zavázal hradit zálohy na služby spojené s užíváním nemovitostí, a to rovněž bezhotovostně na účet žalobkyně, kdy tyto zálohy byly posléze vyúčtovány dle skutečné spotřeby. V článku VII. písm. c) nájemní smlouvy se smluvní strany dohodly, že nájemce bude na odběr elektrické energie, zemního plynu a vody hradit zálohové platby ve výši 21 000 Kč s tím, že žalobkyně coby pronajímatel předloží žalovanému měsíčně vyúčtování, na podkladě něhož se následně smluvní strany vypořádají. Od závěru roku 2019 žalovaný nehradil zálohy a žalobkyně provedla vyúčtování dle skutečné spotřeby odebraných energií. Za odběr elektřiny činí dlužná částka 14 388,46 Kč splatná do 4. 5. 2020 (faktura [číslo] za březen 2020), 25 046,61 Kč splatná do 30. 3. 2020 (faktura [číslo] za únor 2020), 25 408,43 Kč splatná do 20. 2. 2020 (faktura [číslo] za leden 2020), 29 698,49 Kč splatná do 14. 2. 2020 (faktura [číslo] za dobu od 22. 10. do 31. 12. 2019 – doúčtování), 16 236,30 Kč splatné do 25. 11. 2019 (faktura [číslo] za dobu od 1. 1. 2019 do 21. 10. 2019 – doúčtování), 25 955,96 Kč splatná do 23. 12. 2019 (faktura [číslo] za dobu do 1. 11. 2019 do 31. 11. 2019), 22 912 Kč splatná do 4. 11. 2019 (faktura [číslo] za září 2020), 8 435,87 Kč splatná do 25. 11. 2019 (faktura [číslo] za dobu od 22. 10. 2019 do 31. 10. 2019). Žalovanému byly faktury doručeny, žalovaný nezaplatil ničeho. Přípisem ze dne 18. 6. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení výzvou koncipovanou podle § 142a o. s. ř. Žalovaný nezaplatil ničeho. Na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 4. 2016 se žalovaný zavázal hradit i zálohy za služby spojené s užíváním nemovitostí, a to rovněž bezhotovostně na účet žalobkyně, kdy tyto zálohy byly posléze vyúčtovány dle skutečné spotřeby. V článku V. písm. e) nájemní smlouvy se smluvní strany dohodly, že nájemce bude po dobu trvání nájmu hradit také poplatky spojené s provozem telefonní linky. Od závěru roku 2019 žalovaný úhrady neprováděl a žalobkyně provedla vyúčtování dle skutečně odebraných služeb a za provoz telefonu činí dlužná částka 582,92 Kč splatná do 25. 11. 2019 (faktura [číslo] za říjen 2019), 331,19 Kč splatná do 4. 5. 2020 (faktura [číslo] za březen 2020), 569,23 Kč splatná do 30. 3. 2020 (faktura [číslo] za únor 2020), 577,32 Kč splatná do 14. 1. 2020 (faktura [číslo] za prosinec 2019), 577,32 Kč splatná do 23. 12. 2019 (faktura [číslo] za listopad 2019). Žalovanému byly faktury doručeny a žalovaný ničeho nezaplatil. Přípisem ze dne 18. 6. 2021 koncipovaným jako předžalobní výzva vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení podle § 142a o. s. ř. Na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 4. 2016 se žalovaný zavázal hradit zálohy za služby spojené s užíváním nemovitostí, a to rovněž bezhotovostně na účet žalobkyně, kdy tyto zálohy byly posléze vyúčtovány dle skutečné spotřeby. V článku VII. písm. c) nájemní smlouvy se smluvní strany dohodly, že nájemce bude za odběr elektrické energie, zemního plynu a vody hradit zálohové platby, a to ve výši 21 000 Kč s tím, že žalobkyně coby pronajímatel předloží žalovanému měsíčně vyúčtování, na podkladě něhož se následně smluvní strany vypořádají. Žalovaný v závěru roku 2019 nehradil zálohy a žalobkyně provedla vyúčtování dle skutečně odebraných energií. Za odběr elektřiny činí dlužná částka 3 457 Kč splatná do 30. 3. 2020 (faktura [číslo] za dobu od 9. 11. 2020 do 6. 2. 2020), 5 836 Kč splatná do 23. 12. 2019 (faktura [číslo] za dobu od 14. 8. 2019 do 8. 11. 2019). Žalovanému byly faktury doručeny, nezaplatil ničeho. Přípisem ze dne 18. 6. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného podle § 142a o. s. ř. k zaplacení dlužné částky; žalovaný nezaplatil ničeho.

2. Elektronický platební rozkaz nebyl soudem vydán; skutková a právní složitost projednávané věci vyžaduje dokazování u jednání soudu (§ 172 odst. 3 o. s. ř., in fine).

3. Žalovaný podáním došlým soudu dne 26. 11. 2021 sdělil, že hradil veškeré platby vyplývající z nájemní smlouvy přímo na recepci hotelu [právnická osoba] K prokázání této skutečnosti označil žalovaný svědeckou výpověď jeho bývalých zaměstnanců paní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení]. Žalobce označil k prokázání skutečností ohledně plateb vyplývajících z nájemní smlouvy výpovědi svědků, bývalých zaměstnanců žalobce, a to paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Nájemné a související platby mají být za 3 měsíce, přičemž úhrada nájemného a souvisejících plateb byla prováděna v hotovosti a bez stvrzenky na výslovnou žádost jednatele žalobkyně pana [příjmení] [jméno] [příjmení]. Takto bylo postupováno i v předchozím období trvání nájemního vztahu, tedy přibližně 4 roky. Žalobkyně by měla k tvrzenému nároku doložit, zda bylo nájemné a související platby hrazeno jinak než v hotovosti, respektive bez stvrzenek (potvrzení o zaplacení). Faktury nebyly žalovanému předány, doručeny. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

4. Podáním došlým soudu dne 11. 2. 2022 žalovaný sdělil, že hrazení nájemného a souvisejících plateb bylo relativně komplikované. Dle smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání uzavřené mezi účastníky dne 1. 4. 2016 vyplývá povinnost měsíční úhrady nájemného 10 000 Kč, záloh na energie 21 000 Kč měsíčně. Vyúčtování ve smyslu článku VII. písm. f) smlouvy žalovaný od žalobkyně dosud neobdržel. Mohl by se tak domáhat přeplatku na platbách souvisejících s užíváním předmětu nájmu, pokud by se něco takového z těch dokladů zjistilo. Od ledna do března 2020, v období roku 2019 byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 465 000 Kč (nedošlo-li by k jejímu ponížení o přeplatek na službách souvisejících s užíváním předmětu nájmu). Žalovaný hradil na pokladně žalobkyně část nájemného a souvisejících plateb v hotovosti. Jednalo se o pravidelné platby 17 000 Kč. U třech plateb se jednalo o částky 14 000 Kč. Z knihy, ve které žalovaný evidoval zejména útratu žalobkyně v restauraci žalovaného, jakož i některé další vztahy mezi účastníky vyplývá, že v hotovosti zaplatil žalovaný žalobkyni 195 000 Kč. Hotovostní úhradu plateb nájemného a plateb souvisejících s nájemným dokládá žalovaný rovněž výpisem ze svého (tehdejší a tehdy jediného) profesního účtu. Platby na účet žalobkyně nejsou z tohoto účtu patrné. Jedná se o dobu od srpna do října 2019. Hotovostní platby vyplývají rovněž z emailu zaslaného žalovaným žalobkyni dne 30. 4. 2020. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že na platby nájemného a služeb souvisejících s nájmem bude docházet i k započítávání útraty majitele žalobkyně, pana [příjmení], s tím, že každoročně dojde začátkem následujícího roku k inventarizaci vzájemných pohledávek. V roce 2019 utratila žalobkyně (resp. dle dohody pan [příjmení] s rodinou) na stravném v restauraci žalovaného částku 116 707 Kč, v roce 2020 částku 4 978 Kč. Ke dni 28. 2. 2020 uhradil žalovaný žalobkyni částku 60 000 Kč, jak vyplývá z pokladního daňového dokladu [číslo] a pokladního daňového dokladu [číslo], za což byla jedna z dalších plateb, kterou mělo dojít k vypořádání vztahů mezi účastníky. Žalovaný v souvislosti s ukončením nájemního vztahu ve smyslu smlouvy, vystavil žalobkyni dne 29. 4. 2020 fakturu č. [rok] na částku 126 334 Kč. Částka měla být hrazena za věci ponechávané v předmětu nájmu žalovaným, popřípadě za zhodnocení předmětu nájmu, jak se na něm smluvní strany dohodly. Žalobkyně v tomto ohledu rozporovala částku 30 000 Kč s tím, že se zbytkem pohledávky žalovaného souhlasí (uznává ji). Žalobkyně tak uznala pohledávku žalovaného ve výši 96 334 Kč. Žalovaný za dobu roku 2019 a roku 2020 byl povinen zaplatit na nájemném a službách souvisejících s užíváním předmětu nájmu částku 465 000 Kč. V hotovosti uhradil částku 195 000 Kč, na stravném byla započtena částka 121 685 Kč a v únoru 2020 uhradil žalovaný žalobkyni částku 60 000 Kč. Z důvodu procesní opatrnosti žalovaný částku 121 685 Kč započítává na pohledávky uplatňované žalobkyní v tomto řízení. Žalovanému tak zůstávalo uhradit částku 88 315 Kč, na kterou tímto započítává pohledávku vyplývající mu z faktury – daňového dokladu č. [rok] na částku 126 334 Kč, uznané co do důvodu a výše ze strany žalobkyně emailem ze dne 12. 5. 2020, v rozsahu částky 96 334 Kč. Tento zápočet činí žalovaný vůči žalobkyni v rozsahu 88 315 Kč. K prokázání tvrzení uvedených v tomto podání žalovaný označil k důkazu svědecké výpovědi u jednání dne 13. 1. 2022, výpisy z účtu žalovaného za dobu od srpna do října 2020, pokladní daňový doklad [číslo], [číslo] ze dne 28. 2. 2020, email zaslaný žalobci ze dne 30. 4. 2020, odůvodnění návrhu na prohlášení neplatnosti ochranných známek ve znění [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] činěné ze strany žalobkyně, daňový doklad ze dne 29. 4. 2020 č. [rok] na částku 126 334 Kč, email žalobkyně ze dne 12. 5. 2020.

5. Žalobkyně podáním došlým soudu dne 14. 2. 2022 sdělila, že ohledně způsobu úhrad jednotlivých plateb po dobu trvání nájmu byly smluvní strany v jistém smyslu slova flexibilní. V některých případech hradily sjednané platby bezhotovostně, někdy v hotovosti a někdy docházelo k různým zápočtům. Žalovaná částka nebyla žalovaným dosud uhrazena. Žalovaný byl v jistém slova smyslu„ problémovějším nájemcem“, neboť velmi často se ocital v prodlení s platbami, které byl tento povinen hradit žalobkyni za poskytnuté služby. Dlužné částky dosahovaly často hodnot statisíců. Žalobkyně se snažila žalovanému často vycházet vstříc, vyčkala s vymáháním plateb a důvěřovala žalovanému. Smluvní strany sjednaly obvykle uznání dluhu a uhrazení ve splátkách. Žalobkyně označila k důkazu listinu označenou„ uznání dluhu“ ze dne 4. 2. 2019. Žalobkyně dále označila k důkazu přílohu knihy pohledávek ke dni 4. 2. 2019 a knihu pohledávek ke dni 4. 2. 2019. Z přiložených soupisů dlužných částek je navíc patrno, že tyto částky tvořilo jednak neuhrazené nájemné, jednak neuhrazené platby za spotřebované služby. Žalovaný zcela běžně nesplácel sjednané platby, v jistém slova smyslu spoléhal na shovívavost žalobkyně, která mu následně umožní splátkový kalendář. Žalobkyně poukázala na srovnání 2 výpisů z knihy pohledávek: ke dni 4. 2. 2019 byla za dobu od ledna 2018 ze strany žalovaného uhrazena pouze jedna platba nájemného, a výpisem z knihy pohledávek (listina označená jako„ ostatní pohledávky“ ze dne 7. 10. 2019) je doloženo, že od uznání dluhu (z února 2019) žalovaný až do srpna 2019 neuhradil ani jedno nájemné k datu jeho splatnosti. Pakliže z titulu úhrady spotřeby žalobkyně docházelo ke vzniku dlužných částek, pak tyto byly následně započteny oproti některým pohledávkách, jak se smluvní strany dohodly dne 6. 1. 2020. Pohledávky žalobkyně z prosince roku 2019 byly započteny proti pohledávkám žalovaného, kdy některé z nich byly splatné již v červnu 2018. Platební morálka žalovaného byla velmi nízká. Ze svědeckých výpovědí u jednání dne 13. 1. 2021 vyplynulo, že předávali nezjištěné finanční obnosy v obálkách žalobkyni (pokud by jejich výpovědi byly pravdivé). Stěží se mohlo jednat o platby na dluh v tomto řízení, když žalovaný byl s platbami dlouhodobě v prodlení. Stěží by tak najednou měl hradit zcela přesně – to by se naprosto vymykalo dosavadnímu způsobu hrazení dlužných částek. Svědci nebyli schopni specifikovat částky. Žalobkyně nerozporuje, že v některých případech skutečně obdržela od žalovaného platbu v hotovosti. Nikdy se však nejednalo o přesnou částku odpovídající nájmu (k datu splatnosti nájmu). Žalovaný při těchto platbách nespecifikoval, na jaké platby splátku činí, platby byly použity vždy na dluhy s nejstarším datem splatnosti. Z„ vydaných faktur“ je zachycen přehled vydaných faktur za rok 2017 s uvedením data jejich splatnosti a s datem úhrady ze strany žalovaného. Žalovaný hradil mnohé platby se zpožděním, často pak vícero plateb bylo uhrazeno v jeden den, ačkoli datum jejich splatnosti se lišilo. Tyto„ hromadné“ úhrady nebyly uhrazeny před datem splatnosti dlužných částek, již tehdy tak žalovaný hradil svými platbami dlužné částky nikoli aktuální nájemné či služby. Z„ uznání dluhu“ je patrno, že počínaje rokem 2018 pak již hradil žalovaný velmi sporadicky, vždy delší dobu po splatnosti. Žalobkyně tak bez výhrady rozporuje, že by obdržela jakoukoli platbu na dlužné částky, které učinila předmětem žalobního návrhu. Pakliže by mezi smluvními stranami docházelo k platbám v hotovosti, tyto platby pokrývaly zcela jiné částky než částky žalované. Žalobkyně dále označila výslech svědka pana [příjmení] [jméno] [příjmení], narozeného [rok] (správně má být statutárního zástupce žalobkyně jako účastníka řízení), pana [jméno] [příjmení], narozeného [datum]; měli vypovídat ohledně způsobu plateb. K těmto skutečnostem byla rovněž označena svědecká výpověď účetní žalobkyně, paní [jméno] [příjmení], a účetní žalovaného, paní [jméno] [příjmení]. Žalobkyně dále označila k důkazu fakturaci poskytovatelů služeb, ze kterých je patrno, že částky, které byly žalobkyni účtovány za poskytnuté služby (především telekomunikační služby, svoz odpadu, plyn, voda a elektrická energie), které byly následně v jejich přesné výši přeúčtovány žalovanému. Ačkoli zavedená praxe mezi smluvními stranami nájemního vztahu vždy neodpovídala smluvnímu ujednání, platby ze strany žalovaného byly velmi nepravidelné, často dlouhou dobu po splatnosti, někdy nebyly uhrazeny vůbec, někdy zápočtem.

6. Podáním ze dne 18. 3. 2022 žalobkyně sdělila, že nedošlo k dohodě ohledně snížení nájmu, odpuštění nájmu. Svědeckými výpověďmi u jednání dne 13. 1. 2022 bylo maximálně osvědčeno, že svědci odevzdávali obálky na recepci hotelu. Z listiny doložené žalovaným„ výpis z účtu“ je patrno, že žalovaný zcela běžně užíval svůj bankovní účet k různým platbám, inkasu, trvalým příkazům, z účtu nevybíral hotovost. K zajištění plateb používal žalovaný především bezhotovostních transakcí. Je tedy velmi málo pravděpodobné, že by pro něj bylo jednodušší hradit žalobkyni různé částky prostřednictvím obálek, se kterými manipulovalo hned několik osob. Žalobkyně poukázala na některé nelogičnosti skutečností sdělovaných žalovaným.

7. Žalovaný v průběhu soudního řízení zpochybňoval jeho podpis na listině označené uznání dluhu z února 2019, později však sdělil, že by se mohlo jednat o jeho podpis. Soud tak neprováděl dokazování znaleckým posudkem ohledně pravosti podpisu žalovaného na uznání dluhu z února 2019.

8. V závěrečném návrhu žalobkyně navrhla, aby žalobě bylo vyhověno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky existoval nájemní vztah, který skončil výpovědí žalobkyně. Předmětem nájmu byly nebytové prostory, ve kterých žalovaný provozoval restauraci. Žalovaný vytvořil jakousi konstrukci o platbách v hotovosti, které měl předkládat na recepci hotelu žalobkyně. Žalovaný tvrdil, že zbytek neuhrazených částek započetl oproti dluhu jednatele žalobkyně z titulu jeho pohledávek za konzumaci v restauraci žalovaného. K tomuto tvrzení žalovaný doložil blíže nespecifikované účtenky. Tvrzení žalovaného nejsou pro jeho procesní obranu dostatečná. Jisté„ převisy“ v platební rekapitulaci uvedl i sám žalovaný v rámci jeho účastnické výpovědi. Z výpovědi svědkyně, účetní žalobkyně, bylo prokázáno, že žalovaný se často ocitl v prodlení s platbami. Nevedl účetnictví řádným způsobem a k úhradám z velké části docházelo zápočty oproti žalovaným vystaveným fakturám či příjmovým dokladům. Měl-li žalovaný vůči jednateli žalobkyně a vůči žalobkyně samotné jisté soukromé pohledávky, pak tyto nesouvisely s nájemním vztahem. Žalobkyně poukázala na účetnictví žalobkyně a svědeckou výpověď účetní žalobkyně. Bylo prokázáno, že žalovaný ponechal na recepci hotelu žalobkyně občas jistou částku v hotovosti. Tato částka se následně dostala k účetní žalobkyně, která k této částce vystavila příjmový doklad. Částka byla následně započtena na některý z dluhů žalovaného, a to na ten nejstarší. Z listin týkajících se započtení dřívějších pohledávek, z listiny uznání dluhu, je patrno, že žalovaný měl vůči žalobkyni mnoho neuhrazených pohledávek, jeho občasnými platbami byly uhrazeny pouze některé z nich. Na žalovaný dluh nebylo plněno ničeho. Žalobkyně doložila uznání dluhu. Platební morálka žalovaného byla špatná. I přes zápočty a některé úhrady zůstal žalovaný žalobkyni dlužen částku, která je požadována v tomto soudním řízení. Žalobkyně částky řádně specifikovala a podložila tvrzení důkazy.

9. Žalovaný v závěrečném návrhu navrhl zamítnutí žaloby. Rovněž zopakoval argumentaci sdělovanou v průběhu soudního řízení (jako žalobkyně v závěrečném návrhu). Žalovaný hradil část nájemného a souvisejících plateb v hotovosti na pokladně žalobkyně, jak potvrdili svědci na prvním jednáním ve věci a vyplývá to i z dalších důkazů. Jednalo se o pravidelné platby 17 000 Kč s výjimkou třech plateb, kde šlo o částku 14 000 Kč Tyto skutečnosti vyplývají z knihy, kterou měl soud vyžádat jako důkaz od žalobkyně. Žalovaný evidoval útratu žalobkyně v restauraci žalované v knize (195 000 Kč). Žalovaný byl tak za dobu roku 2019, roku 2020 povinen zaplatit na nájemném a službách spojených s užíváním předmětu nájmu částku 465 000 Kč. V hotovosti zaplatil částku 195 000 Kč, na stravném byla započtena částka 121 685 Kč a v únoru 2020 uhradil žalovaný žalobkyni částku 60 000 Kč. Na zbývající částku 88 315 Kč žalovaný započítává pohledávku vyplývající mu z předložené faktury na částku 126 334 Kč uznané co do důvodu a výše ze strany žalobkyně emailem ze dne 12. 5. 2020, a to v rozsahu částky 96 334 Kč. Tento zápočet tedy činí žalovaný ve výši 88 315 Kč. Žalovaného celý spor překvapil. Žalovaný měl za to, že po skončení nájemního vztahu byly smluvní strany zcela vypořádány. Neuplatňoval dříve například pohledávku vyplývající mu z faktury č. [rok] na částku 126 334 Kč.

10. Na základě provedeného dokazování, zahrnujícího výpovědi svědků, listinné důkazy a výpověď žalovaného jako účastníka soudního řízení, byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 1. 4. 2016 bylo prokázáno, že byla platně uzavřena smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání podle § 2302 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) tak, jako účastníci shodně uvedli i v průběhu soudního řízení. Skutečnosti ohledně uzavření smlouvy byly mezi účastníky nesporné. Právní účinky smlouvy nastaly. Další skutečnosti zůstaly mezi účastníky převážně sporné, jak vyplývá z ústních a písemných podání. Ze shodných tvrzení účastníků bylo prokázáno, že se smluvní strany se odchýlily od smluvních ujednání ve smlouvě tak, že některé platby žalovaného byly započítány na pohledávky žalovaného, některé platby byly provedeny v hotovosti. Žalovaný tvrdil, že na základě knihy vedené žalovaným by mělo být zohledněno věcné plnění žalovaného (jídlo a nápoje v provozovně žalovaného) ve prospěch statutárního zástupce žalobkyně, případně osob statutárním zástupcem žalobkyně určených. V roce 2019 by tak na stravném v restauraci žalovaného měla být zohledněna částka 116 707 Kč a v roce 2020 4 978 Kč. K tomuto tvrzení žalované soud provedl důkaz deníkem žalovaného označeným„ p. [příjmení]“ (příloha 1 žalovaného). Z tohoto listinného důkazu bylo pouze prokázáno, že byly založeny doklady o různých platbách a ručně jsou dopsány popisky typu: nájem hotovost: 14 000 + 3 000 = 17 000, vyplaceno 21. 4. 19, podpis nečitelný, nájem srpen 17. 8. 2019 8/ 2019 zaplaceno + splátka 30 000 25. 8. 19 dáno na hotel, listopad 11/ 2019 nájem 17 000 vyplaceno 21. 12. 2019, prosinec 12/ 2019 nájem 17 000 vyplaceno 21. 12. 2019, odevzdáno hotel [obec] recepce, nájem 1/ 2020 předáno provozní hotel [obec] neděle 2. 2. 2020 17 000. Žalobkyně popřela, že by byl dán jakýkoliv právní titul, na základě něhož by takto vedená evidence různých plateb žalovaným mohla být zohledněna v tomto soudním řízení. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že existovala nějaká dohoda, smlouva, jeho splatná pohledávka za žalobkyní, na základě níž by žalobkyně měla být zavázána plnit žalovanému. Žalovaný odkazoval pouze na údaje v této knize a neuvědomil si, že pan [příjmení] vystupoval jako člověk, odlišný od statutárního zástupce žalobkyně. Pokud z popudu pana [příjmení] požívaly další osoby produkty nabízené žalovaným v provozovně žalovaného, jedná se o subjekty odlišné od žalobkyně. Částku 121 685 Kč tak nelze zohlednit k započtení ve prospěch žalovaného. Žalovaný dále sdělil, že uhradil 28. 2. 2020 částku 60 000 Kč, jak vyplývá z pokladního daňového dokladu [číslo], [číslo], což měla být jedna z dalších plateb, kterou mělo dojít k vypořádání vztahů mezi účastníky. Žalobkyně popřela, že by tato částka měla být zohledněna na plnění požadované žalobkyní v tomto soudním řízení. Žalovaný neprokázal započtení částky 60 000 Kč na plnění požadované žalobkyní v nyní projednávané věci. Ohledně tvrzené částky 126 334 Kč (faktura č. [rok] vystavená žalovaným) měla být zohledněna dle tvrzení žalobce za věci ponechané v předmětu nájmu žalovaným, popřípadě za zhodnocení předmětu nájmu. Žalovaný tvrdil, že účastníci se takto dohodli. Žalobkyně popřela pohledávku žalovaného 126 334 Kč za žalobkyní. Žalovaný tvrdil, že uznala žalobkyně pohledávku ve výši 96 334 Kč a rozporovala pouze částku 30 000 Kč. Žalobkyně neuznala pohledávku vůbec k započtení v tomto soudním řízení. Žalovaný vypočítal, že by tedy měla být zohledněna částka 121 685 Kč, 60 000 Kč, 88 315 Kč. Dle žalovaného nemá žalobkyně již právo na plnění vůči žalovanému. Žalobkyně určitým a srozumitelným způsobem sdělila skutečnosti ohledně výpočtu jí požadované částky, včetně splatnosti pohledávky. Žalovaný od listopadu 2019 nemá zaplaceno nájemné a služby spojené s užívání předmětu nájmu. Pokud tedy žalovaný neplatil zálohy, pak vycházela žalobkyně ze skutečně spotřebovaných energií a poskytnutých služeb tak, jak bylo po žalobkyni požadováno dodavateli energií a služeb. V tomto směru je nedůvodná obrana žalovaného, že mu nebylo předloženo vyúčtování rozdílu placených záloh a spotřebované energie a poskytnutých služeb. Současně tvrdí-li žalovaný, že by měly být započteny částky jím tvrzené, pak nezpochybňuje tvrzenou pohledávku žalobkyně. K výši pohledávky předložila žalobkyně daňové doklady a soud provedl listinné dokazování, jak vyplývá z protokolů o jednání. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 6. 2021, doručené žalovanému, bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k plnění před zahájením soudního řízení. Z uznání dluhu ze dne 4. 2. 2019, jehož podpis žalovaný nakonec nezpochybnil, a přílohy k tomuto uznání: kniha pohledávek ke dni 4. 2. 2019 (4 listy) bylo zjištěno a prokázáno tvrzení žalobkyně, že ke dni 4. 2. 2019 měl žalovaný povinnost splněním dluh uspokojit splatnou pohledávku žalobkyně ve výši 299 501,24 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit žalobkyni ve splátkách hotově k rukám věřitele nebo převodním příkazem na účet věřitele. Z přehledu vydaných tzv. faktur (daňových dokladů) vyplývá, že žalovaný měl řadu dluhů vůči žalobkyni. Dne 6. 1. 2020 byla uzavřena dohoda o vzájemném započtení ve smyslu § 1982 a následující o. z. Z této dohody bylo zjištěno a prokázáno, že byla platně uzavřena dohoda o započtení pohledávek. Účastníci tohoto soudního řízení se dohodli na vzájemném zápočtu částky 196 756 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce peněz uzavřené mezi účastníky podle § 2390 a následující o. z. dne 17. 2. 2017 bylo zjištěno a prokázáno, že žalobkyně jako zapůjčitel se zavázala zapůjčit vydlužiteli částku 100 000 Kč (zápůjčka) a vydlužitel se zavázal vrátit zápůjčku včetně úroku na vyžádání, nejdříve však 30. 6. 2017 v hotovosti. Zápůjčka byla sjednána s úrokem 5 % ročně. Ze smlouvy o zápůjčce peněz uzavřené podle § 2390 a následující o. z. mezi JUDr. [jméno] [příjmení] jako zapůjčitelem a [celé jméno žalovaného] jako vydlužitelem, fyzickou nepodnikající osobou, bylo zjištěno prokázáno, že zapůjčitel se zavázal zapůjčit vydlužiteli částku 180 000 Kč a vydlužitel se zavázal zapůjčiteli vrátit částku na vyžádání nejdříve však 1. 9. 2017 v hotovosti. Byl sjednán úrok z prodlení 5 % ročně v případě nesplnění dluhu žalovaným a zápůjčka byla sjednána bezúročně. Z výpovědi svědků, zaměstnanců žalovaného a žalobkyně, bylo prokázáno, že docházelo někdy k předávání peněz v obálce na recepci hotelu žalobkyně; nebyly prokázány výše předávaných částek a v podstatě ani právní titul. Statutární zástupce žalobkyně nesouhlasil, aby byl slyšen jako účastník soudního řízení. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova] [role v řízení], bylo zjištěno a prokázáno, že ohledně plnění žalovaného z nájemní smlouvy byly nějaké„ zápočty“. Svědek viděl uznání dluhu žalovaného v roce 2017, 2018, 2019. Na recepci hotelu žalobkyně bylo placeno v hotovosti; v hotovosti platili také hosté, byl tam malý trezor a pokladna. Svědek právně nejednal za žalobkyni v letech 2018, 2019. Fyzicky přinesl výpověď z nájmu podepsanou [anonymizována čtyři slova] [role v řízení]) žalovanému. Svědek jako osoba samostatně výdělečně činná fakturoval žalobkyni služby, které tam odváděl. Když byl pozván [anonymizováno], měl v hotelu možnost konzumace jídla a pití, a za to neplatil. Do roku 2018 byl svědek zaměstnancem žalobkyně. Z výpovědi svědkyni [jméno] [příjmení], účetní žalobkyně v rozhodné době, bylo prokázáno, že docházela jednou týdně do hotelu žalobkyně a zpracovávala účetní doklady z předchozího týdne. Byly jí předány účetní doklady s ostatními informacemi, a když jí zaměstnankyně žalobkyně řekly, že přišel žalovaný a zaplatil něco v hotovosti, tak svědkyně jako účetní na to vystavila doklad, který se dostal do účetnictví. Účetní sama peníze v hotovosti od žalovaného nepřebírala, na základě informací od zaměstnankyň žalobkyně vystavila doklad pro účetnictví. Zaměstnankyně žalobkyně měly knihu, kde se platby zapisovaly. Účetní žalobkyně spolupracovala s účetní žalovaného [anonymizováno] [příjmení] tak, aby účetnictví obou účastníků bylo v pořádku. Docházelo k započítávání a účetní si vzájemně poskytovaly daňové doklady. Žalovaný se zajímal, jaký je stav závazků a pohledávek, svědkyně předávala„ saldo závazků a pohledávek žalobkyně“ za určité období na recepci hotelu [obec], aby zaměstnankyně žalobkyně věděly, co žalovaný žalobkyni dluží. Takto postupovala účetní i vůči jiným klientům, pro které vykonávala účetnictví. Po těch zápočtech se stávalo, že žalovaný dlužil žalobkyni. Žalobkyně předložila přehled daňových dokladů, na základě kterých byl žalovaný vyzván k zaplacení nájmu a služeb spojených s nájmem na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 1. 4. 2016, a to za dobu od listopadu 2019 do skončení nájmu. Splatnost pohledávek byla prokázána z nájemní smlouvy. Žalobkyně tak prokázala splatnou pohledávku jí tvrzenou, zatímco žalovaný neprokázal právní titul pro započtení jeho tvrzených pohledávek vůči žalobkyni. Soud neprováděl dokazování knihou vedenou žalobkyní na recepci hotelu žalobkyně v návaznosti na výpověď svědkyně, účetní žalobkyně. Z knihy by pouze bylo prokázáno, že byly zapisovány platby žalovaného a z výpovědi svědkyně bylo prokázáno, že v rozhodném období svědkyně vždy na základě údajů zapsaných v knize vyhotovila příjmový doklad a tento zohlednila v účetnictví žalobkyně. Soud neprováděl důkaz výpovědí svědkyně, účetní žalovaného, když žalovaný na tomto důkazním návrhu dále sám netrval.

11. Podle § 2302 odst. 1 o. z. (U) stanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně k podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící k podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle § 2302 odst. 2 o. z. (J) edná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odst. 1 použijí se obecná ustanovení o nájmu.

12. Podle § 2201 o. z. (N) ájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

13. Ze smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 1. 4. 2016 bylo prokázáno, že byla platně uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího podnikání, na základě které se žalovaný zavázal platit nájemné a služby spojené s užíváním prostor (nájmem) dle tvrzení žalobkyně. Účinky smlouvy nastaly. Žalovaný tyto skutečnosti nezpochybňoval. Ve smlouvě si účastníci sjednali bezhotovostní platby; nicméně docházelo k platbám v hotovosti, k započtení podle § 1982 a následující o. z. Na základě výpovědi svědkyň, zaměstnankyň žalobkyně a účetní žalobkyně, bylo prokázáno, že žalovaný platil nájemné a služby spojené s nájmem v hotovosti, někdy docházelo k započtení. V rozhodném době žalovaný tvrdil zaplacení nájmu a služeb spojených s užíváním nájmu, když současně rozporoval, že by mu byly vyúčtovány služby spojené s nájmem. Žalobkyně prokázala výši služeb spojených s nájmem za dobu od listopadu 2019 do skončení nájmu daňovými doklady, na základě kterých dodavatelé služeb a energií požadovali plnění po žalobkyni jako vlastnici nemovitých věcí. Nejednalo se tedy o zálohové platby, jednalo se o skutečně odebrané energie a skutečně poskytnuté služby žalovanému v rozhodné době. Z výpovědi svědkyně, účetní žalobkyně, bylo jednoznačně prokázáno, že účetní žalobkyně a účetní žalovaného, včetně žalovaného samotného, byly v kontaktu a docházelo k započtení pohledávek. Z výpovědi svědkyně, účetní žalobkyně, bylo jednoznačně prokázáno, že veškeré platby poskytnuté v hotovosti žalovaným byly zohledněny jako platby na základě příjmových dokladů a zaneseny v účetnictví žalobkyně. Soud tedy neprováděl důkaz knihou ohledně plateb žalovaného na recepci hotelu žalobkyně. Ostatně žalovaný navrhoval započtení částek jím tvrzených na splatnou pohledávku žalobkyně. Žalovaný neprokázal započtení jím tvrzené pohledávky, kterou by měl mít žalovaný za panem [příjmení] [příjmení] jako fyzickou nepodnikající osobou, jako relevantní pro toto soudní řízení. Byla-li uzavřena nějaká smlouva, dohoda mezi panem [příjmení] [příjmení] a žalovaným ohledně konzumace jídel a nápojů panem [příjmení], případně jím určených osob, v provozovně žalovaného, pak se jedná o třetí subjekt, nikoli účastníka tohoto soudního řízení. Pohledávku nelze tedy započíst, i kdyby existovala. Ohledně částky požadované žalovaným za věci zanechané v nebytových prostorech, případně zhodnocení nemovitosti žalobkyně popřela celou částku a nelze provádět v tomto soudním řízení rozsáhlé dokazování ohledně existence splatné pohledávky tvrzené žalovaným, když rozsah takto prováděného dokazování by přesahoval rámec řízení o zaplacení nájemného a služeb spojených s předmětem nájmu. Je na žalovaném, aby případně v samostatném řízení uplatnil tvrzený nárok. Úrok z prodlení byl přisouzen podle § 1970 o. z. v návaznosti na prováděcí předpis, § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb., vzhledem k výši repo sazby stanovené Českou národní bankou k 1. dni prodlení dlužníka na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 1. 4. 2016.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšná žalobkyně má povinnost zaplatit soudní poplatek 12 036 Kč vzhledem k výši požadované částky. Náhrada nákladů právního zastoupení se sestává z odměny za 10,5 úkonu právní služby podle § 11 v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (odměna za 1 úkon právní služby 9 300 Kč: předžalobní výzva, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jednání procesního soudu dne 13. 1. 2022, 23. 3. 2022, 16. 5. 2022, 22. 6. 2022, podání ve věci samé ze dne 11. 2. 2022, 18. 3. 2022, závěrečný návrh a vyjádření se k závěrečnému návrhu žalovaného jako písemné podání ve věci, ½ úkon za sdělení ze dne 19. 4. 2022). Podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky náleží ke každému úkonu právní služby paušální částka 300 Kč. Náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném, činí k jednání procesního soudu dne 13. 1. 2022 4 x 100 Kč, k jednání dne 23. 3. 2022, 16. 5. 2022, 22. 6. 2022 vždy 2 x 100 Kč. Právnímu zástupci žalobkyně náleží náhrada cestovného v souladu s § 1, § 4 vyhlášky č. 511/2021 Sb. Ministerstva práce a sociálních věcí ve znění vyhlášky č. 42/2022 Sb. Ministerstva práce a sociálních věcí; zákonnou úpravou pro prováděcí předpis je § 189 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Náhrada cestovného se sestává z náhrady cestovného k jednání dne 13. 1. 2022 při použití osobního automobilu Peugeot AC kombi, průměrná spotřeba paliva motorová nafta 4,4 l [číslo] km při ceně pohonných hmot 36,10 Kč a vzdálenosti ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobkyně k jednání procesního soudu a zpět ([obec] – [obec] a zpět 100 km) při paušální částce 4,70 Kč za km a ceně paliva 1,58 Kč za km (628 Kč). K jednání dne 23. 3. 2022 byl použit stejný osobní automobil, přičemž byla přítomna právní zástupkyně v substituci a vzdálenost ze sídla advokátní kanceláře právní zástupkyně žalobkyně v substituci [obec] – [obec] a zpět činí 48 km. Ostatní údaje zůstávají stejné a cestovné tak činí 301,64 Kč. K jednání dne 16. 5. 2022, 22. 6. 2022 byl použit stejný osobní automobil a rovněž byla přítomna právní zástupkyně žalobkyně v substituci a vzdálenost je tak 2 x 48 km ke každému jednání ze [obec] do [obec] a zpět za paušální částky 4,70 Kč za km v ceně paliva 2,07 Kč za km, celkem 649,92 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení navýšení 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty; právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH.