8 C 105/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený Mgr. jméno jméno , advokátem se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 24.600 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 20.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 4.600 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně - z částky 24.600 Kč za dobu od [datum] do [datum] - z částky 4.600 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 4.718 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 24.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému úvěr 20.000 Kč, který měl být splacen [datum]. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 4.600 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky a původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky [datum] převodem na účet. Žalovaný na úvěr nesplatil ničeho. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru 20.000 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru 4.600 Kč. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení žalované částky z titulu úvěrové smlouvy za prokázaný, navrhl žalobce, aby jeho nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z [datum].

2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který se však zrušil, neboť žalovaný proti němu podal v zákonné lhůtě odpor.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Smlouva o úvěru [číslo] obsahuje označení smluvních stran tak, že jako věřitel je uvedena společnost [právnická osoba], [IČO], a jako klient je uveden žalovaný. Tyto smluvní strany uzavřely smlouvu o úvěru, jejímž předmětem je závazek věřitele poskytnout klientovi peněžní prostředky ve výší jistiny úvěru a klient se zavazuje úvěr věřiteli splatit a zaplatit mu veškeré úroky přirostlé k úvěru a další platby podle smlouvy. Výše úvěru činila 20.000 Kč, zápůjční úroková sazba byla 279,83 % ročně a odpovídala úroku v celkové výši 4.600 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. [bankovní účet] a splacen do [datum]. Klient byl oprávněn požádat o prodloužení doby splatnosti za stanovené poplatky. Smlouva je na jejím konci datována [datum], není podepsána ani věřitelem [právnická osoba], ani klientem, tedy žalovaným.

5. Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově [anonymizováno] [rok] [číslo] obsahují výklad použitých pojmů a práva a povinnosti původního věřitele a jeho klientů platné pro úvěrové smlouvy, které původní věřitel sjednává se svými klienty. Jakoukoli souvislost s žalovaným nelze z této listiny dovodit. Obchodní podmínky nejsou datovány ani nikým podepsány.

6. Žalobce tvrdí, že k uzavření předmětné úvěrové smlouvy došlo tak, že žalovaný si vybral na webové stránce původního věřitele dostupné parametry, a to výši úvěru a termín splatnosti, seznámil se poté s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky, vyplnil rovněž registrační formulář, v němž uvedl své osobní údaje. Žalovaný byl poté obeznámen s obsahem, podmínkami, právy a závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy o úvěru vůči původnímu věřiteli. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru si přečetl a souhlasí s jeho obsahem, a tím odsouhlasil předsmluvní podmínky původního věřitele. Po uvedení rekapitulace přihlašovacích údajů se žalovaný zavázal odeslat prostřednictvím webových stránek původního věřitele částku 1 Kč jakožto registrační poplatek, přičemž číslo smlouvy bylo variabilním symbolem. Po přijetí této platby žalovaný doplnil zbývající údaje, například číslo občanského průkazu, název banky, u níž měl veden účet, a trvalé bydliště. Žalovaný byl povinen seznámit se s podmínkami plynoucími ze smlouvy. Smlouva byla uzavřena ze strany žalovaného tímto doplněním údajů a zasláním registračního poplatku.

7. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by si žalovaný vybral nějaké dostupné parametry úvěru na webových stránkách původního věřitele a kterého dne a jakým způsobem se tak mělo stát, ani že by se seznámil s nějakými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný vyplnil registrační formulář a jaké údaje do něj uvedl a kterého dne se tak mělo stát. Dále nebylo prokázáno, jakým způsobem a kdy byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy a závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy, a nebylo ani zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem potvrdil, že návrh smlouvy o úvěru si přečetl a souhlasí s jeho obsahem, ani že by odsouhlasil předsmluvní podmínky původního věřitele. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný doplnil jakékoli zbývající údaje, jakým způsobem tak učinil a v které době, ani že by se seznámil s podmínkami, právy a sankčními ujednáními plynoucími z úvěrové smlouvy. Bylo pouze prokázáno výpisem z účtu původního věřitele, že na tento účet byla dne [datum] připsána částka 1 Kč z účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Nebylo tedy zjištěno, jakým způsobem byla smlouva o úvěru uzavřena elektronickou formou ani jakým způsobem žalovaný projevil svoji vůli smlouvu uzavřít. 8. [právnická osoba] ve své zprávě z [datum] potvrdila, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. Z výpisu z téhož účtu, jakož i z výpisu z účtu původního věřitele, bylo prokázáno, že na účet žalovaného dne [datum] byla připsána částka 20.000 Kč z účtu původního věřitele s označením: [anonymizována dvě slova] půjčka.

9. Ohledně postoupení pohledávky zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky označené v příloze. Touto přílohou je seznam pohledávek, v němž se nachází i pohledávka za žalovaným pod [číslo]. Dopisem z [datum] oznámil žalobce žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a učinil tak na základě plné moci ze dne [datum], kterou žalobci udělil původní věřitel k vyrozumívání dlužníků pohledávek o postoupení pohledávky. Dopisem z téhož dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do 3 dnů. Podle podacího lístku byly dopisy odeslány žalovanému doporučeně dne [datum].

10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] elektronickou formou smlouvu o úvěru, ani že by žalovaný odsouhlasil obchodní podmínky původního věřitele. Bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal ze svého účtu žalovanému dne [datum] částku 20.000 Kč a tato částka byla téhož dne na účet žalovaného připsána. Dne [datum] původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a byl žalobcem vyzván k úhradě dluhu doporučeným dopisem. Žalovaný původnímu věřiteli ani žalobci nezaplatil z částky 20.000 Kč dosud ničeho.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 20.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, smluvní pokuty či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 20.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § [číslo] odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že zřejmě původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

12. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

13. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce na výzvu soudu obsaženou v usnesení z 21. 6. 2022 č. j. 8 C 105/2022-27, které bylo žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce doručeno [datum], uvedl, že původní věřitel před poskytnutím úvěru ověřil, že žalovaný není v insolvenčním rejstříku ani v rejstříku exekucí, přičemž žalobce nenavrhl žádné další důkazy. Soud tedy má za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v této souvislosti ještě dodává, že z výpisu z účtu žalovaného zjistil, že žalovaný dne [datum], tedy několik dní před obdržením částky 20.000 Kč od původního věřitele, měl na účet připsánu ještě částku 4.000 Kč od téhož původního věřitele. Je tedy zřejmé, že čerpal ještě jiný úvěr od původního věřitele, a byl tudíž již zadlužen.

14. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalovaného převedl částku 20.000 Kč a žalovaný tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odpovídá částce 20.000 Kč, kterou žalovaný přijal a ničeho z této částky nevrátil.

15. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

16. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z [datum], který byl žalovanému téhož dne odeslán. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal [datum], žalovaný byl vyzván k plnění do 3 dnů, tedy do [datum]. Dnem následujícím, [datum], se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a od téhož dne žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výši stanoví § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. když jiná sazba úroků z prodlení nebyla smluvena.

17. Soud tedy žalobci přiznal jistinu 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od [datum]. Výrokem II byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně poplatku 4.600 Kč a zbývající části úroku z prodlení.

18. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 78 % předmětu řízení a ohledně 22 % úspěch neměl. Úspěch žalobce představuje přiznaná částka 20.000 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni tohoto rozhodnutí částkou 1.464,65 Kč. Neúspěch žalobce odpovídá částce 4.600 Kč a úroku z prodlení kapitalizovanému částkami 336,87 Kč a 1.078,69 Kč. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 56 %. Soud přihlédl též k tomu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému ve smyslu § 142a o. s. ř. výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z [datum] Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 984 Kč, z odměny za 2 a půl úkonu právní pomoci po 2.100 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.291,50 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 8.425,50 Kč, z čehož žalobci náleží 56 %, tedy 4.718 Kč.