8 C 102/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem/soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného , okres okres o zaplacení částky 5.850 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2.600 Kč s úrokem z prodlení 10% ročně za dobu od 18. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.250 Kč s úrokem z prodlení 10% ročně -) z částky 3.445 Kč za dobu od 6. 9. 2019 do 17. 6. 2020, -) z částky 845 Kč za dobu od 18. 6. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 5.850 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.445 Kč za dobu od 6. 9. 2019 do zaplacení. Tvrdí, že dne 6. 8. 2019 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, podle níž žalovanému poskytl peněžní prostředky 2.600 Kč bezhotovostním převodem téhož dne na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek 845 Kč. Jistina včetně poplatku byly splatné 5. 9. 2019, žalovaný však nezaplatil ničeho. Žalovaná částka 5.850 Kč se skládá z jistiny 2.600 Kč, z poplatku 845 Kč, z účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného 1.500 Kč a ze smluvní pokuty 905 Kč.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Žalobce k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o půjčce a jejím čerpání předložil smlouvu o zápůjčce, Všeobecné obchodní podmínky žalobce a upomínky a výzvy k úhradě. V listině smlouva o zápůjčce jsou smluvní strany označeny tak, že žalobce je věřitel a žalovaný je klient. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku 2.600 Kč převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal do 5. 9. 2019 vrátit žalobci zápůjčku spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 845 Kč, tedy celkem 3.445 Kč. Úrok nebyl sjednán. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobce. Bod 2.3 smlouvy obsahuje následky prodlení, a to úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu 15 % ze zápůjčky a poplatku. Náklady představují upomínky, a za písemnou upomínku činí poplatek 500 Kč, za e-mailovou upomínku 100 Kč, za telefonickou upomínku 50 Kč a za upomínku formou SMS 30 Kč. Veškeré přirostlé úroky z prodlení od původního dne splatnosti až do schválení žádosti o prodloužení splatnosti se stávají k okamžiku schválení příslušné žádosti součástí jistiny zápůjčky. Listina je podepsána jednateli žalobce. Na místě vyhrazeném pro podpis žalovaného je uvedeno jeho jméno, příjmení, datum 6. 8. 2019, čas 13 hodin 43 minut 21 sekund a [příjmení] kód [číslo]. Žádný podpis žalovaného se na listině nenachází. Všeobecné obchodní podmínky žalobce mají být nedílnou součástí smlouvy a obsahují definici použitých pojmů a podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. Jsou podepsány jednateli žalobce, v místě vyhrazeném pro podpis žalovaného jsou tytéž údaje jako na smlouvě o zápůjčce, podpis žalovaného se zde nenachází.

4. Podle zprávy [právnická osoba] je majitelem účtu č. [bankovní účet] žalovaný. Podle výpisu z téhož účtu byla na účet dne 6. 8. 2019 připsána částka 2.600 Kč poukázaná z účtu žalobce. Z tohoto výpisu z účtu soud ještě zjistil, že žalovaný před zmíněným datem 6. 8. 2019 čerpal další nebankovní půjčky, a to 17. 7. 2019 obdržel na účet 6.000 Kč jakožto zápůjčku od společnosti [právnická osoba], dne 26. 7. 2019 obdržel na účet 7.000 Kč jako půjčku od [právnická osoba] a dne 29. 7. 2019 obdržel na účet 5.000 Kč jako půjčku od [anonymizována dvě slova].

5. Ohledně upomínání žalovaného soud zjistil, že žalobce dne 12. 9. 2019, 19. 9. 2019 a 26. 9. 2019 vytvořil výzvy k úhradě. V řízení však nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny. Dopisem ze dne 10. 6. 2020 vyzval žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného k zaplacení částky 5.800 Kč z výše uvedené tvrzené půjčky s tím, že pokud žalovaný dluh nevyrovná do tří dnů, žalobce se obrátí se svým nárokem na soud. Podle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán doporučeně 10. 6. 2020.

6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Nejprve se soud zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce shora uvedeného obsahu, což však v řízení nebylo prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2390 občanského zákoníku, podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Na tytéž skutečnosti nelze použít ani ustanovení § 2395, upravující smlouvu o úvěru, když pojmovým znakem úvěrové smlouvy je sjednání úroku, avšak v tvrzené smlouvě o zápůjčce žádné úroky sjednány nebyly. Nelze tedy mít za to, že žalobce jakožto zapůjčitel či věřitel přenechal žalovanému jakožto vydlužiteli či dlužníkovi zastupitelnou věc, tedy peníze tak, aby je užil podle libosti a po čase vrátil tutéž částku. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovaným dohodli na dalších skutečnostech, které žalobce tvrdí, například na datu splatnosti, poplatcích, nákladech v případě prodlení, smluvní pokutě či na jiných platbách. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba dohodnout ještě právní důvod poskytnutí takové částky. Žalobce tvrdí, že smlouva byla uzavřena elektronicky, že žalovaný si nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy na webových stránkách žalobce, nastavil si podle vlastní volby dostupné parametry, a to splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnil na webové stránce žalobce formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, zadal zde své osobní údaje. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný podle žalobce zaškrtl řádek s textem: potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům jsem porozuměl a souhlasím s jejich zněním. Tím žalovaný podle žalobce zároveň odsouhlasil znění obchodních podmínek. Podle žalobce smlouvu o zápůjčce žalovaný podepsal elektronicky pomocí [příjmení], který zasílá žalobce na telefonní číslo uvedené klientem. [příjmení] [příjmení] je prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona 297/2016 Sb., a smlouva o zápůjčce se tedy považuje za smlouvu uzavřenou v písemné podobě.

7. Soud však konstatuje, že žádné ze shora uvedených tvrzení žalobce o postupu při uzavírání smlouvy o zápůjčce nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by žalovaný si nastavil na nějakých webových stránkách žalobce parametry zápůjčky, jaké údaje uvedl, jaký formulář vyplnil, které údaje do něj uvedl, jakým způsobem zaškrtl nějaký řádek s textem, jak měl odsouhlasit znění obchodních podmínek, kterého dne a jakým způsobem žalobce poslal žalovanému [příjmení], kterého dne a jakým způsobem žalovaný tento [příjmení] použil. Soud ještě uvádí, že uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená smlouva o zápůjčce neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené ve smlouvě přistoupil. Pro uzavření takovéto smlouvy jakožto smlouvy spotřebitelské může být ve smyslu § 1820 a následujících občanského zákoníku použito prostředků komunikace na dálku, což znamená, že při jednání smluvních stran používá podnikatel výhradně alespoň 1 komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí. Lze ještě dodat, že nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou, a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvu vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak je vyžadováno v ustanovení § 1731 a § 1732 občanského zákoníku. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku.

8. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tedy nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ani platit žalobci jakékoli poplatky, smluvní pokuty, náklady či jiná plnění.

9. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce převedl na účet žalovaného částku 2.600 Kč, tato částka byla na účet žalovaného řádně připsána. Žalovaný tedy přijal tuto částku, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a tudíž na jeho straně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný, který obdržel od žalobce částku 2.600 Kč, je tudíž povinen tuto částku žalobci vrátit, k čemuž však dosud nedošlo.

10. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je dopis z 10. 6. 2020, odeslaný téhož dne. Soud vycházel z toho, že dopis se dostal do dispozice žalovaného 14. 6. 2020 a žalovaný měl plnit bez zbytečného odkladu, tedy 17. 6. 2020. Dnem následujícím 18. 6. 2020 se žalovaný dostal ve smyslu § 1968 občanského zákoníku do prodlení, a od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení nebyla mezi účastníky dohodnuta a za ujednanou se proto považuje výše úroků z prodlení stanovená v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., která činí 10 % ročně.

11. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by tvrzená smlouva o zápůjčce byla mezi účastníky uzavřena, nebylo třeba se zabývat tím, zda žalobce před uzavřením takové smlouvy dostatečně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Soud pouze na okraj uvádí, že žalobce v tomto směru nedoplnil žádné skutečnosti a neoznačil důkazy k jejich prokázání, ač k tomu byl vyzván usnesením ze dne 10. 6. 2021, které bylo doručeno jeho právní zástupkyni dne 17. 6. 2021. Jak bylo výše popsáno, z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že krátce před tím, co obdržel 6. 8. 2019 od žalobce částku 2.600 Kč, čerpal 3 nebankovní půjčky. Jakékoli ověřování úvěruschopnosti žalovaného nebylo prokázáno, a smlouva, pokud by bylo její uzavření prokázáno, by byla považována za absolutně neplatnou.

12. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci částku 2.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od 18. 6. 2020, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta výrokem II.

13. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právu.