8 C 135/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalované o zaplacení 26 106,96 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 5.792,23 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 15. 7. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 20.314,73 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 11.948,87 Kč za dobu od 5. 5. 2022 do 14. 7. 2022 - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 6.156,64 Kč za dobu od 15. 7. 2022 do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 977,68 Kč - s úrokem ve výši 1.696,24 Kč - s náklady na uplatnění ve výši 571 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 26.106,96 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 11.948,87 Kč za dobu od 5. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 977,68 Kč, s úrokem 1.696,24 Kč a s náklady na vymáhání pohledávky 571 Kč. Tvrdí, že dne 18. 3. 2020 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě níž obdržela bezhotovostním převodem na svůj účet částku 20.000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek původního žalobce. Žalovaná se zavázala zaplatit navíc poplatek za poskytnutí úvěru 12.676,29 Kč a úrok z úvěru ve výši 1.274,83 Kč. Úvěr měl být splacen 12 splátkami 2.829,26 Kč měsíčně. Žalovaná však uhradila toliko 14.207,77 Kč, což bylo započteno na jistinu, na poplatek a úrok z úvěru. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou ze dne 4. 5. 2022, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná částka 26.106,96 Kč se skládá z jistiny 11.948,87 Kč, z nesplaceného poplatku 7.219,24 Kč a ze smluvní pokuty 6.938,85 Kč Smluvní pokuta byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z částky 19.168,11 Kč za dobu od 17. 3. 2021 do 13. 3. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení 977,68 Kč byl vypočten z jistiny 11.948,87 Kč za dobu od 17. 3. 2021 do 14. 3. 2022. Kapitalizovaný úrok z úvěru 1.696,24 Kč byl vypočten v sazbě 12 % ročně z jistiny za dobu od 23. 3. 2020 do 29. 5. 2021 Náklady na vymáhání 571 Kč představují náklady na výzvy, dopisy, SMS zprávy, emaily a telefonické hovory, bez bližší specifikace.

2. Dne 14. 12. 2022 byl ve věci vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Původní věřitel před uzavření úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované na základě výpisů z účtu žalované a výplatních pásek, a vyhodnotil, že žalovaná bude schopna žalovaný úvěr splatit.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že byla vytvořena dne 18. 3. 2020 Smluvní strany jsou označeny tak, že původní věřitel [právnická osoba] [IČO] je úvěrující a žalovaná je klient. Parametry úvěru jsou stanoveny tak, že jde o jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 12.000 Kč na úrok 12 % ročně, který měl být poskytnut na účet č. [bankovní účet] dne 23. 3. 2020. Poplatek za poskytnutí úvěru činí 12.676,29 Kč, žalovaná měla úvěr splatit formou 12 splátek ve výši 2.829 Kč měsíčně, první splátka měla být zaplacena 16. 4. 2020 a poslední splátka dne 16. 3. 2021, celkem mělo být splaceno 33.951,12 Kč včetně úroku. Na konci smlouvy je podpis oprávněné osoby jednající za věřitele. Podpis žalované se zde nenachází, je zde pouze vytištěno její jméno a příjmení a SMS kód [anonymizováno].

6. Ohledně uzavření smlouvy o úvěru žalobce tvrdí, že žalovaná na internetových stránkách původního věřitele si zvolila bezhotovostní formu poskytnutí úvěru, vybrala si výši úvěru a počet splátek. Žalované se zobrazilo, jaký bude poplatek za poskytnutí úvěru a jakou celkovou částku bude povinna zaplatit. Žalovaná poté klikla na políčko Chci půjčit, dále vyplnila registrační formulář a uvedla do něj kontaktní údaje, informace o svém zaměstnání a výši svého příjmu, údaje o kontaktní osobě a číslo účtu. Následně byla žalovaná povinna seznámit se s celkovým obsahem smlouvy o úvěru a žalovaná na důkaz svého souhlasu se smlouvou zaškrtla čtvercové políčko. Po odsouhlasení dokumentu byla žalované odeslána SMS zpráva s unikátním kódem, který žalovaná opsala do internetového formuláře, dokončila tak tvorbu svého osobního profilu a odeslala žádost o poskytnutí úvěru. Veškerá smluvní dokumentace byla žalované odeslána na zadaný email a byla přístupná v klientské sekci žalované na internetových stránkách původního věřitele. Žalovaná podepsala smlouvu o úvěru zadáním SMS kódu, čímž dokumenty nabyly platnosti a účinnosti.

7. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná, a jednak ani nebyla v řízení prokázána. Nebylo tedy prokázáno, v které době žalovaná navštívila internetové stránky původního věřitele, kdy a jakou formu úvěru si zvolila a jakým způsobem toto učinila, které údaje a kdy vyplnila, ani že by klikla na políčko Chci půjčit. Nebylo rovněž zjištěno, kterého dne a jakým způsobem žalovaná vyplnila registrační formulář a jaké údaje do něj uvedla, zda a jakým způsobem a kdy se měla seznámit s obsahem smlouvy o úvěru, ani že by zaškrtla jakékoli políčko a potvrdila text smlouvy. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalované byla zaslána SMS zpráva s kódem, z kterého telefonního čísla na které telefonní číslo a kdy se tak mělo stát, ani že by žalovaná opsala takový kód do internetového formuláře, ani že by jakýmkoli způsobem použila SMS kód a kdy se tak mělo stát, ani že by žalované byla kdy zaslána na email nějaká smluvní dokumentace a o jaké dokumenty se jednalo.

8. Listina Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 18. 3. 2020 obsahuje základní parametry úvěru, včetně jeho výše, splátek a následku opožděných plateb. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná tuto listinu elektronicky či jakýmkoli jiným způsobem podepsala, ani že by se listina dostala do dispozice žalované.

9. V další listině jsou uvedeny druhy úvěrů rozlišené podle výše poskytnuté částky a doby splácení. Listina zahrnuje rovněž účelně vynaložené náklady při vymáhání, a to 4 Kč za automatickou SMS zprávu, 13 Kč za SMS zprávu zaslanou operátorem, 3 Kč za automatický email, 17 Kč za zaslaný dopis a 57 Kč za spojený hovor.

10. Listina Splátkový kalendář zahrnuje 12 splátek po 2.829 Kč měsíčně s uvedením jejich splatnosti, první splátka byla splatná 16. 4. 2020 a poslední splátka 16. 3. 2021. V řízení nebylo zjištěno, že by se tato listina Splátkový kalendář nebo shora uvedená listina obsahující druhy splátkových produktů a nákladů vymáhání kdy dostaly do dispozice žalované.

11. Čerpání peněžních prostředků vzal soud za prokázáno z potvrzení o platbě a z výpisu z účtu žalované. Podle potvrzení [právnická osoba] byla dne 20. 3. 2020 z účtu původního věřitele [právnická osoba] poukázána částka 20.000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Podle potvrzení [právnická osoba] je majitelem tohoto účtu žalovaná. Z výpisu z téhož účtu vyplývá, že dne 20. 3. 2020 byla na účet žalované částka 20.000 Kč od původního věřitele skutečně připsána.

12. Z výplatního lístku žalované vyplývá, že za měsíc prosinec 2019 činila čistá mzda žalované od zaměstnavatele [právnická osoba] částku 17.442 Kč. Z částečného výpisu ze shora uvedeného účtu žalované, který předložil žalobce, bylo možné zjistit pouze to, že na účet žalované dne 14. 2. 2020 byla připsána částka 17.655 Kč od zmíněného zaměstnavatele.

13. Z řádného výpisu z téhož účtu žalované za dobu od 1. 1. 2020 do 20. 3. 2020 zjistil soud tyto skutečnosti. Dne 15. 1. 2020 žalovaná na účet obdržela mzdu 17.442 Kč, což odpovídá shora uvedenému výplatnímu lístku za prosinec 2019. Další mzdu obdržela na účet 14. 2. 2020 ve výši 17.655 Kč a dne 16. 3. 2020 mzdu 15.699 Kč. Na účet žalované byly připsány rovněž následující částky od poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, označené jako půjčka, zápůjčka. Dne 27. 1. 2020 žalovaná obdržela 4.500 Kč od téhož původního věřitele, 31. 1. 2020 obdržela 2.000 Kč od společnosti [právnická osoba], dne 17. 2. 2020 obdržela 10.000 Kč od [právnická osoba], dne 26. 2. 2020 obdržela 50.000 Kč z platební brány ThePay, kterou používají poskytovatelé spotřebitelských úvěrů, dne 3. 3. 2020 obdržela 5.000 Kč od [anonymizována dvě slova], dne 9. 3. 2020 obdržela 5.000 Kč od původního věřitele [právnická osoba]

14. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 4. 5. 2020 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek. Podle údajů o pohledávce byla předmětem postoupení i pohledávka za žalovanou. Dopisem z 27. 6. 2022 oznámil původní věřitel žalované, že postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce, a vyzval žalovanou, aby svůj dluh plnila již žalobci na specifikované bankovní spojení ve lhůtě do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán dne 29. 6. 2022.

15. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z 2. 9. 2022, který byl podle poštovního podacího archu žalované odeslán doporučeně dne 5. 9. 2022.

16. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 18. 3. 2020 nebo v jiné době uzavřela s původním věřitele [anonymizována dvě slova] smlouvu o úvěru shora uvedeného obsahu. Bylo prokázáno, že žalovaná na svůj účet obdržela 20.000 Kč dne 20. 3. 2020 z účtu původního věřitele. Žalovaná splatila pouze 14.207,77 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupené pohledávky byla zahrnuta i pohledávka za žalovanou. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno a byla zároveň vyzvána k její úhradě žalobci. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila ani po předžalobní výzvě zástupce žalobce.

17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 20.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, smluvní pokuty či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 20.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § [číslo] odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalované, případně kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

18. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaná měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

19. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sbírky. V řízení bylo prokázáno pouze to, že původní věřitel měl zřejmě k dispozici výplatní lístek žalované za prosinec 2019 s čistým příjmem 17.442 Kč a částečný výpis z účtu žalované s příjmem 17.655 Kč, připsaným na účet žalované 14. 2. 2020. Žádné další zjišťování poměrů žalované nebylo v řízení prokázáno. Soud tedy má za to, že původní věřitel nedostatečně zjistil a ověřil příjem žalované pouze za dva měsíce, a výdajovou stránkou se nezabýval vůbec, tedy nezjistil a neověřil žádné výdaje žalované, ani její dosavadní závazky a způsob jejího plnění, a nezkoumal také osobní poměry žalované. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená zjištění z řádného výpisu z účtu žalované, podle něhož žalovaná v rozmezí od 27. 1. 2020 do 9. 3. 2020, tedy po dobu necelých 3 měsíců před poskytnutím peněžních prostředků původním věřitelem, čerpala celkem 6 jiných úvěrů, z toho 2 od téhož původního věřitele. Za těchto okolností má soud za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, musela by tato smlouva být posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalované převedl částku 20.000 Kč, a žalovaná tuto částku přijala, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalované tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalované odpovídá rozdílu mezi čerpanou částkou 20.000 Kč a úhradou 14.207,77 Kč, tedy částce 5.792,23 Kč.

21. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odstavec 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

22. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z 27. 6. 2022, odeslaný žalované dne 29. 6. 2022. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal 4. 7. 2022, žalovaná měla plnit do 10 dnů, tedy do 14. 7. 2022. Dnem následujícím 15. 7. 2022 se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sbírky. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla. Žalobce požaduje úrok z prodlení ve výši pouze 8,25 % ročně.

23. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 5.792,33 Kč s úrokem z prodlení až od 15. 7. 2022 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně zbývající části jistiny 6.156,64 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 7.219,24 Kč a smluvní pokuty 6.938,85 Kč, dále zbývající části úroku z prodlení, ohledně úroku z úvěru a nákladu na uplatnění pohledávky.

24. Žalovaná měla ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud tedy v souladu s ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.