7 C 99/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 41.533,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 17.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaná dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 24.533,69 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a smluvním úrokem 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byly žalované postupně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do , datum, .

2. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že vycházel především z informací o příjmech a výdajích získaných od žalované, tyto informace ověřoval oproti dokladům vyžádaných od žalované.

3. Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobce. Dlužná částka ve výši , částka, sestává z dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužné částky poplatku ve výši , částka, a dlužné smluvní pokuty ve výši , částka, .

4. Žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatila.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.

7. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

8. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce téhož dne v hotovosti poskytl žalované částku , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do , datum, .

9. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná dosud na závazky vyplývající z úvěrové smlouvy uhradila částku celkem , částka, .

10. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce při zkoumání úvěruschopnosti vycházel z údajů, které mu poskytla žalovaná v žádosti o úvěr. Konkrétně žalovaná uvedla, že žije ve vlastním bydlení, je majitelkou automobilu, pracuje jako uklízečka s čistým příjmem , částka, měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činí , částka, , odhadované měsíční výdaje činí , právnická osoba, Kč. Příjem žalované předchůdce žalobce podle zákaznické karty ověřil z pracovní smlouvy a výplatních pásek.

11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamem postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla na základě této smlouvy právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno.

13. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, a z poštovního podacího lístku z téhož dne vzal soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a současně ji upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou.

14. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů, konkrétně z výpisu z obchodního rejstříku, nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.

15. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě písemně uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaná na dluh dosud uhradila pouze částku , částka, . Předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Úvěruschopnost žalované předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy podle svého tvrzení prověřoval nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, jinak pouze na základě údajů poskytnutých žalovanou. Žalobce tvrdí, že prověřoval příjmy žalované, z karty klienta však není zřejmé ani to, kolik výplatních pásek žalované měl k dispozici. To, že by prověřoval i výdaje žalované, žalobce ani netvrdí.

16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

22. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr.

23. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána, neboť právní předchůdce žalobce vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalované prakticky jen z tvrzení žalované ohledně výše jejích příjmů a výdajů. O tom, zda žalobce náležitě prověřil příjmy žalované, má soud značné pochyby, z karty klienta není zřejmé ani to, za jaké období měl předchůdce žalobce k dispozici výplatní pásky žalované. Pokud jde o výdaje žalované, o nich žalobce ani netvrdí, že by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Přitom výdaje uvedené v žádosti ve výši 2.000 Kč měsíčně jsou nereálné, neboť tak nízké výdaje nemůže mít žádná běžným životem žijící osoba.

24. Údaje uvedené v žádosti jednoznačně budily důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytovaný úvěr. Soud proto posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že tuto svou povinnost řádně nesplnil.

25. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinna žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a že žalovaná doposud žalobci na dlužnou částku zaplatila částku 3.000 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do rozdílu uvedených částek, tedy ve výši 17.000 Kč.

26. Soud žalované uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit její současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že není schopna bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku27. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, poplatku, smluvní pokuty a smluvních úroků soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaná dle názoru soudu dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, jak bylo blíže rozebráno shora.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce nebyl s žalobou úspěšný ani v 50 % žalované částky, právo na náhradu nákladů řízení tak nemá. Jelikož žalovaná zůstala pasivní a žádné náklady jí nevznikly, právo na náhradu nákladů řízení nenáleží ani jí.