8 C 15/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. jméno příjmení jméno , advokátem se sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 34.585,20 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 5. 8. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 19.585,20 Kč - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 15.000 Kč za dobu od 1. 5. 2019 do 4. 8. 2020, - s úrokem z prodlení 1,5 % ročně z částky 15.000 Kč za dobu od 5. 8. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Po právní moci tohoto rozhodnutí bude žalobci vrácen přeplatek na soudním poplatku ve výši 168 Kč prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 34.585,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15.000 Kč za dobu od 1. 5. 2019 do zaplacení. Tvrdí, že dne 30. 3. 2018 žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. 1 2018, na základě níž čerpal hotovostní úvěr 15.000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 25,85 % ročně. Žalovaný byl povinen úvěr splatit ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1.950 Kč, neuhradil však žádnou splátku. Pohledávka za žalovaným byla postoupena společností [právnická osoba] na společnost [právnická osoba], která následně postoupila tutéž pohledávku na žalobce. Žalobce požaduje jistinu 15.000 Kč, poplatek za správu úvěru 3.300 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 900 Kč, úrok z úvěru 4.200 Kč za dobu od 30. 3. 2018 do 30. 4. 2019. Součet těchto částek činí 23.400 Kč. Z této částky žalobce nárokuje smluvní pokutu 0,1 % denně za dobu od 1. 5. 2019 do 20. 8. 2020 ve výši 11.185,20 Kč.

2. Ve věci byl dne 19. 10. 2020 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudní řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu.

4. Dne 30. 3. 2018 obdržel žalovaný informace o spotřebitelském úvěru na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v něm byly zahrnuty údaje o výši úvěru, počtu a výši splátek, celkové částce ke splacení, o nákladech úvěru, práv na odstoupení od smlouvy a o nákladech pro případ opožděných plateb. Tentýž den 30. 3. 2018 uzavřel žalovaný jakožto úvěrovaný či dlužník se společností [právnická osoba], [IČO] jakožto úvěrujícím či věřitelem smlouvu o úvěru č. 1 2018. Věřitel se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr 15.000 Kč na dobu 13 měsíců na úrok 25,85 % ročně. Žalovaný potvrdil podpisem na smlouvě, že v hotovosti obdržel částku 15.000 Kč a zavázal se věřiteli uhradit poplatek za uzavření smlouvy 600 Kč, poplatek za správu úvěru 3.300 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek 2.850 Kč a úrok 4.200 Kč, celkem tedy 25.950 Kč, z této částky představují náklady úvěru 10.950 Kč. Celková částka měla být zaplacena ve 13 splátkách po 1.950 Kč měsíčně se splatností vždy k třicátému dni v měsíci, první splátka měla být zaplacena v měsíci následujícím po uzavření smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného byly v článku V sjednány sankce, a to zesplatnění úvěru po uplynutí poskytnuté lhůty alespoň 30 dnů, a smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. V předpisu splátek ke smlouvě o úvěru na 13 měsíců byl uveden rozpis umoření jednotlivých nároků platbami měsíčních splátek, tedy jaká část z každé splátky připadne na úroky, poplatky a jistinu.

5. Ohledně zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splatit zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Žalovaný dne 30. 3. 2018 uvedl v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, že jeho trvalé bydliště je [adresa], a adresa současného bydliště [obec], [ulice a číslo], že je zaměstnán, je svobodný, v domácnosti jsou 2 výdělečně činné osoby, nejsou v domácnosti žádné vyživované osoby do 26 let, žalovaný tehdy bydlel v nájmu, byl zaměstnán jako kuchař u [právnická osoba] [anonymizováno] na dobu určitou do 31. 1. 2019, nebyl ve zkušební ani výpovědní době. Jeho příjem činil 22.752 Kč, jedná se o celkové příjmy žalovaného a zároveň průměrné měsíční příjmy celé domácnosti. Za bydlení žalovaný hradil 7.500 Kč měsíčně, za energie 2.500 Kč měsíčně, za stravování 3.000 Kč měsíčně, dále platil splátky jiného úvěru 2.340 Kč měsíčně. Jeho celkové měsíční výdaje tedy představovaly 15.340 Kč a průměrný měsíční výdaj celé domácnosti činil 7.680 Kč. Podle pracovní smlouvy byl zaměstnán žalovaný jako kuchař s nástupem do práce 1. 2. 2018, avšak pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 31. 1. 2019 Pracovní smlouva je datována 1. 2. 2018, avšak není nikým podepsána. K pracovní smlouvě se váže dohoda o srážkách ze mzdy ze stejného data, rovněž nepodepsaná, podle níž byl zaměstnavatel oprávněn žalovanému strhnout nevyúčtované zálohy na cestovní náhrady, nevyúčtované nebo nevrácené provozní zálohy, náhrady pohonných hmot spotřebovaných při soukromých jízdách služebním motorovým vozidlem a náhrady za soukromé telefonní hovory ze služebního telefonu. Ze stejného data pochází mzdový výměr pro žalovaného, v němž je uvedena základní mzda 22.953 Kč měsíčně s možností přiznání odměny jako pohyblivé složky mzdy ve výši 0 až 45 % Ani tato listina není podepsána. Podle čestného prohlášení, které podepsal žalovaný v den uzavření smlouvy o úvěru, bydlel žalovaný v té době na adrese [adresa žalovaného] Nájemní smlouva byla uzavřena 27. 4. 2017 mezi [jméno] a [jméno] [příjmení], jakožto pronajímateli, a [jméno] [příjmení], jakožto nájemcem, ohledně bytu [číslo] v budově [adresa] na adrese [adresa žalovaného]. Nájemce byl oprávněn k užívání bytu pro ubytování nejvýše 2 osob, a to nájemce a člena jeho domácnosti – [jméno] [příjmení]. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 31. 4. 2018.

6. V den uzavření úvěrové smlouvy vypracoval věřitel finanční analýzu a credit scoring ohledně žalovaného, rekapituloval výši příjmu žalovaného 22.752 Kč, výši měsíčních výdajů žalovaného 7.670 Kč, započetl ještě rezervu 1.000 Kč a dospěl k měsíčním volným finančním zdrojům 14.082 Kč. Minimální měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny v částce 3.050 Kč a minimální měsíční výdaje domácnosti celkem 6.100 Kč se započtením ještě další osoby kromě žalovaného. Věřitel ohodnotil věk žalovaného, bydlení na základě nájemní smlouvy, standardní vybavení domácnosti, pracovní poměr na dobu určitou, rodinný stav ostatní, tedy nikoliv ženatý, hodnocení průměrné s tím, že žalovaný nikdy neměl [příjmení] půjčku. Žalovaný byl ohodnocen 15 body a dostal se do kategorie, kdy je možné mu poskytnout úvěr nejvýše 25.000 Kč, a s ohledem na zjištěnou výši volných finančních zdrojů a výsledek credit scoringu byl žalovanému doporučen úvěr 15.000 Kč se splátkou 1.950 Kč měsíčně.

7. Mezi žalobcem a žalovaným je u podepsaného soudu vedeno ještě další řízení, v němž soud rozsudkem z 15. 2. 2021 č. j. 5 C 272/2020-35 zavázal žalovaného zaplatit žalobci 14.940 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem 8,19 % ročně, a zamítl žalobu ohledně částky 13.140 Kč s úrokem z prodlení. Z odůvodnění se podává, že nárok žalobce byl postoupen obdobným způsobem, tedy původním věřitelem byla společnost [právnická osoba] Tato společnost uzavřela s žalovaným 22. 3. 2018 smlouvu o úvěru č. 1 2018 a žalovanému byl vyplacen v hotovosti úvěr 18.000 Kč. Soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, neboť původní věřitel nezkoumal dostatečně úvěruschopnost žalovaného, a přiznal žalobci toliko bezdůvodné obohacení.

8. Ohledně postoupení pohledávky za žalovaným až na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 27. 9. 2018 byl sepsán [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], notářský zápis číslo NZ [číslo] 2018, N 842/2018, jehož obsahem je doklad o koupi části závodu. [právnická osoba], jakožto prodávající, a společnost [právnická osoba], jakožto kupující, uzavřely smlouvu o prodeji části závodu dne 6. 9. 2018, jejímž předmětem byla divize spotřebitelských úvěrů. Tatáž společnost [právnická osoba] uzavřela dne 11. 12. 2019 se společností [právnická osoba], jakožto postupníkem, smlouvu o postoupení pohledávek, podle seznamu pohledávek byla předmětem postoupení i pohledávka za žalovaným specifikovaná na straně 10, pod [číslo]. Následně 26. 5. 2020 [právnická osoba] služby, jakožto postupitel, uzavřela s žalobcem jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v seznamu pohledávek se nachází i pohledávka za žalovaným, a dopisem z 27. 7. 2020 oznámila společnost [právnická osoba] žalovanému postoupení pohledávky na žalobce, a vyzvala ho, aby svůj dluh plnil již žalobci. Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval dopisem ze stejného data žalovaného k zaplacení dluhu, a podle podacího lístku byly dopisy žalovanému odeslány doporučeně dne 27. 7. 2020.

9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne 22. 3. 2018 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě níž čerpal v hotovosti 18.000 Kč. Úvěr nesplatil a pohledávka je předmětem řízení u podepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Za 8 dní poté, dne 30. 3. 2018, uzavřel žalovaný se stejnou společností další úvěrovou smlouvu na 15.000 Kč, částku převzal ihned v hotovosti, a zavázal se splatit celkem 25.950 Kč ve 13 splátkách po 1.950 Kč měsíčně počínaje dnem 30. 4. 2018. V celkové částce, kterou měl žalovaný splatit, je mimo jistiny také poplatek za uzavření smlouvy 600 Kč, poplatek za správu úvěru 3.300 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek 2.850 Kč a úrok 4.200 Kč. Žalovaný na žalovaný úvěr ničeho nesplatil. Původní věřitel zkoumal poměry žalovaného, zjistil příjem žalovaného výše uvedený, měl k dispozici nepodepsanou pracovní smlouvu žalovanému a nepodepsaným mzdový výměr, dále původní věřitel zjistil poměry žalovaného ohledně bydlení, výdajů a spolužijících osob z čestného prohlášení žalovaného a z nájemní smlouvy. Na základě toho původní věřitel provedl analýzu a doporučil poskytnutí úvěru, který je předmětem tohoto řízení. V hodnocení původní věřitel nepřihlížel k úvěru 18.000 Kč, který žalovanému poskytl 8 dní předtím a který nebyl splacen. Původní věřitel na základě smlouvy o koupi části závodu převedl své pohledávky ze smluv o spotřebitelských úvěrech na [právnická osoba], tato společnost uzavřela postupní smlouvu se [právnická osoba] služby, která uzavřela následně postupní smlouvu s žalobcem, předmětem postupních smluv byla i pohledávka za žalovaným, a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno výše uvedeným dopisem.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru je upravena v § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný a původní věřitel [právnická osoba] uzavřeli výše citovanou úvěrovou smlouvu, jako již druhou v pořadí. Původní věřitel si své povinnosti ze smlouvy splnil tím, že poskytl žalovanému peněžní prostředky v dohodnuté výši 15.000 Kč. Žalovaný tuto částku vyčerpal v hotovosti, avšak nedostál své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, případně další plnění, když na úvěr neuhradil ničeho.

11. Smlouvu o úvěru je však třeba posoudit také z hlediska její platnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru. Tento zákon v § 60 odst. 1 až 6 vyžaduje odbornou způsobilost poskytovatele úvěru, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel povinen před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

12. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli byl znám nízký věk žalovaného a zjistil, že žalovaný má trvalý pobyt na adrese [adresa]. Původní věřitel si mohl z veřejně dostupných zdrojů zjistit, že se jedná o úřední adresu, tedy adresu obecního úřadu v obci [obec], a nemohlo se tudíž jednat o místo, na němž se žalovaný zdržuje a má skutečné bydliště. Žalovaný uvedl ještě jinou adresu, [obec], [ulice a číslo], a sdělil, že bydlí v bytě bratra své přítelkyně, když od 1. 5. 2018 měla být nájemní smlouva napsána na žalovaného. Na straně žalovaného bylo zjištěno, že žije v nájmu, avšak podle nájemní smlouvy v bytě mohly žít toliko 2 osoby, a to nájemce a [jméno] [příjmení], přičemž o žalovaném není ve smlouvě žádná zmínka. Navíc nájem byl sjednán na dobu určitou pouze do konce dubna 2018 Tyto skutečnosti ohledně bydlení žalovaného již měly signalizovat původnímu věřiteli, že poměry žalovaného týkající se jeho bydlení nejsou dobré, žalovaný nemá řádné bydliště, nemá žádný právem chráněný vztah k bytu, tudíž ani nájemní vztah k bytu. Žalovaný neměl žádné bydliště, na jehož adrese by se mohl přihlásit k trvalému pobytu. Taková situace může znamenat, že v budoucnu se žalovaný stane pro původního věřitele nekontaktním. Původní věřitel měl sice zjištěn příjem žalovaného, avšak pracovní smlouva ani mzdový výměr nebyly podepsány a navíc pracovní smlouva byla sjednána pouze do konce ledna 2019, tedy nikoliv na celou dobu, po kterou měl žalovaný úvěr splácet, tedy do 30. 4. 2019. Ohledně výdajů žalovaného vycházel původní věřitel toliko z údajů sdělených žalovaným, které nebyly žádným způsobem ověřeny. V žádosti o úvěr jsou některé údaje přeškrtány a nahrazeny jinými, a rovněž tak i v listině Finanční analýza a credit scoring. Výdaje žalovaného jsou v žádosti vedeny v částce 15.340 Kč, ve finanční analýze jsou uvedeny ve výši 7.670 Kč. V žádosti je uvedena splátka jiného úvěru 2.340 Kč jakožto součást výdajů žalovaného, avšak v listině credit scoring již původní věřitel vycházel z toho, že žalovaný nikdy úvěr předtím neměl u stejného poskytovatele. Tento údaj je zcela nepravdivý, když 8 dní před žalovaným úvěrem uzavřel žalovaný se stejným věřitelem smlouvu o úvěru na 18.000 Kč, který nebyl splacen.

13. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je žalovaná úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání žalovaného úvěru, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž úvěrová smlouva je neplatná absolutně podle § 588 občanského zákoníku. K tomuto druhu neplatnosti soud přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoliv smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování původního věřitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Netýká se pouze vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudu, čímž čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely.

14. Soud v této souvislosti poukazuje na dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to rozsudek z 20. 3. 2019 č. j. 33 Cdo 201/2018-141 a rozsudek z 25. 7. 2018 č. j. 30 Cdo 2178/2018-77 Nejvyšší soud v nich zaujal stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého, ale i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, vyjde-li z objektivně nedoložených prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Informace získané pouze od spotřebitelů nejsou v tomto směru dostatečné. Odborná péče předpokládá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověří údaje sdělené spotřebitelem, respektive bude vycházet z údajů objektivně podložených. Věřitel je povinen využívat také veřejně dostupné informace.

15. Soud z výše uvedených principů dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů zdůraznil také Ústavní soud například ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III US 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud konstatuje, že z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti dostatečně rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz. Původní věřitel zjistil výše uvedené skutečnosti, a spolehl se na údaje sdělené žalovaným ohledně jeho výdajové stránky, která nebyla žádným způsobem blíže došetřen ani doložena. Naopak, jak soud výše popsal, některé údaje žalovaného byly v rozporu s listinami, které předložil, například údaj o nájemním vztahu, což původní věřitel mohl snadno poznat.

16. Na popsanou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Tato zásada se uplatní v tomto případě, kdy žalovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, z čehož žalovaný neuhradil ničeho. Tato částka tedy odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, které je povinen původnímu věřiteli vydat. Soud ještě připomíná, že z neplatné úvěrové smlouvy nemohla žalovanému vzniknout povinnost hradit například poplatky, úroky či smluvní pokuty.

17. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon dobu splnění nestanoví, tato doba nebyla ani smluvena, a nelze ani použít úpravu ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru o tom, že žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku věřitel v takovém případě může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínka, které byly odeslány 27. 7. 2020. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se tato výzva dostala 1. 8. 2020, žalovaný měl plnit do 4. 8. 2020, a následujícího dne 5. 8. 2020 se dostal do prodlení. Od téhož dne vzniklo žalobci podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,25 % ročně.

18. Žalobce se stal novým věřitelem ve vztahu vůči žalovanému na základě smlouvy o koupi závodu podle § 2175 občanského zákoníku, kterou původní věřitel prodal svoji divizi spotřebitelských úvěrů společností [právnická osoba], a na základě dvou postupních smluv shora uvedených, uzavřených v souladu s ustanovením § 1880 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku.

19. Závěrem soud shrnuje, že žalobci přiznal toliko bezdůvodné obohacení 15.000 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta výrokem II tohoto rozhodnutí.

20. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

21. Posledním výrokem rozsudku rozhodl soud o vrácení přeplatku na soudním poplatku žalobci v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Žalobce zaplatil na soudním poplatku 1.384 Kč z částky 34.585,20 Kč podle položky 2 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků. Součástí této částky však je úrok ve výši 4.200 Kč, který je příslušenstvím pohledávky, a podle § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je základem procentního poplatku pouze jistina, a cena příslušenství tvoří základ poplatku pouze v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. Soudní poplatek tedy měl být vybrán pouze z jistiny, která odpovídá částce 30.385,20 Kč, a soudní poplatek činí podle téže položky 1.216 Kč. Rozdíl ve výši 168 Kč bude žalobci vrácen prostřednictvím podepsaného soudu.