8 C 152/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa , obec a číslo , zastoupený titul . jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného , obec , okres okres o zaplacení částky 23 633,59 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 14 481,70 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 13 601 Kč za dobu od 8. 7. 2020 do zaplacení.

II. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 9 151,89 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 4 665 Kč za dobu od 8. 7. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 23 633,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 266 Kč za dobu od 8. 7. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že dne 3. 2. 2017 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž téhož dne byla žalovanému poskytnuta zápůjčka 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci zaplatit navíc úrok ve výši 56 464 Kč a administrativní poplatek 19 800 Kč, celkem částku 126 264 Kč ve 35 měsíčních splátkách ve výši 3 508 Kč a v poslední 36. splátce 3 484 Kč. Žalobce před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, informacemi od žalovaného, výpisem z jeho účtu, daňovým přiznáním, nahlédnutím do databáze neplatných dokladů. Žalovaný zaplatil celkem 31 splátek, tedy 108 748 Kč, z čehož žalobce započetl na jistinu částku 37 149 Kč, částku 54 549 Kč na úroky a částku 17 050 Kč na administrativní poplatek. S ohledem na prodlení žalovaného žalobce zápůjčku zesplatnil ke dni 26. 4. 2020, neboť žalovaný své prodlení nenapravil ani do 30 dnů od písemné výzvy žalobce k nápravě. Žalovaná částka 23 633,59 Kč se skládá z jistiny 12 851 Kč, z dlužného nesplaceného úroku 1 915 Kč, z poplatků 2 750 Kč, z úroku z prodlení 880,70 Kč, ze smluvní pokuty 4 486,89 Kč a z nákladů na poslední písemnou upomínku před zesplatněním ve výši 750 Kč.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k žádnému nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to ohledně požadovaného úroku z úvěru 1 915 Kč, administrativního poplatku 2 750 Kč, smluvní pokuty 4 486,89 Kč a úroku z prodlení z úroku 1 915 Kč a z administrativního poplatku 2 750 Kč. Soud proto postupoval podle § 96 odst 1 a 2 občanského soudního řádu a řízení v této části zastavil výrokem II tohoto rozhodnutí.

4. Listina Standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje údaje o věřiteli, tedy žalobci, o zprostředkovateli, základní parametry spotřebitelského úvěru včetně výše 50 000 Kč, rozbor nákladů úvěru, náklady v případě opožděných plateb a právo na odstoupení od smlouvy. Listina je datována 3. 2. 2017, není žalovaným podepsána.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky dne 3. 2. 2017, žalovaný je označen jménem, rodným číslem a adresou pobytu. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru, sazebník a splátkový kalendář. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky 50 000 Kč na úrok 58 % ročně. Žalovaný byl povinen platit měsíční administrativní poplatek 550 Kč, který měl být zahrnut ve sjednané splátce. Celkové náklady spotřebitelského úvěru, tedy úrok a administrativní poplatek, činí celkem 76 264 Kč, a celkový dluh žalovaného tak představuje 126 264 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit formou 36 splátek počínaje dnem 21. 3. 2017 a konče dnem 21. 2. 2020 35 splátek bylo ve výši 3 508 Kč měsíčně a poslední 36. splátka ve výši 3 484 Kč. Každá splátka se skládala z jistiny, úroku a měsíčního administrativního poplatku. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky na účet č. [bankovní účet] anebo v hotovosti při podpisu smlouvy, a v takovém případě žalovaný potvrdil, že mu celá jistina byla poskytnuta. Žalovaný prohlásil, že byl ze strany žalobce seznámen se sazebníkem, úrokovou sazbou, celkovými náklady na úvěr. Pro případ prodlení v odstavci 9 byla dohodnuta smluvní pokuta podle sazebníku a v odstavci 10 náhrada účelně vynaložených nákladů, jejichž výše byla také uvedena v sazebníku. Pro případ, že žalovaný nesplní povinnost zaplatit splátku ani v dodatečné lhůtě 30 dnů, je žalobce podle odstavce 11 smlouvy oprávněn celou zbývající dosud neuhrazenou jistinu zesplatnit, a pokud žalovaný nezaplatí veškeré nároky ze smlouvy, je žalobce oprávněn požadovat další smluvní pokutu podle sazebníku. Úrok z prodlení byl dohodnut v zákonné výši v článku 14.

6. Obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru vydané žalobcem obsahují podrobnější úpravu práv a povinností žalobce a jeho klientů v případě obdobných smluv. Je v nich zahrnuta definice používaných pojmů, mimo jiné také administrativního poplatku, zásady posouzení úvěruschopnosti klientů, přičemž administrativní poplatek je blíže rozveden v článku 10, a obsahuje náklady spojené s poskytnutím úvěru. V článku 11 jsou zásady splácení a započtení plateb. Článek 13 zahrnuje důsledky prodlení klientů se splácením spotřebitelského úvěru, mezi něž náleží právo žalobce na úrok z prodlení z celé splátky, tedy jak z jistiny, tak z administrativního poplatku i z úroku, dále na účelně vynaložené náklady a na smluvní pokuty podle článku [číslo], [číslo] a [číslo]. Účelně vynaložené náklady představují náklady na odeslání upomínek, na elektronickou komunikaci, a jejich výše je stanovena v sazebníku. Možnost zesplatnění je stanovena pro případ nezaplacení splátky v termínu ani v další lhůtě 30 dnů, žalobce je povinen upomenout klienta písemnou upomínkou s poučením o zesplatnění. Pokud klient neuhradí žalobci veškeré nároky ze smlouvy po zesplatnění, má žalobce právo na smluvní pokutu podle sazebníku. Veškeré smluvní pokuty byly limitovány v článku 16 na výši 50 % jistiny.

7. Čerpání peněžních prostředků vzal soud za prokázáno z výpisu z účtu žalobce, podle něhož dne 3. 2. 2017 poukázal částku 50 000 Kč na účet shora uvedený ve smlouvě.

8. Sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut byl vytvořen 3. 2. 2017 a je podepsán jak žalobcem, tak žalovaným. Je v něm určena výše administrativního poplatku 550 Kč měsíčně, výše úroku 58 % ročně, různé druhy smluvních pokut a druhy náhrad účelně vynaložených nákladů v případě prodlení klienta, mimo jiné v bodě II.

2. B za komunikaci s klientem k možnostem umoření sankcí vzniklých v důsledku prodlení poplatek 750 Kč.

9. Splátkový kalendář podepsaný oběma účastníky 3. 2. 2017 obsahuje výčet všech 36 splátek dohodnutých ve smlouvě, první byla splatná 21. 3. 2017 a poslední 21. 2. 2020. U každé splátky je uvedeno, jaká část z ní připadá na úmor jistiny, úroku a administrativního poplatku. Tento poplatek tvoří pokaždé stejnou část splátky, a to 550 Kč měsíčně.

10. Podle výpisu splátkového kalendáře a přehledu úhrad splátek, vyčíslení smluvních pokut a úroku zaplatil žalovaný celkem 31 splátek po 3 508 Kč měsíčně, celkem 108 748 Kč, poslední splátku zaplatil 25. 10. 2019. Žalovaný neuhradil posledních 5 splátek č. 32 až 36. Podle vyčíslení pohledávky si žalobce z plateb žalovaného započítal na jistinu 37 149 Kč, a vyčíslil dluh na jistině 12 851 Kč jako rozdíl částky 50 000 Kč a částky započtené na jistinu. Na úroky si žalobce započetl z plateb žalovaného 54 549 Kč, tuto částku odečetl od částky 56 464 Kč, kterou podle smlouvy žalovaný měl zaplatit celkem na úroky, a rozdíl 1 915 Kč je jakožto dluh na úrocích součástí žalované částky. Na administrativní poplatek si žalobce z plateb žalovaného započítal 17 050 Kč, a podle žalobce zbývá žalovanému doplatit ještě 2 750 Kč, tedy 5x poplatek 550 Kč. Žalobce dále vyčíslil zákonný úrok z prodlení na částku 880,70 Kč, z toho 569,80 Kč je za dobu do zesplatnění, a 310,90 Kč za dobu od zesplatnění do data vyčíslení pohledávky. Za smluvní pokutu si žalobce vyúčtoval 4 486,89 Kč, z toho 3 190 Kč za dobu do zesplatnění a 1 296,89 Kč za dobu od zesplatnění do data vyčíslení pohledávky. Poslední vyúčtovanou položkou je částka 750 Kč představující podle žalobce účelně vynaložené náklady za poslední písemnou upomínku před zesplatněním.

11. Dopisem z 12. 3. 2020 upozornil žalobce žalovaného, že nemá uhrazeny dlužné splátky, vyčíslil si smluvní pokutu a vyzval žalovaného k úhradě dluhu v tehdejší výši 20 571 Kč do 26. 4. 2020 s tím, že jinak bude celý zbytek dluhu zesplatněn k témuž datu. Podle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán 12. 3. 2020 doporučeně.

12. Dopisem z 26. 4. 2020 oznámil žalobce žalovanému, že zesplatnil dluh z výše citované smlouvy, a požadoval částku 21 226,96 Kč. Podle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 28. 4. 2020.

13. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného předžalobní upomínkou z 25. 5. 2020, která byla podle podacího lístku téhož dne žalovanému odeslána doporučeně.

14. Podle databáze ARAD – systému časových řad České národní banky činila průměrná úroková sazba úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let u úvěrů poskytovaných bankami v České republice 9,55 % ročně.

15. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Žalobce měl k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného. Nahlédl do evidence neplatných dokladů Ministerstva vnitra, v níž nebyl občanský průkaz žalovaného nalezen. V evidenci exekucí CEE neměl žalovaný vedenou žádnou exekuci. Žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku. Podle přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalovaného vykázal za rok 2014 žalovaný rozdíl mezi příjmy a výdaji 646 825 Kč, což odpovídá částce 53 902 Kč na měsíc. Podle daňového přiznání za následující rok 2015 vykázal žalovaný rozdíl mezi příjmy a výdaji 691 363 Kč, z toho na měsíc připadá 57 613 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného výše uvedeného čísla za celý měsíc prosinec 2016 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 2 931,54 Kč a konečný zůstatek 2 584,69 Kč, na účet bylo připsáno celkem 110 226,02 Kč a z účtu bylo odepsáno celkem 110 572,87 Kč. Jedná se o podnikatelský účet žalovaného. Žalovaný je podle údajů živnostenského rejstříku držitelem živnostenského oprávnění od roku 1997 pro zednictví a od roku 1999 pro velkoobchod a maloobchod, přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti a další obory, obojí na dobu neurčitou.

16. Ve formuláři příjmů a výdajů k žádosti o úvěr ze dne 2. 2. 2017 žalovaný uvedl, že má průměrný příjem jako osoba samostatně výdělečně činná za poslední 3 měsíce 57 613 Kč, že bydlí v nájmu, že v domácnosti jsou 4 výdělečně činní členové, výdaje za bydlení má 7 000 Kč za nájemné, 2 000 Kč za energie a 500 Kč za inkaso, a další pravidelné výdaje má 9 656 Kč za spotřebitelské úvěry.

17. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 3. 2. 2017 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 50 000 Kč, téhož dne poukázal žalobce tuto částku žalovanému na jeho účet. Úrok z úvěru byl sjednán na 58 % ročně, žalovaný měl celkem žalobci splatit 126 264 Kč, z toho 19 800 Kč představoval administrativní poplatek 550 Kč měsíčně, a 56 464 Kč představovaly úroky. Žalovaný měl uhradit celkem 36 splátek ve výši 3 508 Kč, pouze poslední splátka byla nižší, a to 3 484 Kč. V únoru 2017 činila úroková sazba u obdobných spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v České republice 9,55 % ročně. Žalovaný uhradil 31 splátek, celkem 108 748 Kč, žalobce si z toho započetl na jistinu 37 149 Kč, na úroky 54 549 Kč a na administrativní poplatek 17 050 Kč. Vzhledem k tomu, že další splátky žalovaný nehradil, nereagoval ani na upozornění žalobce na zesplatnění spotřebitelského úvěru, žalobce úvěr zesplatnil ke dni 26. 4. 2020, což žalovanému oznámil doporučeným dopisem. Žalobce si vyčíslil dluh žalovaného na žalovanou částku, po částečném zpětvzetí žaloby požaduje pouze jistinu 12 851 Kč, úrok z prodlení 880,70 Kč a náklady na upomínání 750 Kč, celkem 14 481,70 Kč, a zákonný úrok z prodlení z jistiny a z nákladů na vymáhání.

18. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Výše citovanou smlouvou mezi účastníky uzavřenou posoudil soud podle § 2395 občanského zákoníku jako smlouvu o úvěru, když touto smlouvou se žalobce jakožto úvěrující či věřitel zavázal, že úvěrovanému, tedy žalovanému jakožto dlužníkovi, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit a zaplatit úroky a další plnění. Žalobce si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v dohodnuté výši 50 000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný tedy dohodnutou částku vyčerpal, a svoji povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit žalobci úroky splnil tím, že uhradil celkem 108 748 Kč.

19. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná smlouva je smlouvou spotřebitelskou, žalovaný sice podniká na základě živnostenských oprávnění, avšak smlouvu uzavřel nikoli jako podnikatel, nýbrž jako fyzická osoba nepodnikatel, tedy spotřebitel. Žalobce podle § 86 citovaného zákona byl povinen před uzavřením žalované smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného shora popsaným způsobem, příjmy žalovaného zjistil z daňových přiznání za roky 2014 a 2015, průměrný měsíční příjem žalovaného převyšoval 50 000 Kč, a i když se nejedná o čistý příjem, tedy se zohledněním a odpočtem například daňových povinností, přesto příjem žalovaného byl dostatečný k tomu, aby byl schopen úvěr splatit. I když žalovaný uvedl měsíční výdaje 9 500 Kč a výdaje na splátky 9 656 Kč, celkové výdaje 19 156 Kč nedosáhly takové výše, aby žalovanému zbývala na měsíc pouze nízká částka nepostačující k úhradě splátky, samozřejmě se zohledněním ještě dalších výdajů a finanční rezervy na nutné a nenadálé události.

20. Soud posoudil žalovanou smlouvu, zejména náklady úvěru, ještě z následujícího hlediska. Ve smyslu § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu, a podle § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Následkem nesplnění těchto zásad při právním jednání je neplatnost právního jednání, přičemž podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Pokud se právní jednání příčí dobrým mravům zjevně, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, jde podle § 588 o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu, tedy i za situace, kdy to žádná ze smluvních stran nenamítne. Soud také přihlížel k tomu, že žalovaná smlouva byla smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 občanského zákoníku, žalobce tudíž měl nad žalovaným odbornou převahu, a z toho vyplývá ve zvýšené míře jeho povinnost jednat s žalovaným poctivě a podle výše citovaného ustanovení, a další povinnosti stanovené v § 1811 občanského zákoníku. Odbornou převahu žalobce jakožto podnikatele poskytujícího své služby spotřebitelům zákon také vyvažuje ustanovením § 1813 občanského zákoníku, podle něhož jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. V takovém případě se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jich spotřebitel dovolá, jak je uvedeno v § 1815 občanského zákoníku.

21. Soud považuje ujednání o povinnosti platit administrativní poplatek 550 Kč měsíčně a úrok 58 % ročně za natolik nepřiměřené, že se příčí dobrým mravům, a to zcela zjevně. Obě tyto složky byl povinen žalovaný zaplatit podle smlouvy, tedy za situace, že bude řádně hradit splátky a nebude porušovat smluvní povinnosti. Nejedná se tudíž o žádné sankce, které by žalovaný mohl svým jednáním vyvolat. Za 36 měsíců měl žalovaný na poplatcích zaplatit 19 800 Kč, což odpovídá 39,6 % z jistiny 50 000 Kč. Za totéž období měl žalovaný zaplatit úrok 56 464 Kč, což je 112,9 % jistiny 50 000 Kč, celkové náklady úvěru tedy činily 76 264 Kč, což odpovídá 152,5 % jistiny. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit podle smlouvy, 126 264 Kč, představovala 252,5 % jistiny 50 000 Kč, tedy více než pětinásobek poskytnutého úvěru, žalovaný tudíž měl vrátit jistinu 50 000 Kč a zaplatit ještě více než čtyřnásobek této částky. Za této situace se nabízí otázka, jaký význam pro spotřebitele vůbec má poskytnutí takového úvěru. Rozvržení práv a povinností žalobce a žalovaného ve smlouvě soud považuje za zcela nevyvážené ve prospěch žalobce a v neprospěch žalovaného.

22. Ohledně úroku 58 % ročně soud ještě poukazuje na to, že tento představuje 6násobek průměrné úrokové sazby 9,55 %, poskytované bankami v únoru 2017 podle databáze České národní banky pro obdobné typy úvěru. Taková sazba se zcela jednoznačně zjevně příčí dobrým mravům a ujednání o takovéto výši úroku je absolutně neplatné. Má se tedy za to, že výše úroků nebyla ujednána, a na takovou situaci pamatuje ustanovení § 1802 občanského zákoníku tak, že dlužník je povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, což pro tento případ znamená 9,55 % ročně. Přepočtem soud stanovil, že při výši úvěru 50 000 Kč, délce splácení 36 měsíců a úrokové sazbě 9,55 % ročně, by činila výše měsíční splátky 1 603 Kč a celkem by žalovaný byl povinen zaplatit 57 708 Kč, tedy jistinu 50 000 Kč a úrok 7 708 Kč. Do výpočtu nebyl zahrnut administrativní poplatek 550 Kč měsíčně.

23. Jak bylo výše uvedeno, žalovaný splatil většinu splátek, celkem 31, a uhradil 108 748 Kč, tedy částku daleko převyšující částku 57 708 Kč, kterou by byl povinen zaplatit žalobci v případě obvyklé úrokové sazby a bez sjednaného administrativního poplatku 550 Kč měsíčně. Soud si je vědom toho, že žalovaný byl v řízení pasivní, a tudíž nezpochybnil způsob, jakým si započítal žalobce platby žalovaného. Přesto soud s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je toho názoru, že žalovaný zaplatil téměř dvojnásobek toho, co by byl obvykle povinen, a požadovat po žalovaném další plnění by se příčilo dobrým mravům. Soud dodává, že se nejedná o situaci, kdy by žalovaný zaplatil pouze malý počet splátek, a většinu dluhu neměl uhrazenou, v takovém případě by samozřejmě bylo podstatné, jakým způsobem si platby započetl žalobce, a z toho by se po příslušném přepočtu stanovila výše dluhu.

24. Je třeba ještě připomenout, že soud nepoužil postup podle § 577 občanského zákoníku, který upravuje obecně právo moderace soudu, tedy možnost změny nezákonně určeného množstevního nebo jiného rozsahu. Soud má za to, že ustanovení § 1802 občanského zákoníku je k ustanovení § 577 ustanovením speciálním.

25. Soud závěrem shrnuje, že administrativní poplatek i úrok z úvěru 58 % ročně považuje za absolutně neplatná ujednání, žalovaný uhradil žalobci téměř dvojnásobek toho, co by byl povinen uhradit podle výše uvedeného přepočtu. Za takové situace má soud za to, že nárok žalobce z žalované smlouvy byl nadmíru uspokojen, a nepřiznal žalobci již ničeho, i když žalovaný nezpochybnil způsob, jakým žalobce započítal platby žalovaného. Soud tudíž nepřiznal již žalobci jím vypočítanou jistinu 12 851 Kč ani poplatek za upomínku 750 Kč ani kapitalizovaný úrok z prodlení 880,70 Kč ani úrok z prodlení ze součtu jistiny a poplatku 750 Kč. Soud má za to, že žalovaný ke dni zesplatnění 26. 4. 2020 již v prodlení nebyl, nebylo mu proto třeba zasílat upomínky, když poslední platbu provedl 25. 10. 2019 a svými platbami nárok žalobce ve výši, která je v souladu se zákonem, uspokojil dvojnásobně.

26. Žalovaný měl ve sporu úspěch, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.