8 C 140/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 3.660 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 660 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 3.000 Kč za dobu od [datum] do [datum].

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 2.752 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 3.660 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Výše úvěru činila 3.000 Kč Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku a peněžní prostředky byly žalované převedeny na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala splatit úvěr tak, že úrok bude platit v pravidelných měsíčních splátkách vždy ke dni splatnosti a zbytek celkové částky uhradí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Žalovaná však na úvěr nezaplatila ničeho, a dne [datum] proto došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka se skládá z částky 3.000 Kč odpovídající poskytnutému úvěru a z částky 660 Kč, která představuje smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 3.000 Kč za dobu od [datum] do [datum].

2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který se však zrušil, neboť žalovaná proti němu podala v zákonné lhůtě odpor. Bližší procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru jsou smluvní strany označeny tak, že žalobce je věřitel a žalovaná je klient. Žalobce se zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky do výše limitu na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru a žalovaná se zavázala úvěr spolu se smluvním úrokem vrátit žalobci podle individuálních podmínek. Datum poskytnutí úvěru je uvedeno [datum], celková výše úvěru, tedy limit, je 3.000 Kč, doba trvání úvěru je na dobu neurčitou a úroková míra je 40 % měsíčně. Den splatnosti je desátý den v měsíci a forma splátek je popsána tak, že žalovaná splácí jedenkrát měsíčně úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období, a jistinu splatí nejpozději při ukončení smlouvy. V článku VI. je stanoveno, že pokud žalovaná nezaplatí jakoukoli ze splátek úroku v den splatnosti či neuhradí úvěr v termínu splatnosti, je povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou bude v prodlení. V případě, že by žalovaná neuhradila závazek, s jehož úhradou je v prodlení, ani do 30 dnů od písemné výzvy žalobce, stává se celý úvěr okamžitě splatným. Smlouva je účinná ode dne poskytnutí finančních prostředků žalobcem žalované do dne zaplacení poslední dlužné částky žalobci. Tato smlouva není datována. Na místě vyhrazeném pro podpis věřitele, tedy žalobce, je nečitelná parafa, a na místě, vyhrazeném pro podpis žalované, se žádný podpis nenachází. Součástí smlouvy měl být ještě sazebník poplatků.

4. Ohledně uzavření smlouvy o úvěru žalobce tvrdí, že k tomu došlo pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že nabídka na uzavření smlouvy učiněná žalovanou vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky finančních prostředků, byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované schválena a potvrzena žalobcem formou elektronické zprávy, jejíž součástí byl unikátní číselný kód. Poté, co žalovaná zadala tento kód do systému žalobce, byly žalované převedeny finanční prostředky na její účet.

5. Žalobce měl zřejmě k dispozici kopii občanského průkazu a kopii řidičského průkazu žalované. Z listiny, obsahující různé kódy čísel a písmen, bylo možné přečíst jedině [anonymizována čtyři slova] a datum [datum]. Všechny ostatní údaje byly miniaturní a zcela nečitelné. Z maličké listiny o rozměrech 5x7 cm rovněž nebylo možné přečíst některé údaje. Je v ní uvedeno, že žádost o půjčku schválena, rovněž je v ní příjmení žalované, ovšem žádný vztah či souvislost s žalobcem nelze z této listiny vysledovat. V záhlaví je uvedeno [anonymizováno]. Minimální platba je 1.223 Kč se splatností [datum] a jedná se o minimální platbu. Při splacení půjčky je částka k úhradě 4.223 Kč se splatností [datum].

6. Tato tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná, a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaná vyplnila jakoukoli žádost o poskytnutí peněžních prostředků, ani že by tím učinila nabídku na uzavření nějaké smlouvy, ani kterého dne a jakým způsobem se tak mělo stát. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalobce řádně posuzoval úvěruschopnost žalované, že by schválil úvěr, ani že by potvrdil formou elektronické zprávy schválení úvěru. Rovněž nebylo zjištěno, že by součástí nějaké elektronické zprávy byl jakýkoli číselný kód, ani že by žalovaná takový kód zadala do systému žalobce, jakým způsobem a kterého dne se tak mělo stát.

7. Výpis z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] není pro rozhodnutí v této věci právně významný.

8. Čerpání peněžních prostředků žalovanou bylo prokázáno potvrzením o provedené platbě a výpisem z jejího účtu. Z účtu žalobce vedeného u platební brány ThePay byla odeslána dne [datum] částka 3.000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Podle potvrzení [právnická osoba] je majitelem tohoto účtu žalovaná. Podle výpisu z téhož účtu byla předmětná částka 3.000 Kč připsána na účet žalované dne [datum]. Dopisem z [datum] oznámila [právnická osoba] žalované, že s ohledem na opakované porušování smluvních podmínek z úvěrové smlouvy od žalobce došlo k zesplatnění úvěru [datum] a celková dlužná částka činí 8.350,75 Kč. K tomuto dopisu žalobce připojil listinu, z níž lze přečíst pouze jediné slovo [anonymizováno]. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem svého právního zástupce ze dne [datum], který byl podle poštovního podacího archu žalované odeslán doporučeně dne [datum].

9. Mezi žalobcem a žalovanou probíhá u podepsaného soudu ještě řízení sp. zn. 42 C 96/2022, v němž žalobce nárokuje po žalované zaplacení částky 12.200 Kč s úrokem z prodlení. Svůj nárok dovozuje ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel s žalovanou [datum], což prokazuje potvrzením o platbě 10.000 Kč z [datum]. Ve věci zatím nebylo rozhodnuto.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, příp. smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby konkrétním způsobem a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovanou dohodli na dalších ujednáních, které žalobce tvrdí, např. na konkrétních splátkách, datu splatnosti, na jakýchkoliv poplatcích či nákladech, či na smluvní pokutě.

11. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoliv smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odstavec 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoliv způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak je vyžadováno v ustanovení § 1731 a § 1732 odstavec 1 občanského zákoníku. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoliv nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu i v projednávané věci.

12. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaná měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. V řízení však nic takového nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

13. Za této situace soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená úvěrová smlouva nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované tedy nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpanou částku v jakékoli lhůtě či splátkách ani platit žalobci jakékoli poplatky, úroky či smluvní pokuty. I kdyby bylo uzavření tvrzené úvěrové smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce jakožto věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval příjmy a výdaje žalované, ani že by si žalobce ověřoval jakékoli údaje ohledně příjmů či výdajů žalované, jejich zdrojů či účelu. V této souvislosti je zcela nepostačující to, že žalobce měl k dispozici kopii občanského a řidičského průkazu žalované a výpis z jejího účtu za září až listopad 2020. Soud pro úplnost dodává, že podle výpisu z účtu žalované výše uvedeného, na který žalovaná obdržela od žalobce částku 3.000 Kč, se žalovaná před poskytnutím peněžních prostředků věnovala ve velkém rozsahu sázení, když převážná většina pohybů v tomto výpisu z účtu se týká právě sázení. Žalobce tyto skutečnosti mohl zcela snadno zjistit, pokud by si vyžádal výpis z účtu žalované za období předcházející poskytnutí peněžních prostředků. Bez významu není ani skutečnost, že žalovaná od žalobce obdržela částku 10.000 Kč dne [datum], tedy pouhý jeden den před poskytnutím peněžních prostředků 3.000 Kč, které jsou předmětem tohoto řízení, přičemž podle žalobce dne [datum] uzavřela s žalobcem jinou úvěrovou smlouvu.

14. Důsledkem porušení povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalované je ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, když tvrzená úvěrová smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákona o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

15. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalované úvěrové smlouvy nejen odporují citovanému zákonu, ale narušují i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

16. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč, a žalovaná z této částky ničeho nevrátila. Tato částka tudíž představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, které je žalovaná povinna žalobci vydat.

17. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedená předžalobní výzva z [datum], která byla žalované odeslána [datum]. Žalovaná měla plnit do sedmi dnů od odeslání, tedy do [datum], a následujícího dne [datum] se dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Od téhož dne žalované vznikla povinnost podle § 1970 občanského zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

18. Na základě všech výše uvedených skutečností soud přiznal žalobci bezdůvodné obohacení 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od [datum] do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně smluvní pokuty 660 Kč a zbývající části úroku z prodlení.

19. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 82 % předmětu sporu a ohledně 18 % úspěch neměl. Do úspěchu žalobce náleží částka 3.000 Kč a přiznaný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni tohoto rozhodnutí částkou 261,06 Kč. Neúspěch žalobce představuje částka 660 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný k dnešnímu dni částkou 73,91 Kč. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 64 %. Soud rovněž zohlednil, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. odeslal žalované více než sedm dní před zahájením řízení výzvu k plnění, a to dopis z [datum] Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za tři úkony právní pomoci po 1.000 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 4.300 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 64 %, tedy 2.752 Kč.