8 C 128/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČ Anonymizováno se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 16.478,52 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1.802 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 11.719,36 Kč- s úrokem ve výši 474,10 Kč- s úrokem z prodlení ve výši 501,15 Kč- s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 6.264,41 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení- s úrokem 15 % ročně z částky 5.926,23 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 2.957,16 Kč- s úrokem ve výši 249,54 Kč- s úrokem z prodlení ve výši 214,40 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 16.478,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 715,55 Kč, s úrokem ve výši 723,64 Kč, s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 6.264,41 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem 15 % ročně z částky 5.926,23 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný dne 31. 10. 2021 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, původním věřitelem , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž obdržel ihned v hotovosti dohodnutou částku 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok ve výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4.900 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 929 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 1.800 Kč. Celkovou dlužnou částku 18.592 Kč měl žalovaný zaplatit formou 14 splátek po 1.328 Kč měsíčně, kdy poslední splátka byla splatná 31. 12. 2022. Žalovaný však uhradil celkem pouze 8.198 Kč, což bylo započteno na jistinu, úrok a na poplatky. Na jistině tak žalovaný dluží 5.926,23 Kč, na úrocích 338,18 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 2.570 Kč, na poplatku za vyhodnocení úvěru 531,02 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso 1.028,57 Kč. Součet těchto částek činí 10.394 Kč. Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky v případě v prodlení žalovaného. Žalobce vyčíslil smluvní pokutu na částku 6.084,52 Kč. Žalovaná částka 16.478,52 Kč se tak skládá z této smluvní pokuty a ze zmíněné částky 10.394 Kč. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalovanému oznámeno.

2. Ve věci byl dne 20. 2. 2024 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu zpět ohledně části smluvní pokuty ve výši 2.957,16 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 249,54 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 214,40 Kč. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu a řízení v této části zastavil výrokem III. tohoto rozhodnutí. Předmětem řízení tak zůstala částka 13.521,36 Kč, úrok ve výši 474,10 Kč, úrok z prodlení ve výši 501,15 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 6.264,41 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení a úrok 15 % ročně z částky 5.926,23 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení.

5. Žalovaný požádal původního věřitele o poskytnutí úvěru na formuláři Žádost o úvěr. V něm uvedl, že je zaměstnán s příjmem 16.839 Kč měsíčně u zaměstnavatele , jméno FO, , , Anonymizováno, od 2. 6. 2020 na základě pracovní smlouvy na dobu určitou do 31. 12. 2021. Uvedl dále, že má měsíční výdaje 1.000 Kč na bydlení a energie a 3.860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Původní věřitel z toho vypočítal použitelný měsíční příjem 11.979 Kč. Žalovaný do téhož formuláře uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, nemá vyživované děti a že původnímu věřiteli předložil pracovní smlouvu a blíže nespecifikovaný výpis z bankovního účtu. Všechny tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem. Pokud jde o pracovní smlouvu, žalobce předložil poslední stranu pracovní smlouvy datované 2. 6. 2011, která je podepsána zaměstnavatelem , jméno FO, jako zaměstnancem. Z této poslední strany žádné další skutečnosti nebylo možné zjistit.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena dne 31. 10. 2021 mezi původním věřitelem , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , IČO, , a žalovaným jakožto dlužníkem. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky 10.000 Kč, a žalovaný potvrdil podpisem na smlouvě, že tuto částku v hotovosti převzal v místě svého bydliště od původního věřitele. Ve smlouvě se žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit úrok 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4.900 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu 929 Kč a poplatek za hotovostní inkaso plateb 1.800 Kč. Celkem měl žalovaný původnímu věřiteli zaplatit 18.592 Kč měsíčními splátkami ve výši 1.328 Kč v počtu 14. Ve smlouvě byly dohodnuty následky prodlení žalovaného, a to poplatky za upomínky a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky.

7. Přílohou smlouvy o úvěru byla listina předpis splátek, obsahující způsob započtení jednotlivých plateb dlužníků na nároky původního věřitele, a to pro různé typy úvěrů.

8. Ze seznamu plateb vyplývá, že žalovaný v listopadu 2021 zaplatil 1.478 Kč a 1.350 Kč, v následujícím měsíci uhradil 1.330 Kč, v únoru 2022 zaplatil 2.700 Kč a v březnu 2022 uhradil 1.340 Kč. Celkem žalovaný zaplatil 8.198 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že uhradil částku vyšší, žalovaný však ničeho takového netvrdil, ani neprokázal.

9. Ohledně postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 2. 8. 2023 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce své pohledávky za dlužníky vyjmenované v příloze postupní smlouvy. V seznamu postoupených pohledávek se nachází i pohledávka za žalovaným na straně 37 pod pořadovým číslem , hodnota, . Dopisem z 15. 8. 2023 oznámil původní věřitel žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh zaplatil již žalobci na specifikované bankovní spojení. V řízení nebylo jednoznačně prokázáno, zda tento dopis byl žalovanému odeslán či doručen. Žalobce sice předložil potvrzení , právnická osoba, z 29. 8. 2023, avšak v něm je uvedeno pouze to, že , právnická osoba, pro původního věřitele předala do poštovní přepravy 1970 kusů obyčejných zásilek s datem 18. 8. 2023, když jde o odlišné datum než datum oznámení o postoupení pohledávky z 15. 8. 2023.

10. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 1. 11. 2023, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně dne 2. 11. 2023.

11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 31. 10. 2021 uzavřel žalovaný s původním věřitelem , právnická osoba, . smlouvu o úvěru, na základě níž téhož dne v hotovosti obdržel částku 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli kromě jistiny ještě shora uvedený úrok a 3 druhy poplatků, celkem měl takto zaplatit 18.592 Kč formou 14 splátek ve výši 1.328 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil toliko 8.198 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným. Po částečném zpětvzetí žaloby vyčíslil žalobce smluvní pokutu částkou 3.127,36 Kč za období od 1. 6. 2022 do 11. 7. 2023. Kapitalizovaný úrok žalobce snížil na 474,10 Kč a tato částka byla vypočtena v sazbě 15 % ročně z jistiny 5.926,23 Kč za dobu od 1. 1. 2023 do 11. 7. 2023. Kapitalizovaný úrok z prodlení žalobce snížil na 501,15 Kč, když tato částka byla vypočtena z částky 6.264,41 Kč v sazbě 15 % ročně za dobu od 1. 1. 2023 do 11. 7. 2023. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě zástupce žalobce.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku 10.000 Kč dohodnutým způsobem v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný však dostál své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky pouze částečně.

13. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

14. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný bydlí u rodičů, je svobodný a nemá vyživované děti, a že je zaměstnán na základě pracovní smlouvy na dobu určitou do 31. 12. 2021. Soud poukazuje na to, že tento pracovní poměr měl tudíž skončit 2 měsíce po uzavření žalované úvěrové smlouvy. Tato skutečnost představuje rizikový faktor na straně žalovaného, když v době uzavření žalované úvěrové smlouvy nebylo zřejmé, zda žalovaný bude mít od 1. 1. 2022 nějaký měsíční pravidelný příjem, přičemž poslední splátku úvěru měl žalovaný zaplatit až 31. 12. 2022. Není zřejmé, jakým způsobem původní věřitel ověřil příjem žalovaného 16.839 Kč měsíčně. Není rovněž jasné, zda jde o čistý nebo hrubý příjem žalovaného. V žádosti o úvěr je sice uvedeno, že příjem žalovaného byl doložen výpisem z bankovního účtu, z toho však nelze dovodit, o jaký výpis se jednalo, z kterého účtu, za jaké období, a zda to byl výpis úplný či výpis neúplný, zahrnující pouze některé transakce na účtu. Nebylo možné tedy vyhodnotit, zda původní věřitel měl k dispozici tento výpis za přiměřenou dobu před uzavřením úvěrové smlouvy, a zda z toho mohl řádně příjem žalovaného ověřit. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, původní věřitel se spokojil s tím, co žalovaný uvedl, tedy náklady na bydlení a energie 1.000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 3.860 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by původní věřitel jakýmkoli způsobem výdaje žalovaného ověřoval. Ohledně dosavadních závazků žalovaného bylo zjištěno, že v žádosti o úvěr nebyly žádné jiné dluhy žalovaného vyplněny. V řízení nebylo prokázáno, že by původní věřitel ověřil nahlédnutím do jakýchkoli registrů, zda žalovaný nemá nějaké jiné dluhy. Za těchto okolností původní věřitel nemohl provést porovnání neověřeného příjmu žalovaného a řádně nezjištěných a neověřených výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků. Původní věřitel tudíž nemohl dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

15. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.

16. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

17. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky, poplatky nebo smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 10.000 Kč, z čehož žalovaný vrátil 8.198 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak představuje rozdíl těchto částek ve výši 1.802 Kč.

18. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku.

19. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je neplatnost smlouvy o úvěru a také to, že žalovaný jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoli na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalovaného.

20. Soud má tudíž za to, že žalovaný se dosud do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku nedostal, a právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku nemohlo původnímu věřiteli, a ani žalobci, vzniknout. Soud nemohl posoudit možnosti žalovaného, když žalovaný byl v řízení pasivní. Soud tedy stanovil žalovanému obvyklou lhůtu k plnění 3 dny od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci jistinu 1.802 Kč. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně části jistiny, smluvní pokuty, úroku a úroku z prodlení.

22. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení žalovanému nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.