8 C 12/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 54.294,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 19.061,32 Kč s úrokem z prodlení- ve výši 1.159,34 Kč- 15 % ročně z částky 19.061,32 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení,to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 35.233,59 Kč- s úrokem z prodlení ve výši 2.232,84 Kč- s úrokem ve výši 7.484,10 Kč- s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 35.233,59 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení- s úrokem 16,9 % ročně z částky 49.999,91 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 54.294,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3.392,18 Kč, s úrokem ve výši 7.484,10 Kč, s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 54.294,91 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem 16,9 % ročně z částky 49.999,91 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, původní věřitel , právnická osoba, ., uzavřel s žalovaným dne 11. 12. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru s limitem 20.000 Kč, který byl zvýšen na 50.000 Kč ke dni 10. 3. 2021. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím systému internetového bankovnictví pomocí aplikace , jméno FO, , která je elektronickým podpisem. Žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroků splátkami 600 Kč měsíčně a po navýšení úvěrového limitu splátkami 1.500 Kč měsíčně. Žalovaný celkem vyčerpal 56.035,66 Kč a uhradil splátky v celkové výši 36.974,34 Kč. Přestal úvěr splácet, a proto původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni 23. 8. 2023. Původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného zhodnocením informací získaných od žalovaného. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou. Žalovaná částka 54.294,91 Kč se skládá z jistiny úvěru 49.999,91 Kč a z poplatků 4.295 Kč. Jistina představuje rozdíl mezi celkovým čerpáním úvěru 56.035,66 Kč a částkou 6.035,75 Kč, která z plateb žalovaného byla započtena na jistinu. Poplatky 4.295 Kč se skládají z dvakrát částky 900 Kč za náklady spojené s prodlením a z pěti poplatků za pojištění 499 Kč za měsíce březen až červenec 2023. Náklady spojené s prodlením odpovídají smluvní pokutě za porušení povinnosti hradit řádně a včas splátky úvěru ve výši uvedené v ceníku banky, podle něhož tyto náklady činí 300 Kč za 10 dní prodlení. Tyto náklady jsou účtovány za nezaplacení splátek splatných v květnu a červnu 2023. Kapitalizovaný úrok z prodlení 3.392,18 Kč byl vypočten z výše uvedené jistiny za dobu od 28. 2. 2023 do 1. 2. 2024, přičemž do zesplatnění 23. 8. 2023 byl tento úrok z prodlení stanoven na 38,05 Kč a za období ode dne následujícího do 1. 2. 2024 byl vypočten na 3.554,13 Kč. Kapitalizovaný úrok z úvěru 7.484,10 Kč byl vypočten v sazbě 16,9 % ročně z jistiny za dobu od 31. 12. 2020 do 1. 2. 2024.

2. Ve věci byl dne 5. 9. 2024 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Dne 11. 12. 2020 vyhotovil původní věřitel , právnická osoba, . listinu Smlouva o revolvingovém úvěru – peníze na klik, v níž byly smluvní strany označeny tak, že původní věřitel je úvěrující bankou a žalovaný je úvěrovaným klientem. Původní věřitel se zavázal poskytovat žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 20.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úrok z úvěru 16,9 % ročně a další ceny. Čerpání mělo probíhat tak, že původní věřitel na žádost žalovaného měl převést peníze na splátkový účet č. , č. účtu, , případně dalšími způsoby. Žalovaný měl úvěr splácet formou měsíčních splátek 600 Kč vždy ke každému dvacátému dni v měsíci. Podle bodu 6 smlouvy měl žalovaný přistoupit k rámcové pojistné smlouvě a platit poplatky za pojištění. V bodě 7 bylo obsaženo oprávnění původního věřitele úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného se splněním jakéhokoliv peněžitého nebo nepeněžitého dluhu. Původní věřitel měl informovat žalovaného o uskutečněných čerpáních měsíčními výpisy z úvěrového účtu. Tato smlouva není podepsána původním věřitelem ani žalovaným. V místě vyhrazeném pro podpis původního věřitele i žalovaného je pouze uvedeno, že listina byla podepsána elektronickým podpisem.

5. Dne 10. 3. 2021 původní věřitel vytvořil listinu Dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru, v níž byla změněna výše úvěrového limitu na 50.000 Kč. Ani tento dodatek není podepsán původním věřitelem ani žalovaným.

6. Všeobecné obchodní podmínky původního věřitele pro soukromou klientelu měly být zřejmě součástí úvěrové smlouvy. Souvislost s žalovaným nelze z této listiny vysledovat. Nebylo zjištěno, že by se tato listina dostala do dispozice žalovaného, ani že by žalovaný s jejím obsahem vyjádřil svůj souhlas. Totéž se týká i listiny Ceník původního věřitele a Oznámení o úrokových sazbách.

7. Ohledně uzavření úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že k němu došlo prostřednictvím systému internetového bankovnictví , jméno FO, pomocí aplikace , jméno FO, klíč, která je elektronickým podpisem.

8. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná a jednak ani nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaný navštívil systém internetového bankovnictví původního věřitele , jméno FO, , jaké konkrétní činnosti či úkony v něm měl provádět, jakým způsobem a v kterých dnech, ani že by využil aplikaci , jméno FO, klíč, která je elektronickým podpisem, ani že by takový elektronický podpis byl kdy vytvořen a použit. Tyto skutečnosti nelze vzít za prokázány ani z úvěrové smlouvy, ani z exportu z interního systému původního věřitele, z něhož podle žalobce mělo být patrno použití bezpečnostní metody , jméno FO, klíč žalovaným.

9. Čerpání peněžních prostředků ověřil soud z výpisu ze shora uvedeného splátkového účtu žalovaného a z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Žalovaný poprvé čerpal peněžní prostředky 11. 12. 2020 ve výši 10.000 Kč a za období až do 4. 4. 2023 tak celkem vyčerpal 56.035,66 Kč.

10. Žalobce tvrdí, že žalovaný v období od 20. 1. 2021 do 4. 4. 2023 celkem uhradil původnímu věřiteli 36.974,34 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že uhradil částku vyšší. Žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal.

11. Dopisem z 22. 7. 2023 vyzval původní věřitel žalovaného k úhradě dluhu ve výši 7.815 Kč do 23. 8. 2023 s tím, že jinak bude požadovat okamžité splacení celého úvěru. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen. Dopisem z 23. 8. 2023 oznámil původní věřitel žalovanému, že rozhodl o okamžité splatnosti celkového dluhu k témuž dni. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 29. 8. 2023.

12. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem předložil žalobce potvrzení zaměstnavatele a listinu Posouzení úvěruschopnosti klienta. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance vyplývá, že společnost , právnická osoba, dne 14. 1. 2020 potvrdila, že žalovaný má průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců ve výši 14.682 Kč. V listině Posouzení úvěruschopnosti klienta je uvedeno, že původní věřitel ověřil žalovaného v insolvenčním rejstříku a v interní evidenci klientů a v rejstříku CBCB. Z něj bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 9. 3. 2021, tedy přibližně 3 měsíce po zahájení čerpání peněžních prostředků od původního věřitele, měl tři existující kontrakty s celkovou měsíční splátkou 4.684 Kč, přičemž měl u původního věřitele osobní úvěr a revolvingový úvěr a mimo původního věřitele měl ještě spotřební úvěr ze 7. 10. 2020 ve výši 120.000 Kč. V listině je zároveň uvedeno, že žalovaný uvedl v nějaké žádosti výdaje ve výši 0 Kč, přičemž původní věřitel stanovil výdaje žalovaného na základě blíže nespecifikovaných dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi původního věřitele a s využitím statistických údajů a aktuálních údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení. Určil tak výdaje ve výši 5.897 Kč na měsíc. Původní věřitel dále ověřil ve vlastních systémech, že žalovaný již měl u původního věřitele revolvingový úvěr s limitem 35.000 Kč, spotřební úvěr se splátkou 1.200 Kč a spotřební úvěr mimo původního věřitele se splátkou 2.434 Kč.

13. O postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 23. 1. 2024 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. Tato příloha je tvořena seznamem pohledávek, v němž je zahrnuta i pohledávka za žalovaným. Podle dohody o úplatě a potvrzení o zaplacení kupní ceny uhradil žalobce původnímu věřiteli dohodnutou úplatu za postoupené pohledávky v plné výši dne 1. 2. 2024. Dopisem z 16. 2. 2024 původní věřitel oznámil žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh plnil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl dopis téhož dne odeslán doporučeně žalovanému.

14. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 29. 5. 2024, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně dne 30. 5. 2024.

15. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Původní věřitel vytvořil listinu Smlouva o revolvingovém úvěru dne 11. 12. 2020 a dodatek k této smlouvě z 10. 3. 2021. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel a žalovaný kdy uzavřeli tvrzenou smlouvu o úvěru s dodatkem, že by se zmíněné listiny dostaly do dispozice žalovaného a že by žalovaný s nimi projevil svůj souhlas a jakou formou se tak mělo stát. Bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 56.035,66 Kč, přičemž žalovaný původnímu věřiteli uhradil 36.974,34 Kč. Původní věřitel dopisem z 23. 8. 2023, odeslaným 29. 8. 2023 doporučeně, vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu. Původní věřitel měl k dispozici potvrzení o příjmu žalovaného z ledna 2020 a zjistil, že žalovaný byl již zadlužen. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, do postoupení pohledávek byla zahrnuta i pohledávka za žalovaným, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě žalobce.

16. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru shora uvedeného obsahu, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti tudíž nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, ani že by se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v určité lhůtě a zaplatit úroky či poplatky. Nebylo prokázáno ani to, že by se původní věřitel s žalovaným dohodli na poskytnutí peněžních prostředků určitou formou, ani na dalších okolnostech, například na datu splatnosti či poplatcích a úrocích. K uzavření smlouvy o úvěru nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však v řízení nebyla prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalovaného, a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této smlouvě přistoupil. Pro uzavření smlouvy o úvěru jakožto smlouvy spotřebitelské může být ve smyslu § 1820 a následujících občanského zákoníku použito prostředků komunikace na dálku, což znamená, že při jednání smluvních stran používá podnikatel výhradně alespoň , právnická osoba, prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

17. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickým systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. V řízení však nic takového nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

18. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená úvěrová smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému proto nemohla vzniknout povinnost vrátit poskytnutou částku ve lhůtě a splátkách podle tvrzení žalobce, ani platit původnímu věřiteli jakékoliv poplatky, úroky, náklady či smluvní pokuty. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel měl k dispozici potvrzení o příjmu žalovaného z ledna 2020, tedy 11 měsíců staré ke dni 11. 12. 2020, kdy podle tvrzení žalobce měla být úvěrová smlouva mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena. Potvrzení o příjmu staré téměř jeden rok nepovažuje soud za řádně zjištěný a ověřený příjem žalovaného. V řízení nebylo prokázáno, že by se původní věřitel zabýval zjišťováním výdajů žalovaného, naopak podle tvrzení žalobce se původní věřitel spolehl na ekonomické modely a statistické údaje, aniž by zjistil například, jaké má žalovaný výdaje spojené s bydlením, energiemi, dopravou a další. Původní věřitel si byl vědom toho, že žalovaný je již zadlužen, měl již úvěr u jiné společnosti z října 2020 ve výši 120.000 Kč. Další úvěry byly zjištěny ke dni 9. 3. 2021, tedy nikoliv ke dni 11. 12. 2020, kdy měla být uzavřena žalovaná úvěrová smlouva. Za této situace původní věřitel nemohl provést porovnání nezjištěných a neověřených příjmů žalovaného s nezjištěnými a neověřenými výdaji žalovaného a jeho dosavadními závazky, a proto nemohl dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného tvrzený úvěr splatit. Soud tedy má za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Jak uvádí Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva, pokud by bylo prokázáno její uzavření, nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

20. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému celkem 56.035,66 Kč. Žalovaný tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a na jeho straně tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odstavců jedna a dva občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen vydat, odpovídá rozdílu mezi shora uvedenými čerpanými peněžními prostředky a uhrazenou částkou 36.974,34 Kč, a představuje částku 19.061,32 Kč.

21. Původní věřitel postoupil na základě postupní smlouvy na žalobce svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, a žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

22. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis z 23. 8. 2023, odeslaný žalovanému doporučeně 29. 8. 2023. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 1. 9. 2023, žalovaný měl plnit do tří dnů, tedy do 6. 9. 2023, a dnem následujícím 7. 9. 2023 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Od téhož dne mu vznikla povinnost podle § 1970 občanského zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činila 15 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla. Za dobu od 7. 9. 2023 do 1. 2. 2024 byl tento úrok z prodlení kapitalizován z přiznané částky na 1.159,34 Kč.

23. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 19.061,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

24. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.