8 C 109/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta : 1) Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o zaplacení 454.201,51 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaní 1 a 2) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně 185.088,57 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.Shodu s prvopisem potvrzuje , tituly před jménem, , jméno FOII. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaných 1) a 2) zaplacení částky 269.112,94 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 45.518,94 Kč - s úrokem ve výši 24.172,10 Kč - s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 454.201,51 Kč za dobu od , datum, do zaplacení - s úrokem 7,9 % ročně z částky 453.301,51 Kč za dobu od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalované 1) a 2) zaplatit společně a nerozdílně žalobci 454.201,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 45.518,94 Kč, s úrokem ve výši 24.172,10 Kč, s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 454.201,51 Kč za dobu od , datum, do zaplacení a s úrokem 7,9 % ročně z částky 453.301,51 Kč za dobu od , datum, do zaplacení. Tvrdí, že dne , datum, uzavřel s oběma žalovanými smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalovaným úvěr 700.000 Kč bankovním převodem. Oba žalovaní se zavázali úvěr splatit 120 splátkami po 8.494 Kč měsíčně. Splátka byla navýšena na 8.772 Kč měsíčně dodatkem z , datum, . Žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost obou žalovaných. Žalovaní uvedli příjmy 12.787 Kč a 16.725 Kč měsíčně, což žalobce ověřil výpisy z účtů žalovaných a potvrzeními jejich zaměstnavatelů. Žalovaní neprocházeli insolvenčním rejstříkem, úvěrové zatížení a splátkovou morálku žalovaných žalobce prověřil výpisem z rejstříku , Anonymizováno, a z interní evidence. Žalovaní v žádosti o úvěr uvedli výdaje 0 Kč, žalobce stanovil jejich životní výdaje podle statistických dat, aktuálních údajů životních nákladů a interního ekonomického modelu na 10.771 Kč. Žalobce zjistil, že žalovaní měli ještě 3 úvěry z kreditních karet s limity 45.000 Kč, 30.000 Kč a 10.000 Kč. Po odpočtu veškerých splátek žalovaní disponovali minimálně částkou 16.768 Kč měsíčně k pokrytí svých životních nákladů. Žalovaní se však dostali do prodlení , datum, , kdy nezaplatili splatnou splátku, a dne , datum, byl úvěr zesplatněn. Celkem žalovaní zaplatili 514.911,43 Kč. Žalovaná částka 454.201,51 Kč se skládá z jistiny úvěru 453.301,51 Kč a z poplatků 900 Kč. Úrok z prodlení ve výši 45.518,94 Kč byl vypočten z částky 454.201,51 Kč za dobu od , datum, do , datum, . Úrok z úvěru ve výši 24.172,10 Kč byl vypočten za stejné období z jistiny 453.301,51 Kč.

2. Ve věci byl dne , datum, vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit žalovanému 2) do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaných 1) a 2) nebylo v průběhu řízení zjištěno. První jednání bylo nařízeno na , datum, . Žalovaná 1) požádala o odročení jednání z důvodu nemoci svého dítěte, nezletilé , jméno FO, , což doložila zprávou chirurgické ambulance nemocnice , adresa, . K druhému, tedy dnešnímu jednání se žalovaná 1) nedostavila, o odročení nepožádala. Žalovaný 2) se k žádnému nařízenému jednání rovněž nedostavil, soudní písemnosti mu byly doručovány postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. –, tituly před jménem, , jméno FOobčanského soudního řádu. Žalovaný 2) rovněž o odročení nepožádal. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou žalovaných.

4. Dne , datum, požádali oba žalovaní žalobce o poskytnutí úvěru, každý na samostatném formuláři žalobce. Žalovaná 1) uvedla, že je zaměstnána s příjmem 12.787 Kč měsíčně, žije v družském poměru, nehradí žádné splátky úvěrů ani nebankovních produktů, ani výživné, nejsou jí prováděny srážky ze mzdy, neplatí žádné náklady na léky či nájemné. Žádala o poskytnutí úvěru 600.000 Kč tyto údaje potvrdila svým podpisem. Žalovaný 2) do žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán od , datum, a pobírá 16.725 Kč měsíčně, žije v družském poměru, žádné výdaje neuvedl a požádal o úvěr 600.000 Kč, všechny tyto údaje potvrdil svým podpisem.

5. O tom, jakým způsobem žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované 1), zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Podle potvrzení zaměstnavatele , právnická osoba, . byla zde žalovaná zaměstnána od , datum, na dobu neurčitou a její průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil 12.787 Kč. Z výpisu z účtu žalované 1) č. , č. účtu, vyplývá, že za období od , datum, až do o poskytnutí peněžních prostředků žalobcem , datum, měla žalovaná 1) na účtu velmi nízké zůstatky a jakmile obdržela na účet mzdu od zaměstnavatele, ihned většinu příslušné částky vybrala v hotovosti. Ke dni , datum, měla na účtu 74,31 Kč, ke dni , datum, měla zůstatek -60,49 Kč, k poslednímu dni v únoru 2017 měla zůstatek -21,03 Kč, k poslednímu dni v březnu 2017 měla na účtu 36,44 Kč, poslední den v dubnu 2017 měla zůstatek 13,44 Kč, poslední den v květnu 2017 měla zůstatek 46,25 Kč, poslední den v červnu 2017 měla zůstatek -89,16 Kč, poslední den v červenci 2017 měla zůstatek -96,38 Kč, poslední den v srpnu 2017 měla zůstatek 112,44 Kč a poslední den v září 2017 měla zůstatek 34,23 Kč. Na tentýž účet žalované byla vždy připisována mzda od výše uvedeného zaměstnavatele, jejíž výše odpovídá zmíněnému potvrzení.

6. O tom, jakým způsobem žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného 2), zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Podle potvrzení zaměstnavatele žalovaného 2) , Anonymizováno, . byl zde žalovaný zaměstnán od , datum, na pracovní poměr na dobu určitou do , datum, a jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 16.725 Kč. Žalobce měl k dispozici nikoli řádný výpis z účtu žalovaného 2), nýbrž pouze výpis některých plateb došlých na účet žalovaného 2) č. , č. účtu, . V měsících duben až červenec 2017 na účet žalovaného byly připisovány částky z účtu , právnická osoba, . dne ve výši od 15.973 Kč do 16.915 Kč. V srpnu 2017 na tentýž účet žalovaného 2) byla připsána platba 15.990 Kč, v září 2017 platba 15.929 Kč, obojí od shora uvedeného zaměstnavatele žalovaného , Anonymizováno, . Dne , datum, na účet žalovaného 2) došla platba 18.390 Kč.

7. Z listiny informace z CCB bylo zjištěno, že byly žádány 2 informace , datum, , není zde uvedeno, kterých osob se informace týkají, je v nich 1 kontrakt mimo žalobce s datem , datum, , a to kreditní karta splátková s úvěrovým limitem 45.000 Kč a splátkou 2.250 Kč, další kontrakt mimo žalobce má datum , datum, , jedná se rovněž o kreditní kartu s limitem 10.000 Kč a další kontrakt je z , datum, rovněž z kreditní karty s limitem 30.000 Kč. Není zřejmé, zda se tyto údaje týkají žalované 1) či žalovaného 2), žalobce však z nich vycházel a ve svých výpočtech zohlednil tyto 3 existující kontrakty z kreditních karet., Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO8. Z databáze Ministerstva práce a sociálních věcí soud ověřil, že výše minimální mzdy v lednu 2017 činila 11.000 Kč a v lednu 2018 částku 12.200 Kč.

9. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne , datum, mezi žalobcem jakožto úvěrující bankou na straně jedné a oběma žalovanými jako úvěrovanými klienty na straně druhé. Žalobce se zavázal poskytnout oběma žalovaným úvěr 700.000 Kč bezhotovostně na shora uvedený účet žalované 1). Žalovaní 1) a 2) se zavázali úvěr včetně úroku 7,9 % ročně splatit nejpozději do , datum, formou 120 splátek po 8.494 Kč měsíčně od , datum, , s tím, že jsou zavázáni společně a nerozdílně vůči žalobci. Úvěr měl být veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Úvěr nebyl účelově určen a nebyl zajištěn. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že úroky z úvěru bude žalobce připisovat k jistině úvěru, stanou se tedy součástí jistiny a budou spolu s ní úročeny. Oba žalovaní se zavázali hradit ještě měsíční poplatek za pojištění 679 Kč. V článku 8 bylo obsaženo oprávnění žalobce úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaných se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, anebo před prodlení s úhradou více než dvou splátek.

10. Čerpání úvěru vzal soud za prokázáno z výpisu ze shora uvedeného účtu žalované 1), na který dne , datum, byla připsána částka 700.000 Kč.

11. Ke smlouvě o úvěru byly uzavřeny 4 dodatky. Dodatkem z , datum, bylo zrušeno pojištění, dodatkem z , datum, byla odložena splátka splatná v listopadu 2020, dodatkem z následujícího dne , datum, byla odložena stejná splátka s tím, že měsíční splátka se navýší na 8.624 Kč. Posledním dodatkem z , datum, byla odložena splátka splatná v červenci 2021 a měsíční splátka byla zvýšena na 8.772 Kč.

12. Součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky pro soukromou klientelu a ceník. Obchodní podmínky obsahují podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran včetně pravidel při využívání dalších bankovních služeb poskytovaných žalobcem. Ceník pro soukromou klientelu zahrnuje výši poplatků za služby poskytované žalobcem jeho klientům.

13. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaní zpočátku úvěr spláceli včetně poplatku za pojištění, přičemž od června 2020 se žalovaným již nedařilo hradit splátky v dohodnuté výši a některé jejich platby byly až po splatnosti. Žalovaným byly účtovány úroky z prodlení a poplatky za prodlení. Poslední platba byla uhrazena , datum, ve výši 4.577,27 Kč. Celkem žalovaní 1) a 2) na úvěr splatili 514.911,43 Kč. Bylo na žalovaných, aby tvrdili a prokázali, že uhradili žalobci částku vyšší, žalovaní však ničeho takového netvrdili ani neprokázali.

14. Dopisem z , datum, upozornil žalobce oba žalované, každého samostatným dopisem, že pokud nevyrovnají dlužné částky v tehdejší výši 22.638 Kč do , datum, , bude úvěr zesplatněn. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovaným odeslány či doručeny. Dalším dopisem z , datum, informoval žalobce oba žalované, každého samostatným dopisem, o zesplatnění úvěru ke dni , datum, , a vyzval oba žalované k úhradě celého zbytku dluhu 454.202 Kč. Ani u těchto dvou dopisů nebylo v řízení zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly žalovaným odeslány či doručeny. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaných dopisem svého právního zástupce zShodu s prvopisem potvrzuje , tituly před jménem, , jméno FO, datum, , a podle poštovního podacího archu byl tento dopis odeslán každému žalovanému zvlášť doporučeně dne , datum, .

15. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne , datum, požádali oba žalovaní žalobce o poskytnutí úvěru 600.000 Kč, uvedli své příjmy a předložili potvrzení svých zaměstnavatelů. Žalobce zjišťoval poměry žalovaných shora uvedeným způsobem, měl k dispozici výpis z účtu žalované 1), seznam některých transakcí z účtu žalovaného 2) a výpis CCB ohledně dřívější zadluženosti obou žalovaných. Dne , datum, uzavřel žalobce s oběma žalovanými smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalovaným peněžní prostředky 700.000 Kč na účet žalované 1). Žalovaný zpočátku úvěr spláceli, měli tak činit po dobu 10 let, avšak postupně úvěr splácet přestali a žalobce úvěr zesplatnil ke dni , datum, . Žalovaní celkem splatili 514.911,43 Kč. Žalobce vyčíslil dluh z úvěrové smlouvy žalovanou částkou, žalovaní žalobci na žalovanou částku dosud ničeho neuhradili ani po předžalobní výzvě.

16. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující, tedy žalobce, zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovaným poskytl peněžní prostředky v dohodnuté výši 700.000 Kč bezhotovostně na účet žalované 1). Žalovaní tuto částku čerpali, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky dostáli toliko částečně.

17. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanými, kterým poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovaným poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 citovaného zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud poukazuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaných na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaných jakožto spotřebitelů, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaných vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o jejich schopnosti úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaných úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaných a způsobu plnění jejich dosavadních dluhů., Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO18. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci bylo známo, že jediným příjmem žalované 1) je její mzda ze zaměstnání 12.787 Kč měsíčně, což je příjem pohybující se na hranici minimální mzdy v době poskytnutí úvěru, jak je shora uvedeno. Tento příjem žalované 1) žalobce ověřil z potvrzení jejího zaměstnavatele. Žalobce měl rovněž k dispozici veškeré informace o transakcích na běžném účtu žalované 1), který pro ni vedl. Byl si tedy vědom toho, že žalovaná má velmi nízké zůstatky na účtu, v některých měsících dokonce záporné, a že žalovaná ihned poté, co na účet obdrží mzdu, téměř celou částku vybere v hotovosti. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce zjistil, natož ověřil, jakékoli výdaje žalované 1), například jaké částky měsíčně věnuje na dopravu, bydlení, energie a další náklady. Pokud jde o žalovaného 2), tak v době poskytnutí žalovaného úvěru byl žalovaný v zaměstnání u tehdejšího zaměstnavatele po dobu přibližně pouze 3 a půl měsíce a rovněž jeho příjem byl nízký, 16.725 Kč měsíčně. Navíc žalovaný 2) měl sjednán pracovní poměr pouze na dobu určitou do konce roku 2017. Příjem žalovaného 2) žalobce ověřil z potvrzení zaměstnavatele, avšak s ohledem na druh pracovního poměru žalovaného 2) muselo být žalobci zřejmé, že žalovaný 2) má zajištěn pravidelný příjem pouze po dobu 2 měsíců, když první splátka měla být zaplacena , datum, . V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval, natož ověřoval jakékoli výdaje žalovaného 2), tedy žalobci nebylo známo, jaké částky žalovaný 2) vynakládá na bydlení, energie, dopravu, jídlo či jiné náklady. Ohledně osobních poměrů obou žalovaných bylo žalobci známo z žádostí o poskytnutí úvěru, že oba žijí v nějakých družských poměrech, každý z nich bydlí u rodičů, a každý na jiné adrese. Žalobce s oběma žalovanými jistě osobně jednal při uzavírání smlouvy o úvěru, a tak mohl zjistit, že žalovaná 1) byla v té době ve vysokém stupni těhotenství, když dne , datum, se jí narodila nezletilá , jméno FO, . Žalobce tudíž mohl předpokládat, že žalovaná 1) po narození dítěte se bude věnovat péči o dítě a její příjem poklesne. Pokud jde o dřívější závazky žalovaných, žalobce zjistil 3 závazky z úvěrů z kreditních karet z roku 2015, 2016 a 2017, poslední ze , datum, , tedy 8 měsíců před žalovaným úvěrem. Limity na úvěrových kartách byly vysoké a měly zvyšující se tendenci, nejprve 10.000 Kč, poté 30.000 Kč a poslední s limitem 45.000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval a ověřoval, jaké částky má který z žalovaných vyčerpány z kreditních karet, jaká je výše dluhů z těchto závazků a jakou formou či v jakých částkách jsou žalovaní povinni tyto závazky hradit. Za této situace žalobce nemohl provést porovnání příjmů a výdajů žalovaných a způsobu plnění jejich dosavadních dluhů, když si byl vědom toho, že žalovaný 2) má zajištěn příjem pouze po dobu prvních 2 splátek z celkových 120 splátek žalovaného úvěru, žalovaná 1) byla krátce před porodem a její příjem se snížil, výdaje obou žalovaných nebyly ani zjištěny, ani ověřeny, a navíc byli žalovaní ještě zadluženi v nezjištěném rozsahu. Žalobce z takovéhoto nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaných nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaných úvěr splácet. Soud navíc poukazuje na to, že žalovaní požadovali úvěr pouze 600.000 Kč, a žalobci jim poskytl úvěr vyšší, 700.000 Kč.

19. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalovaným úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovaným při sjednávání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky, Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FOpro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely. Postup žalobce není odpovědný také vůči jeho klientům, kteří žalobci jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

20. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. Banky tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

21. Žalobce v daném případě si měl počínat odpovědněji a vynaložit vyšší míru obezřetnosti a odbornosti. Za výše popsaných okolností žalobce neměl žalovaným žádné peněžní prostředky půjčovat a zvyšovat tak jejich úvěrové zatížení, pokud by měl dodržet svoji výše uvedenou povinnost podle § 12 odst. 1 zákona o bankách.

22. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě stanoveným způsobem, ani platit žalobci jakékoli úroky či jiná plnění. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení, Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FOobsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl bezhotovostně žalovaným částku 700.000 Kč, z čehož žalovaní splatili celkem 514.911.43 Kč. Rozdíl 185.088,57 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalovaných, které jsou povinni žalobci vydat.

24. Žalovaní jsou povinni vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejich možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odstavec 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného je jednak neplatnost smlouvy o úvěru a jednak to, že žalovaní jakožto spotřebitelé vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoliv na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalovaných.

25. Soud má tudíž za to, že žalovaní se dosud do prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku nedostali, a žalobci tak nevzniklo právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Soud nemohl posoudit možnosti žalovaných, kdy tito se k žádnému nařízenému jednání nedostavili a o svých poměrech ničeho nesdělili. Soud pouze z centrální evidence obyvatel zjistil, že oba žalovaní jsou svobodní, mají spolu 1 dítě, a to nezletilou , jméno FO, , narozenou , datum, . O příjmech, výdajích, rozsahu majetku, závazcích a osobních poměrech žalovaných 1) a 2) soudu ničeho dalšího známo není. Soud proto uložil žalovaným zaplatit přisouzenou částku žalobci v obvyklé lhůtě 3 dny od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

26. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci nesplacenou část jistiny úvěru 185.088,57 Kč. Výrokem II. tohoto rozhodnutí byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně zbývající části žalované částky, úroků z úvěru a úroků z prodlení.

27. Oba žalovaní měli ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení jim nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.