8 C 115/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 16.856 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9.800 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od 5. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 9.556 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně - z částky 9.800 Kč za dobu od 23. 7. 2021 do 4. 8. 2022, - z částky 3.185 Kč za dobu od 23. 7. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 16.856 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 12.985 Kč za dobu od 23. 7. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč. Tvrdí, že dne 25. 6. 2021 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytl žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky 9.800 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek 3.185 Kč, který měl spolu s jistinou splatit do 22. 7. 2021. Žalovaný však nezaplatil ničeho. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena pomocí elektronických prostředků a před jejím uzavřením si žalobce vyžádal od žalovaného informace o jeho rodinných pracovních příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, tyto ověřil na základě dokumentů od žalovaného a vše zaznamenal do zákaznické karty. Na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaná částka 16.856 Kč se skládá z jistiny zápůjčky 9.800 Kč, z poplatku 3.185 Kč a ze smluvní pokuty 3.871 Kč, která byla podle článku 2.3. smlouvy vypočtena v sazbě 0,1 % denně z jistiny 9.800 Kč za dobu od 23. 7. 2021 do 22. 8. 2022. Žalobce nárokuje ještě náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, které se skládají z pěti částek po 500 Kč za písemné výzvy odeslané ve dnech 29. 7., 5. 8., 12. 8., 21. 8. a 5. 9. v roce 2021. Žalovaný žalobci ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

2. Ve věci byl dne 26. 10. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Smlouva o zápůjčce obsahuje označení smluvních stran, a to žalobce jako věřitele a žalovaného jako klienta. Žalobce se zavázal, že poskytne žalovanému bezhotovostní zápůjčku 9.800 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 3.185 Kč žalobci nejpozději do 22. 7. 2021 Součástí smlouvy měly být všeobecné obchodní podmínky žalobce. V bodu 2.3. smlouvy je stanovena smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky denně pro případ prodlení a výše nákladů žalobce při prodlení žalovaného, a to 500 Kč za písemnou upomínku či výzvu k úhradě. Na konci smlouvy je místo vyhrazené pro podpisy, a zde je uvedeno jméno, příjmení žalovaného, datum 25. 6. 2021 a [příjmení] kód [číslo], pod tím se nachází totéž datum a podpisy dvou jednatelů žalobce. Podpis žalovaného se na smlouvě nenachází.

5. Všeobecné obchodní podmínky žalobce měly být součástí smlouvy o zápůjčce a obsahují podrobnější úpravu práv a povinností vzniklých v souvislosti s uzavřením smluv mezi žalobcem a jeho klienty. Na konci listiny je datum 25. 6. 2021, podpisy dvou jednatelů žalobce, dále uvedeno jméno a příjmení žalovaného a tentýž PIN kód jako u smlouvy o zápůjčce.

6. Z tabulky údajů bylo možné dovodit pouze to, že je zde označen účet žalobce, protiúčet s názvem jména a příjmení žalovaného, název banky, částka 1 Kč, datum 28. 4. 2021, typ pohybu, variabilní symbol a poznámka ověřovací platba. Z této listiny soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti. Nelze z ní vzít za prokázáno, kterého dne, z kterého účtu, na který účet byla poukázána jaká konkrétní platba.

7. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 25. 6. 2021 byla z účtu žalobce poukázána částka 9.800 Kč na účet č. [bankovní účet]. Podle zprávy [právnická osoba] je majitelem tohoto účtu žalovaný a z výpisu z téhož účtu vyplývá, že 25. 6. 2021 na účet žalovaného byla připsána částka 9.800 Kč z účtu žalobce s poznámkou poskytnutí zápůjčky.

8. Žalobce pěti dopisy z 29. 7., 5. 8., 12. 8., 21. 8. a 5. 9. 2021 vyzýval a upomínal žalovaného o úhradu dluhu. V řízení však nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny.

9. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 27. 7. 2022, který byl podle podacího lístku odeslán žalovanému doporučeně téhož dne.

10. Z výpisu ze shora uvedeného účtu žalovaného za dobu od 25. 3. do 28. 6. 2021 soud zjistil, že značná část bankovních operací na účtu, a to velká většina, se týká sázení žalovaného, jedná se o různé částky poukázané ve prospěch účtu [webová adresa] a [příjmení].

11. O uzavření úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že žalovaný si nejprve na internetových stránkách žalobce přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si podle své volby parametry jako splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnil na webové stránce formulář žádosti o poskytnutí zápůjčky, zadal své osobní údaje, a tím učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl text o tom, že potvrzuje, že se seznámil se zněním smlouvy a všeobecných obchodních podmínek a souhlasí s nimi. Žalobce ověřil totožnost žalovaného tak, že žalovaný byl povinen žalobci v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svojí fotografií, a rovněž pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby z účtu, na který má být následně zápůjčka vyplacena. Smlouvu o zápůjčce žalovaný podepsal elektronicky pomocí PIN kódu, který mu žalobce zaslal na telefonní číslo. PIN je prostým elektronickým podpisem, a smlouva o zápůjčce tedy byla uzavřena v písemné podobě. Smlouva včetně obchodních podmínek byla žalovanému zaslána elektronicky na jeho e-mailovou adresu.

12. Tato tvrzení žalobce o uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaný navštívil webové stránky žalobce, kdy a jakým způsobem si nastavil nějaké parametry zápůjčky, že by vyplnil formulář žádosti o poskytnutí zápůjčky, jaké údaje a jakým způsobem zadal, ani že by takto učinil návrh na uzavření smlouvy vůči žalobci. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný odsouhlasil, že se seznámil se zněním konkrétní smlouvy a obchodních podmínek, že by poskytl žalobci sken dokladu totožnosti, anebo že by provedl ověřovací korunovou platbu. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaný použil nějaký PIN kód, jakým způsobem a kdy mu žalobce takový kód poskytl, ani že by žalovaný použil prostý elektronický podpis, anebo že by žalobce poslal žalovanému na e-mail smlouvu o zápůjčce a obchodní podmínky, případně kdy se tak mělo stát.

13. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl pouze tvrzení, a k jejich prokázání žádný důkaz neoznačil ani nepředložil. Na výzvu soudu učiněnou usnesením z [datum rozhodnutí] č. j. 8 C 115/2023-33, které bylo doručeno žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce dne 9. 5. 2023, uvedl, že žádná další skutková tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat. Soud tedy konstatuje, že nebyla prokázána tvrzení žalobce o tom, že si od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, že by tyto informace ověřil na základě jakýchkoli dokumentů od žalovaného či nahlédnutím do databází, ani že by je zaevidoval do zákaznické karty. O poměrech žalovaného svědčí částečně shora uvedený výpis z účtu žalovaného, z něhož je patrno, že žalovaný před tím, než od žalobce přijal peněžní prostředky, se ve velkém rozsahu věnoval sázení.

14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce uzavřel s žalovaným dne 25. 6. 2021, případně v jiné době, tvrzenou smlouvu o zápůjčce shora uvedeného obsahu, ani že by žalovaný obdržel obchodní podmínky žalobce. Bylo prokázáno, že žalobce ze svého účtu poskytl žalovanému na jeho účet dne 25. 6. 2021 částku 9.800 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoli z této částky žalobci kdy vrátil. Nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného a jeho závazky, natož aby tyto skutečnosti jakkoli ověřil. Nebylo prokázáno, že žalobce upomínal žalovaného shora uvedenými pěti dopisy. Bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu dopisem z 27. 7. 2022, odeslaným doporučeně téhož dne. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2390 občanského zákoníku, podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Rovněž v tomto případě nelze použít ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby, konkrétním způsobem a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovaným dohodli na dalších ujednáních, které žalobce tvrdí, například na datu splatnosti, na jakýchkoli poplatcích, nákladech či smluvní pokutě.

16. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 9.800 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce či žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak je vyžadováno v ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu i v projednávané věci.

17. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaná měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickým systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. V řízení však nic takového nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

18. Za této situace soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tak nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v ujednané lhůtě, ani platit žalobci jakékoli poplatky, úroky, smluvní pokuty či náklady. I kdyby bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce jakožto věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného, že by žalovaný uváděl jakékoli skutečnosti, jakým způsobem a kdy se tak mělo stát. Nebylo zjištěno, že by si žalobce ověřoval jakékoli údaje ohledně příjmů, výdajů či závazků žalovaného, jejich zdrojů či účelu. Soud poukazuje navíc na to, že žalobce uvedl adresu žalovaného [obec a číslo], tato adresa byla i ve smlouvě o zápůjčce. Jedná se o adresu obecního úřadu, a tudíž se nemůže jednat o bydliště žalovaného. Tuto skutečnost lze velmi snadno ověřit nahlédnutím do veřejné databáze, a tato skutečnost měla žalobci signalizovat, že poměry žalovaného nejsou zcela uspořádané, když žalovaný se nemůže přihlásit k trvalému pobytu na místě, kde se skutečně zdržuje.

19. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť tvrzená smlouva o zápůjčce by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

20. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

21. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky 9.800 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný z této částky žalobci nevrátil ničeho, představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného celou tuto částku 9.800 Kč.

22. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou je shora uvedený dopis z 27. 7. 2022, odeslaný téhož dne žalovanému. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 1. 8. 2022, žalovaný měl plnit ve lhůtě tří dnů, tedy do 4. 8. 2022. Následujícího dne 5. 8. 2022 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne mu vznikla povinnost podle § 1970 občanského zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a tato činí 15 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení mezi účastníky nebyla smluvena. Žalobce požaduje úrok z prodlení ve snížené sazbě 8,5 % ročně.

23. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 9.800 Kč s úrokem z prodlení až od 5. 8. 2022 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně poplatku 3.185 Kč, smluvní pokuty 3.871 Kč a nákladů na uplatnění pohledávky 2.500 Kč včetně části požadovaného úroku z prodlení.

24. Úspěch žalobce a žalovaného ve sporu je přibližně stejný. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.