8 C 154/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , anonymizováno dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 126.806 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3.240 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 15. 7. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 123.566 Kč - s úrokem 75,11 % ročně z částky 68.609,18 Kč za dobu od 19. 1. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 235.008 Kč - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 74.065 Kč za dobu od 19. 1. 2018 do zaplacení - s úrokem z prodlení 0,25 % ročně z částky 3.240 Kč za dobu od 15. 7. 2020 do zaplacení - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 3.240 Kč za dobu od 19. 1. 2018 do 14. 7. 2020.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 126.806 Kč s úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 77.305 Kč za dobu od 19. 1. 2018 do zaplacení a s úrokem 75,11% ročně z částky 68.609,18 Kč za dobu od 19. 1. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 235.008 Kč. Žalobce tvrdí, že uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr 100.000 Kč dne 11. 8. 2016. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s úrokem 107,21% ročně žalobci splatit formou 24 splátek po 8.160 Kč měsíčně. Žalobce před uzavřením smlouvy řádně prověřil na základě dokladů a informací od žalované i z databází poměry žalované a zjistil, že volné zdroje žalované ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalovaná využila odkladu splátek z důvodu pracovní neschopnosti ohledně splátek [číslo] po dobu odkladu od 17. 8. do 16. 11. 2017 neběžel sjednaný úrok z úvěru. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a celkem zaplatila 96.760 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění úvěru 17. 1. 2018, když žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením splátky v délce 60 dnů, a to u splátky [číslo] splatné 17. 11. 2017. Podle bodu [číslo] smlouvy se celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která představuje částku 78.806,68 Kč. Žalovaná částka se skládá z nové jistiny 76.806,68 Kč, ze smluvní pokuty 499 Kč a ze smluvní pokuty 49.501 Kč Smluvní pokuta 499 Kč je požadována podle bodu [číslo] smlouvy za prodlení s úhradou splátky [číslo] Smluvní pokuta 49.501 Kč je účtována podle bodu [číslo] smlouvy v sazbě 0,1% z dlužné nové jistiny 76.806,68 Kč za každý den prodlení, a to od 19. 1. 2018 do 22. 7. 2020. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta 0,25% z nové jistiny pro případ prodlení žalované s úhradou nové jistiny, kterou žalovaná měla zaplatit v den následující po zesplatnění úvěru. Žalobce však nárokuje tuto smluvní pokutu ve snížené sazbě 0,1% denně. Z úroku z úvěru žalobce nárokuje toliko 75,11% ročně oproti efektivní úrokové sazbě 107,21% ročně podle smlouvy, přičemž sazba 75,11% ročně představuje úrokovou sazbu nominální. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradila ani po upomínce.

2. Ve věci byl dne 17. 9. 2020 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Žalobce je veden v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru u [obec] národní banky, a podle úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu má žalobce povolenou činnost podle zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru spočívající v poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

5. Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalované dostalo od žalobce informací o spotřebitelském úvěru a poučení, když podepsala formulář prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího a předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obojí dne 8. 8. 2016. V předsmluvním formuláři jsou obsaženy základní parametry úvěru, jeho výše, počet a výše splátek, celková částka k zaplacení, úroková sazba, následky prodlení a možnost odstoupení od smlouvy. V prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího je obsaženo upozornění na obsah rozhodčí smlouvy. Tato rozhodčí smlouva byla mezi účastníky uzavřena téhož dne 8. 8. 2016.

6. V tentýž den 8. 8. 2016 žalovaná podepsala listiny Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] Smluvní ujednání k téže smlouvě č. V01062015. Ze smlouvy soud zjistil tyto skutečnosti. Žalobce je označen jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná. Žalovaná smlouvu podepsala 8. 8. 2016 a žalobce ji potvrdil akceptační doložkou dne 11. 8. 2016. Základní výše spotřebitelského úvěru činila 100.000 Kč, doba trvání 24 měsíců, počet splátek 24, výše měsíční splátky 8.160 Kč se splatností do 17. dne v měsíci. Žalovaná měla celkem splatit 195.840 Kč. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta na celou dobu splácení ve výši 107,21% ročně. V další části smlouvy byly dohodnuty parametry revolvingu, který však není předmětem tohoto řízení. V oddíle B odstavec III. oba účastníci potvrdili, že jsou si vědomi výše úrokové sazby a považují ji za přiměřenou s tím, že jde o úvěr od nebankovního subjektu, a cena za poskytnutí úvěru je zpravidla vyšší než u bank. V odstavci XVI. účastníci odkázali na úpravu obsaženou ve smluvních ujednáních. V článku 4 smluvních ujednání se žalovaná zavázala vrátit žalobci peněžní prostředky a zaplatit sjednané úroky. V článku 12 byly stanoveny sankce v případě prodlení žalované. Podle bodu [číslo] při prodlení 15 dní je dlužník povinen zaplatit smluvní pokutu 8% z dlužné částky a při prodlení 30 dní činí tato smluvní pokuta 13% z dlužné splátky. V této souvislosti soud uvádí, že žalobce podle tohoto bodu požaduje smluvní pokutu 499 Kč za prodlení se zaplacením splátky [číslo] tato částka však neodpovídá ani 8% ani 13% ze splátky 8.160 Kč. Podle bodu [číslo] v případě nezaplacení dvou splátek řádně a včas, anebo prodlení v délce 60 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru, a veškeré nezaplacené původní splátky, zahrnující jistinu i úroky, se stávají součástí nové jistiny úvěru, a novou jistinu úvěru je dlužník povinen zaplatit nejpozději v den následujícím po zesplatnění úvěru. Pro případ nedodržení této povinnosti je v bodě [číslo] stanovena smluvní pokuta 0,25% z nové jistiny denně.

7. Čerpání úvěru žalovanou vzal soud za prokázáno z výpisu z jejího účtu č. [bankovní účet], podle něhož na tento účet byla dne 12. 8. 2016 připsána částka 100.000 Kč z účtu žalobce.

8. Žalobce dopisem z téhož dne 12. 8. 2016 oznámil žalované, že smlouvu o úvěru a úvěr podle ní schválil, potvrdil základní parametry a úvěru a připojil splátkový kalendář. V něm jsou rozepsány všechny splátky v počtu 24, datum jejich splatnosti a částka, která z každé splátky umořuje jistinu a úrok. První splátka měla být zaplacena 17. 9. 2016 a poslední splátka dne 17. 8. 2018. Podle dodejky byl dopis žalované doručen dne 16. 8. 2016.

9. Žalovaná požádala dopisem z 18. 8. 2017 o odklad splátek z důvodu pracovní neschopnosti, připojila rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, a žalobce jí vyhověl tentýž den, upravil splátkový kalendář tak, že splátky [číslo] splatné v měsících srpen až říjen 2017, byly vynechány a splatnost ostatních splátek byla posunuta tak, že poslední splátka měla být zaplacena 17. 11. 2018.

10. Splácení úvěru soud ověřil z listiny karta klienta. Žalovaná od měsíce září 2016 hradila splátky každý měsíc až do května 2017, byť ne vždy dodržela splatnost k 17. dni v měsíci. V únoru však uhradila vyšší částku, a to 20.000 Kč. V červnu 2017 nebyla zaplacena žádná platba, v červenci 2017 žalovaná uhradila pouze 4.480 Kč, za následující tři měsíce měla povolen odklad splátek, a poslední platbu žalovaná provedla dne 15. 12. 2017 ve výši 7.000 Kč Celkem žalovaná zaplatila žalobci 96.760 Kč. Žalobce podle splátkového kalendáře započítal z této částky na úroky 65.369,18 Kč a na jistinu 31.390,82 Kč.

11. Dopisem z 18. 12. 2017 upozornil žalobce žalovanou na prodlení se zaplacením splátek splatných v listopadu a prosinci 2017, a rovněž tak na možnost zesplatnění celého úvěru podle smluvních ujednání. Nebylo však zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalované odeslán či doručen.

12. Žalobce na podporu svého nároku na zaplacení úroku z úvěru předložil vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] k problematice úročení pohledávek z 25. 10. 2018. Znalec zde popisuje dva druhy úrokových sazeb, a to efektivní a nominální, a uvádí převodní tabulku pro přepočet efektivní úrokové sazby na nominální úrokovou sazbu. Podle této tabulky efektivní úrokové sazbě 107% ročně odpovídá nominální úroková sazba 75,0056% ročně.

13. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem z 3. 7. 2020, který byl podle poštovního podacího archu žalované odeslán téhož dne doporučeně. Žalobce žalované připomněl, že 17. 1. 2016 došlo k okamžitému zesplatnění dluhu, a vyzval žalovanou k zaplacení nové jistiny 76.806,68 Kč, smluvní pokuty 499 Kč, smluvní pokuty 49.501 Kč a úroku z úvěru v sazbě 75,11% ročně. [ulice] jistina úvěru se skládá z původní jistiny 68.609,18 Kč a úroku z úvěru ve výši 8.197,50 Kč. Žalobce upozornil žalovanou na to, že pokud celý dluh nevyrovná do 15 dnů od odeslání tohoto dopisu, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud.

14. Před uzavřením žalované úvěrové smlouvy zkoumal žalobce poměry žalované, jak soud zjistil z následně uvedených listin. Z dopisu [anonymizována čtyři slova]. [jméno] v [obec] z 13. 6. 2017 vyplývá, že od 1. 7. 2007 byl pracovní poměr žalované změněn na pracovní poměr na dobu neurčitou. Podle výplatních lístků za měsíce duben, květen a červen 2016 dosahovala žalovaná čistého měsíčního příjmu 19.272 Kč, 19.462 Kč a 20.351 Kč. Žalobce prováděl kontrolu žalované v registru [příjmení], přičemž žádné negativní skutečnosti o žalované zjištěny nebyly. Žalobce provedl dne 11. 8. 2016 interní hodnocení žalované, jak vyplývá z listiny hodnocení klienta. Žalovaná předložila žalobci kopii občanského průkaz a výpis z bankovního účtu, žalobce zjistil čistý měsíční příjem žalované 19.500 Kč, výdaje blíže nespecifikované 3.800 Kč a výdaje na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní 4.000 Kč, celkem 7.800 Kč. Z těchto údajů žalobce určil výši volných zdrojů žalované částkou 11.700 Kč. Ohledně žalované dále žalobce zjistil, že je rozvedená, bydlí ve státním či obecním bydlení. Všechny tyto údaje žalovaná dne 8. 8. 2016 podepsala. Platby inkasa žalované nebyly doloženy. Žalobce po analýze úvěr pro žalovanou ve výši 100.000 Kč schválil za podmínek výše uvedených. Žalobce měl k dispozici výpis ze shora uvedeného účtu žalované za dobu od 3. 6. do 31. 7. 2016. Velké množství údajů, resp. bankovních operací v tomto výpisu však bylo zcela začerněno tak, že tyto údaje nebyly vůbec čitelné. Žalobce ověřil tímto výpisem příjem žalované od [anonymizována dvě slova] dne 17. 6. 2016 ve výši 17.462 Kč a dne 19. 7. 2016 ve výši 20.351 Kč.

15. V souvislosti s hodnocením poměrů žalované tvrdí žalobce, že ještě měl k dispozici výpis z nebankovního registru klientských informací, a provedl scoring žalované, ohledně výdajů 3.800 Kč zohlednil částku životního minima 3.410 Kč, přičemž toto zkoumání úvěruschopnosti pokládá za zcela dostačující.

16. Z výpisů ze shora uvedeného účtu žalované za období od 3. 5. 2016 do 13. 8. 2016 zjistil soud, že dne 4. 5. 2016 žalovaná na účet obdržela částku 10.000,46 Kč od nebankovního poskytovatele úvěru [příjmení] [příjmení] [jméno], dne 7. 6. 2016 žalovaná obdržela na účet částku 8.000 Kč jakožto půjčku od [právnická osoba] [anonymizováno], a dne 4. 7. 2016 obdržela na účet částku 105.000 Kč, a to jakožto půjčku [číslo] od [právnická osoba], přičemž z těchto peněžních prostředků bylo splaceno pět předchozích půjček žalované u téže banky pod čísly 1 až 5 částkami 41.864,94 Kč, 22.279,75 Kč, 11.760,97 Kč, 3.998,61 Kč a 20.929,60 Kč. Dne 7. 7. 2016 žalovaná obdržela na účet částku 3.000 Kč jakožto půjčku od [anonymizována dvě slova] a téhož dne obdržela ještě další částku 3.000 Kč z platební brány [webová adresa].

17. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalované se dostalo informací o žalovaném úvěru ze strany žalobce dne 8. 8. 2016, ve stejný den žalovaná podepsala listinu Návrh úvěrové smlouvy/úvěrová smlouva shora uvedeného obsahu. Žalobce se ve smlouvě zavázal žalované poskytnout úvěr 100.000 Kč na úrok 107,21% ročně, žalovaná se zavázala zaplatit žalobci 24 splátek po 8.160 Kč měsíčně. Ve smlouvě byly sjednány důsledky prodlení žalované ve formě zesplatnění úvěru, různých smluvních pokut a výpočtu nové jistiny úvěru. Žalobce nabídku obsaženou v listině návrh úvěrové smlouvy přijal, úvěr schválil a oznámení o schválení úvěru spolu se splátkovým kalendářem zaslal žalované, což žalovaná převzala 16. 8. 2016. Úvěr byl žalované poskytnut již před tím bezhotovostně dne 12. 8. 2016. Žalovaná celkem splatila 96.760 Kč, což žalobce započetl na úroky a na jistinu. Žalované byl povolen odklad tří splátek výše uvedených. Žalovaná se dostala do prodlení a úvěr byl zesplatněn automaticky ke dni 17. 1. 2018 po předchozím upozornění. Nová jistina činila 76.806,68 Kč a skládala se z původní jistiny 68.609,18 Kč a z úroku z úvěru 8.197,50 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce zjišťoval poměry žalované, jak je výše popsáno. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila ani po výzvě.

18. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že poskytl žalované bezhotovostně dohodnutou částku 100.000 Kč. Platby žalované nepostačovaly ke krytí všech jejích závazků ze smlouvy.

19. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr žalobce o tom, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po žalobci důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení § 77 téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.

20. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce nahlédl do registru SOLUS a NRKI, z nichž zřejmě nezjistil žádné dřívější závazky žalované. Žalobci bylo známo, že žalovaná je rozvedená, nemá nezaopatřené děti. Nebylo zjištěno, zda žalovaná žije ještě s nějakými dalšími osobami. Příjem žalované i jeho zdroj, tedy pracovní poměr v nemocnici, zjistil žalobce z výplatních pásek a z částečných výpisů z účtu žalované a vycházel z částky 19.500 Kč, což je příjem velmi nízký. Pokud jde o výdajovou stránku žalované, nedoložila žalovaná inkaso, jak je uvedeno v listině hodnocení klienta, a žalobce se spokojil toliko s údaji žalované, podle nichž výdaje činily 3.800 Kč a 4.000 Kč měsíčně, bez jakékoliv specifikace. Žalobce nikterak konkrétně výdajovou stránku žalované nezkoumal a částky výdajů, které žalovaná uvedla, nikterak neověřil, pouze je srovnal s životním minimem. Soud poukazuje na to, že žalobce si sice vyžádal od žalované výpis z jejího účtu, avšak značná část těchto údajů byla začerněná. V silách žalobce zcela jistě bylo vyžádat si od žalované úplné výpisy z jejího účtu za dobu posledních tří měsíců před uzavřením smlouvy. Žalobce by takto mohl zcela snadno zjistit, že žalovaná je zřejmě zvyklá brát si běžně úvěry od bank i od nebankovních poskytovatelů, když v květnu čerpala úvěr 10.000 Kč, v červnu další úvěr 8.000 Kč, a v červenci 2x úvěr 3.000 Kč a vysokou půjčku od banky, která byla použita na splacení předcházejících pěti půjček od téže banky. Tyto skutečnosti, pro žalobce lehce zjistitelné, by žalobci mohly signalizovat, že žalovaná si ve svém finančním hospodaření nepočíná zodpovědně, a že je již značně zadlužená.

21. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobce u dnešního jednání požádal o poskytnutí lhůty k předložení dalších důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud však žalobci již žádnou další lhůtu neposkytl, když má za to, že skutečnosti dosud zjištěné o zkoumání poměrů žalované umožňují spolehlivě závěr soudu níže uvedený. I kdyby žalobce doplnil ještě nějaké další zjištěné skutečnosti o poměrech žalované, neměnilo by to ničeho na tom, že žalobce mohl zjistit, že žalovaná před uzavřením žalované smlouvy je značně zadlužená, že má nízký příjem, a že nelze očekávat, že za takových skutečností bude schopna úvěr splatit.

22. Žalobce, který má odbornou převahu nad žalovanou, měl zjistit ohledně žalované více údajů, zejména ohledně jejích výdajů a závazků, a zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji. Je zřejmé, že žalovaná není schopna správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr, není schopna vyhodnotit svoji majetkovou situaci, měla sice příjem ze zaměstnání na částečný úvazek, avšak tento nebyl dostatečně vysoký na to, aby mohla pokrýt své potřeby a platit žalobci splátky úvěru. Žalovaná nedokáže v této oblasti zřejmě usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank, což je již obecně známou skutečností. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče žalobce jakožto poskytovatele úvěru. Žalobce ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Žalobce tedy poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Žalovaná je oprávněna uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, což neučinila.

23. Soud však ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování žalobce výše popsané jakožto věřitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, čerpají tak pro sebe státní prostředky taktéž ve formě sociálních dávek, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Žalobci muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit jak svoji schopnost úvěr splácet, tak ani vyhodnotit finanční přínos úvěrové smlouvy pro žalovanou a důsledky uzavření smlouvy.

24. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

25. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvou považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly tudíž vzniknout žádné povinnosti a žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit žalobci jakékoli úroky z úvěru či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odstavec 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku 100.000 Kč, a že žalovaná z toho vrátila 96.760 Kč. Rozdíl ve výši 3.240 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalované, které je povinna žalobci vydat.

26. Žalovaná je povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem ve smyslu § 87 odstavec 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Současné možnosti žalované nebylo možné zjistit, a pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon dobu splnění nestanoví, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je až dopis žalobce z 3. 7. 2020, odeslaný téhož dne. U předcházejícího dopisu z 18. 12. 2017 nebylo v řízení zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl žalované odeslán či doručen. Čestné prohlášení žalobce z 25. 1. 2019 o odeslání blíže nespecifikovaných přiložených dokumentů formou obyčejného psaní hybridní poštou České pošty k prokázání takové skutečnosti nepostačuje. Soud má za to, že do dispozice žalované se dopis odeslaný 3. 7. 2020 dostal 9. 7. 2020, žalovaná měla plnit bez zbytečného odkladu do 14. 7. 2020, a do prodlení se tak dostala ve smyslu § 1968 občanského zákoníku následující den 15. 7. 2020. Od téhož dne žalobci podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, přičemž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,25% ročně.

27. Soud ještě dodává, že žalovaná úvěrová smlouva byla posouzena jako absolutně neplatná, a proto nebylo již třeba zabývat se výší úroků z úvěru. Soud pouze na okraj uvádí, že sazbu úroků z úvěru, ať již jde o 107,21% ročně anebo 75,11% ročně, považuje za natolik nepřiměřenou, že se zjevně příčí dobrým mravům, když převyšuje desetinásobek sazby úroku z prodlení. Pokud by tedy úvěrová smlouva byla platná z hlediska zákona o spotřebitelském úvěru, bylo by možné žalobci přiznat pouze sazbu úroků z úvěru ve smyslu § 1802 občanského zákoníku podle databáze České národní banky Arad.

28. Soud ještě připomíná ustanovení § 1796 občanského zákoníku, podle něhož je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Ve spotřebitelských smlouvách jsou navíc podle § 1813 občanského zákoníku zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Sazba úroků z úvěru 107,21% ročně musela průměrnému člověku, podle jeho rozumu a schopností jej užívat s běžnou péčí a opatrností ve smyslu § 4 odstavec 1 občanského zákoníku, signalizovat, že taková cena za poskytnutí úvěru je nepřiměřeně vysoká. Nabízí se otázka, zda vůbec může být přínosem pro jakéhokoliv člověka vzít si úvěr s takto vysokým úrokem. Podle názoru soudu člověk s průměrným rozumem a schopnostmi by si úvěr na takto vysoký úrok nikdy nevzal, pokud by nebyl ve stavu tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti.

29. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci pouze bezdůvodné obohacení 3.240 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozhodnutí.

30. Žalobce neměl ve sporu úspěch ve větší části předmětu sporu než žalovaná. Žalované tak v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jejím úspěchem a neúspěchem ve sporu. Žalované však žádné náklady nevznikly, a soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.