8 C 126/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 28.514,07 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 6.920,32 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 7,82 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 6.920,32 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 19.246,63 Kč - s úrokem 8,25 % ročně z částky 26.166,95 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem ve výši 1.309,78 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 19.246,63 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 1.029,52 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 28.514,07 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 26.166,95 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem 8,25 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne [datum] uzavřel s žalovanou elektronicky smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalované finanční prostředky 31.000 Kč na její účet. Žalovaná se zavázala úvěr včetně úroku 12,9 % ročně a poplatků podle sazebníku splatit splátkami ve výši 521 Kč měsíčně. V roce 2020 žalovaná využila odklad splátek v souvislosti s pandemií Covid-19 v období duben až červen 2020 a červenec až říjen 2020. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, a dostala se do prodlení se splátkou splatnou v listopadu 2020 a se splátkami následujícími. Žalobce upozornil žalovanou na možnost zesplatnění úvěru, a když žalovaná nadále úvěr nesplácela, žalobce úvěr zesplatnil dopisem z [datum]. Žalovaná na úvěr splatila celkem 24.079,68 Kč, z čehož bylo započteno na jistinu 17.640,65 Kč, na úroky 195,16 Kč a na blíže nespecifikované další příslušenství jako poplatky a úroky z prodlení částka 6.243,87 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny 26.166,95 Kč, z úroku ve výši 1.309,78 Kč a z úroku z prodlení ve výši 1.037,34 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru žalované zkoumal její úvěruschopnost, zjistil její příjem z výpisu z účtu. Žalovaná měla již u žalobce tři úvěry se splátkami 2.000 Kč, 8.553 Kč a 1.262 Kč měsíčně.

2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru zjistil soud tyto skutečnosti. Smluvní strany jsou označeny tak, že žalobce je úvěrující bankou a žalovaná úvěrovaným klientem. Výše úvěru byla sjednána na 31.000 Kč, úrok z úvěru ve výši 12,9 % ročně. Peněžní prostředky měl žalobce podle smlouvy převést žalované na její účet č. [bankovní účet]. Žalovaná byla povinna platit žalobci splátky 521 Kč měsíčně, vždy ke každému 20. dni v měsíci, od [datum] do [datum], celkový počet splátek byl 96. Žalobce byl oprávněn úroky z úvěru připisovat k jistině úvěru, takže se stanou její součástí a budou úročeny společně s jistinou. Žalovaná měla hradit také poplatky podle ceníku. Celková splatná částka činila 49.959 Kč. V článku 8 byly vyjmenovány případy porušení podmínek smlouvy, mezi něž náleží situace, kdy žalovaná by se dostala do prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce anebo se dostala do prodlení se splacením více než dvou splátek. V tomtéž odstavci jsou uvedeny důsledky porušení smlouvy, mezi něž patří právo žalobce prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a v takovém případě je žalovaná povinna zaplatit všechny dluhy z úvěru ve lhůtě a za podmínek podle písemné výzvy žalobce. Smlouva je datována [datum] a není podepsána žalobcem ani žalovanou. V místě vyhrazeném pro podpis žalobce a pro podpis žalované je pouze uvedeno: podepsáno elektronickým podpisem.

5. V listině standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou obsaženy základní parametry úvěru pro žalovanou. Listina není nikým podepsána. Nebylo zjištěno, že se tato listina dostala do dispozice žalované.

6. Ze sdělení žalobce nelze zjistit, komu je určeno, kterého dne je činěno. Není podepsáno ani datováno. Žalobce děkuje nějaké paní, že využila nabídku předschváleného hotovostního úvěru žalobce, a sděluje, že zasílá smlouvu o úvěru, v níž je číslo úvěrového účtu, a že založí souhlas s inkasem na běžném účtu.

7. Žalobce tvrdí, že k uzavření zmíněné úvěrové smlouvy došlo tak, že úvěr byl poskytnut přes elektronické bankovnictví žalobce, které měla žalovaná zřízeno. Jednalo se o elektronická právní jednání, z nichž lze pořídit obrazové výstupy. Východiskem pro jejich uskutečňování je existence bankovní identity, s jejíž pomocí je ověřována totožnost klienta, přičemž bankovní identitu tvoří unikátní uživatelské jméno a unikátní mobilní telefonní číslo. Žalobce v této souvislosti odkázal na body [číslo], [číslo] a [číslo] úvěrové smlouvy. Článek [číslo] je nazván Jak smlouvu uzavíráme s tím, že žalovaná má souhlasit s uzavřením smlouvy tak, že předloží žalobci prostřednictvím jeho aplikace elektronického bankovnictví návrh smlouvy opatřený elektronickým podpisem žalované, který k návrhu smlouvy připojí zadáním kódu zaslaného prostřednictvím SMS, případně zadáním [příjmení] ke klientskému certifikátu v prostředí aplikace. Žalovaná podle tohoto bodu bere na vědomí, že předložením tohoto návrhu smlouvy žádá žalobce o čerpání úvěru a zároveň uděluje příkaz k čerpání na stanovený účet. Žalobce takový návrh smlouvy přijme připojením elektronického podpisu pověřeného pracovníka a přijetí návrhu oznámí ihned žalované prostřednictvím dané aplikace. Potvrzení o uzavření smlouvy včetně vyhotovení smlouvy ve formátu pdf žalobce zašle následně elektronickou poštou na komunikační e-mail žalované.

8. Žalobce k prokázání těchto skutečností předložil 18 listů kódů sestavených z různých písmen, čísel a jiných znaků, a tabulku, v níž je uvedeno, že pro potvrzení požadavku sjednání smlouvy o úvěru na jméno žalované použijte autorizační SMS kód [číslo], tento kód ani SMS nikomu nepřeposílejte. Z těchto listin soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti.

9. Shora uvedená tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaná provedli jakákoli elektronická právní jednání, jakým způsobem, jaký byl jejich obsah a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalovaná měla nějakou bankovní identitu, s jejíž pomocí měla být ověřována její totožnost, nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaná předložila prostřednictvím nějaké aplikace elektronického bankovnictví návrh jakékoli smlouvy žalobci, ani že by ho opatřila elektronickým podpisem, který by připojila zadáním kódu zaslaného prostřednictvím SMS, případně zadáním [příjmení] ke klientskému certifikátu v prostředí aplikace. Soud v této souvislosti uvádí, že žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti. Žalobce tudíž nemohl být u jednání znovu vyzván k doplnění skutečností a označení důkazů k jejich prokázání ohledně způsobu uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky, ani poučen o následcích nevyhovění takové výzvě.

10. Z ceníku žalobce pro soukromou klientelu účinného od 24. 2. 2018, soud zjistil, že obsahuje výčet různých služeb a bankovních operací žalobce a výši poplatků za tyto úkony. Listina podklady pro soudní řízení zahrnuje různé kódy skládající se z písmen a čísel, a seznam různých úkonů včetně jejich dat, a to od čerpání úvěru [datum] až po vyúčtované úroky, úroky z prodlení a jednotlivé splátky. Výše dlužné jistiny podle této listiny je 26.166,95 Kč, dluh na úrocích činí 1.309,78 Kč a dluh na úrocích z prodlení 1.037,34 Kč.

11. Z výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná čerpala [datum] úvěr bezhotovostně ve výši 31.000 Kč. Čerpání úvěru potvrzuje i výpis z osobního účtu žalované č. [bankovní účet], kdy na tento účet dne [datum] byla připsána částka 31.000 Kč od žalobce. Žalovaná zpočátku hradila dohodnuté splátky, avšak už od měsíce září 2017 nedodržovala splatnost splátek. Celkem žalovaná na úvěr uhradila 24.079,68 Kč.

12. Ohledně odkladu splátek zjistil soud ze dvou sdělení žalobce z [datum] a z [datum], že žalovaná měla odloženy splátky a prodlouženou splatnost tak, že neměla platit splátky splatné v měsících duben, květen, červen 2020 a poté jí byla poskytnuta ochranná doba odkladu plateb od [datum] do [datum].

13. V seznamu upomínek za období od [datum] do [datum] jsou vyjmenována data, v nichž měly být žalované zaslány nějaké upomínky, většinou e-mailem. Z této listiny však nelze vzít za prokázáno, že by žalované byly zasílány nějaké upomínky konkrétního obsahu.

14. Dopisem z [datum] vyzval žalobce žalovanou, aby doplatila dlužné splátky v tehdejší výši 1.042 Kč. Dalším dopisem z [datum] žalobce urgoval úhradu dluhu a upozornil žalovanou na to, že pokud neprovede platbu do [datum], bude žalobce požadovat okamžité splacení celého úvěru. Dopisem z [datum] oznámil žalobce žalované, že od téhož dne je celá zbývající část dluhu z úvěru splatná, a dluh činil 26.547 Kč. Ohledně těchto tří dopisů však nebylo v řízení zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly žalované odeslány či doručeny.

15. Naposledy se žalobce pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem z [datum], který byl žalované zaslán na dvě různé adresy, [obec a číslo] a [ulice a číslo], [obec]. Podle dvou doručenek převzala žalovaná oba tyto dopisy dne [datum]. Žalobce v obou dopisech určil žalované lhůtu k úhradě do [datum].

16. Mezi žalobcem a žalovanou probíhá ještě jiné řízení pod spisovou značkou 43 C 30/2022. Z žaloby soud zjistil, že žalobce tvrdí, že s žalovanou uzavřel [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru s limitem 24.000 Kč, přičemž dodatkem z [datum] byla výše úvěrového limitu navýšena na 40.000 Kč a změnila se měsíční splátka na 2.000 Kč. Rozsudkem ze dne 19. 7. 2022 č. j. 43 C 30/2022-145 zavázal soud žalovanou zaplatit žalobci 41.026,63 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení. Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalovaná čerpala revolvingový úvěr, avšak přestala ho splácet.

17. Z listiny posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že v ní žalobce popisuje, jakým způsobem postupoval před uzavřením smlouvy a poskytnutím peněžních prostředků žalované. Žalobce uvádí, že blíže nespecifikovaná žádost byla poskytnuta přes internetové bankovnictví v rámci kreditní linky, žalovaná na žádosti uvedla příjem 17.000 Kč, žalobce výpisem z účtu žalované zjistil, že částka odpovídá průměrnému příjmu v předcházejících měsících. Žalobce ověřil žalovanou v insolvenčním rejstříku. Žalovaná uvedla v žádosti výdaje 1.000 Kč, žalobce stanovil životní výdaje podle svého interního ekonomického modelu. Žalovaná v žádosti uvedla, že nemá mimo [anonymizována dvě slova] žádné splátky jiných úvěrů, a žalobce ze své evidence zjistil, že žalovaná má již u žalobce tři úvěry, a to revolvingový úvěr s limitem 40.000 Kč a splátkou 2.000 Kč, splatnou pouze v případě čerpání schváleného úvěrového rámce, dále spotřební úvěr se splátkou 8.553 Kč měsíčně a úvěr se splátkou 1.262 Kč měsíčně. Žalobce vypočítal, že nové splátkové zatížení žalované by činilo 12.336 Kč, tedy včetně splátky žalovaného úvěru 521 Kč měsíčně.

18. Z této listiny však soud nemohl vzít zmíněné skutečnosti za prokázány. Jedná se pouze o listinu vyhotovenou žalobcem, a nelze z ní zjistit, zda žalovaná skutečně požádala žalobce o nějaký úvěr a jaké konkrétní údaje do žádosti uvedla, jakým způsobem žalobce zkoumal její příjmy a výdaje. Z této listiny lze vzít pouze za prokázáno, že žalovaná před žalovaným úvěrem měla již u žalobce tři další úvěry, přičemž nedoplatek u revolvingového úvěru byl projednán ve shora uvedeném řízení sp. zn. 43 C 30/2022.

19. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru shora uvedeného obsahu elektronickými prostředky či jakýmkoli jiným způsobem, nebylo prokázáno, že by žalovaná žádala žalobce o úvěr a uvedla jakékoli skutečnosti ohledně svých poměrů, ani že by se jí dostalo standardních informací o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že dne [datum] obdržela žalovaná na svůj účet od žalobce částku 31.000 Kč, a z toho žalobci uhradila 24.079,68 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalobce urgoval žalovanou o úhradu dlužných plateb, ani že by jí sdělil zesplatnění úvěru dopisem z [datum]. Bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dluhu až dopisem z [datum], který byl žalované doručen [datum]. Žalovaná měla již u žalobce tři předcházející úvěry přede dnem [datum]. Jedním z nich byl revolvingový úvěr podle smlouvy z [datum] s limitem 24.000 Kč, který byl dodatkem ke smlouvě zvýšen na 40.000 Kč ke dni [datum], tedy pouhé čtyři dny přede dnem [datum]. U revolvingového úvěru činila splátka 2.000 Kč a u dalších dvou úvěrů činila splátka 8.533 Kč a 1.262 Kč měsíčně. Nebylo prokázáno, že by žalobce jakýmkoli způsobem zkoumal, natož ověřoval, výdajovou stránku žalované. Žalobce mohl z výpisu z účtu, který pro žalovanou vedl, zjistit výši příjmů žalované. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho neuhradila.

20. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 31.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodli, jak je uvedeno v § [číslo] odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalobce ani žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce anebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Zřejmě žalobce vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalované, případně kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

21. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si žalobce splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce byl podle § 86 téhož zákona povinen před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.

22. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce řádným, konkrétním a dostačujícím způsobem zabýval prošetřením poměrů na straně žalované. Nebyl zjištěn osobní stav žalované, vyživovací povinnosti, druh bydlení. Žalobce tvrdí, že ověřil, že žalovanou uvedený příjem 17.000 Kč měsíčně odpovídá údajům ve výpisech z účtu žalované. Soud však zjistil, že na účet žalované v měsících březen, duben a květen 2017 byla připsána mzda ve výši 16.349 Kč, 14.655 Kč a 16.147 Kč. Jedná se o mzdu za tři měsíce před poskytnutím peněžních prostředků žalované, a z těchto údajů nevyplývá, že by žalovaná měla příjem 17.000 Kč čistého měsíčně. V každém případě se jedná o velmi nízký příjem. Žalobce se vůbec nezbýval výdajovou stránkou žalované. Nebylo prokázáno, že by zjistil, natož ověřil, jakýkoli výdaj na straně žalované, a tudíž těžko mohl porovnávat příjmy a výdaje žalované. Žalobce sám uvádí, že žalovaná měla již tři předcházející úvěry s celkovou výší měsíčních splátek 11.815 Kč. Při porovnání průměrného čistého měsíčního příjmu žalované podle výpisů z účtu ve výši 15.717 Kč s touto celkovou výší splátek dřívějších úvěrů, činí rozdíl 3.902 Kč. Soud zdůrazňuje, že se jedná o rozdíl mezi příjmem žalované a splátkami, v němž nejsou nikterak zakomponovány a zohledněny výdaje žalované. Žalované by tudíž na měsíc zbývala částka 3.902 Kč, a z této částky by žalovaná měla být schopna pokrýt své výdaje, které žalobce ani nezjistil, natož aby je ověřil. Žalobce si byl vědom toho, že žalovaná již je zadlužená, a přesto její zadlužení ještě zvýšil.

23. Žalobce ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Soud ještě připomíná, že čtyři dny před poskytnutím peněžních prostředků v žalovaném případě [datum] byl žalované zvýšen úvěrový limit na revolvingovém úvěru na částku 40.000 Kč. Žalobce tedy poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je úvěrová smlouva, kdyby bylo prokázáno, že byla řádně uzavřena, neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, pokud by její uzavření bylo prokázáno, by se zjevně příčilo dobrým mravům, odporovalo by citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně by narušovalo veřejný pořádek. Chování žalobce výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.

24. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

25. Úvěrová smlouva by tedy musela být považována za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku, a z takové smlouvy ani nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit žalobci jakékoli úroky či poplatky.

26. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná čerpala od žalobce částku 31.000 Kč, a vrátila 24.079,68 Kč. Rozdíl těchto částek 6.920,32 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované.

27. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše zmíněný dopis z [datum], který žalovaná převzala [datum]. Žalovaná byla vyzvána k plnění do [datum], a ode dne následujícího [datum] je v prodlení. Od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb., přičemž jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla. Žalobce za dobu do [datum] úrok z prodlení kapitalizoval, a za období od 4. 11. do [datum] činí úrok z prodlení z přiznané částky 7,82 Kč.

28. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 6.920,32 Kč včetně úroků z prodlení od [datum] do zaplacení, když do [datum] byl úrok z prodlení kapitalizován částkou 7,82 Kč. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta ohledně zbývající části žalované jistiny 19.246,63 Kč i úroku z prodlení.

29. Žalovaná měla ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.