8 C 128/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 20.312,33 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 6.477 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 6.477 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

II. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 13.532 Kč - s úrokem ve výši 150 Kč - s náklady na uplatnění pohledávky 144 Kč - se smluvní pokutou 312,33 Kč.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.434 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 20.312,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 150 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 144 Kč. Tvrdí, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Původní věřitel žalovanému poskytl úvěr 20.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 24.600 Kč do [datum] Smlouva byla uzavřena elektronicky a peněžní prostředky byly žalovanému poukázány bezhotovostně na jeho účet. Žalovaný však úvěr řádně a včas nehradil a vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z [datum]. Po postoupení pohledávky žalovaný zaplatil 8.000 Kč, což žalobce započítal na úroky ve výši 4.600 Kč, na úroky z prodlení částkou 58,77 Kč, na úrok z prodlení částkou 673,56 Kč a na smluvní pokutu částkou 2.667,67 Kč. Žalobce tak požaduje jistinu úvěru 20.000 Kč, kapitalizovaný úrok 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 144 Kč a na smluvní pokutě 312,33 Kč. V průběhu řízení žalovaný dne [datum] zaplatil žalobci ještě částku 13.667 Kč, z toho bylo započteno 144 Kč na náklady spojené s uplatněním pohledávky a 13.523 Kč na jistinu, a žalovanému tak zbývá na jistině zaplatit pouze 6.477 Kč.

2. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, smluvní pokuty 312,33 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 144 Kč a jistiny 13.523 Kč. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odstavců 1 a 2 občanského soudního řádu a řízení v odpovídající části zastavil výrokem III tohoto rozhodnutí. Soud tedy věcně rozhodoval pouze ohledně jistiny 6.477 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od [datum] do [datum] a s tímtéž úrokem z prodlení z částky 6.477 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

3. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

4. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Ve smlouvě o úvěru [číslo] jsou smluvní strany označeny tak, že společnost [právnická osoba], [IČO], je věřitelem a žalovaný je klientem. Předmětem smlouvy je závazek věřitele poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši jistiny úvěru 20.000 Kč a závazek žalovaného úvěr věřiteli splatit a uhradit úroky z úvěru. Datum splatnosti bylo stanoveno na [datum], úrok činil 4.600 Kč a žalovaný měl celkem uhradit 24.600 Kč. Splatnost bylo možné za příslušné poplatky prodloužit. Smlouva je datována [datum] a není podepsána ani věřitelem ani žalovaným. Na tuto smlouvu navazuje smlouva o úvěru stejného čísla se stejnými smluvními stranami, v níž je uvedena výše jistiny úvěru stejnou částkou 20.000 Kč, celková částka ke splacení 24.600 Kč a datum splatnosti je odlišné, a to [datum]. Další text smlouvy je obdobný jako u smlouvy předchozí. Tato druhá smlouva je datována dnem [datum], není podepsána ani věřitelem ani žalovaným.

6. Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově mají tvořit nedílnou součást úvěrových smluv. Obsahují podrobnější úpravu práv a povinností původního věřitele a jeho klientů při sjednávání a trvání závazku z úvěrových smluv, které původní věřitel uzavíral se svými klienty. Žádnou souvislost s žalovaným nelze z této listiny dovodit. Listina není nikým podepsána ani datována.

7. Čerpání peněžních prostředků vzal soud za prokázáno z výpisu z účtu původního věřitele [právnická osoba], ze zprávy [právnická osoba] a z přehledu pohybů na účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Majitelem tohoto posledně uvedeného účtu je podle zprávy [právnická osoba] žalovaný a z účtu původního věřitele [právnická osoba] byla dne [datum] poukázána na účet žalovaného částka 20.000 Kč, která byla téhož dne na tento účet žalovaného připsána.

8. Dopisem z [datum] upomenul původní věřitel žalovaného o úhradu částky 24.910 Kč a dopisem z [datum] urgoval zaplacení téhož dluhu. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto 2 dopisy žalovanému odeslány či doručeny.

9. Žalobce tvrdí, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo tak, že žalovaný zažádal o úvěr elektronicky na internetových stránkách původního věřitele, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, přičemž součástí bylo také zadání občanského průkazu a poskytnutí kopie téhož průkazu. Žalovaný provedl poté verifikační platbu, kterou odeslal ze svého účtu, a to za účelem prokázání totožnosti žalovaného. Tím byla žádost o úvěr dokončena, žalovaný obdržel předsmluvní informace o úvěru, v nichž byly shrnuty veškeré parametry úvěru. Následně původní věřitel zahájil schvalovací proces, v rámci něhož nahlížel do registrů, a to insolvenčního rejstříku a bankovního a nebankovního registru klientských informací, prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Následně původní věřitel žalovanému úvěr schválil a převedl mu peněžní prostředky na účet. Žalovaný odsouhlasil při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky a text smlouvy o úvěru, přičemž veškeré dokumenty byly žalovanému zaslány na e-mail.

10. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo tedy zjištěno, že by žalovaný požádal na internetových stránkách původního věřitele o úvěr, jaké údaje a v které době vyplnil. Bylo prokázáno, že žalovaný poukázal původnímu věřiteli ze svého účtu platbu 0,01 Kč dne [datum], tedy více než 2 roky před čerpáním peněžních prostředků. Nebylo prokázáno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem odsouhlasil Všeobecné obchodní podmínky a text úvěrové smlouvy, ani že by mu veškeré tyto dokumenty byly zaslány na e-mail. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaný obdržel jakékoli předsmluvní informace o úvěru a jeho parametrech. Rovněž nebylo prokázáno, že by původní věřitel nahlížel do jakýchkoli registrů a s jakým výsledkem a v které době se tak mělo stát.

11. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Dne [datum] vydal původní věřitel a žalobce společné prohlášení o tom, že došlo k postoupení vyjmenovaných pohledávek na žalobce, a mezi těmito pohledávkami pod pořadovým [číslo] se nachází i pohledávka za žalovaným. Dopisem z [datum] oznámil původní věřitel žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a dopisem z téhož dne oznámil postoupení pohledávky žalovanému i žalobce, přičemž ho vyzval k úhradě dluhu do [datum]. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne [datum].

12. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného. Podle listiny výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky měly být uskutečněny ze strany žalobce 2 telefonické hovory ve dnech 16. 9. a [datum]. Uskutečnění těchto telefonických hovorů však nebylo v řízení prokázáno a z této listiny dovodit nelze, že by žalobce uskutečnil nějaké telefonické hovory, z jakého telefonního čísla, na které telefonní číslo, komu toto telefonní číslo náleželo, a jaký byl obsah těchto hovorů. Dopisem z [datum] vyzval žalobce žalovaného k vyrovnání dluhu prostřednictvím svého právního zástupce, a podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne [datum].

13. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru. Téhož dne žalovaný obdržel na svůj účet z účtu původního věřitele částku 20.000 Kč. Nebylo prokázáno, že by dne [datum] byla mezi týmiž smluvními stranami uzavřena další úvěrová smlouva, v níž byla posunuta splatnost úvěru na datum [datum]. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel vyzýval žalovaného k úhradě dluhu. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak ze strany původního věřitele, tak ze strany žalobce. Nebylo prokázáno, že by žalobce uskutečnil vůči žalovanému jakékoli telefonické hovory. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu dopisem svého právního zástupce shora uvedeným. Žalovaný zaplatil po postoupení pohledávky ještě před zahájením řízení žalobci částku 8.000 Kč. V průběhu tohoto řízení žalovaný uhradil ještě dne [datum] částku 13.667 Kč.

14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 20.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a uhradit úroky, poplatky či smluvní pokuty. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 20.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § [číslo] odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis původního věřitele ani žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že byl vytvořen text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text byl předložen žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

15. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce tvrdí, že původní věřitel nahlížel do veřejně dostupných databází, tyto skutečnosti však nebyly prokázány. Nebylo rovněž prokázáno, že by původní věřitel zkoumal poměry žalovaného, tedy že by se zabýval jeho příjmovou a výdajovou stránkou, že by příjmy a výdaje ověřil a vyhodnotil tak, že by tyto údaje nevzbuzovaly pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen úvěr splatit. Žalobce na výzvu soudu sdělil, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pokud by tedy bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť taková smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

16. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit původnímu věřiteli předmětnou částku v určité lhůtě ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky, poplatky či smluvní pokuty. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalovaného převedl částku 20.000 Kč, a žalovaný tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného došlo tudíž ke vzniku bezdůvodného obohacení, a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odpovídá rozdílu mezi plněním, kterého se žalovanému od původního věřitele dostalo, a částkou, kterou žalovaný původnímu věřiteli či žalobci zaplatil. Žalovaný čerpal celkem 20.000 Kč, z toho před podáním žaloby uhradil 8.000 Kč a v průběhu tohoto řízení ještě další částku 13.667 Kč, celkem tedy 21.667 Kč. Je tedy zřejmé, že ke dni tohoto rozhodnutí na straně žalovaného žádné bezdůvodné obohacení již nebylo, neboť poskytl plnění převyšující čerpanou částku o 1.667 Kč.

17. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovanými dopisy.

18. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis žalobce z [datum], odeslaný žalovanému doporučeně dne [datum]. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal [datum], a žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě do [datum]. Dnem následujícím [datum] se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, přičemž do prodlení se žalovaný dostal pouze se zaplacením částky 12.000 Kč, neboť ještě před zahájením řízení dne [datum] zaplatil žalobci 8.000 Kč. Od zmíněného dne [datum] tak žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., když jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla. Žalobci by bylo tudíž možné přiznat toliko úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč za dobu od [datum] do [datum], tedy do doby druhé platby žalovaného ve výši 13.667 Kč. Tento úrok z prodlení však po vyčíslení nedosahuje částky 1.667 Kč, kterou žalovaný zaplatil žalobci nad rámec plnění, kterého se žalovanému dostalo. Vzhledem k tomu, že žalovaný tedy úrok z prodlení žalobci již uhradil, soud žalobci úroky z prodlení již nepřiznal.

19. Na základě výše uvedených skutečností zamítl soud výrokem I návrh žalobce po částečném zpětvzetí, a to ohledně částky 6.477 Kč včetně úroku z prodlení.

20. Žalobce vzal žalobu zpět ohledně částky 13.667 Kč pro chování žalovaného, který tuto částku zaplatil až v průběhu řízení. Ohledně úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty 312,33 Kč žalobce zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení muselo být v této části zastaveno. Ve zbytku předmětu sporu žalobce neměl úspěch. Soud tedy v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věty první a věty druhé ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, když za úspěch soud považuje pouze částku 13.667 Kč, a za neúspěch soud považuje částku 6.477 Kč, úrok z prodlení, kapitalizovaný částkami 1.333,56 Kč a 52,70 Kč, úrok 150 Kč a smluvní pokutu 312,33 Kč. Úspěch žalobce tak činí 62 % a neúspěch činí 38 % předmětu sporu, a žalobci tak náleží náhrada nákladů v rozsahu 24 % Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 813 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.940 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále z odměny za 1 úkon právní pomoci po 1.660 Kč podle téhož ustanovení, a ze 4 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Poslední složkou nákladů řízení je částka 1.619 Kč, odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené ze všech odměn a paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a částečné zpětvzetí žaloby. Odměna za první 3 úkony byla vypočítána z jistiny 20.312,33 Kč. Odměna za částečné zpětvzetí žaloby byla vypočtena z částky 13.667 Kč, kterou žalovaný zaplatil až v průběhu řízení. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to dopis z [datum], a to ve smyslu § 142a o. s. ř. Účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 10.142 Kč, z čehož žalobci náleží 24 %, tedy 2.434 Kč.