8 C 151/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 49.687,29 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 36.782,13 Kč- s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 36.782,13 Kč za dobu od 8. 6. 2023 do zaplacení- s úrokem z prodlení ve výši 166,27 Kč,to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 12.905,16 Kč- s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 12.026,60 Kč za dobu od 8. 6. 2023 do zaplacení- s úrokem z prodlení ve výši 194,78 Kč- s úrokem ve výši 11.183,42 Kč- s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 265 Kč.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 2.989 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta v , adresa, .

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 49.687,29 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 48.808,73 Kč za dobu od 8. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 361,05 Kč, s úrokem ve výši 11.183,42 Kč a s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 265 Kč. Tvrdí, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, původním věřitelem , právnická osoba, , dne 14. 7. 2022 elektronickými prostředky smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mu byl poskytnut úvěr 40.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 18 splátek po 3.859,15 Kč měsíčně, přičemž spolu s jistinou úvěru měl uhradit i úrok z úvěru ve výši 29.464,70 Kč. Dne 29. 8. 2022 byla uzavřena vedlejší úvěrová smlouva, v níž byla zvýšena částka úvěru a splátky byly nižší a na delší dobu rozvržené. Následně 14. 11. 2022 byla uzavřena třetí smlouva, která pouze upravovala splátkový kalendář. Na základě druhé smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky 12.500 Kč. Žalovaný celkem zaplatil 15.716,87 Kč a uhradil ještě platbu 1 Kč za poplatek za odložení splatnosti úvěru dne 14. 11. 2022. Žalovaný přestal úvěr splácet a dostal se do prodlení se splátkou splatnou 14. 2. 2023 ve výši 2.964,47 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni 17. 5. 2023. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou. Žalovaná částka 49.687,29 Kč se skládá z jistiny úvěru 48.808,73 Kč a ze smluvní pokuty 878,56 Kč. Tato pokuta byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z jistiny 48.808,73 Kč za dobu od 18. 5. 2023 do 5. 6. 2023. Úrok z prodlení 361,05 Kč v zákonné výši byl kapitalizován za období od 18. 5. 2023 do 5. 6. 2023 z téže jistiny úvěru. Úrok ve výši 11.033,42 Kč odpovídá nesplacenému úroku, když ve smlouvě o úvěru byl úrok vždy specifikován pevnou částkou. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

2. Ve věci byl dne 9. 2. 2024 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Dne 14. 7. 2022 vyhotovil původní věřitel , právnická osoba, , IČ , IČO, , smlouvu o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, , v níž byl původní věřitel označen jako věřitel a žalovaný jako klient. Z této listiny soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr 40.000 Kč na úrok 79,06 % ročně. Žalovaný měl úvěr splatit formou 18 splátek ve výši 3.859,15 Kč měsíčně a celkem měl uhradit 69.464,70 Kč. Na smlouvě nejsou žádné podpisy, tedy ani původního věřitele ani žalovaného. Je zde uveden datum a čas odeslání potvrzovacího kódu 14. 7. 2022 na specifikované telefonní číslo, a datum a čas potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu 14. 7. 2022 v 8 hodin 38 minut 43 vteřin.

5. Dne 29. 8. 2022 vytvořil původní věřitel , právnická osoba, smlouvu o úvěru splatném ve splátkách téhož čísla, smluvní strany jsou stejné, jistina úvěru činí 51.276,18 Kč, počet splátek 36 ve výši 2.964,43 Kč měsíčně, úroková sazba je stanovena na 55,91 % ročně. Ani tato úvěrová smlouva není podepsána původním věřitelem ani žalovaným, jsou zde obdobné údaje o datu a čase odeslání potvrzovacího kódu a potvrzení návrhu smlouvy klientem, s datem 27. 8. 2022.

6. Dne 14. 11. 2022 vytvořil původní věřitel , právnická osoba, další vyhotovení smlouvy o úvěru téhož čísla, jistina úvěru činí 50.098,60 Kč, počet splátek 34 a výše splátek 2.964,43 Kč, úrok je 55,91 % ročně. Podpisy na této smlouvě se žádné nenacházejí.

7. Obchodní podmínky původního věřitele pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách , Anonymizováno, , Anonymizováno, obsahují úpravu práv a povinností vznikajících v souvislosti se sjednáváním úvěrů mezi původním věřitelem a jeho klienty. Žádnou souvislost s žalovaným nelze z této listiny dovodit, v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem vyjádřil s obsahem těchto obchodních podmínek svůj souhlas.

8. Ohledně uzavření shora uvedených 3 úvěrových smluv žalobce tvrdí, že k tomu došlo tak, že žalovaný požádal o půjčku na internetových stránkách původního věřitele, vyplnil registrační údaje a vytvořil svůj klientský profil, poté zadal parametry požadovaného úvěru a provedl verifikační platbu ze svého účtu. Touto platbou je dokončena žádost o úvěr a potvrzena vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru navrhovaného znění. Žalovaný obdržel předsmluvní informace o úvěru a původní věřitel zahájil schvalovací proces, během něhož nahlížel do registrů, a to insolvenčního rejstříku a bankovního a nebankovního registru klientských informací. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného a následně žádost žalovaného o úvěr schválil. Žalovaný při zaslání verifikační platby odsouhlasil obchodní podmínky, souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením , Anonymizováno, a text smlouvy o úvěru. Veškeré dokumenty byly žalovanému zaslány na e-mail uvedený v žádosti o úvěr.

9. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná, a jednak ani nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaný navštívil internetové stránky původního věřitele, že by požádal o úvěr, vyplnil jakékoli registrační údaje a vytvořil svůj klientský profil, ani že by zadal nějaké parametry požadovaného úvěru, a kdy se tak mělo stát. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný obdržel předsmluvní informace o úvěru, obchodní podmínky, a kdy se tak mělo stát. Rovněž nebylo prokázáno, že by původní věřitel zahájil schvalovací proces, že by nahlížel do insolvenčního rejstříku, do bankovního či nebankovního registru klientských informací, ani že by prověřil jakýmkoli způsobem úvěruschopnost žalovaného. Nebylo ani prokázáno, že by původní věřitel zaslal jakékoli dokumenty žalovanému na e-mail, ani kdy se tak mělo stát. Nebylo také prokázáno, že by původní věřitel odeslal žalovanému jakýkoli kód, že by žalovaný jakýmkoli způsobem takový kód použil, ani kdy se tak mělo stát. Bylo prokázáno, že z účtu žalovaného došla na účet původního věřitele platba 0,01 Kč dne 13. 7. 2022. Z této skutečnosti však nelze dovodit, že by žalovaný uzavřel s původním věřitelem jakoukoli smlouvu o úvěru.

10. Čerpání peněžních prostředků vzal soud za prokázáno z výpisu z účtu původního věřitele a z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, , přičemž , právnická osoba, . potvrdila, že majitelem tohoto posledně uvedeného účtu je žalovaný. Z účtu původního věřitele byla na účet žalovaného dne 14. 7. 2022 připsána částka 40.000 Kč a dne 29. 8. 2022 částka 12.500 Kč.

11. Z výpisu z účtu žalovaného za dobu od 1. 5. 2022 do 31. 8. 2022 zjistil soud tyto skutečnosti. Žalovaný ve značném rozsahu sázel, většina transakcí za toto období se týká právě peněžních prostředků zasílaných na účty například , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a další. Žalovaný měl velmi nízké zůstatky na svém účtu. Ke dni 1. 5. 2022 měl zůstatek 498,33 Kč, ke dni 31. 5. 2022 měl zůstatek 724 Kč, ke dni 30. 6. 2022 měl zůstatek 1.750 Kč, ke dni 31. 7. 2022 měl zůstatek 1.648 Kč, přitom v tomtéž měsíci, dne 14. 7. 2022, obdržel od původního věřitele 40.000 Kč. Příjmy žalovaného pocházely z vkladů hotovosti přes bankomat. V květnu 2022 na účet takto byly připsány částky 12.000 Kč, 5.000 Kč, v červnu 2022 částky 1.000 Kč, , právnická osoba, Kč, 500 Kč, 1.000 Kč, 8.000 Kč, 10.000 Kč, dále ještě částky 10.000 Kč a 8.000 Kč z účtů , právnická osoba, a , jméno FO, . V tomtéž měsíci žalovaný čerpal úvěr od , právnická osoba, ve výši 10.000 Kč. V červenci 2022 žalovaný měl připsané částky z vkladů hotovosti , právnická osoba, Kč, 1.000 Kč, 1.000 Kč, 16.000 Kč, , právnická osoba, Kč, 4.000 Kč, 10.000 Kč, , právnická osoba, Kč, 5.000 Kč, 1.000 Kč, 2x 1.000 Kč a 1.500 Kč. Žalovaný platil nějaké splátky úvěru 3.351 Kč a 1.500 Kč. V srpnu 2022 žalovaný obdržel , právnická osoba, Kč jakožto půjčku od , právnická osoba, ., 4.000 Kč z platební , Anonymizováno, , 1.000 Kč jakožto půjčku od , právnická osoba, , částku 30.000 Kč od , právnická osoba, jakožto půjčku, a , právnická osoba, Kč od , právnická osoba, . jakožto půjčku, to vše do 22. 8. 2022, tedy ještě před tím, než žalovaný obdržel od původního věřitele částku 12.500 Kč dne 29. 8. 2022. Žalovaný ve stejném měsíci platil splátky nějakých úvěrů 1.655 Kč, 378 Kč, 3.351 Kč a 1.500 Kč.

12. Podle tvrzení žalobce zaplatil žalovaný pouze 5 splátek, a to první splátku ve výši 3.859,15 Kč a další 4 splátky ve výši 2.964,43 Kč, celkem tak zaplatil 15.716,87 Kč. Žalovaný ještě uhradil částku 1 Kč za poplatek za odložení splatnosti úvěru. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že zaplatil částku vyšší, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal.

13. Dopisem z 17. 3. 2023 upomenul původní věřitel žalovaného o úhradu dlužných splátek. Dalším dopisem z 16. 4. 2023 původní věřitel urgoval žalovaného o vyrovnání dlužných splátek. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny.

14. Dopisem z 17. 5. 2023 oznámil žalobce žalovanému, že úvěr zesplatňuje, a vyzval žalovaného, aby ihned původnímu věřiteli uhradil jistinu úvěru 48.808,73 Kč, úrok z úvěru, smluvní pokutu a poplatky za upomínku. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 17. 5. 2023.

15. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 28. 11. 2022 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž byla uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek dne 5. 6. 2023. Společné prohlášení postupitele a postupníka z 21. 6. 2023 o uzavření této dílčí postupní smlouvy obsahuje i seznam postoupených pohledávek, v němž pod pořadovým číslem , hodnota, je i pohledávka za žalovaným. Podle potvrzení , právnická osoba, ., o provedení transakce byla dne 7. 6. 2023 uhrazena původnímu věřiteli platba za postoupené pohledávky. Dopisem z 12. 6. 2023 oznámil původní věřitel žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Dopisem z téhož data oznámil postoupení pohledávky žalovanému rovněž žalobce, a vyzval žalovaného k úhradě dluhu do 26. 6. 2023. Podle poštovního podacího archu byl dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 14. 6. 2023.

16. Žalobce dopisem svého právního zástupce z 17. 7. 2023 informoval žalovaného o předání pohledávky advokátní kanceláři, a následně dopisem z 2. 10. 2023 vyzval žalovaného k úhradě dluhu prostřednictvím svého právního zástupce, přičemž tento dopis byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně dne 4. 10. 2023.

17. V listině výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky je uvedeno, že žalovanému byl odeslán obyčejný dopis 17. 7. 2023 a že terénní pracovník žalobce uskutečnil cestu na kontaktní adresu žalovaného dne 4. 10. 2023. Jedná se o výpis z interního systému žalobce. Z této listiny však nelze vzít za prokázáno, že skutečně tyto úkony mimosoudního vymáhání byly provedeny, tedy že žalobce odeslal žalovanému nějaký dopis ze 17. 7. 2023 a že jeho terénní pracovník vykonal cestu na kontaktní adresu žalovaného.

18. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Původní věřitel vytvořil 3 listiny obsahující ujednání smlouvy o úvěru, a to ve dnech 14. 7., 29. 8. a 14. 11. 2022. Nebylo prokázáno, že by tyto smlouvy byly mezi žalovaným a původním věřitelem kdy uzavřeny. Nebylo prokázáno, že by žalovaný obdržel obchodní podmínky původního věřitele a jakýmkoli způsobem vyjádřil s obsahem této listiny svůj souhlas. Bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému na účet žalovaného 2 částky, a to 40.000 Kč dne 14. 7. 2022 a 12.500 Kč dne 29. 8. 2022, tyto částky byly na účet žalovaného řádně připsány. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli celkem 15.717,87 Kč. Původní věřitel zesplatnil úvěr a vyzval žalovaného dopisem odeslaným 17. 5. 2023 doporučeně k úhradě dluhu. Na základě předchozí postupní smlouvy uzavřel původní věřitel s žalobcem dílčí postupní smlouvu dne 5. 6. 2023, mezi postoupenými pohledávkami se nachází i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky oznámil žalovanému původní věřitel i žalobce shora uvedenými dopisy. Nebylo prokázáno, že žalobce odeslal žalovanému výzvu k úhradě z 17. 7. 2023, ani že terénní pracovník žalobce vykonal cestu na kontaktní adresu žalovaného. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě zástupce žalobce, odeslané žalovanému doporučeně 4. 10. 2023.

19. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru shora uvedeného obsahu, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti tudíž nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky 52.500 Kč, ani že by se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v určité lhůtě a zaplatit úroky či poplatky. Nebylo prokázáno ani to, že by se původní věřitel s žalovaným dohodli na poskytnutí peněžních prostředků určitou formou, ani na dalších okolnostech, například na datu splatnosti či poplatcích a úrocích. K uzavření smlouvy o úvěru nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však v řízení nebyla prokázána. Předložená úvěrová smlouva s dodatky neobsahuje podpis žalovaného ani původního věřitele, a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této smlouvě přistoupil. Pro uzavření smlouvy o úvěru jakožto smlouvy spotřebitelské může být ve smyslu § 1820 a následujících občanského zákoníku použito prostředků komunikace na dálku, což znamená, že při jednání smluvních stran používá podnikatel výhradně alespoň , právnická osoba, prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

20. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému proto nemohla vzniknout povinnost vrátit poskytnutou částku ve lhůtě a splátkách podle tvrzení žalobce, ani platit původnímu věřiteli jakékoli poplatky, smluvní pokuty či úroky. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce tvrdí, že původní věřitel nahlížel do insolvenčního rejstříku, do bankovního a nebankovního registru klientských informací a prováděl blíže nespecifikované kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V řízení však nebylo prokázáno, že by původní věřitel do jakýchkoli registrů nahlížel a jaké skutečnosti z těchto registrů o poměrech žalovaného zjistil. Nebylo ani prokázáno, že by původní věřitel činil jakékoli úkony při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, ani jaké konkrétní skutečnosti z toho zjistil. Na výzvu soudu, učiněnou usnesením z , datum, č. j. , spisová značka, , které bylo doručeno zástupci žalobce dne 26. 6. 2024, žalobce ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného sdělil, že veškeré informace ohledně toho již přiložil k žalobě. Soud v této souvislosti poznamenává, že ze shora zmíněného výpisu z účtu žalovaného zjistil, že žalovaný před tím, než obdržel od původního věřitele částky 40.000 a 12.500 Kč, sázel ve značně velkém rozsahu, jeho příjmy a zejména zdroje těchto příjmů nelze z výpisů z účtu zjistit, jedná se o nepravidelné částky jakožto vklady hotovosti přes bankomat. Žalovaný měl na svém účtu velmi nízké zůstatky, jak je shora uvedeno, hradil splátky blíže nezjištěných úvěrů a obdržel již úvěry od jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jak je shora popsáno, v celkové výši 49.000 Kč. Žalovaný byl tudíž značně zadlužen. Původní věřitel tak nemohl provést porovnání nezjištěných a neověřených příjmů žalovaného s nezjištěnými a neověřenými výdaji žalovaného a jeho dosavadními závazky, a proto nemohl dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného žalovaný úvěr splatit. Za těchto okolností má soud za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy s dvěma dodatky, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

22. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy s dvěma dodatky, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému bezhotovostně na účet celkem 52.500 Kč. Žalovaný tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a na jeho straně tedy došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak představuje částku 36.782,13 Kč, která odpovídá rozdílu mezi poskytnutou částkou 52.500 Kč a částkou 15.717,87 Kč, kterou žalovaný zaplatil.

23. Původní věřitel postoupil na základě postupní smlouvy na žalobce svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, a žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

24. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z 17. 5. 2023, odeslaný téhož dne žalovanému doporučeně. Původní věřitel v něm požaduje úhradu dluhu od žalovaného ihned. Soud vycházel z toho, že dopis se dostal do dispozice žalovaného 22. 5. 2023, žalovaný měl plnit bez zbytečného odkladu, tedy do 25. 5. 2023. Dnem následujícím 26. 5. 2023 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne mu vznikla povinnost podle § 1970 občanského zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb. a činila 15 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

25. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 36.782,13 Kč s úrokem z prodlení, který byl kapitalizován za dobu od 26. 5. do 5. 6. 2023 částkou 166,27 Kč, a od 8. 6. 2023 byl přiznán až do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně zbývající části jistiny 12.026,60 Kč a smluvní pokuty 878,56 Kč, dále zbývající části úroku z prodlení, ohledně celého požadovaného kapitalizovaného úroku z úvěru a nákladů na uplatnění 265 Kč.

26. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 62 % a neúspěch ohledně 38 %. Úroky z prodlení přiznané či zamítnuté na dobu do zaplacení soud kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Úspěch žalobce tak představuje přiznanou jistinu a úrok z prodlení kapitalizovaný částkami 6.424,24 Kč a 166,27 Kč, celkem tedy úspěch žalobce odpovídá částce 43.372,67 Kč. Neúspěch žalobce zahrnuje zamítnutou jistinu, úroky z prodlení kapitalizované částkami 2.253,98 Kč a 194,78 Kč, dále úrok z úvěru 11.183,42 Kč a náklady na uplatnění 265 Kč. Celkem neúspěch žalovaného představuje částku 26.802,34 Kč. Žalobci tedy náleží náhrada nákladů v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 24 %. Soud rovněž vzal v úvahu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to shora uvedený dopis z 2. 10. 2023. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1.988 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 3.100 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále z 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.816,50 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 12.454,50 Kč, z čehož žalobci náleží 24 %, tedy 2.989 Kč.