8 C 115/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 106.767,34 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 103.273,74 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.493,60 Kč- s úrokem ve výši 10.025,63 Kč- s úrokem z prodlení ve výši 1.768,83 Kč- s úrokem 18,4 % ročně z částky 106.767,34 Kč za dobu od 15. 11. 2023 do zaplacení- s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 106.767,34 Kč za dobu od 15. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 9.519,18 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , Jméno advokáta, , advokáta v , Anonymizováno, .

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 106.767,34 Kč s úrokem ve výši 10.025,63 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1.768,83 Kč, s úrokem 18,4 % ročně z žalované částky za dobu od 15. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení 15 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne 30. 12. 2022 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky 106.000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalobce zkoumal poměry žalovaného, zjistil jeho příjem 24.000 Kč, výdaje 12.316 Kč a z toho určil platební kapacitu 11.684 Kč. Zadluženost žalovaného zjistil z transakcí žalovaného bez úvěrové historie, rizikovost žalovaného vyhodnotil na základě aplikačního skóre. Žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroku 18,4 % ročně, což však nesplnil a uhradil celkem toliko 2.726,26 Kč. Žalobce byl oprávněn podle článku 4 obchodních podmínek účtovat žalovanému úroky z prodlení z částek, s jejichž splacením je klient v prodlení, zejména pokud jde o splácení jistiny, poplatků nebo plnění jakéhokoli jiného peněžitého závazku podle smlouvy. Žalovaná částka 106.767,34 Kč se skládá z dlužné jistiny 105.267,34 Kč a z poplatků 1.500 Kč. Tyto poplatky byly účtovány ve výši 3x 500 Kč za výzvy k zaplacení dluhu ve dnech 11. 4., 2. 5. a 5. 6. 2023 podle platného sazebníku. Kapitalizovaný úrok z úvěru 10.025,63 Kč byl vypočten v sazbě 18,4 % ročně z žalované částky za dobu od 15. 5. 2023 do 14. 11. 2023. Kapitalizovaný úrok z prodlení od 1.768,83 Kč byl vypočten v sazbě 15 % ročně z žalované částky za dobu od 6. 10. 2023 do 14. 11. 2023.

2. Ve věci byl dne 22. 2. 2024 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Žalovaný požádal žalobce o poskytnutí úvěru dne 28. 12. 2022 na formuláři Žádost o poskytnutí úvěru č. , Anonymizováno, . Z něj soud zjistil, že žalovaný požádal žalobce o úvěr 106.000 Kč. Uvedl, že je zaměstnán, má základní vzdělání, je svobodný, počet členů domácnosti je 2 a bydlí u rodičů. V současném zaměstnání je od září 2022 s čistým měsíčním příjmem 24.000 Kč. Jiné příjmy žalovaný neměl a pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěru uvedl ve výši 7.000 Kč a měsíční výši splátek úvěrů, leasingu a splátkového prodeje uvedl 2.000 Kč. V této listině je uvedeno, že příjem byl doložen potvrzením zaměstnavatele a výplatními páskami. Žalobce upozornil žalovaného na to, že využívá bankovní registr klientských informací. Všechny tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem.

5. Ve stejný den 28. 12. 2022 vytvořil žalobce listinu předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, která obsahuje základní parametry úvěru včetně jeho výše, splátek, jejich počtu, celkové částky ke splacení a náklady v případě opožděných plateb. V řízení nebylo zjištěno, že by tato listina se dostala kdy do dispozice žalovaného, není podepsána.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že byla uzavřena dne 29. 12. 2022 mezi žalobcem jakožto bankou a žalovaným. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a žalovaný potvrdil, že tyto převzal a seznámil se s nimi. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému neúčelový postupně splácený úvěr ve výši 106.000 Kč na úrok 18,4 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit splátkami ve výši 2.725 Kč měsíčně v počtu 60, kdy první splátka byla splatná 9. 2. 2023 a poslední dne 9. 1. 2028. Celkem měl žalovaný uhradit 163.410,46 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal platit žalobci poplatky za služby, a to za upomínku 300 Kč a za výzvu k úhradě 500 Kč. Úvěr měl být splácen z účtu žalovaného č. , č. účtu, , z něhož měl žalobce inkasovat splatné částky, a žalovaný se zavázal udržovat na tomto účtu dostatečný zůstatek po příslušnou splátku úvěru každý měsíc. Pro případ prodlení žalovaného bylo dohodnuto oprávnění žalobce účtovat z částek po splatnosti úroky z prodlení a smluvní pokutu 0,1 % denně. Žalobce byl rovněž v takových případech oprávněn úvěr zesplatnit po marném upomínání.

7. Obchodní podmínky pro , Anonymizováno, spotřebitelské úvěry, účinné od 1. 1. 2022, obsahují podrobnější úpravu práv a povinností, které vznikají v závazkových vztazích mezi žalobcem a jeho klienty. V bodě 4.2 je stanoveno, že žalobce je oprávněn účtovat klientům úrok z prodlení z částek, z jejichž splacením je klient v prodlení, zejména pokud jde o splácení jistiny, úhrady poplatků anebo plnění jakéhokoli jiného peněžitého závazku.

8. V sazebníku , Anonymizováno, pro fyzické osoby – občany je obsažen seznam poplatků za různé služby žalobce, které poskytuje svým klientům.

9. Žalobce předložil soubor údajů, když se jedná zřejmě o výstup z nějaké elektronické databáze. Je zde uvedeno, že byly prověřeny příjmy žalovaného, že je třeba doložit tyto příjmy, a to potvrzením zaměstnavatele a výplatními páskami. Není zde uvedeno, že by žalovaný nějaké takové doklady předložil. V části interní hodnocení je údaj o , Anonymizováno, platební kapacitě 11.684 Kč, dále to, že žalovaný předložil občanský průkaz, poté údaje převzaté z výše uvedené žádosti žalovaného o úvěr, tedy čistý měsíční příjem 24.000 Kč, měsíční výdaje bez splátek úvěru 7.000 Kč a měsíční splátky , právnická osoba, Kč na úvěry leasingy a splátkový prodej bez kontokorentů a kreditních karet. Další údaje nejsou zcela jasné, je zde zůstatek nějakého úvěru 10.413 Kč jako účet 1, a zůstatek jiného úvěru 24.991,79 Kč s datem poskytnutí úvěru 20. 12. 2022, přičemž se má jednat o přečerpání osobního konta Plus s limitem 25.000 Kč. Není jasné, o jaké konkrétní úvěry se jedná a jakým způsobem je žalovaný splácí. Není rovněž zřejmé, z jakých zdrojů žalobce tyto údaje zjistil, když tento výstup z elektronické databáze není nikterak autorizován.

10. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 2. 1. 2023 na účet byla připsána částka 106.000 Kč, čímž je prokázáno čerpání úvěru. Podle výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, byla tato částka uvedena jako čerpání úvěru.

11. Podle zprávy žalobce z 25. 6. 2024 byl shora uvedený běžný účet žalovanému otevřen 27. 12. 2022, tedy 2 dny před uzavřením žalované úvěrové smlouvy. Podle výpisu z téhož účtu nebyla až do 1. 1. 2023 provedena na účtu žádná transakce.

12. Za účelem prokázání skutečnosti, jakým způsobem žalovaný úvěr splácel, předložil žalobce počítačovou sestavu, obsahující údaje o čísle úvěrového účtu, zůstatku jistiny, úrocích, sankčních platbách a datech. Z této listiny nevzal soud za prokázáno ničeho, listina není autorizována, není zřejmé, kdo jí vytvořil, a nelze z ní zjistit, které částky a v kterých dnech žalovaný zaplatil. Z listiny s názvem historický výpis z 24. 10. 2023 a historický výpis z 16. 10. 2023 soud rovněž nevzal za prokázány žádné skutečnosti. Opět jde o počítačovou sestavu, výstup z nějaké elektronické databáze. Jsou v ní uvedeny různé kódy z čísel, písmen a jiných znaků. Nelze z těchto listin vzít za prokázáno, v kterých dnech žalovaný uhradil jaké částky ani žádné jiné skutečnosti.

13. Podle tvrzení žalobce uhradil žalovaný celkem na úvěr 2.726,26 Kč, což bylo započteno částkou 732,66 Kč na jistinu, částkou 1.992,34 Kč na úroky a částkou 1,26 Kč na úroky z prodlení. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že zaplatil žalobci částku vyšší. Žalovaný však ničeho takového netvrdil, ani neprokázal.

14. Dopisy z 19. 3., 10. 4. a 1. 5. 2023 urgoval žalobce žalovaného o úhradu dlužných částek. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny. Dopisem z 5. 6. 2023 upozornil žalobce žalovaného, že pokud nevyrovná dluh do 5. 7. 2023, bude úvěr zesplatněn. Podle vrácené obálky byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně 5. 6. 2023, vrátil se však žalobci nedoručený s tím, že žalovaný si ho nevyzvedl v úložní době na poště. Následně žalobce úvěr zesplatnil dopisem z 11. 9. 2023, který byl žalovanému odeslán doporučeně téhož dne, jak vyplývá z elektronického sledování zásilek , právnická osoba, .

15. Žalobce se ještě pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 30. 10. 2023, který bylo podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně dne 31. 10. 2023.

16. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 29. 12. 2022 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě níž žalovaný čerpal na svůj běžný účet dne 2. 1. 2023 dohodnutou částku 106.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 60 splátek po 2.725 Kč měsíčně včetně úroku 18,4 % ročně, poslední splátku měl zaplatit 9. 1. 2028. Žalovaný však uhradil celkem toliko 2.726,26 Kč, což si žalobce započítal na jistinu, úroky a úroky z prodlení. Žalobce údaje o žalovaném čerpal z žádosti o úvěr, v níž žalovaný tyto informace uvedl, a to příjem, výdaje a výši splátek. Není zřejmé, z jakých zdrojů žalobce ověřil příjem 24.000 Kč měsíčně sdělený žalovaným, když účet, na který byl žalovanému úvěr poskytnut, byl otevřen 2 dny před uzavřením úvěrové smlouvy. Nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval a ověřoval výdajovou stránku žalovaného či jeho dluhy. Žalobce urgoval žalovaného o úhradu dlužných splátek, avšak marně, a následně úvěr zesplatnil dopisem z 11. 9. 2023, a požadoval po žalovaném zaplacení celého zbytku dluhu včetně příslušenství najednou. Žalovaný však žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující, tedy žalobce, zavazuje, že úvěrovanému, tedy žalovanému, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v dohodnuté výši 106.000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný tuto částku čerpal, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky dostál toliko částečně.

18. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 citovaného zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud poukazuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

19. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci byl znám nízký věk žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy, a to , Anonymizováno, let. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že v současném zaměstnání je od září 2022, tedy přibližně 3 měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy. V řízení nebylo zjištěno, z jakých konkrétních zdrojů žalobce ověřoval příjem žalovaného, zda měl k dispozici jeho výplatní lístky nebo nějaké jiné doklady, aby mohl ověřit příjem 24.000 Kč měsíčně, který uvedl žalovaný. Pokud jde o výdaje 7.000 Kč, uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, nebylo v řízení prokázáno, o jaké konkrétní výdaje, na jaké účely se jedná, ani to, že by žalobce jakýmkoli způsobem tyto výdaje ověřoval. Žalovaný do žádosti o úvěr uvedl, že platí měsíčně 2.000 Kč na nějaké splátky úvěrů, leasingu a splátkového prodeje. Nebylo prokázáno, že by žalobce tyto skutečnosti ověřoval, že by zjistil, jaké úvěry žalovaný již měl sjednány, jaká byla výše těchto úvěrů, jaké měsíční splátky žalovaný hradil, zda úvěry řádně splácí či nikoli, a jaké částky má ještě žalovaný na takové úvěry doplatit. Ze souboru údajů o žádosti, produktu a o žalovaném nelze tyto skutečnosti přesně a jednoznačně zjistit, nějaké závazky žalovaného zde zmíněny jsou, avšak údaje o nich nejsou dostatečné. Soud poukazuje na to, že běžný účet žalovaného výše uvedený byl otevřen až 27. 12. 2022, tedy 2 dny před uzavřením žalované úvěrové smlouvy, a žalobce tak stěží mohl z pohybů na tomto účtu zjistit jakékoliv příjmy či výdaje žalovaného, když za dobu od otevření účtu do čerpání úvěru žádné transakce na tomto účtu nebyly. Žalobce netvrdil, že by měl žalovaný jiné účty, z nichž by žalobce mohl zjistit příjmy či výdaje žalovaného. Za popsané situace žalobce nemohl provést porovnání nedostatečně zjištěných a neověřených příjmů žalovaného a nezjištěných a neověřených výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho blíže nespecifikovaných dluhů. Žalobce tudíž nemohl dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

20. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely. Postup žalobce není odpovědný také vůči jeho klientům, kteří žalobci jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

21. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. Banky tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

22. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě stanoveným způsobem, ani platit žalobci jakékoli úroky či jiná plnění. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl bezhotovostně žalovanému částku 106.000 Kč, a žalovaný z toho vrátil toliko 2.726,26 Kč. Rozdíl 103.273,74 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat.

24. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jde o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného je jednak neplatnost smlouvy o úvěru a jednak to, že žalovaný jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoli na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalovaného.

25. Soud má tudíž za to, že žalovaný se dosud do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku nedostal, a žalobci tak nevzniklo právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Současné možnosti žalovaného nebylo možné zjistit, když žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit přisouzenou částku žalobci v obvyklé lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

26. Soud na základě výše uvedených skutečností přiznal žalobci bezdůvodné obohacení 103.273,74 Kč a výrokem II. žalobu ve zbytku zamítl.

27. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud stanovil míru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu. Úspěch žalobce představuje přiznaná částka 103.273,74 Kč. Jeho neúspěch odpovídá součtu zamítnuté jistiny 3.493,60 Kč, kapitalizovaného úroku 10.025,63 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1.768,83 Kč a úroku z úvěru a úroku z prodlení z žalované částky za dobu od 15. 11. 2023, které soud kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí částkami 13.617,07 Kč a 11.100,87 Kč. Neúspěch žalobce tedy představuje částku 40.006 Kč, což odpovídá 28 % předmětu sporu. Úspěch žalobce činí 72 % předmětu sporu. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobci náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 44 %. Soud rovněž zohlednil, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to dopis z 30. 10. 2023.

28. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 4.271 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 5.380 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále z 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 3.013,50 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění bez právní kvalifikace nároku žalobce a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 21.634,50 Kč, z čehož žalobci náleží 44 %, tedy 9.519,18 Kč.