8 C 146/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14.233 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9.418 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 4.815 Kč- s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 11.625 Kč za dobu od , datum, do , datum- úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 2.207 Kč za dobu od , datum, do zaplacení- s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 2.500 Kč.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 563 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokátky v , Anonymizováno, .

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 14.233 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 11.625 Kč za dobu od , datum, do zaplacení a s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 2.500 Kč. Tvrdí, že dne , datum, uzavřel s žalovaným elektronicky smlouvu o zápůjčce, na základě níž téhož dne poskytl žalovanému peněžní prostředky 10.000 Kč bezhotovostně na účet. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek 1.625 Kč. Jistina s poplatkem byly splatné , datum, , žalovaný však zaplatil pouze 582 Kč. Žalobci vzniklo podle článku 2.3 smlouvy o zápůjčce právo na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, která byla vyčíslena za dobu od , datum, do , datum, částkou 3.190 Kč. Tato částka byla snížena o částečnou úhradu žalovaného na 2.608 Kč. Žalovaná částka 14.233 Kč se skládá ze součtu jistiny a poplatku 11.625 Kč a ze smluvní pokuty 2.608 Kč.

2. Ve věci byl dne , datum, vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla vytvořena žalobcem dne , datum, , smluvní strany jsou označeny tak, že žalobce je věřitel a žalovaný je klient. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému bezhotovostní zápůjčku 10.000 Kč na specifikovaný bankovní účet. Žalovaný se měl zavázat zaplatit žalobci za poskytnutí zápůjčky poplatek 1.625 Kč a zápůjčka spolu s poplatkem byla splatná dne , datum, . V bodě 2.3 smlouvy jsou obsaženy následky prodlení žalovaného, mezi něž náleží povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky denně. Součástí smlouvy měly být všeobecné obchodní podmínky žalobce. Smlouva je podepsána dvěma jednateli žalobce. Podpis žalovaného se na smlouvě nenachází, je zde pouze uvedeno jméno a příjmení žalovaného, datum , datum, a PIN kód , Anonymizováno, .

5. Všeobecné obchodní podmínky žalobce měly být součástí smlouvy o zápůjčce a obsahují vymezení vztahů mezi žalobcem a jeho klienty. Jedná se o obecný dokument, který žalobce zřejmě používá při sjednávání zápůjček se svými klienty. Jakoukoli souvislost s žalovaným nelze z této listiny vysledovat. V řízení nebylo prokázáno, že by se tato listina dostala do dispozice žalovaného, ani že by žalovaný s ní jakýmkoli způsobem vyjádřil svůj souhlas.

6. O uzavření smlouvy žalobce tvrdí, že žalovaný si na internetových stránkách žalobce nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si vlastní parametry jako výši a splatnost zápůjčky. Poté vyplnil formulář žádost o poskytnutí zápůjčky, zadal své osobní údaje, a tím učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s textem: potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům jsem porozuměl a souhlasím s jejich zněním. Tímto způsobem žalovaný měl odsouhlasit znění obchodních podmínek žalobce. Žalobce ověřil totožnost žalovaného pomocí skenu dokladu totožnosti a ověřovací korunové bezhotovostní platby. Žalovaný podepsal smlouvu o zápůjčce elektronicky pomocí PINu, který mu žalobce zaslal na telefonní číslo. Smlouva o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek byla neprodleně po potvrzení žalovaným odeslána e-mailem žalovanému.

7. Tato tvrzení žalobce o uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná, a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by kdy žalovaný navštívil internetové stránky žalobce, že si nastavil nějaké dostupné parametry jako splatnost a výši zápůjčky, ani že by vyplnil na internetových stránkách žalobce formulář žádost o poskytnutí zápůjčky, ani že by zadal jakékoli osobní údaje. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný zaškrtl řádek s výše uvedeným textem o tom, že se seznámil se zněním smlouvy i obchodních podmínek. Stejně tak nebylo ani prokázáno, že by žalobce zaslal žalovanému nějaký PIN, ani kdy se tak mělo stát, ani to, že by žalovaný podepsal pomocí tohoto PINu jakoukoli smlouvu, a kdy se tak mělo stát. Nebylo ani prokázáno, že by žalobce odeslal smlouvu o zápůjčce včetně obchodních podmínek žalovanému e-mailem, ani kdy se tak mělo stát. Soud tak nemá za prokázáno, že by účastníci uzavřeli elektronickými prostředky či jiným způsobem žalovanou smlouvu. K prokázání této důležité skutečnosti nepostačuje to, že žalobce obdržel z účtu žalovaného dne , datum, částku 1 Kč.

8. Čerpání peněžních prostředků vzal soud za prokázáno z výpisu z účtu č. , č. účtu, , přičemž , právnická osoba, . potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Na tento účet žalovaného byla dne , datum, připsána částka 10.000 Kč jako zápůjčka z účtu žalobce.

9. Žalobce tvrdí, že žalovaný celkem splatil 582 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že uhradil žalobci částku vyšší, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal.

10. Z výpisu ze shora uvedeného účtu žalovaného za dobu od , datum, až do , datum, soud zjistil, že žalovaný ve značném rozsahu sází, když peněžní částky v řádech stovek a tisíců Kč žalovaný poukázal na účet společností , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, nebo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaný v srpnu 2022 obdržel 10.490 Kč z e-shopu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , v září 2022 obdržel nějakou sociální dávku od , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 550 Kč, a dále částku 22.051 Kč z účtu , právnická osoba, . V říjnu 2022 žalovaný obdržel na účet stejnou sociální dávku jako v předcházejícím měsíci, částku 19.962 Kč od , právnická osoba, , částku 2.966 Kč z jiného zřejmě svého účtu. V listopadu 2022 na účet žalovaného byla připsána částka 9.180 Kč z účtu , právnická osoba, a stejná sociální dávka od , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Na účet žalovaného byly připsány různé jiné částky v řádech stokorun a tisíců korun z různých zdrojů.

11. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdí, že si od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, respektive nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a doklady žalobce vyhodnotil a zaevidoval do zákaznické karty žalovaného. Na základě tohoto prověření úvěruschopnosti žalovaného dospěl žalobce k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

12. K těmto tvrzením soud uvádí, že žádné z nich nebylo prokázáno. Usnesením z , datum, č. j. , spisová značka, , které bylo dne , datum, doručeno zástupkyni žalobce, vyzval soud žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání o tom, jakým způsobem žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného a z kterých konkrétních zdrojů a dokladů zjistil které konkrétní skutečnosti. Žalobce však na tuto výzvu soudu nereagoval, k jednání se nedostavil, a tudíž nemohl být u jednání znovu soudem vyzván k doplnění skutečností a označení důkazů, ani poučen o následcích nevyhovění takové výzvě.

13. Dopisy z , datum, upomínal žalobce žalovaného o úhradu dlužných částek. V řízení však nebylo prokázáno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny.

14. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem své právní zástupkyně z , datum, , který byl podle podacího lístku téhož dne žalovanému odeslán doporučeně. Žalovaný v něm byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě do 3 dnů.

15. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by žalobce a žalovaný uzavřeli dne , datum, či jiného dne smlouvu o zápůjčce, ani že by žalovaný obdržel a odsouhlasil všeobecné obchodní podmínky. Bylo prokázáno, že žalovaný obdržel z účtu žalobce bezhotovostně na svůj účet 10.000 Kč dne , datum, . Žalovaný uhradil žalobci pouze 582 Kč. Nebylo zjištěno, že by žalovaný poskytl o svých poměrech žalobci jakékoli údaje, ani že by žalobce ověřoval jakékoli skutečnosti o poměrech žalovaného z nějakých databází, ani jaké skutečnosti konkrétně o poměrech žalovaného vůbec zjistil. Nebylo prokázáno, že by žalobce odeslal či doručil žalovanému shora uvedených 5 upomínek. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě, odeslané žalovanému doporučeně.

16. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, což je druh spotřebitelského úvěru, to však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. Stejně tak nelze na zjištěné skutečnosti použít ani ust. § 2390 občanského zákoníku, upravující smlouvu o zápůjčce. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 10.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Zřejmě žalobce vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

17. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickým systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. V řízení však nic takového nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

18. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si žalobce splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce byl podle § 86 téhož zákona povinen před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmu a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

19. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce jakýmkoli způsobem zabýval zjišťováním poměrů na straně žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalovaný poskytl žalobci jakékoli údaje o svých příjmech, výdajích či závazcích. Žalobce nezjistil ohledně žalovaného jeho osobní stav, vyživovací povinnosti, druh bydlení, zdroj jeho příjmu, jakékoli jeho výdaje či dřívější závazky, a tudíž nemohl takové údaje ani ověřit. Za této situace žalobce nemohl porovnat nezjištěné a neověřené příjmy žalovaného a nezjištěné a neověřené výdaje žalovaného a jeho dosavadní závazky a jejich plnění, a tudíž žalobce nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobce za daných okolností poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto v případě, že by bylo prokázáno řádné uzavření úvěrové smlouvy, byla by taková smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku, k níž soud přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla.

20. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

21. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení podle § 2991 odstavec 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal na svůj účet od žalobce celkem 10.000 Kč, přičemž vrátil toliko 582 Kč. Rozdíl těchto částek 9.418 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je žalovaný povinen žalobci vydat.

22. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše zmíněný dopis právní zástupkyně žalobce, odeslaný žalovanému doporučeně , datum, . Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal , datum, . Žalovaný měl následně splnit dluh bez zbytečného odkladu, přičemž v dopise mu byla stanovena lhůta k plnění do 3 dnů, což vychází do , datum, . Ode dne následujícího , datum, je žalovaný v prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb. a činí 15 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

23. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 9.418 Kč s úrokem z prodlení až od , datum, do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně zbývající žalované jistiny a smluvní pokuty včetně úroků z prodlení a nákladů na uplatnění pohledávky 2.500 Kč.

24. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 54 % předmětu řízení a jeho neúspěch činí 46 %. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 8 %. Úspěch žalobce představuje 10.521,06 Kč, kdy tato částka se skládá z přiznané jistiny 9.418 Kč a přiznaných úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni tohoto rozhodnutí částkou 1.103,06 Kč. Neúspěch žalobce činí celkem 8.935,04 Kč, a skládá se z zamítnuté jistiny 4.815 Kč, nákladů na uplatnění 2.500 Kč, úroku z prodlení 1.361,55 Kč a úroku z prodlení na dobu do zaplacení, který byl kapitalizován ke dni tohoto rozhodnutí částkou 258,49 Kč. Soud rovněž vzal v úvahu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to dopis z , datum, . Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.700 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.081,50 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 7.031,50 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 8 %, tedy 563 Kč.