8 C 113/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 3.471 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 256 Kč s úrokem z prodlení ve výši 106,46 Kč a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 3.000 Kč za dobu od [datum] do [datum].

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 621 Kč.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.347 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 3.471 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 106,46 Kč, s úrokem ve výši 150 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Tvrdí, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Tato společnost žalovanému poskytla úvěr 3.000 Kč bezhotovostně a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do [datum] Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky. Žalovaný však na úvěr neuhradil ničeho a vznikla mu povinnost zaplatit ještě smluvní pokutu 471 Kč v sazbě 0,1 % denně z jistiny za dobu od [datum] do [datum]. Úrok z prodlení 106,46 Kč byl vypočten z téže jistiny za dobu od [datum] do [datum]. [příjmení] 150 Kč představuje paušální náhrady nákladů na upomínání, nikoli tedy úrok, a částka 256 Kč za náklady mimosoudního vymáhání se skládá z nákladů na odeslaný obyčejný dopis a z nákladů na cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu žalovaného. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce na základě postupní smlouvy z [datum]. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částky 621 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků 150 Kč, označených v žalobě také jako paušalizované náklady upomínání, a smluvní pokuty 471 Kč. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odstavců 1 a 2 o. s. ř. a řízení v této části zastavil výrokem III tohoto rozhodnutí.

4. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Ve smlouvě o úvěru [číslo] jsou smluvní strany označeny tak, že společnost [právnická osoba], [IČO], je věřitelem a žalovaný je klientem. Předmětem smlouvy je závazek věřitele poskytnout žalovanému peněžní prostředky 2.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr věřiteli splatit do [datum]. Smlouva je datována [datum] a není podepsána ani věřitelem ani žalovaným. Na tuto listinu navazuje smlouva o úvěru téhož čísla se stejnými smluvními stranami, v níž celková částka jistiny úvěru činí 3.000 Kč a datum splatnosti [datum]. Další text smlouvy je obdobný jako u smlouvy předcházející. Smlouva je datována [datum] a není podepsána ani věřitelem ani žalovaným. Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově mají být součástí úvěrových smluv. Obsahují podrobnější úpravu práv a povinností v závazkových vztazích mezi tímto původním věřitelem a jeho klienty. Obchodní podmínky nejsou nikým podepsány a jakoukoli souvislost s tvrzenou úvěrovou smlouvou či s žalovaným nelze z nich vysledovat. Čerpání peněžních prostředků žalovaným ověřil soud z výpisů z účtu původního věřitele a z výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Majitelem tohoto účtu je podle potvrzení [právnická osoba] žalovaný. Na tento účet dne [datum] byla připsána částka 2.000 Kč z účtu původního věřitele s označením platby: půjčka od [anonymizováno] [číslo]. Dne [datum] byla na tentýž účet žalovaného připsána částka 1.000 Kč s označením platby: dodatečná půjčka od [anonymizováno] téhož čísla. Původní věřitel vyzýval žalovaného k úhradě dluhu upomínkou z [datum], opakovanou výzvou k úhradě z [datum] a předžalobní výzvou z [datum]. U žádného z těchto tří dopisů nebylo v řízení zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly žalovanému odeslány či doručeny.

5. Žalobce tvrdí, že k uzavření úvěrové smlouvy mezi původním věřitelem a žalovaným došlo tak, že žalovaný si požádal o úvěr na internetových stránkách [webová adresa], vyplnil požadované registrační údaje, poskytl kopii občanského průkazu a provedl verifikační platbu. Při dokončení žádosti žalovaný obdržel předsmluvní informace o půjčce, v nichž byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací původní věřitel zahájil schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů, tedy do insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací, dále prověřování bonity, tedy schopnosti splácet úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena, žalovanému byla poskytnuta jistina celkem 3.000 Kč na účet, z něhož odeslal verifikační platbu. Při zaslání této platby odsouhlasil žalovaný [příjmení] obchodní podmínky a text smlouvy o úvěru, a veškeré dokumenty byly žalovanému zaslány na e-mail uvedený při žádosti o půjčku.

6. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo tedy zjištěno, že by žalovaný žádal o úvěr na internetových stránkách původního věřitele, které údaje vyplnil, do jakého formuláře a kterého dne se tak mělo stát. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný obdržel nějaké předsmluvní informace o půjčce ani kdy se tak mělo stát, ani že by původní věřitel nahlížel do jakýchkoli registrů či jakkoli jiným způsobem prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Nebylo ani prokázáno, jakým způsobem a kdy měla být žádost o půjčku původním věřitelem schválena, ani že by žalovaný odsouhlasil při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky či text smlouvy o úvěru. Nebylo rovněž zjištěno, že by nějaké dokumenty byly zaslány žalovanému na e-mail. Bylo sice prokázáno, že původní věřitel obdržel na svůj účet od žalovaného dne [datum] platbu 0,01 Kč, avšak nebylo prokázáno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem odsouhlasil text smlouvy a vyjádřil svoji vůli být jím vázán.

7. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze. Dne [datum] původní věřitel a žalobce společně prohlásili, které konkrétní pohledávky byly předmětem postoupení, a pod pořadovým [číslo] mezi nimi byla i pohledávka za žalovaným. Dopisem z [datum] oznámil původní věřitel žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, přičemž dopisem z téhož dne informoval žalovaného o postoupení pohledávky taktéž žalobce, a zároveň ho vyzval, aby dluh ve výši 3.624,39 Kč uhradil do [datum]. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně [datum].

8. Po postoupení pohledávky vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k vyrovnání dluhu dopisem z [datum] a následně dopisem z [datum], který byl podle poštovního podacího archu odeslán žalovanému doporučeně dne [datum]. Žalobce vypsal [datum] úkony mimosoudního vymáhání pohledávky tak, že dne [datum] byl vyhotoven obyčejný dopis a dne [datum] terénní pracovník vykonal cestu na kontaktní adresu žalovaného. Téhož dne byla provedena GPS kontrola terénního poradce, kdy tato listina má sloužit jako potvrzení o reálném provedení osobní návštěvy. Tyto skutečnosti z této listiny však nelze vzít za prokázány. Žalovaný na žalovanou částku žalobci dosud ničeho neuhradil.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku nejprve 2.000 Kč a poté na celkovou částku 3.000 Kč, což však v řízení nebylo prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě celkem 3.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § [číslo] odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložené listiny, zahrnující úvěrové smlouvy, neobsahují podpis původního věřitele ani žalovaného, a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v obou smlouvách přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvu vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že byl vytvořen text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text odsouhlasil původní věřitel, ani že by ho předložil žalovanému, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

10. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce tvrdí, že původní věřitel nahlížel do veřejně dostupných databází, tyto skutečnosti však nebyly prokázány. Rovněž nebylo prokázáno, že by původní věřitel zkoumal poměry žalovaného, tedy že by se zabýval jeho příjmovou a výdajovou stránkou, že by příjmy a výdaje ověřil a vyhodnotil tak, že by tyto údaje nevzbuzovaly pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen úvěr splatit. V silách původního věřitele zcela jistě bylo vyžádat si od žalovaného výpis z jeho účtu za období předcházející poskytnutí peněžních prostředků, a kdyby původní věřitel toto učinil, zjistil by z výpisu z účtu žalovaného, že žalovaný se zabývá sázením. Navíc soud poukazuje na to, že adresa bydliště žalovaného byla uvedena [obec a číslo], a původní věřitel mohl snadno z veřejně dostupných informací zjistit, že se jedná o adresu Obecního úřadu Čebín, na níž se žalovaný zcela jistě nemůže zdržovat. Je tedy zřejmé, že poměry žalovaného, pokud jde o jeho bydliště, nebyly zcela uspořádány, když žalovaný nebyl přihlášen k pobytu na adrese, kde se skutečně zdržoval. Takováto skutečnost mohla v budoucnu způsobit, že komunikace s žalovaným bude zmařena.

11. Pokud by tedy bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť taková smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

12. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalovaného převedl částky 2.000 Kč a 1.000 Kč, celkem 3.000 Kč, a žalovaný tyto částky přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného došlo tudíž ke vzniku bezdůvodného obohacení, a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odpovídá částce 3.000 Kč, kterou žalovaný sice přijal, avšak ničeho z této částky nevrátil.

13. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovanými dopisy.

14. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis žalobce z [datum], odeslaný doporučeně žalovanému dne [datum]. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal [datum], a že žalovaný v něm byl vyzván k plnění do [datum]. Dnem následujícím [datum] se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,5 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla. Žalobce požaduje úrok z prodlení v sazbě nižší, a to 8,25 % ročně.

15. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci na jistině 3.000 Kč a zákonný úrok z prodlení až od [datum]. Výrokem II byla žaloba ve zbývající části zamítnuta, tedy ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení 106,46 Kč, nákladů na mimosoudní vymáhání 256 Kč a zbývající části úroku z prodlení z jistiny.

16. Žalobce měl ve sporu částečný úspěch a ohledně částky 621 Kč svým zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení v této části muselo být zastaveno. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. vzniklo žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 52 %. Úspěch žalobce činil 76 % předmětu sporu, a představuje částku 3.000 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ke dni tohoto rozhodnutí ve výši 236,65 Kč. Neúspěch žalobce představuje částka 621 Kč, úrok z prodlení ve výši 106,46 Kč, náklady na vymáhání 256 Kč a kapitalizované úroky z prodlení 16,95 Kč z jistiny za dobu od 7. 8. do [datum]. Neúspěch žalobce tak odpovídá 24 % Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.000 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále z 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 714 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z [datum]. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 4.514 Kč, z čehož žalobci náleží 52 %, tedy 2.347 Kč.