7 C 86/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 32.388,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.000 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 20.388,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.586,37 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 798,89 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14.493,26 Kč od 23. 4. 2024 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 2.493,26 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky 13.832,46 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky 32.388,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.586,37 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 798,89 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 14.493,26 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a úrokem 8 % ročně z částky 13.832,46 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále jen „předchůdce žalobce“) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, uhradil pouze , částka, . Žalovaný dluh nevyrovnal ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu. Žalobce nabyl pohledávku postoupením.

2. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne , datum, a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“. Příjmy žalovaného byly zkoumány dle výplatního dokladu důchodu, výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne , datum, se nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně předvolán, z jednání se neomluvil a nepožádal o odročení. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud ve věci provedl dokazování a učinil z něj následující skutková zjištění.

5. Ze Smlouvy a z transakční historie soud zjistil, že předchůdce žalobce při podpisu Smlouvy poskytl žalovanému v hotovosti částku , částka, a že žalovaný dosud na závazky vyplývající ze Smlouvy uhradil částku , částka, .

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným vyplývající ze Smlouvy žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, žalobce prokázal, že jeho předchůdce žalovaného o postoupení pohledávky informoval.

7. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, pak soud ze žádosti o úvěr ze dne , datum, zjistil, že žalovaný v ní uvedl měsíční příjmy ze starobního důchodu ve výši , částka, měsíčně a celkové výdaje ve výši , částka, měsíčně (, částka, za bydlení a energie, , částka, za dopravu, jídlo a osobní náklady, , částka, srážky ze mzdy a výživné a , částka, měsíční splátky stávajících půjček). Z výplatního dokladu důchodu za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že žalovaný pobíral důchod ve výši , částka, brutto, fakticky mu byla v daném měsíci vyplacena částka , částka, .

8. Pokud jde o výdaje žalovaného a o způsob plnění dosavadních dluhů, žalobce ani na výzvu soudu neoznačil a nepředložil žádné důkazy svědčící o tom, že by jeho předchůdce skutečně prověřoval výdaje žalovaného a způsob, jakým žalovaný plnil dosavadní dluhy. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce sice prověřil příjmy žalovaného, již však neprověřil jeho skutečné výdaje a způsob plnění dosavadních dluhů.

9. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, a poštovním podacím lístkem ze dne , datum, žalobce prokázal, že před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou.

10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě písemně uzavřené Smlouvy v hotovosti částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce spolu s příslušenstvím ve splátkách specifikovaných ve Smlouvě. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil a uhradil pouze , částka, . Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci. Předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy formálně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, prověřil jeho příjmy, nikoliv však jeho skutečné výdaje a způsob plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle judikatury vztahující se k ochraně spotřebitelů (viz. odstavec 24 rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 ve věci , právnická osoba, se přitom jedná o neplatnost absolutní a soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumal. Předchůdce žalobce sice prověřil příjmy žalovaného, soud však nemá za prokázané, že by řádně prověřil jeho výdaje a způsob plnění dosavadních dluhů. Předchůdce žalobce přitom měl být při prověřování úvěruschopnosti o to důslednější, jestliže věděl, že žalovanému je srážena z důchodu částka , částka, měsíčně a k tomu „přiznal“ další závazky s měsíčními splátkami ve výši , částka, .

18. Soud proto shledal Smlouvu absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. a nárok žalobce posoudil pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o již zmíněný rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci , právnická osoba, . Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že tuto svou povinnost řádně nesplnil.

19. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , žalovaný dosud uhradil žalobci (resp. jeho předchůdci) částku , částka, . Soud proto shledal žalobu důvodnou co do rozdílu uvedených částek, tedy ve výši , částka, .

20. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce. Je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

21. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny (včetně poplatků a smluvních pokut) a smluvních úroků soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného zákonného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaný dle názoru soudu dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, jak bylo blíže rozebráno shora.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobce neměl v řízení úspěch ani v rozsahu 50 %, žalovanému žádné náklady nevznikly.