8 C 133/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce] se sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem Mgr. jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 1.525 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1.525 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 1.489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta v obec.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 1.525 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný se datum přepravoval v autobusu, tedy v dopravním prostředku žalobce, kterým žalobce provozuje přepravu cestujících ve veřejné linkové dopravě, přičemž neměl jízdní doklad. Žalobci vznikla za žalovaným pohledávka z nezaplaceného jízdného 25 Kč a přirážky k jízdnému 1.500 Kč, což však žalovaný neuhradil ani po upomínce žalobce.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu.

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne datum cestoval žalovaný v autobusu žalobce kurzu číslo linky číslo v 11:05 hodin v úseku zastávky ulice čtvrť ve městě obec byl kontrolován revizorem žalobce číslo který zjistil, že žalovaný nemá žádný jízdní doklad. Totožnost žalovaného byla zjištěna z jeho číslo obč. průkazu O přepravní kontrole byl revizorem sepsán zápis číslo který podepsal jak revizor, tak i žalovaný. V zápise byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 1.525 Kč žalobci. Smluvní přepravní podmínky Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje platné od datum, které byly účinné v době jízdy žalovaného, stanoví v článku 9 odst. 5 výši přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu na 1.500 Kč. Podle téhož článku odst. 4 písm. b) je osoba pověřená žalobcem, tedy revizor, oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení přirážky k jízdnému, anebo vyžadovat od cestujícího prokázání se osobními údaji potřebnými pro vymáhání jízdného v hodnotě jízdenky platné ve 2 zónách po dobu 60 minut a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle odst. 12 se za datum splatnosti považuje datum uložení povinnosti zaplatit jízdné anonymizováno 22 slov Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. Součástí anonymizováno je ceník jízdného. V době přepravní kontroly byl účinný tento ceník ve znění platném od datum a hodnota základní nezlevněné přestupní jízdenky na 2 zóny na 60 minut je určena částkou 25 Kč. Dopisem ze dne datum vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení částky 1.525 Kč za jízdu žalovaného bez platné jízdenky, zákonného úroku z prodlení a nákladů právního zastoupení, kdy tento dopis byl odeslán žalovanému prostřednictvím České pošty dne datum.

4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil takto. Mezi žalovaným a žalobcem vznikl právní poměr, vyplývající ze smlouvy o přepravě osoby, kterou ve smyslu § 2550 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Ohledně podrobnější úpravy osobní přepravy odkazuje ust. § 2578 občanského zákoníku na jiné právní předpisy, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

5. Žalovaný se přepravoval v autobusu. Podmínky pro provozování silniční dopravy silničními motorovými vozidly prováděné pro vlastní a cizí potřeby za účelem podnikání upravuje zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Ust. § 18a odst. 1 písm. c) citovaného zákona umožňuje osobě pověřené dopravcem uložit cestujícímu, tedy v tomto případě žalovanému, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo požadovat od cestujícího, aby se prokázal osobními údaji. Povinnost cestujícího prokázat se takové osobě platným jízdním dokladem a v opačném případě zaplatit jízdné s přirážkou k jízdnému vyplývá z ust. § 18a odst. 2 písm. c) téhož zákona. Výše přirážky přitom nesmí podle § 18a odst. 3 téhož zákona přesáhnout částku 1.500 Kč a dopravce si ji stanoví v přepravních podmínkách.

6. Žalovaný se ve vozidle žalobce přepravoval bez jízdenky, a proto ve smyslu § 7 odst. 6 vyhl. 175/2000 Sb. o přepravním řádu se považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem, což opravňuje dopravce, tedy žalobce, žádat po žalovaném zaplacení přirážky k jízdnému 1.500 Kč podle smluvních přepravních podmínek a jízdného 25 Kč podle ceníku jízdného.

7. Pokud jde o příslušenství pohledávky, tedy požadovaný úrok z prodlení, vycházel soud z toho, že jízdné je splatné již v době přepravy, tedy jízdy žalovaného v dopravním prostředku žalobce. U nároku na přirážku je splatnost stanovena v článku 9 odst. 12 smluvních přepravních podmínek tak, že za datum splatnosti se považuje datum uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Z toho vyplývá, že jak jízdné, tak i přirážka k jízdnému, byly splatné dne datum. Žalovaný se tak dostal do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku dnem následujícím, tedy datum. Od tohoto dne žalobci vzniklo v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení. Účastníci si výši úroků z prodlení neujednali, a proto se podle § 1970 věty druhé občanského zákoníku považuje za ujednanou výše úroků z prodlení stanovená v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb.

8. Soud tedy přiznal žalobci plně žalovanou jistinu 1.525 Kč včetně úroku z prodlení výrokem I. tohoto rozhodnutí.

9. Žalobce měl ve sporu plný úspěch, a soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení 1.489 Kč. Přihlédl též k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky s příslušenstvím více než 7 dní před zahájením řízení výše citovaným dopisem. Náklady žalobce se skládají z následujících složek. Soudní poplatek z žaloby činí 400 Kč, odměna za právní zastoupení za první 3 úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 a odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb. advokátního tarifu představuje 600 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem a sepis žaloby. Ke každému z těchto 3 úkonů náleží paušál režijních výloh po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu Poslední složkou nákladů řízení je částka 189 Kč, odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů.

10. Ke stanovení výše odměny za právní zastoupení soud ještě uvádí, že postupoval podle citovaného § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Soud zjistil z evidence soudních řízení, že žalobce kromě této žaloby podal ještě k podepsanému soudu desítky dalších žalob, které mají podobu využitého vzoru a odlišují se jen v minimální míře, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Základ právní argumentace včetně stylizace a formálního vyjádření je totožný.

11. Odůvodnění rozsudku obsahuje v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, neboť předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.