8 C 125/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 28.384,65 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 22.064 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 621,73 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 22.064 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 6.320,65 Kč - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 4.460,65 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení 0,25 % ročně z částky 22.064 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem ve výši 1.801,86 Kč - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 1.801,86 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 66,27 Kč.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 5.053,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 28.384,65 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 26.524,65 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 1 801,86 Kč a s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, dále s úrokem z prodlení 621,73 Kč a 66,27 Kč. Tvrdí, že dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž žalovanému poskytl částku 30.000 Kč Smlouva byla uzavřena přes internetové bankovnictví. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 60 splátek 721,60 Kč měsíčně a platit poplatek za pojištění 72 Kč měsíčně, celkem 793,60 Kč měsíčně. Úrok byl sjednán ve výši 15,5 % ročně. Žalovaný celkem zaplatil 7.936 Kč, dostal se do prodlení s placením splátek a žalobce prohlásil úvěr za splatný ke dni [datum]. Žalovaná částka 28.384,65 Kč se skládá z jistiny 26.524,65 Kč, z poplatků za pojištění 360 Kč, tedy 5× 72 Kč měsíčně, a z poplatků 1.500 Kč, což představuje dva poplatky za upomínku po 600 Kč a jeden poplatek za zesplatnění úvěru 300 Kč. Dále žalobce požaduje úrok z úvěru ve výši 1.801,86 Kč, vypočtený z jistiny v sazbě 15,5 % ročně ke dni zesplatnění [datum]. Úrok z prodlení 621,73 Kč byl vypočten z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum]. Úrok z prodlení 66,27 Kč byl vypočten z úroku z úvěru ve výši 1.801,86 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho neuhradil ani po před žalobní výzvě.

2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný převzal žalobu i předvolání k jednání do vlastních rukou dne [datum], nikoli na adrese svého trvalého pobytu, nýbrž na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje základní parametry úvěru, a to jeho výši, podmínky čerpání, dobu trvání, splátky, výši úrokové sazby a náklady v případě opožděných plateb. K této listině náleží vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci. Obě tyto listiny nejsou datovány ani podepsány, v řízení nebylo prokázáno, že by se dostaly do dispozice žalovaného.

5. Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka je datována [datum], smluvní strany jsou označeny tak, že žalobce je bankou a žalovaný klientem. Výše úvěru činí 30.000 Kč a úroková sazba 15,5 % ročně. Úvěr měl být splácen formou 60 splátek ve výši 721,60 Kč měsíčně spolu s poplatkem za pojištění 72 Kč měsíčně, tedy každý měsíc mělo být placeno 793,60 Kč, počínaje dnem [datum]. Pro případ prodlení žalovaného byl žalobce oprávněn úročit dlužnou částku úrokem z prodlení a požadovat poplatky a jiné platby související s prodlením, anebo prohlásit svým rozhodnutím dluh žalovaného za ihned splatný. [ulice] smlouvy je uvedeno jméno a příjmení žalovaného, způsob přihlášení a podepisování: mobilní klíč, ID podpisu, stav služby - aktivní a časové razítko [datum]. Podpis žalovaného se zde nenachází, podpis žalobce také ne. V závěru smlouvy je uvedeno, že tato byla podepsána smluvními stranami elektronicky, kdy smlouvu podepisuje nejprve klient a následně banka.

6. Všeobecné produktové podmínky žalobce měly být součástí úvěrové smlouvy, obsahují úpravu práv a povinností žalobce a jeho klientů při poskytování a užívání finančních produktů žalobce jeho klienty. V řízení nebylo zjištěno, že by se tyto podmínky dostaly kdy do dispozice žalovaného. Sazebník poplatků zahrnuje výši poplatků za různé úkony a služby žalobce a poplatky sankčního charakteru. Ani u tohoto dokumentu nebylo zjištěno, že by se kdy dostal do dispozice žalovaného.

7. O uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky žalobce tvrdí, že tato byla uzavřena přes internetové bankovnictví, kdy žalovaný si v rámci žádosti o úvěr aktivoval službu [příjmení] banka na zařízení, kterým podával následně žádost, v rámci zřízení přístupu do [příjmení] banky si žalovaný vytvořil [příjmení] a tím se následně ověřil. V době podpisu dokumentů žalovaný zadává v rámci [příjmení] banky [příjmení], na základě něhož se vygeneruje jednoznačný identifikátor vázaný na tuto operaci a zařízení, ten je uložen v systémech žalobce a je vytištěn i na smlouvě jako ID podpisu. Dokument je následně podepsán za žalobce digitálním certifikátem a opatřen časovým razítkem, čímž je zaručena neměnnost dokumentu. Žalovaný podpisem smlouvy odsouhlasil, že se seznámil s předsmluvními informacemi, které měl k dispozici ve [příjmení] bance.

8. Tato tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná, a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaný měl sjednáno internetové bankovnictví, že by podal nějakou žádost o úvěr, jakým způsobem a kdy se tak mělo stát, že by si aktivoval službu [příjmení] banka, jakým způsobem a kterého dne se tak mělo stát. Nebylo rovněž prokázáno, že by si žalovaný při aktivaci vytvořil nějaký [příjmení], ani že by se tímto ověřil, ani že by [příjmení] jakýmkoli způsobem použil nebo zadal v rámci [příjmení] banky. Nebylo prokázáno, že by se vygeneroval jednoznačný identifikátor označený ID podpisu, ani že by byl uložen v systémech žalobce. Prokázáno nebylo ani to, že by žalovaný odsouhlasil, že se seznámil s předsmluvními informacemi, které měl v [příjmení] bance k dispozici. Konečně nebylo ani prokázáno, že by žalobce podepsal nějaký dokument, například úvěrovou smlouvu, digitálním certifikátem a opatřil ho časovým razítkem, ani kterého dne se tak mělo stát.

9. Čerpání peněžních prostředků soud ověřil z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet], podle něhož na tento účet byla připsána dne [datum] částka 30.000 Kč jakožto čerpání úvěru.

10. Platby žalovaného soud zjistil z výpisů z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný zaplatil první platbu ve výši 793,60 Kč v lednu 2020 a až do července 2020 hradil každý měsíc tutéž částku. V srpnu 2020 zaplatil pouze 26,55 Kč a v září 2020 částku 767,05 Kč. V říjnu 2020 nezaplatil ničeho a v listopadu 2020 zaplatil dvě platby po 793,60 Kč, a dále již nehradil ničeho. Celkem tak žalovaný zaplatil 7.936 Kč. V umořovací tabulce žalobce znázornil, jakým způsobem platby žalovaného započetl, tedy na poplatek za pojištění, na úroky a na jistinu, přičemž zůstatek dlužné jistiny činí po všech platbách žalovaného částku 26.524,65 Kč. Splácení soud ověřil také listinou platební historie.

11. Dopisem z [datum] oznámil žalobce žalovanému, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje úvěr za splatný ke dni [datum], a vyzval žalovaného, aby celkový dluh v tehdejší výši 30.239,92 Kč zaplatil do [datum]. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne [datum]. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného ještě dopisem svého právního zástupce ze dne [datum], který byl podle podacího lístku téhož dne žalovanému odeslán doporučeně.

12. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. V listině [anonymizováno] půjčka – klient – žádost je mimo jiné uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí ve vlastním domě nebo bytě, je zaměstnán u [právnická osoba] [obec] na dobu určitou do [datum] a jeho čistý měsíční příjem za tři měsíce je 15.888 Kč, celkový čistý příjem domácnosti je 17.190 Kč. Jedná se o elektronický dokument, není nikým podepsán. Žalobce vypracoval vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, podle něhož vycházel z údajů poskytnutých v žádosti o úvěr z [datum], žalobce kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databázi ministerstva vnitra. Od příjmů odečetl žalobce splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, žalobce počítal s částkou životního minima a s částkou normativních nákladů na bydlení a s výší měsíčních splátek dosavadních závazků, a na základě toho žádosti žalovaného o úvěr vyhověl. [příjmení] měsíční příjem 15.888 Kč žalobce ověřil z běžného účtu, který pro žalovaného vedl. Žalovaný měl pracovní poměr na dobu určitou, byl svobodný, bydlel ve vlastním bytě nebo domě, dosavadní interní splátky měl ve výši 7.205,75 Kč. Podle zjištění žalobce se tato částka skládala ze tří závazků žalovaného vůči žalobci, a to v rámci produktu [anonymizováno] se splátkou 233,93 Kč, dále ohledně dalšího úvěru se splátkou 6.502,48 Kč a poslední je závazek z kreditní karty se splátkou 469,34 Kč. Součet dluhu z těchto závazků činil 419.267 Kč.

13. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru shora uvedeného obsahu, ani že by se žalovanému dostalo předsmluvních informací o základních parametrech úvěru a vysvětlení použitých pojmů, ani že by obdržel Produktové podmínky či Sazebník, anebo s nimi souhlasil. Bylo prokázáno, že žalovaný čerpal dne [datum] od žalobce částku 30.000 Kč na svůj běžný účet a žalobci celkem zaplatil 7.936 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení celého dluhu jednorázově dopisem odeslaným [datum], a to ve lhůtě do [datum]. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě. Žalobce znal příjem žalovaného z transakcí z běžného účtu žalovaného, který žalobce vedl, zjistil z blíže nespecifikovaných zdrojů, že žalovaný má pracovní poměr na dobu určitou, výdaje žalovaného nebyly v konkrétní výši zjišťovány ani ověřovány. Žalovaný měl již vůči žalobci tři závazky shora uvedené a platil celkově měsíčně na splátkách 7.205,75 Kč.

14. Z výpisu z běžného účtu žalovaného soud navíc zjistil, že v červenci 2019 na účet žalovaného byla připsána mzda 13.020 Kč od [právnická osoba], a rovněž částka 1.200 Kč jako čerpání nějakého úvěru, v srpnu 2019 byla na účet připsána částka 13.545 Kč jakožto mzda, a žalovaný v červenci zaplatil z účtu částku 15.000 Kč jakožto první splátku, částku 13.000 Kč jakožto druhou splátku blíže nezjištěných úvěrů, dále částku 15.000 Kč jako třetí splátku a 14.939 Kč jako poslední splátku. V září 2019 na účet žalovaného bylo připsáno 15.616 Kč jakožto mzda od [právnická osoba], v říjnu 2019 od téhož zaměstnavatele byla připsána částka 16.606 Kč, a z platební brány ThePay částky 1.000 Kč a 1.400 Kč, a z účtu byla odepsána částka 7.146,48 Kč jakožto splátka úvěru. V září 2019 na účet žalovaného byla připsána částka 4.000 Kč z platební brány ThePay. V říjnu 2019 žalovaný hradil splátku 7.146,48 Kč na úvěr, na účet mu přišla částka 1.400 Kč z platební brány ThePay. V listopadu 2019 žalovaný obdržel na účet 16.160 Kč od téhož zaměstnavatele, dále částky 1.200 Kč, 800 Kč a znovu 1.200 Kč s platební brány ThePay, z účtu žalovaného byla odepsána částka 7.146,48 Kč jakožto splátka úvěru, částka 205,26 Kč jako úrok z povoleného debetu. Dne [datum] žalovaný obdržel na účet 14.427 Kč od téhož zaměstnavatele, následujícího dne z účtu byla poukázána částka 1.500 Kč jakožto první splátka a částka 500 Kč jakožto mimořádná splátka. Žalovaný po celou tuto dobu měl na běžném účtu [anonymizováno] s limitem 15.000 Kč za úrok 21,99 % ročně.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ust. § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovaným dohodli na dalších skutečnostech, které žalobce tvrdí, například na datu splatnosti výši splátek či na poplatcích. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § [číslo] odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalobce ani žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupil ani kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou, a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak je vyžadováno v ust. § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla uzavřena mezi účastníky prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu i v projednávané věci.

16. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tedy nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě či splátkách ani platit žalobci jakékoli poplatky, úroky či jiná plnění.

17. I kdyby bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že žalobce jakožto věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele před uzavřením úvěrové smlouvy, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nebylo prokázáno, že by žalobce jakýmkoli způsobem zjišťoval konkrétní výdaje žalovaného, a tudíž ani žádné výdaje žalovaného nemohl ověřovat. I kdyby bylo prokázáno, že žalobce nahlížel do některých rejstříků a databází s negativním výsledkem, nebylo by to zdaleka dostačující. Žalobce navíc mohl zcela snadno z výpisu z účtu, který vedl pro žalovaného, zjistit, že žalovaný čerpal i nějaké další úvěry prostřednictvím platební brány ThePay, kterou používá část poskytovatelů nebankovních úvěrů. Navíc žalobce sám uvedl, že žalovaný měl vůči žalobci již tři závazky s celkovou výší splátky 7.205,75 Kč. Toto úvěrové zatížení žalovaného je, s ohledem na jeho velmi nízký příjem zjištěný z výpisu z účtu, nedosahující ani průměrně 16.000 Kč čistého měsíčně, značné. Navíc podle žalobce měl žalovaný sjednán pracovní poměr na dobu určitou pouze do [datum], přitom měl podle smlouvy platit splátky po dobu 60 měsíců. Důsledkem porušení zmíněné povinnosti žalobce jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť tvrzená úvěrová smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

18. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

19. Soud v závěru shrnuje, že nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal od žalobce peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč. Tuto částku tedy žalovaný přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a na jeho straně tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se obohatil, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž k tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný z čerpané částky vrátil pouze 7.936 Kč. Rozdíl těchto částek 22.064 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je žalovaný povinen žalobci vydat.

20. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je zesplatňující dopis žalobce z [datum], odeslaný žalovanému doporučeně dne [datum]. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal dne [datum] a žalovaný měl plnit do lhůty stanovené v dopise, tedy do [datum]. Dnem následujícím, tedy [datum], se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení nebyla mezi účastníky dohodnuta, a za ujednanou se proto považuje výše úroku z prodlení stanovená v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., která činí 8,25 % ročně.

21. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci na jistině bezdůvodné obohacení 22.064 Kč a zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobce požadoval ještě kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 621,73 Kč. Soud výpočtem ověřil, že z přiznané jistiny tento úrok z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do [datum] nepřevyšuje tuto částku 621,73 Kč, a proto ji žalobci taktéž přiznal. Výrokem II byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně jistiny 4.460,65 Kč, úroku z úvěru, části úroku z prodlení a poplatků 360 Kč a 1.500 Kč.

22. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 74 % předmětu sporu a ohledně 26 % úspěšný nebyl. Při stanovení rozsahu úspěchu a neúspěchu zohlednil soud nejen přiznanou či zamítnutou jistinu a kapitalizované úroky a úroky z prodlení, nýbrž také úroky z prodlení přiznané či zamítnuté na dobu neurčitou do zaplacení, které kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Přiznaný úrok z prodlení tak činí 1.600,84 Kč a zamítnutý úrok z prodlení činí 134,69 Kč z částky 1.801,86 Kč a částku 48,51 Kč a 333,44 Kč z jistiny. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 48 %. Soud přihlédl též k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. odeslal žalovanému výzvu k plnění více než sedm dní před zahájením řízení, a to konkrétně dopis z [datum] Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1.236 Kč, z odměny za právní zastoupení za tři úkony právní pomoci po 2.260 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.612,80 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Výše odměny za úkon byla vypočtena z požadované jistiny 28.384,65 Kč, která tvoří čistou jistinu, tedy nevrácené peněžní prostředky, a poplatky. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění z [datum] a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být zahrnuty již do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 10.528,80 Kč, z čehož žalobci náleží 48 %, tedy 5.053,80 Kč.