8 C 118/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem náměstí datum , PSČ obec o zaplacení 19.225,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7.322,22 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 11.902,89 Kč - s úrokem ve výši 2.143,18 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 1.438,51 Kč - s úrokem 10,9 % ročně z částky 19.225,11 Kč za dobu od 17. 9. 2022 do zaplacení - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 19.225,11 Kč za dobu od 17. 9. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 19.225,11 Kč s úrokem ve výši 2.143,18 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1.438,51 Kč, s úrokem 10,9 % ročně z částky 19.225,11 Kč za dobu od 17. 9. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne 8. 6. 2018 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr s limitem 24.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit, včetně úroku 10,9 % ročně, pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou více než dvou měsíčních splátek, a žalobce proto úvěr zesplatnil doporučeným dopisem. Žalovaná částka se skládá z jistiny 17.657,11 Kč a z poplatků 1.550 Kč. Výše jistiny 17.675,11 Kč představuje rozdíl mezi čerpanou částkou 24.000 Kč a částkou 6.324,89 Kč, která byla z plateb žalovaného započtena na jistinu. Poplatky 1.550 Kč se skládají z dvou poplatků po 25 Kč za pojištění úvěru a z tří poplatků po 500 Kč za opakované výzvy k zaplacení dluhu. Žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Předschválený limit úvěru byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného. Příjem byl stanoven na 43.448 Kč, výdaje na 24.995,73 Kč, z toho žalobce vypočítal platební kapacitu 18.452,27 Kč, což pokládá za dostatečné pro měsíční splácení po 378 Kč. Zadluženost žalovaného byla zjišťována z transakcí a z registru CBCB a byla bez negativních informací. Rizikovost žalovaného vyhodnotil žalobce na 39 %.

2. Žalovaný dne 8. 6. 2018 požádal o poskytnutí úvěru 24.000 Kč na formuláři žalobce Žádost o poskytnutí úvěru. O poměrech žalovaného je zde uvedeno pouze to, že je zaměstnanec, a žalovaný potvrdil, že nemá závazky po splatnosti vůči finančnímu úřadu ani České správě sociálního zabezpečení, nebyl podán návrh na insolvenci, nebyl nařízen výkon soudního rozhodnutí a nejsou proti němu vedeny soudní spory v souvislosti s podnikatelskou činností.

3. Žalobce do svého formuláře zanesl další údaje ohledně žalovaného, a to že již má úvěry u žalobce s měsíční splátkou 10.040 Kč a nesplacenou jistinou 775.960,01 Kč, přičemž má zůstatek jednoho úvěru 19.943,87 Kč a zůstatek druhého úvěru 754.700,83 Kč, kdy tento druhý úvěr mu byl poskytnut 14. 7. 2017. Další úvěr byl žalovanému poskytnut 19. 1. 2018 a nesplacený zůstatek činí 21.259,18 Kč.

4. Žalobce nahlížel do registru CBCB a z výpisu z tohoto registru soud zjistil, že žalovaný měl před žalovaným úvěrem čtyři existující splátkové kontrakty, sedm ukončených kontraktů, dvě zamítnuté žádosti bankou a 1 nesplátkový kontrakt. Celkem měsíční splátky splátkových kontraktů činily 16.217 Kč měsíčně a nesplacená jistina 1.729.609 Kč. Ukončené kontrakty pocházejí ze srpna, září a prosince 2015 a z února, července a října 2016. Existující splátkové kontrakty v počtu čtyři jsou úvěr z 14. 12. 2017 s nesplacenou jistinou 484.936 Kč, úvěr z 14. 7. 2017 s nesplacenou jistinou 1.072.704 Kč a splátkou 9.664 Kč měsíčně, úvěr z 7. 4. 2017 s nesplacenou jistinou 91.360 Kč a splátkou 1.994 Kč měsíčně, úvěr z 19. 1. 2018 s nesplacenou jistinou 21.440 Kč se splátkou 376 Kč měsíčně. Nesplátkový kontrakt byl sjednán 26. 1. 2018 a jedná se o úvěrový limit 10.000 Kč, z něhož bylo vyčerpáno 9.331 Kč.

5. Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění osob ze dne 1. 5. 2017 obsahují základní parametry pojištění poskytovaného žalobcem. Listina Informace k pojištění dlužníků ze spotřebitelských úvěrů podle pojistné smlouvy zahrnuje různé varianty pojištění, limity pojistného plnění a podmínky pojištění. Předsmluvní informace ke kreditní kartě ke spotřebitelskému úvěru a Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru obsahují základní parametry k úvěrům a žalovaný obě tyto listiny dne 8. 6. 2018 podepsal. Tyto listiny jsou doplněny vysvětlením předsmluvních informací.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne 8. 6. 2018 mezi žalobcem jakožto bankou a žalovaným jako klientem. Tuto smlouvu tvoří smlouva o [anonymizováno] spotřebitelském úvěru, smlouva ke kreditní kartě a společná ustanovení. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše limitu 24.000 Kč převedením na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10,9 % ročně, poplatek za vedení účtu 69 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 96 splátek ve výši 378 Kč měsíčně počínaje dnem 25. 7. 2018, když úvěr měl být zcela splacen 25. 6. 2026. S poplatkem za pojištění činila výše měsíční splátky 403 Kč Smlouva o kreditní kartě zahrnuje závazek žalobce poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou úvěru ke kreditní kartě s limitem 30.000 Kč. Ze smlouvy o kreditní kartě žalobce žádné nároky v tomto řízení nepožaduje.

7. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry, v nichž je podrobnější úprava práv a povinností smluvních stran. Článek 9 stanoví oprávnění žalobce v případě prodlení žalovaného úvěr zesplatnit.

8. V sazebníku pro fyzické osoby – občany je mimo jiné uveden poplatek 500 Kč za opakované výzvy k zaplacení dluhu v části B) – úvěry.

9. Čerpání úvěru vzal soud za prokázáno z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] a z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Z nich soud zjistil, že dne 8. 6. 2018 byla z úvěrového účtu žalovaného poukázána platba 24.000 Kč na běžný účet žalovaného, na který byla tatáž částka tentýž den připsána.

10. Z elektronické sestavy předložené žalobcem nevzal soud za prokázány žádné skutečnosti. Podle žalobce se má jednat o historický výpis. Tento obsahuje řadu dat, kódů z písmen, čísel a jiných znaků. Nevyplývá z něj, které částky a v kterých dnech žalovaný na úvěr měl čerpat, splatit či jaké částky splatil.

11. Splácení úvěru soud vzal za prokázáno z výpisu z úvěrového účtu žalovaného a z přehledu splátek. Žalovaný zpočátku úvěr splácel a činil tak až do 3. 5. 2021, kdy uhradil poslední platbu 403,40 Kč Celkem žalovaný zaplatil 16.677,78 Kč.

12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od 2. 3. do 25. 6. 2018, tedy přibližně za tři měsíce předcházející uzavření žalované úvěrové smlouvy, zjistil soud následující skutečnosti. Dne 2. 3. 2018 byla na účet žalovaného připsána platba 27.870 Kč z účtu [ulice] [anonymizována dvě slova], dne 4. 4. 2018 byla připsána platba 43.528 Kč z účtu téže [anonymizováno], dne 4. 5. 2018 byla připsána částka 30.632 Kč z účtu téže [anonymizováno] a 5. 6. 2018 byla připsána částka 26.715 Kč z účtu téže [anonymizováno]. Průměr těchto částek činí 32.173 Kč na měsíc. Žalovaný na běžném účtu měl v tomtéž období nízké zůstatky, ke dni 1. 3. 2018 měl zůstatek 208,35 Kč, k 31. 3. 2018 zůstatek 683,35 Kč, k 30. 4. 2018 měl zůstatek 494,35 Kč, k 1. 5. 2018 měl zůstatek 20,87 Kč a k 1. 6. 2018 měl zůstatek 91,77 Kč.

13. Dopisy z 3. 6., 13. 6. a 6. 7. 2021 upomínal žalobce žalovaného o úhradu dlužných splátek. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny. Dalším dopisem ze dne 23. 8. 2021 upozornil žalobce žalovaného na to, že pokud nevyrovná do 22. 9. 2021 dlužné částky, bude úvěr zesplatněn. Podle doručenky byl tento dopis žalovaným osobně převzat dne 25. 8. 2021. Dalším dopisem z 27. 10. 2021 prohlásil žalobce ke dni 25. 10. 2021 celý úvěr za splatný. Podle vrácené obálky byl dopis odeslán žalovanému dne 27. 10. 2021, zásilka se však vrátila žalobci zpět s tím, že žalovaný si ji nevyzvedl v úložní době na poště.

14. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne 29. 8. 2022, který byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně dne 30. 8. 2022.

15. Mezi týmiž účastníky probíhá u zdejšího soudu další řízení, v němž bylo rozhodnuto rozsudkem ze 29. 6. 2023, č. j. [číslo jednací]. Rozsudek zatím není pravomocný. Soud v něm uložil žalovanému zaplatit žalobci 375.375,70 Kč a zamítl žalobu ohledně částky 228.014,66 Kč včetně úroku z úvěru a úroku z prodlení. Z odůvodnění se podává, že předmětem řízení byl nárok žalobce z úvěrové smlouvy ze dne 14. 7. 2017, na základě níž žalovaný vyčerpal 17. 7. 2017 dohodnutou částku 800.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroků 7,9 % ročně ve splátkách 9.664 Kč měsíčně, úvěr měl být doplacen v červenci 2027. Soud úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, neboť žalobce si nesplnil řádně povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, nezjistil jeho výdaje, a navíc žalovaný byl již zadlužen, splátky činily celkem 15.581 Kč měsíčně a nesplacená jistina dosahovala 1.560.852 Kč.

16. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal žalobce o poskytnutí úvěru 24.000 Kč, žalobce zjistil poměry žalovaného výše popsaným způsobem, příjem zjistil z výpisu z účtu, při zjišťování výdajů vycházel z registrů a statistických dat, žalovaný byl již zadlužen, jak je výše uvedeno. Dne 8. 6. 2018 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě níž žalovaný čerpal bezhotovostně na svůj běžný účet dohodnutou částku 24.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroku 10,9 % ročně formou 96 splátek ve výši 378 Kč měsíčně a úvěr měl být zcela splacen do 25. 6. 2026. Žalovaný úvěr splácel pouze do května 2021 a celkem zaplatil 16.677,78 Kč. Žalobce urgoval žalovaného a úhradu dlužných splátek, k čemuž nedošlo, a následně úvěr zesplatnil a požadoval zaplacení celého zbytku dluhu najednou dopisem z 27. 10. 2021. Žalovaná částka se skládá z jistiny 17.675,11 Kč a z poplatků 1.550 Kč. Kapitalizovaný úrok z úvěru 2.143,18 Kč byl vypočten za dobu od 8. 6. 2018 do 16. 9. 2022 a kapitalizovaný úrok z prodlení 1.438,51 Kč byl vypočten za tutéž dobu. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani po upomínce.

17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující, tedy žalobce, zavazuje, že úvěrovanému, tedy žalovanému, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v dohodnuté výši 24.000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný tedy tuto částku čerpal, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky dostál toliko částečně.

18. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 citovaného zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud poukazuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

19. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci bylo známo z transakcích na běžném účtu, který pro žalovaného vedl, že za měsíce březen až červen 2018 měl žalovaný pravidelný příjem ze [ulice] [anonymizována dvě slova] v průměru 32.173 Kč na měsíc. Výdaje žalovaného nebyly řádně zjištěny, natož ověřeny, žalobce uvedl, že vypočítal výdaje 24.995,73 Kč na měsíc, není však zřejmé, ze kterých konkrétních zdrojů tuto částku získal a o jaké konkrétní údaje a v jaké výši se jedná. Žalobcem tvrzený příjem žalovaného 43.448 Kč žalobce převzal z příjmu za prosinec 2017, což je půl roku před poskytnutím žalovaného úvěru. Skutečnému příjmu žalovaného více odpovídá průměr jeho příjmů za březen až červen 2018, jak soud již uvedl. Žalovaný byl již značně zadlužen, když soud poukazuje na rozsudek z 29. 6. 2023, č. j. [číslo jednací], podle něhož již úvěrová smlouva uzavřená mezi účastníky 14. 7. 2017 byla shledána absolutně neplatnou, a žalovaný měl před zmíněným úvěrem již závazky ve výši 1.560.852 Kč na jistině se splátkami 15.581 Kč měsíčně. Za necelý rok, 8. 6. 2018, žalobce poskytuje na žádost žalovanému další úvěr, tedy úvěr žalovaný ve výši 24.000 Kč, i když předchozí závazky nemá žalovaný splaceny. Celkem před žalovaným úvěrem hradil žalovaný 16.217 Kč měsíčně za splátky a nesplacenou jistinu měl ve výši 1.729.609 Kč. Soud je toho názoru, že žalobce z těchto zjištěných skutečností nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Schopnost žalovaného splácet úvěr není automaticky dána za předpokladu, že mezi jeho měsíčním příjmem a nedostatečně zjištěnými a neověřenými výdaji je jakýkoliv kladný rozdíl. Za situace, kdy žalobce nezjistil a neověřil řádně výdajovou stránku žalovaného, nemohl provést porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

20. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely. Postup žalobce není odpovědný také vůči jeho klientům, kteří žalobci jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

21. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. Banky tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

22. Žalobce v daném případě si měl počínat odpovědněji a vynaložit vyšší míru obezřetnosti a odbornosti. Měl si být vědom toho, že žalovaný sice disponuje pravidelným měsíčním příjmem, avšak nikoliv v takové výši, jak žalobce stanovil, a navíc, že je žalovaný již značně zadlužen, přičemž nesplacená výše jeho závazků byla s ohledem na příjem žalovaného velmi vysoká. Nelze přehlédnout také to, že žalovaný měl přibližně tři měsíce před poskytnutím žalovaného úvěru na svém běžném účtu minimální zůstatky v řádech desetikorun a stokorun. Za výše popsaných okolností žalobce neměl žalovanému už žádné peněžní prostředky půjčovat a zvyšovat tak jeho vysoké úvěrové zatížení, pokud byl měl dodržet svoji výše uvedenou povinnost podle § 12 odst. 1 zákona o bankách.

23. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě stanoveným způsobem, ani platit žalobci jakékoli úroky či jiná plnění. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl bezhotovostně žalovanému částku 24.000 Kč, a žalovaný z toho vrátil toliko 16.677,78 Kč. Rozdíl 7.322,22 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat.

25. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odstavec 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného je jednak neplatnost smlouvy o úvěru a jednak to, že žalovaný jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoliv na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalovaného.

26. Soud má tudíž za to, že žalovaný se dosud do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku nedostal, a žalobci tak nevzniklo právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Soud nemohl posoudit současné možnosti žalovaného, když žalovaný se k jednání nedostavil a v řízení byl pasivní. Proto soud stanovil žalovanému k úhradě přisouzené částky obvyklou lhůtu v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. v trvání 3 dny od právní moci tohoto rozhodnutí.

27. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci nesplacenou část jistiny úvěru 7.322,22 Kč a výrokem II. žalobu ve zbytku zamítl, tedy ohledně zbývající části jistiny, úroků z úvěru a úroků z prodlení.

28. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce a v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.