8 C 118/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. jméno jméno , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného , okres okres o zaplacení 3.042 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.042 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od 7. 11. 2018 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 3.042 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 7. 11. 2018 do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný dne 20. 10. 2017 uzavřel s původním věřitelem, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru pomocí prostředků komunikace na dálku. Tato společnost žalovanému poskytla úvěr 15.000 Kč, který měl být splacen do 6. 11. 2018. Původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný provedl poslední platbu 12. 3. 2019 ve výši 3.200 Kč. Dluh ze smlouvy byl vyčíslen na částku 7.761 Kč, která se skládá z nedoplatku 3.042 Kč, který je předmětem žaloby, a z úroku za opožděné platby ve výši 4.719 Kč, což však žalobce nepožaduje. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 12. 5. 2020.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne 20. 10. 2017 byla vytvořena listina rámcová smlouva o úvěru [číslo] v níž jsou smluvní strany označeny tak, že společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec], [IČO], je úvěrujícím a žalovaný je klientem. Podle této smlouvy tyto smluvní strany hodlají v budoucnu uzavírat smlouvy o úvěru a v této listině je popsán způsob a možnosti uzavírání smluv, pravidla pro čerpání úvěru, pro určení splatnosti a jejího prodloužení, doručování a další práva a povinnosti. Listina je datována 20. 10. 2017 a je podepsána oprávněnou osobou za věřitele [právnická osoba] V místě, vyhrazeném pro podpis žalovaného, je uvedeno pouze jeho jméno a příjmení, datum 20. 5. 2020 a údaj – podepsáno elektronicky. Podpis žalovaného se na této listině nenachází. Dne 20. 10. 2017 byla vytvořena další listina s názvem jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] smluvní strany jsou označeny obdobně. Celková výše spotřebitelského úvěru činí 15.000 Kč, doba trvání úvěru 30 dní, úrok, který měl klient od poskytnutí peněžních prostředků do uplynutí lhůty pro jejich vrácení zaplatit úvěrujícímu, činil 1 Kč, přičemž platba úroku z úvěru je zahrnuta v platbě poplatku za poskytnutí úvěru. Pevná zápůjční úroková sazba byla stanovena na 0,08 % a náklady placené jednorázově představoval poplatek za poskytnutí úvěru 3.060 Kč. Celková částka, kterou měl spotřebitel zaplatit, byla 18.060 Kč, úvěr měl být splacen jednou platbou v této výši ke dni 19. 11. 2017 Smlouva je datována 20. 10. 2017 a téhož dne byla podepsána oprávněnou osobou za věřitele. V místě vyhrazeném pro podpis klienta je uvedeno datum 20. 5. 2020, jméno a příjmení žalovaného a údaj – podepsáno elektronicky. Žádný podpis žalovaného se zde nenachází. V listině formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou uvedeny základní parametry výše uvedeného úvěru, označení věřitele. Listina není datována ani podepsána, není v ní uvedeno, že se vztahuje na jakýkoli smluvní vztah s žalovaným. [právnická osoba] vystavila dne 20. 10. 2017 fakturu na částku 18.060 Kč se splatností 19. 11. 2017 s uvedením bankovního spojení pro žalovaného.

4. Podle výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] byla na tento účet dne 20. 11. 2013 připsána částka 1 Kč z účtu žalovaného a dne 20. 10. 2017 byla z téhož účtu poukázána částka 15.000 Kč na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] [právnická osoba] potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Podle výpisu transakcí na tomto účtu žalovaného byla na jeho účet dne 20. 10. 2017 připsána částka 15.000 Kč z účtu společnosti [právnická osoba]

5. V listině profil uživatele jsou obsaženy údaje o žalovaném, podle nichž žalovaný měl ještě jiné půjčky či platby ve výši 5.558 Kč, není z toho zřejmé, zda se jedná o celkový dluh, případně měsíční splátku, výše příjmu klienta je uvedena 38.000 Kč podle toho, co uvedl klient, příjem podle dokladů činil 0, celkové měsíční výdaje 10.000 Kč, zdroj příjmu – osoba samostatně výdělečně činná. Datum poslání smlouvy je 7. 1. 2014, smlouva nebyla podepsána. Na druhé straně listiny je vyjmenováno celkem 16 úvěrů v období od 20. 11. 2013 do 20. 10. 2017, posledním je žalovaný úvěr, z toho 5 smluv je ukončených a zbývající jsou odmítnuty, výše úvěru se pohybovala mezi 1.900 Kč a částkou 15.000 Kč. U pěti dřívějších úvěrů byl žalovaný v prodlení. Tato listina není autorizována ani nikým podepsána. Další listina představuje přehled žalovaného úvěru, který měl být poskytnut 20. 10. 2017, datum splatnosti je uvedeno odlišně, 6. 9. 2018. Jsou zde vyjmenovány platby v období od 20. 10. 2017 do 12. 3. 2019. Žalobce tvrdí, že žalovaný zaplatil poslední platbu 12. 3. 2019 ve výši 3.200 Kč, tato platba je v tomto přehledu uvedena. První platba je datována 12. 12. 2017 a celková výše plateb činí 16.553 Kč.

6. Ze seznamu zpráv SMS nevzal soud za prokázány žádné skutečnosti. Je zde vyjmenováno 15 odchozích SMS zpráv, každá obsahuje upozornění, že pohledávka je stále po splatnosti, a výzvu najít společné řešení. Zprávy jsou datovány v období od 19. 9. 2018 do 5. 10. 2018. Z této listiny však nelze dovodit, kdo, z kterého čísla zaslal kterou SMS na jaké číslo a kdo je majitelem každého čísla.

7. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne 12. 5. 2020 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jakožto postupitel s žalobcem jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek specifikovaných v příloze. V seznamu pohledávek se nachází i pohledávka za žalovaným na straně [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem dopisem z 26. 5. 2020. Dopisem z téhož dne vyzval žalovaného k zaplacení dluhu rovněž žalobce, a podle podacího lístku byly tyto dopisy žalovanému odeslány doporučeně dne 26. 5. 2020.

8. O uzavření žalované úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že žalovaný se nejprve zaregistroval na webových stránkách původního věřitele zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla, a tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný uvedl číslo svého účtu, odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy a zavázal se odeslat ze svého účtu odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo [anonymizováno] [číslo], žalovaný zaplatil částku 1 Kč na účet původního věřitele a připsáním této platby byla registrace žalovaného dokončena a žalovanému vzniklo právo žádat přes webové rozhraní původního věřitele o poskytnutí konkrétního úvěru pomocí uživatelského jména a hesla. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, na jeho mobilní telefon byla zaslána SMS zpráva s aktivačním kódem, který žalovaný zadal ve svém uživatelském účtu. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval zadáním akceptačního kódu z SMS zprávy anebo vyplněním formuláře jednotlivé smlouvy o úvěru na webových stránkách původního věřitele ze svého uživatelského účtu, a původní věřitel vyplatil žalovanému ze svého bankovního účtu dohodnutou částku.

9. K těmto tvrzením soud uvádí, že jednak jsou neúplná, jednak postrádají časovou konkretizaci, a, což je nejdůležitější, ani takto neúplná tvrzení nebyla v řízení prokázána. Nebylo tedy prokázáno, kterého dne a jakým způsobem se žalovaný zaregistroval na webových stránkách původního věřitele, které osobní údaje, jakým způsobem a kdy zadal, jaké uvedl telefonní číslo a kdy, jakým způsobem a kterého dne odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy, kterého dne a jakým způsobem mu bylo přiděleno klientské číslo, kterého dne a jakým způsobem žalovaný požádal o poskytnutí konkrétního úvěru, kterého dne mu byla zaslána nějaká SMS zpráva s aktivačním kódem, kterého dne a jakým způsobem tento kód žalovaný zadal ve svém uživatelském účtu, případně zda vyplnil nějaký formulář jednotlivé smlouvy o úvěru na webových stránkách původního věřitele. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaný akceptoval nějaký návrh smlouvy zadáním kódu z SMS zprávy a kdy tak učinil. Ze skutečnosti, že žalovaný odeslal částku 1 Kč na účet původního věřitele, nelze dovodit, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy podle tvrzení žalobce.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 15.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit ve sjednané době a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 15.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, zda původní věřitel či žalovaný jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijali ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci. Z toho, že žalovaný uhradil původnímu věřiteli celkem 16.553 Kč v různých platbách, nelze dovozovat, že žalovanou úvěrovou smlouvu uzavřel.

11. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

12. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Soud rovněž poukazuje na rozporné skutečnosti, kdy v listině jednotlivá smlouva o úvěru je uvedena splatnost ke dni 9. 11. 2017, žalobce však tvrdí, že úvěr měl být splacen do 6. 11. 2018, a v přehledu smlouvy s uvedením plateb je datum splatnosti 6. 9. 2018. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce na výzvu soudu uvedl, že původní věřitel prověřoval žalovaného v databázi [příjmení], žalovaný v době poskytnutí úvěru neměl žádné dluhy a měl měsíční příjem 38.000 Kč. Z listiny karta klienta však vyplývají odlišné skutečnosti, podle ní žalovaný měl nějaké jiné závazky ve výši 5.558 Kč, blíže nespecifikované, bylo mu odmítnuto několik úvěrů, několik jich bylo ukončeno a žalovaný byl v prodlení, příjem žalovaného 38.000 Kč měsíčně nebyl ověřen. Z přehledu transakcí na účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný dne 29. 9. 2017, tedy necelý měsíc před obdržením částky [číslo] od původního věřitele, hradil 2.000 Kč a 1.852 Kč dalším poskytovatelům nebankovních úvěrů, a to [právnická osoba] a [právnická osoba], a 16. 10. 2017 žalovaný zaplatil 1.500 Kč společnosti [právnická osoba] Znamená to, že žalovaný těsně před čerpáním peněžních prostředků od původního věřitele splácel jiné úvěry. Tuto skutečnost mohl původní věřitel snadno zjistit, kdyby si vyžádal od žalovaného výpis z jeho účtu. Navíc původní věřitel nikterak neověřoval údaj o příjmu žalovaného a nikterak nezjišťoval a tudíž ani neověřoval výdajovou stránku žalovaného. Soud tedy má za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalovaného převedl částku 15.000 Kč, a žalovaný tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného by tak odpovídal rozdílu mezi poskytnutými peněžními prostředky 15.000 Kč a součtem plateb žalovaného. Jak bylo shora uvedeno, žalovaný zaplatil původnímu věřiteli vyšší částku, celkem 16.553 Kč. Žalovaný vydal původnímu věřiteli více, než obdržel, a tedy v současné době na straně žalovaného není již žádného bezdůvodného obohacení, které by byl povinen vydat.

14. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji v plném rozsahu zamítl. Nebylo třeba již se zabývat hodnocením postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce ve smyslu § 1879 a § 1880 občanského zákoníku.

15. Žalovaný měl ve sporu úspěch, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.