8 C 153/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba sídlem adresa , anonymizována dvě slova , příjmení příjmení číslo zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení , Ph.D. se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného , okres okres o zaplacení 1.000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1.000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od 3. 2. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobci domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 1.000 Kč za dobu od 19. 5. 2014 do 2. 2. 2018.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 1.981 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátky v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 1.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 19. 5. 2014 do zaplacení. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřela dne 18. 4. 2014 s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalovanému poskytla zápůjčku 1.000 Kč v hotovosti téhož dne při uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Zápůjčka byla splatná 18. 5. 2014, žalovaný však ničeho nevrátil. Právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 27. 12. 2017.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 18. 4. 2014 byla vyhotovena listina s názvem Smlouva o zápůjčce a příkaz k úhradě podle ust. § 2390 a následujících občanského zákoníku Smluvní strany jsou označeny tak, že zapůjčitel je společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec] a klientem je žalovaný. Zapůjčitel se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky, tedy zápůjčku ve výši 1.000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zápůjčka je tvořena částkou 1.000 Kč a poplatkem 330 Kč. Datum splatnosti je stanoveno na 18. 5. 2014. Žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy, že mu byla předána částka 1.000 Kč, potvrdil rovněž svůj souhlas s obchodními podmínkami [právnická osoba] a také to, že mu byly předány v listinné podobě. Smlouva je podepsána žalovaným, v místě vyhrazeném pro podpis zapůjčitele však se žádný podpis nenachází. Žádné obchodní podmínky [právnická osoba] nebyly předloženy. Standardní podmínky úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v České republice společnosti [právnická osoba], se sídlem na [anonymizováno] a standardní evropská informace o spotřebitelském úvěru věřitele [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno] se na projednávanou věc nevztahují. Listina loan application info obsahuje řadu údajů a kódů, soud z ní nevzal za prokázáno ničeho, listina není podepsána, autorizována, datována, ohledně tvrzené smlouvy o zápůjčce z této listiny nelze ničeho vysledovat. Listinu faktura [číslo] vystavila společnost [právnická osoba] na částku 1 330 Kč se splatností 18. 5. 2014, listina obsahuje údaje pro žalovaného včetně bankovního spojení k úhradě zápůjčky.

4. Z žádné shora uvedené listiny nelze dovodit, že by společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu o zápůjčce. Z žádného důkazu nevyplývá, jakým konkrétním způsobem, kterého dne, případně zda vůbec, tato společnost vyjádřila svůj souhlas s obsahem výše uvedené smlouvy o zápůjčce. Soud vyzval žalobce k předložení originálu této smlouvy, žalobce předložil další vyhotovení téže smlouvy, avšak opět bez podpisu společnosti [právnická osoba] Žalobce se k jednání nedostavil, a nemohl být tudíž u jednání znovu vyzván k předložení řečené smlouvy s podpisem věřitele [právnická osoba], případně k doplnění skutečností a označení důkazů k jejich prokázání ohledně toho, že zmíněná společnost smlouvu skutečně s žalobcem uzavřela a že vyjádřila svůj souhlas být touto smlouvou vázána, a jakým způsobem se tak stalo. Soud tedy má za to, že žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] s žalovaným tvrzenou smlouvu o zápůjčce uzavřel.

5. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne 27. 12. 2017 uzavřela společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec] jakožto postupitel s žalobcem jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázala postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu pohledávek. Dopisem z 18. 1. 2018 oznámila žalovanému společnost [právnická osoba] postoupení pohledávky na žalobce, a vyzvala ho, aby svůj dluh plnil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle poštovního podacího archu byl dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 26. 1. 2018. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem své právní zástupkyně z 13. 12. 2019, který podle poštovního podacího archu byl žalovanému odeslán doporučeně dne 20. 12. 2019. Žalovaný žalobci dosud na žalovanou částku neuhradil ničeho.

6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Uzavření jakékoliv smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1. a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující smlouvu o zápůjčce neobsahuje podpis věřitele, tedy zapůjčitele [právnická osoba], a nebylo zjištěno, že by původní věřitel jakýmkoliv způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Smlouva o zápůjčce je upravena v ust. § 2390 občanského zákoníku, podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Jedná se o reálnou smlouvu, a k jejímu uzavření je třeba příslušných projevů vůle smluvních stran, tedy shody projevu vůle smluvních stran, ale je nutné také přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. K uzavření smlouvy o zápůjčce tedy nestačí dohoda stran o jejím obsahu, ale musí dojít i k faktickému přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli, a teprve přenecháním předmětu zápůjčky je smlouva uzavřena. V daném případě sice bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od původního věřitele částku 1.000 Kč, což potvrdil svým podpisem na smlouvě o zápůjčce, avšak nebylo prokázáno, že by původní věřitel a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy, a nebyl tudíž prokázán konsenzus těchto dvou smluvních stran.

7. Za této situace soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Není tudíž možné vzít za prokázáno, že by původní věřitel a žalovaný si ujednali dobu splatnosti zápůjčky 18. 5. 2014. Soud ještě konstatuje, že i kdyby bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy, jednalo by se o druh smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nebylo však prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ust. § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce ani na výzvu soudu obsaženou v usnesení z 25. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], které bylo zástupkyni žalobce doručeno dne 7. 6. 2021, nedoplnil žádné skutečnosti o tom, že by původní věřitel jakýmkoliv způsobem ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobce toliko sdělil, že takovými informacemi ani důkazy nedisponuje. Soud tedy má za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované smlouvy o zápůjčce, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

8. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy o zápůjčce, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne 18. 4. 2014 převzal od společnosti [právnická osoba] se sídlem v [obec] částku 1.000 Kč, žalovaný tedy tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného tudíž došlo k vzniku bezdůvodného obohacení, a citované usnesení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ust. § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odpovídá částce 1.000 Kč, kterou žalovaný obdržel, avšak nevrátil z této částky ničeho.

9. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ust. § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

10. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení nestanoví zákon dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora citovaný dopis z 18. 1. 2018, odeslaný 26. 1. 2018. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal do 30. 1. 2018, žalovaný měl plnit bez zbytečného odkladu, tedy do 2. 2. 2018, a dnem následujícím, 3. 2. 2018, se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Od téhož dne žalobci ve smyslu § 1970 vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výši stanoví § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a tato činila 8,5% ročně. Jiná sazba úroků z prodlení nebyla smluvena. Žalobce požaduje úrok z prodlení v nižší sazbě 8,05% ročně.

11. Soud tedy žalobci přiznal jistinu 1.000 Kč s úrokem z prodlení až od 3. 2. 2018, a ve zbytku úroku z prodlení žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozhodnutí.

12. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 82% předmětu řízení a ve zbytku 18% úspěšný nebyl. Při výpočtu míry úspěchu a neúspěchu ve sporu soud zohlednil nejen jistinu, ale rovněž i zamítnutý a přiznaný úrok z prodlení, přičemž přiznaný úrok kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Žalobci tak v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 66%. Soud přihlédl též k tomu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému ve smyslu § 142a o. s. r. výzvu k plnění, a to dopis z 13. 12. 2019 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 500 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 451,50 Kč, která odpovídá 21% daně z přidané hodnoty, vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 3.001,50 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 66%, tedy 1.981 Kč.