8 C 148/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované , okres okres o zaplacení částky částka s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 4.000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od 4. 10. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 284,07 Kč a úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 7. 9. 2018 do 3. 10. 2018.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 839 Kč.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 2 799 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 4.839 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 284,07 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.000 Kč za dobu od 7. 9. 2018 do zaplacení. Tvrdí, že 10. 8. 2017 žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě níž obdržela peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč téhož dne na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit do 10. 9. 2017, avšak neuhradila ničeho. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky. Žalovaná částka se skládá z jistiny 4.000 Kč a ze smluvní pokuty 839 Kč, kterou byla žalovaná povinna zaplatit z důvodu prodlení. Smluvní pokuta byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z jistiny 4.000 Kč za dobu od 11. 9. 2017 do 8. 4. 2018. Kapitalizovaný úrok z prodlení 284,07 Kč byl vypočten z jistiny 4.000 Kč za dobu od 11. 9. 2017 do 30. 7. 2018. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou z 8. 8. 2018.

2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu zpět ohledně smluvní pokuty 839 Kč. Soud proto postupoval podle § 96 odstavců 1 a 2 občanského soudního řádu a řízení v této části zastavil výrokem III. tohoto rozhodnutí.

4. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Smlouva o úvěru [číslo] obsahuje označení smluvních stran, kdy jako věřitel či úvěrující je uvedena společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec], [IČO], a jako úvěrovaný nebo klient je uvedena žalovaná. Tyto smluvní strany uzavřely smlouvu o úvěru, přičemž žalovaná uzavřela 10. 8. 2017 s věřitelem smlouvu o Všeobecných podmínkách poskytování úvěrů a v souladu s těmito podmínkami požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o uzavření této úvěrové smlouvy. Celková výše úvěru činila 4.000 Kč a věřitel se zavázal, že žalované poskytne peněžní prostředky v této výši na účet žalované podle její žádosti, a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit na účet věřitele do 10. 9. 2017. Úrok z úvěru nebyl sjednán. V bodě 5.1 bylo stanoveno, že pokud klient bude v prodlení se splacením úvěru či jeho části, je povinen hradit věřiteli mimo jiné smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva je datována 10. 8. 2017, avšak nenachází se na ní podpis žalované. V místě vyhrazeném pro její podpis je řada číselných i písmenných kódů. Přílohou citované smlouvy je formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje základní parametry úvěru. Tato listina není podepsána ani datována, žádná souvislost s žalovanou z listiny nevyplývá.

5. Žalobce tvrdí, že k uzavření předmětné úvěrové smlouvy došlo tak, že žalovaná provedla svojí registraci na internetových stránkách původního věřitele, kde jí byl založen uživatelský účet. Žalovaná při registraci vyplnila své osobní a kontaktní údaje, včetně čísla účtu pro poukazování schválených úvěrů a následně vyplnila prostřednictvím internetového formuláře žádost o uzavření smlouvy o úvěru, do níž uvedla požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti. Žalované se automaticky zobrazil vygenerovaný poplatek za požadovaný úvěr. Navrhované znění úvěrové smlouvy žalovaná akceptovala vložením unikátního kódu, a poté toto znění v rámci uživatelského účtu zaslala původnímu věřiteli. Smlouva byla uzavřena přijetím ze strany původního věřitele a následně byly žalované poskytnuty peněžní prostředky na její účet.

6. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrové smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, kterého dne, jakým způsobem žalovaná provedla nějakou registraci na internetových stránkách původního věřitele, jakým způsobem a kterého dne jí byl založen uživatelský účet, kdy žalovaná vyplnila jakékoli údaje, jakým způsobem se tak stalo a které údaje uvedla, nebylo rovněž prokázáno, kdy a jakým způsobem žalovaná vyplnila žádost o úvěr, jaké bylo znění této žádosti, jaké údaje do žádosti žalovaná uvedla, rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaná kdy obdržela a použila nějaký unikátní kód, že by se seznámila s jakýmkoli zněním úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, kterého dne měla žalovaná takový unikátní kód použít a jakým způsobem se tak stalo, ani to, že by původní věřitel přijal jakýkoli text úvěrové smlouvy.

7. Čerpání peněžních prostředků bylo prokázáno výpisem z účtu č. [bankovní účet], podle něhož na tento účet byla dne [datum] připsána částka [částka] z účtu původního věřitele č. [bankovní účet] [právnická osoba] potvrdila, že majitelem posledně uvedeného účtu je společnost [právnická osoba], a [právnická osoba] potvrdila, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaná. V této souvislosti soud poznamenává, že listina předložená žalobcem, obsahující zřejmě částečný výpis z účtu u [anonymizováno] banky, neprokazuje čerpání peněžních prostředků žalovanou, když tato listina byla předložena ve zmenšené velikosti a ve špatně čitelné až nečitelné podobě.

8. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne 8. 8. 2018 uzavřela společnost [právnická osoba] jakožto postupitel s žalobcem jakožto nabyvatelem dohodu o postoupení pohledávek, přičemž předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou. Původní věřitel potvrdil 7. 9. 2018 přijetí platby za postoupené pohledávky od žalobce. Dopisem z 21. 9. 2018 původní věřitel oznámil žalované, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce, a vyzval žalovanou, aby svůj dluh plnila již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne 24. 9. 2018. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z 4. 2. 2021, v němž žalovanou upozornil na to, že pokud dluh nevyrovná do 12. 2. 2021, žalobce se obrátí se svým nárokem na soud. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán doporučeně 5. 2. 2021. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 4.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, smluvní pokuty či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 4.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalované, případně kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

10. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaná měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

11. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce ani na výzvu soudu obsaženou v usnesení z 25. 5. 2021 č. j. 8 C 148/2021-44, které bylo zástupci žalobce doručeno dne 8. 6. 2021, nedoplnil žádné skutečnosti o tom, že by původní věřitel jakýmkoli způsobem ověřoval úvěruschopnost žalované. Soud tedy má za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalované převedl částku 4.000 Kč, a žalovaná tuto částku přijala, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalované tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalované odpovídá částce 4.000 Kč, kterou žalovaná přijala, a z této částky nevrátila ničeho.

13. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v souladu s ust. § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

14. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z 21. 9. 2018, odeslaný doporučeně 24. 9. 2018. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal 29. 9. 2018, žalovaná měla plnit bez zbytečného odkladu do 3. 10. 2018. Dnem následujícím, 4. 10. 2018, se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a od téhož dne žalobci ve smyslu § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výši stanoví § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a tato činila 9 % ročně. Jiná sazba úroku z prodlení nebyla smluvena. Žalobce požaduje úrok z prodlení v nižší sazbě, 8,05 % ročně.

15. Soud tedy žalobci přiznal jistinu 4.000 Kč s úrokem z prodlení až od 4. 10. 2018, a ve zbytku úroku z prodlení žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozhodnutí.

16. Žalobce zpětvzetím žaloby ohledně 839 Kč zavinil, že řízení muselo být v této části zastaveno, v části úroku z prodlení neměl úspěch, úspěšný byl ohledně jistiny a části úroku z prodlení. Žalobci tak v souladu s ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, kdy úspěch představuje 81 % předmětu sporu a neúspěch 19 %, rozdíl činí 62 %. Do míry neúspěchu žalobce zahrnul soud také smluvní pokutu, ohledně níž bylo řízení zastaveno. Soud také přihlédl k tomu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalované ve smyslu § 142a o. s. ř. výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z 4. 2. 2021 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.000 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 714 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud nepřiznal žalobci odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby s částečným zpětvzetím, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být zahrnuty již do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 4.514 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 62 %, tedy 2.799 Kč.