8 C 15/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 316.290,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 248.000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 67.530,70 Kč- s úrokem z prodlení ve výši 7.155,15 Kč- s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 316.290,70 Kč za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení- s úrokem 16,99 % ročně z částky 304.205,70 Kč za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení- s úrokem 16,99 % ročně z částky 7.286 Kč za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 4.431,56 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokáta v , Anonymizováno, .

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 316.290,70 Kč s úrokem z prodlení 7.155,15 Kč, s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 316.290,70 Kč za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem 16,99 % ročně z částky 304.205,70 Kč za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení a s úrokem 16,99 % ročně z částky 7.286 Kč za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, původní věřitel , právnická osoba, ., uzavřel s žalovaným dne 30. 1. 2023 smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalovanému úvěr 300.000 Kč na účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroku z úvěru 16,99 % ročně a poplatků za úkony související se správou úvěru. Původní věřitel byl oprávněn připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině. Žalovaný splatil pouze 51.240 Kč. Původní věřitel proto úvěr zesplatnil ke dni 3. 1. 2024. Původní věřitel posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet na základě údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, je podnikatelem, jeho měsíční příjem činí 17.500 Kč, a původní věřitel s ohledem na výši tohoto příjmu a výši úvěru dospěl k závěru, že schopnost žalovaného úvěr splácet je dostatečná. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou. Žalovaná částka 316.290,70 Kč se skládá z jistiny 311.491,70 Kč a z poplatků ve výši 4.799 Kč. Ke dni 1. 3. 2024 činila jistina úvěru 304.205,70 Kč, k níž byly připsány úroky z úvěru ve výši 7.286 Kč. Poplatky 4.799 Kč se skládají z nákladů spojených s prodlením ve výši 300 Kč a dvakrát 900 Kč a z poplatků za pojištění čtyřikrát 659 Kč a jedenkrát 63 Kč. Kapitalizovaný úrok z prodlení 7.155,15 Kč byl vypočten z jistiny 304.205,70 Kč za dobu od 22. 1. 2024 do 29. 2. 2024.

2. Ve věci byl dne 4. 9. 2024 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného spočívá v tom, že svého dluhu si je vědom a je ochoten ho uhradit ve splátkách ve výši 3.000 Kč měsíčně do září 2025 a ve výši 10.000 Kč měsíčně od října 2025.

4. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu vyplývá, že dne 24. 1. 2023 žalovaný požádal původního věřitele , právnická osoba, . o poskytnutí úvěru 20.000 Kč. Uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, jeho zdrojem příjmů je podnikání, má čistý měsíční příjem 17.500 Kč, jiné příjmy nemá, nehradí žádné nájemné, výživné, srážky ze mzdy ani náklady na léky, a neplatí žádné splátky mimo původního věřitele. V částí listiny, kde má být popsáno doložení příjmu, je uvedeno, že žalovaný je plátce paušální daně – příjem z podnikání na účtu mimo , právnická osoba, .

5. V listině Posouzení úvěruschopnosti klienta původní věřitel uvedl, že prověřil žalovaného v insolvenčním rejstříku, v interní evidenci a v registru , Anonymizováno, . Žalovaný uvedl v žádosti, že jeho výdaje jsou 0 Kč, a původní věřitel proto stanovil výdaje žalovaného na 10.190 Kč podle údajů sdělených žalovaným a interních informací původního věřitele s využitím statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný měl podle registru , Anonymizováno, dva existující kontrakty s celkovou měsíční splátkou 1.350 Kč, a to revolvingový úvěr u původního věřitele z 9. 5. 2018 s limitem 5.000 Kč a splátkovou kreditní kartu u jiného poskytovatele z 30. 6. 2022 s limitem 22.000 Kč.

6. Původní věřitel měl k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, u , právnická osoba, . za dobu od 25. 1. 2022 do 31. 12. 2022. Z něj soud zjistil, že žalovaný po tuto dobu neměl žádný stabilní příjem. Ke dni 31. 1. 2022 měl zůstatek na účtu , právnická osoba, Kč, ke dni 28. 2. 2022 měl zůstatek 10,79, Kč, ke dni 31. 3. 2022 měl zůstatek 12.368,26 Kč, ke dni 30. 4. 2022 měl zůstatek 10,97 Kč, ke dni 31. 5. 2022 měl zůstatek 0,94 Kč, ke dni 30. 6. 2022 měl zůstatek 17,14 Kč, ke dni 31. 7. 2022 měl zůstatek 1.545,55 Kč, ke dni 31. 8. 2022 měl zůstatek 13.043,17 Kč, ke dni 30. 9. 2022 měl zůstatek 3.329,26 Kč, ke dni 31. 10. 2022 měl zůstatek 6,27 Kč, ke dni 30. 11. 2022 měl zůstatek 33,77 Kč a ke dni 31. 12. 2022 měl zůstatek 7,77 Kč.

7. Dne 30. 1. 2023 uzavřel původní věřitel , právnická osoba, . s žalovaným smlouvu o úvěru, z níž soud zjistil tyto skutečnosti. Původní věřitel se zavázal žalovanému poskytnout úvěr 300.000 Kč na úrok 16,99 % ročně s tím, že peněžní prostředky převede na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkami ve výši 5.835 Kč měsíčně, přičemž úvěr měl být splacen do 20. 11. 2030. Žalovaný měl hradit původnímu věřiteli ještě poplatek za pojištění 659 Kč měsíčně, a celkem tedy jeho měsíční platba činila 6.494 Kč. Původní věřitel byl podle bodu 8.2 smlouvy oprávněn prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě v případě prodlení žalovaného se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce anebo prodlení se splacením více než dvou splátek.

8. V ceníku původního věřitele pro soukromou klientelu jsou obsaženy poplatky za bankovní služby.

9. Čerpání peněžních prostředků soud ověřil nejen z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, , ale také z výpisu z účtu žalovaného, označeného v úvěrové smlouvě, č. , č. účtu, . Na tento účet dne 30. 1. 2023 byla připsána částka 300.000 Kč. Z výpisu z téhož účtu žalovaného soud navíc zjistil, že zůstatek ke dni 31. 12. 2022 na účtu byl 11,04 Kč.

10. Podle tvrzení žalobce splatil žalovaný celkem na úvěr 51.240 Kč. Žalovaný s touto částkou souhlasil.

11. Dopisem z 2. 12. 2023 vyzval původní věřitel žalovaného k úhradě dluhu v tehdejší výši 19.942 Kč do 3. 1. 2024 s tím, že jinak bude požadovat okamžité splacení celého úvěru. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen. Dopisem z 3. 1. 2024 původní věřitel úvěr zesplatnil k témuž datu a vyzval žalovaného k zaplacení celého zbytku dluhu najednou. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně 8. 1. 2024.

12. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 27. 2. 2024 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. V této příloze je seznam postoupených pohledávek, v němž je zahrnuta i pohledávka za žalovaným pod pořadovým číslem , hodnota, . Výše úplaty za pohledávky byla stanovena v dohodě o úplatě z 29. 2. 2024 a původní věřitel potvrdil dne 4. 3. 2024, že dohodnutou úplatu od žalobce v plné výši. Dopisem z 13. 3. 2024 oznámil původní věřitel žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh plnil již žalobci. Podle podacího lístku byl dopis odeslán žalovanému doporučeně 13. 3. 2024.

13. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 29. 4. 2024, který byl podle podacího lístku žalovanému téhož dne odeslán doporučeně.

14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal původního věřitele dne 24. 1. 2023 o poskytnutí úvěru 20.000 Kč. Původní věřitel zjistil o poměrech žalovaného shora uvedené skutečnosti a 30. 1. 2023 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl téhož dne žalovanému na účet dohodnutou částku 300.000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit do 20. 11. 2030 splátkami, včetně poplatku za pojištění v celkové výši 6.494 Kč měsíčně, uhradil však pouze 51.240 Kč. Původní věřitel úvěr zesplatnil k 3. 1. 2024. Původní věřitel uzavřel se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami je zahrnuta i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno výše uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku 50.000 Kč dohodnutým způsobem, tedy bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný však nedostál své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky.

16. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

17. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původní věřitel zjistil, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, zdrojem jeho příjmů je podnikání a tento příjem činí 17.500 Kč čistého měsíčně, přičemž žalovaný již byl zadlužen, měl jeden úvěr přímo u původního věřitele z května 2015, a to revolving s limitem 5.000 Kč, a další úvěr od jiného poskytovatele, a to kreditní splátkovou kartu s limitem 22.000 Kč. Ze shora zmíněného výpisu z účtu žalovaného u , právnická osoba, . je zřejmé, že žalovaný neměl pravidelný příjem, v některých měsících neměl příjem téměř žádný, a většinou měl na svém účtu velmi nízké zůstatky, přičemž poslední tři měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy byly jeho zůstatky na účtu k poslednímu dni příslušného měsíce vždy pouze několik málo korun. Není zřejmé, z kterých konkrétních skutečností původní věřitel dovodil měsíční čistý příjem žalovaného 17.500 Kč, v každém případě však jde o příjem velmi nízký. Výdajovou stránkou žalovaného se původní věřitel vůbec nezabýval, tedy nezjistil u žalovaného žádný druh a výši jeho výdajů. Soud také poukazuje na to, že žalovaný požádal původního věřitele o úvěr 20.000 Kč, a původní věřitel mu poskytl částku mnohonásobně vyšší, 300.000 Kč. Významnou skutečností je také to, že žalovaná úvěrová smlouva byla uzavřena pouze za sedm měsíců po posledním předchozím úvěru žalovaného. Příjmy žalovaného pocházely z podnikání, a takovém případě není dostačující pouze zjistit částky, které byly připsány na účet žalovaného, ale je třeba zohlednit také to, že se nemůže jednat o příjem čistý, když žalovaný jakožto podnikatel je povinen uhradit ještě daň z příjmů. Za situace, kdy žalovaný měl velmi nízký příjem, byl již zadlužen a měl velmi nízké zůstatky na svém účtu, neměl původní věřitel žalovanému už žádné peněžní prostředky půjčovat, a nikoli poskytnout žalovanému mnohonásobně vyšší úvěr, než žalovaný požadoval. Původní věřitel za popsaných okolností nemohl porovnat nedostatečně zjištěné příjmy žalovaného s nezjištěnými a neověřenými výdaji žalovaného a jeho dosavadními závazky, a z těch skutečností, které původní věřitel zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z tvrzeného příjmu žalovaného 17.500 Kč po zaplacení splátky žalovaného úvěru 6.494 Kč zbývalo na měsíc pouze 11.006 Kč, přitom žalovaný byl povinen splácet ještě předchozí úvěry a jeho výdaje nebyly původnímu věřiteli známy. Pokud původní věřitel vypočítal podle různých modelů výši výdajů žalovaného 10.190 Kč, a tuto částku odečetl od příjmu 17.500 Kč, rozdíl činí 7.310 Kč, a po odpočtu splátky žalovaného úvěru 6.494 Kč na měsíc zbývá pouze 816 Kč, a z této částky měl žalovaný uhradit splátky dřívějších úvěrů.

18. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.

19. Jak uvádí Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

20. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách, ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky, poplatky, náklady nebo jiné platby. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 300.000 Kč, tato částka byla na účet žalovaného připsána, a žalovaný původnímu věřiteli vrátil toliko 51.240 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen vydat, tak představuje rozdíl těchto částek, tedy 248.760 Kč.

21. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

22. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je neplatnost smlouvy o úvěru a také to, že žalovaný jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoli na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalovaného.

23. Soud má tudíž za to, že žalovaný se dosud do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku nedostal, a právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku nemohlo původnímu věřiteli, a ani žalobci, vzniknout. Na straně žalovaného soud zjistil, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, již nepodniká, je veden na úřadě práce a chodí na brigády, přičemž takto si vydělá okolo 10.000 Kč měsíčně. Má ústní příslib zaměstnání do jednoho měsíce, měl by do 14 dnů podepsat pracovní smlouvu a měl by dosahovat příjmu 35.000 Kč čistého měsíčně. Žalovaný má dluh u , právnická osoba, okolo 5.000 Kč, o jiných dluzích neví. Je nemajetný, nevlastní nemovité věci ani žádná vozidla, úsporami nedisponuje, rodičům neplatí za bydlení ničeho. Žalovaný navrhl, že do září 2025 by hradil splátky 3.000 Kč měsíčně a od následujícího měsíce splátky 10.000 Kč měsíčně. Pro povolení těchto splátek však nebyly v řízení zjištěny předpoklady, když soud je vázán stavem, který zde je ke dni tohoto rozhodnutí, a za současné situace je žalovaný bez řádného pravidelného příjmu, odkázán pouze na příjem z brigády, a jeho budoucí příjem je nejistý. Za takové situace stanovil soud žalovanému obvyklou lhůtu k plnění 3 dny od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

24. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 248.000 Kč. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně části jistiny, úroků z úvěru a úroků z prodlení.

25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud stanovil míru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu. Úspěch žalobce představuje přiznaná jistina 248.000 Kč. Neúspěch žalobce činí 214.909,71 Kč a je tvořen zamítnutou částkou 67.530,70 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 7.155,15 Kč, úroky a úroky z prodlení, které soud kapitalizoval k dnešnímu dni částkami 65.697,47 Kč, 72.783,17 Kč a 1.743,22 Kč. Úspěch žalobce tak odpovídá 54 % předmětu řízení a jeho neúspěch činí 46 %. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 8 %. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z 29. 4. 2024. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 12.652 Kč, z odměny za právní zastoupení za tři a půl úkonu právní pomoci po 9.580 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb.– advokátního tarifu, ze tří paušálů režijních výloh podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč, z jednoho paušálu režijních výloh ve výši 450 Kč podle téhož ustanovení, ve znění účinném od 1. 1. 2005. Zástupce žalobce cestoval k jednání k soudu dne 28. 7. 2025 osobním automobilem registrační značky , SPZ, typu , Anonymizováno, a za čas promeškaný cestou z , adresa, k soudu a zpět náleží podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu náhrada za promeškaný čas za dvě půlhodiny po 150 Kč, tedy 300 Kč. Celkem bylo ujeto na zpáteční cestě 70 km, průměrná spotřeba vozidla je 7,3 litru benzínu na 100 km, cena benzínu činí 35,80 Kč za litr a sazba za každý ujetý kilometr činí 5,80 Kč. Náhrada cestovného tedy představuje 588,93 Kč. Zástupce žalobce však cestoval ve stejný den k dalšímu jednání u zdejšího soudu, proto požaduje pouze polovinu náhrady za promeškaný čas a polovinu cestovného, což představuje 150 Kč a 294,46 Kč. Poslední složkou nákladů řízení je částka 7.418,14 Kč, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a zastupování u jednání před soudem 28. 7. 2025. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 55.394,60 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 8 %, tedy 4.431,56 Kč.