8 C 156/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený obecnou zmocněnkyní příjmení jméno příjmení , narozenou 29. 2. 1976, bytem adresa proti žalovanému: ; Česká republika - Státní pozemkový úřad, IČ: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa žalované o určení vlastnictví,

I. Určuje se, že ke dni 23. 3. 1996 byly v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů [jméno] [příjmení], narozené dne 30. 4. 1931, naposledy bytem [adresa], a [celé jméno žalobce], narozeného dne 26. 8. 1923, naposledy bytem [adresa], tyto nemovité věci, zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Měnín u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště [obec]: - pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře [výměra] - pozemek parc. [číslo] – zahrada o výměře [výměra] - pozemek parc. [číslo] – orná půda o výměře [výměra].

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 7.100 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud určil, že ke dni 23. 3. 1996 byly v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů rodičů žalobce [jméno] a [jméno] [příjmení] pozemky parc. [číslo] v katastrálním území Měnín. Tvrdí, že rodiče žalobce byli vlastníky pozemků parc. [číslo] včetně rodinného domu [adresa], parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Žalobce tyto nemovitosti zdědil po rodičích a následně v roce 2017 je převedl darovací smlouvu na svého syna [jméno] [celé jméno žalobce]. Žalovaný je vlastníkem pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], tyto pozemky představovaly dříve jediný pozemek parc. [číslo] tvořily s výše uvedenými pozemky, které žalobce zdědil po rodičích, 1 funkční celek. Žalobce vedl proti žalovanému spor o určení vlastnictví ke stejným pozemkům jako v tomto řízení, a to pod sp. zn. [spisová značka]. Požadoval, aby soud určil, že vlastníkem předmětných pozemků je žalobce. Žaloba však byla zamítnuta s tím, že žalobci nesvědčí dobrá víra pro vydržení těchto pozemků. Proto se žalobce v tomto řízení [spisová značka] domáhá určení, že vlastníky předmětných tří pozemků byly jeho rodiče ke dni smrti prvního z nich. Matka žalobce zemřela v roce 1996 a žalobce byl jejím jediným dědicem. Otec žalobce zemřel v roce 2001, jeho dědici byli žalobce a jeho sestra [jméno] [příjmení], tato však zemřela v roce 2017 bez majetku, a žalobce by připadal jako jediný dědic po své sestře, pokud by nějaký majetek ke dni své smrti vlastnila. Žalobce tudíž je jediným dědicem po svých rodičích a má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví svých rodičů k předmětným pozemkům, neboť bez takového určení se nemůže domáhat přiznání vlastnictví k těmto pozemkům v dědickém řízení po rodičích tak, aby je mohl následně darovat svému synovi, kterému daroval již vedlejší nemovitosti. Rodiče žalobce dne 27. 4. 1954 uzavřeli kupní smlouvu, kterou zakoupili pozemek parc. [číslo] o výměře [číslo] m². Účelem koupě byla výstavba rodinného domu. Následně otec žalobce požádal 15. 9. 1954 o vydání stavebního povolení na stavbu rodinného domku na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo]. Otec žalobce uzavřel v roce 1957 s místním národním výborem smlouvu o prodeji pozemku parc. [číslo] o výměře [číslo] m², která byla schválena okresním národním výborem dne 31. 9. 1957. Za tento pozemek zaplatil částku 1.674 Kč, která byla zaúčtována do příjmů národního výboru pod položkou 19. Žalobce nemá k dispozici kupní smlouvu, avšak na stvrzence na částku [číslo] ze dne 7. 9. 1957 je uvedeno, že pozemek [číslo] má výměru 11 arů 55 m². Po provedení stavby bylo na rodinný dům postavený na obou pozemcích parc. [číslo] vydáno kolaudační rozhodnutí. Rodiče žalobce věděli, že smlouva na prodej pozemku parc. [číslo] byla národním výborem schválena, jak je potvrzeno na stvrzence, a domnívali se proto, že tento pozemek nabyli do svého vlastnictví, a jako takový jej užívali v dobré víře od roku 1957. Pozemky parc. [číslo] mají téměř stejnou výměru a tvoří celek ve tvaru obdélníku a navazují na sebe. Rodiče žalobce užívali dům [adresa] včetně navazujících pozemků od roku 1957 jako malou oplocenou zahradu a větší neoplocenou zahradu na ní navazující. Neoplocená zahrada byla vždy historicky oddělena od sousedních pozemků z jedné strany cestou a z druhé strany hraničními kameny, později brázdou, jednalo se o zahradu, která byla v šíři přesně odpovídající hranici rodinného domu v řadové zástavbě stejně jako zahrada sousedů. Rodiče žalobce měli vždy za to, že celá zahrada je v jejich vlastnictví, tedy zahrada tvořená oběma zmíněnými pozemky, a nebyli schopni zjistit, že část tohoto celku tvoří ve skutečnosti pozemky ve vlastnictví osoby jiné, když všechny pozemky tvořily přirozený funkční celek. [ulice] dům má obdobným způsobem řešenu zahradu. Rodiče žalobce všechny tyto pozemky dlouhodobě nerušeně užívali a neměli žádný důvod pochybovat o svém vlastnictví k žalovaným třem pozemkům. Rodiče žalobce pozemky užívali spolu s rodinným domem jako zahradu k pěstování různých plodin určených pro spotřebu jejich rodiny a pro krmení hospodářských zvířat. Při tom jim pomáhali i rodinní příslušníci, na zahradě si hrály děti. Asi do roku 1966 byly na žalovaných pozemcích i na pozemcích rodičů žalobce vysázeny ovocné stromy, které však v důsledku tuhé zimy okousali králíci, tyto následně uhynuly a musely být skáceny. Žalované 3 pozemky nebyly nikdy od pozemků rodičů žalobce nijak viditelně odděleny a žádná hranice mezi nimi nebyla seznatelná, neboť fakticky neexistovala. Žalovaný nabyl všechny 3 žalované pozemky na základě výměru Krajského národního výboru [obec] z 14. 5. 1953, tedy ještě před tím, než uzavřeli rodiče žalobce kupní smlouvu v roce 1957 na tytéž pozemky. Tento výměr byl vydán na základě dekretu prezidenta republiky [číslo] podle § 1 odstavec e) půda přecházela na obce, okresy a stát pouze pro veřejné účely, a národní výbory tak měly podle tohoto dekretu nabýt pouze ty pozemky, které sloužily k veřejnému účelu. Žalované pozemky však nikdy veřejnému účelu nesloužily, byly státem převzaty v roce 1953 od soukromé osoby, která je užívala jako pole pro sebe. Stát tudíž žalované pozemky neměl vůbec nabýt. Původní pozemek parc. [číslo] stát následně převedl na soukromé osoby, které je poté převedly na otce žalobce. Charakterově totožný pozemek parc. [číslo] měl být ve smyslu tehdejších právních předpisů převeden národním výborem na soukromou osobu, což odpovídá tomu, že rodiče žalobce si tento pozemek od národního výboru odkoupili. Žalovaný nemohl být nikdy v dobré víře o svém vlastnictví, neboť podle § 5 zmíněného dekretu bylo povinností přídělce ujmout se držby a přidělená půda přecházela do vlastnictví přídělce až dnem převzetí držby, nikoliv dnem rozhodnutí úřadu. Žalovaný však nikdy tuto držbu žalovaných pozemků nepřevzal, nikdy na nich nehospodařil, a tudíž nemohlo k přechodu vlastnictví žalovaných pozemků na žalovaného nikdy dojít.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítl, že existence tvrzené kupní smlouvy z roku 1957 nebyla prokázána, a to ani listinami předloženými žalobcem, tedy listinou z jednání rady ze dne 8. 8. 1957 o schválení odprodeje pozemku na stavbu, listinou vyřízení dokladů Obvodního národního výboru [obec] o konstatování vyřízení schválení kupní smlouvy pro [jméno] [celé jméno žalobce], stvrzenkou na zaplacení částky 1.674 Kč ani listinou o zaúčtování této částky za prodej pozemku národním výborem. Z těchto listin pouze vyplývá, že rodiče žalobce projednávali na národním výboru otázku prodeje pozemku za účelem výstavby rodinného domu, což národní výbor schválil. Není však jisté, kterého pozemku se schvalování týkalo. Pokud jde o pozemek parc. [číslo] který je uveden ve stvrzence, tak není zřejmé, jaké části tohoto pozemku se prodej týkal. Je možné, že se týkal pouze té části pozemku určené na stavbu rodinného domu, která je již nyní spolu s domem ve vlastnictví syna žalobce. Ohledně vydržení žalovaných pozemků rodiči žalobce žalovaný sice souhlasil s tím, že rodiče žalobce žalované pozemky po celou dobu drželi a užívali společně se svými nemovitostmi, poukázal však na to, že taková držba nemohla být pořádná, poctivá a pravá, tedy oprávněná. Rodiče žalobce v roce 1954 koupili od manželů [příjmení] pozemek parc. [číslo] zplnomocnili advokátní poradnu k provedení schvalovacího řízení, knihovního pořádku a vyřízení poplatkové povinnosti u finančního úřadu. Těžko lze předpokládat, že o 3 roky později již nevěděli, že případný převod druhého pozemku není potřeba zaknihovat v příslušné evidenci nemovitostí. Když rodiče žalobce vyřizovali stavební a kolaudační rozhodnutí, museli si všimnout, že žalovaný pozemek nebyl na ně převeden, případně že nebyl v pozemkové knize na rodiče žalobce zapsán. V roce 1981 došlo k přečíslování parcel a novostavba rodinného domu měla přiděleno [adresa]. Pokud by rodiče žalobce v této době provedli kontrolu svého majetku zapsaného v evidenci nemovitostí, jistě by zjistili, že užívají vlastnictví státu. S ohledem na okolnosti nemohli být při normální opatrnosti, kterou lze na nich vyžadovat, bez pochybností o tom, že žalované pozemky jim patří. Po smrti matky žalobce bylo v rámci dědického řízení jednoznačně zjištěno díky znaleckému posudku, které pozemky rodiče žalobce vlastnili, a nebyly učiněny žádné kroky k nápravě takového stavu. Rodiče žalobce žalované pozemky sice drželi v omylu, že jim tyto patří, avšak nejednalo se o omyl omluvitelný, neboť rodiče žalobce nepostupovali s obvyklou mírou opatrnosti, které lze po každém požadovat se zřetelem k okolnostem případu. Omluvitelnost omylu se posuzuje také z hlediska poměru plochy nabytého a skutečně drženého pozemku. V tomto případě je držený pozemek o více než 100 % větší než sousední pozemky rodičů žalobce, a tudíž rodiče žalobce se nemohli oprávněně domnívat, že vlastní celé pozemky a že tak činí oprávněně.

3. V průběhu řízení žalobce navrhl změnu žaloby tak, že rozšířil žalobu o eventuální petit, tedy pro případ nevyhovění shora uvedeného určení vlastnictví se domáhá určení, že rodiče žalobce měli k témuž dni tytéž pozemky v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví. Změna žaloby byla připuštěna usnesením u jednání dne 21. 7. 2021.

4. Matka žalobce [jméno] [příjmení] se narodila 30. 4. 1931 a zemřela dne 23. 3. 1996, její poslední bydliště se nacházelo na adrese [obec a číslo]. Byla vdaná a jejím manželem byl [celé jméno žalobce], otec žalobce. Řízení o dědictví bylo vedeno podepsaným soudem pod sp. zn. 13 D 837/96 a soud z následně uvedených listin zjistil tyto skutečnosti. Součástí spisu byl výpis z katastru nemovitostí, podle něhož byli rodiče žalobce vedeni jako rovnodílní podíloví spoluvlastníci pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 485 m², domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] o výměře [číslo] m², a to na základě kupní smlouvy z 27. 4. 1954 s tím, že dům byl v bezpodílovém spoluvlastnictví. Dne 1. 7. 1996 byl vypracován znalecký posudek číslo [tel. číslo] znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] na objednání žalobce. Znalec určil hodnotu zmíněných dvou pozemků, rodinného domu, porostů a vedlejších staveb. Otec žalobce udělil žalobci dne 28. 7. 1996 plnou moc k zastupování v dědickém řízení po matce žalobce. Dne 5. 8. 1996 byl sepsán protokol o projednání dědictví, přičemž žalobce sdělil, že jeho matka s otcem měli v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů zmíněné nemovitosti, tedy dům [adresa], pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Poté byla uzavřena dohoda o vypořádání dědictví, která byla schválena usnesením podepsaného soudu z 17. 10. 1996 č. j. 13 D 837/96-16, které nabylo právní moci dne 17. 12. 1996. Podle dohody dědiců celé jmění dědictví po matce žalobce nabyl její syn, tedy žalobce, přičemž se jednalo o zmíněné nemovité věci v k.ú. [obec], přičemž žalobce byl povinen ponechat svému otci a své sestře [jméno] [příjmení] na úhradu jejich zákonných dědických podílů právo bydlení a spoluužívání všech nemovitostí nabytých z tohoto dědictví v rozsahu, v jakém doposud tyto užívali, a to bezplatně jako věcné břemeno. Soud ještě poukazuje na to, že podle citovaného usnesení do dědictví náležely celé předmětné nemovitosti v k.ú. [obec], a žalobce tak nabyl celé tyto nemovitosti, nikoli pouze spoluvlastnický podíl na nich.

5. Otec žalobce [celé jméno žalobce] se narodil dne 26. 8. 1923 a zemřel dne 26. 11. 2001. Jeho poslední bydliště se nacházelo na adrese [adresa]. Podle tohoto rozhodnutí byl žalobci vydán nepatrný majetek zanechaný jeho otcem v hodnotě 300 Kč a dědické řízení bylo zastaveno.

6. Sestra žalobce [jméno] [příjmení] se narodila dne 23. 5. 1954 a zemřela dne 9. 1. 2017 jako svobodná, místo jejího posledního bydliště bylo na adrese [obec] [číslo] jak je patrno z jejího úmrtního listu. V dědickém řízení po sestře žalobce bylo rozhodnuto podepsaným soudem usnesením z 13. 3. 2017 č. j. 21 D 106/2017-12, které nabylo právní moci dne 20. 3. 2017. Podle tohoto rozhodnutí byl majetek nepatrné hodnoty zanechaný sestrou žalobce vydán žalobci, který se postaral o pohřeb, a řízení o pozůstalosti bylo zastaveno.

7. Otázku, který státní orgán je oprávněn za stát v tomto řízení jednat, vyřešilo rozhodnutí ministerstva zemědělství z 18. 1. 2018 č. j. 3074/2018 – MZE [číslo], podle něhož na žalované pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec] se vztahuje zákon o půdě č. 229/1991 Sb. Z odůvodnění se podává, že ministerstvo zemědělství vycházelo mimo jiné z vyjádření obce Měnín ze dne 11. 12. 2017, podle něhož se posuzované pozemky využívaly ke dni účinnosti zákona o půdě tehdejšími majiteli rodinného domu [adresa] manžely [jméno] a [jméno] [příjmení], a to jako malá oplocená zahrada a bezprostředně navazující větší neoplocená zahrada. Ve smyslu § 21 odst. 4 zákona č. 201/2002 Sb., je úřadem oprávněným za stát v tomto řízení vystupovat Státní pozemkový úřad [obec], který zůstává nositelem hmotněprávního vztahu, o který v tomto řízení jde. Na základě dohody Státního pozemkového úřadu a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 7. 10. 2020 jedná za stát v tomto řízení na místo Státního pozemkového úřadu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

8. Označení žalovaných pozemků ověřil soud ve výpisu z katastru nemovitostí. Na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Měnín u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště [obec], je zapsána Česká republika, tedy žalovaný, jako výlučný vlastník pozemků parc. [číslo] ostatní plocha o výměře 23 m², parc. [číslo] zahrada o výměře 899 m² a parc. [číslo] orná půda o výměře 43 m². Příslušnost hospodařit s majetkem státu má Státní pozemkový úřad [obec]. Nabývacím titulem pro žalovaného je vložka [číslo] pozemkové knihy s výměrem Krajského národního výboru [obec] z 14. 5. 1953 značky IX [číslo] 14.5.1953. Tímto výměrem krajský národní výbor prováděl ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) dekretu prezidenta republiky číslo 28/1945 Sb. a rozhodl tak, že Krajský národní výbor v [obec] přejímá do vlastnictví státu nemovitosti zapsané v pozemkové knize pro katastrální území Měnín mimo jiné ve vložce [číslo]. Příslušnost hospodařit s těmito žalovanými pozemky ve prospěch Státního pozemkového úřadu byla zapsána na základě zápisu o předání majetku státu ze dne 30. 6. 2020.

9. Nemovité věci, které bezprostředně souvisí s žalovanými pozemky, jsou v katastru nemovitostí vedeny na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Měnín, jedná se o pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 486 m², jehož součástí je stavba bydlení [adresa], dále pozemky parc. [číslo] ostatní plocha o výměře 17 m², parc. [číslo] zahrada o výměře 678 m² a parc. [číslo] orná půda o výměře 34 m². [příjmení] těchto nemovitých věcí je [jméno] [celé jméno žalobce] na základě darovací smlouvy ze dne 20. 2. 2017 ke dni 23. 2. 2017 Touto smlouvou daroval žalobce svému synovi všechny tyto nemovité věci.

10. Nemovité věci, které žalobce daroval svému synovi, získal jako dědictví po matce, jak je shora popsáno, přičemž před smrtí matky žalobce byly tytéž nemovité věci v podílovém spoluvlastnictví rodičů žalobce. Rodiče žalobce je získali na základě kupní smlouvy ze dne 27. 4. 1954, z níž zjistil soud tyto skutečnosti. Smlouva byla uzavřena mezi manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] jakožto prodávajícími a manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] jako kupujícími. Předmětem smlouvy byl pozemek parc. [číslo] – role zapsaný ve vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec] o výměře 11 arů 47 m². Kupní cena byla zúčtována a vyrovnána na účet věna, neboť [jméno] [příjmení] je dcerou prodávajících a její manžel je jejich zetěm. Rodiče žalobce jakožto kupující zakoupili tento pozemek k účelu postavení rodinného domku v akci výstavby na evidenční list. V bodě 9 smlouvy daly smluvní strany svolení k tomu, aby podle této kupní smlouvy bylo na nemovitost vloženo právo vlastnické pro manžele [jméno] a [jméno] [příjmení], a zároveň smluvní strany zmocnily advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], aby za ně a jejich jménem provedl schvalovací řízení, knihovní pořádek a jednal za ně v poplatkové záležitosti u finančních úřadů. Tuto listinu schválil Okresní národní výbor v [obec] dne 15. 5. 1954.

11. Výpis z knihovní vložky [číslo] pro k.ú. [obec] potvrzuje, že tam byla vedena parc. [číslo] – role a podle výše citované kupní smlouvy bylo právo vlastnické vloženo manželům [jméno] a [jméno] [příjmení], každému k 1/2, dne 16. 6. 1954 č. d. 845.

12. Žalobce tvrdí, že jeho rodiče si zakoupili i pozemek sousedící se zakoupeným pozemkem parc. [číslo] to pozemek parc. [číslo] ohledně tohoto tvrzení zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. V zápisu z jednání Místního národního výboru [obec] se podává, že pod bodem 5 bylo projednáváno několik záležitostí souhrnně označených jako různé. První z nich je specifikována takto: smlouva [celé jméno žalobce] – MNV za odprodání pozemků na stavbu byla ONV schválena. Soud na tomto místě poukazuje na to, že se nejedná o výše citovanou kupní smlouvu z 27. 4. 1954, neboť ta byla uzavřena mezi rodiči žalobce a manželi [příjmení], nikoli s místním národním výborem. Údaj o schválení smlouvy okresním národním výborem je uveden také na stvrzence č. Y047183, kdy datum schválení je 31. 7. 1957. Tato stvrzenka je datována 7. 9. 1957 a potvrzena razítkem rady Místního národního výboru v [obec] a podpisem oprávněné osoby. Podle této listiny národní výbor přijal od [celé jméno žalobce], [obec] [číslo] za odprodaný pozemek [číslo] role ve výměře 11 arů 55 m², vložka 134, a za 15 ovocných stromů částku 1.674 Kč, z toho za pozemek částku 924 Kčs a za stromy 750 Kčs.

13. Schválení kupní smlouvy potvrzuje také zápis v knize Místního národního výboru [obec], v níž je pod položkou [číslo] u data 5. 9. 1957 uvedeno, že od Okresního národního výboru [obec], finančního odboru, došlo místnímu národnímu výboru schválení kupní smlouvy [celé jméno žalobce]

313. U této položky je uvedeno, že věc byla vyřízena. Přijetí částky 1.674 Kč od otce žalobce ve prospěch Místního národního výboru [obec] potvrzuje také kniha příjmů tohoto národního výboru, v níž je na listu [číslo] číslo řádku 18 datum 14. 9., číslo dokladu 318 uvedena položka dávky a za prodaný pozemek – celkové příjmy 2.054 Kč, z toho 100 Kč poplatek ze psů, 246 Kč za poplatky z hospodářských zvířat, 34 Kč za nájem z pozemků a 1.674 Kč místní hospodářství.

14. Samotná kupní smlouva na pozemek parc. [číslo] nebyla předložena, žalobce tuto smlouvu nemá k dispozici a smlouva nebyla nikde nalezena.

15. Označení pozemků parc. [číslo] se postupně měnilo. Z následně uvedených listin a zpráv poskytnutých katastrálním úřadem, pracoviště [obec], zjistil soud tyto skutečnosti. Podle zprávy katastrálního úřadu ze dne 7. 8. 2018, poskytnuté soudu v řízení 29 C 315/2015, byl vyhotoven informativní zákres zjednodušené evidence, v němž byly oba tyto pozemky, tento zákres byl vyhotoven do mapy evidence nemovitostí, přičemž k zákresu těchto dvou pozemků byla použita mapa pozemkového katastru z roku 1928. V geometrických plánech z roku 1951 a 1954 jsou oba tyto pozemky zobrazeny, i když jich se tyto geometrické plány netýkají. Oba tyto pozemky byly převedeny do evidence nemovitostí z pozemkové knihy až v roce 1981 při komplexním zakládání změn, položka výkazu změn [číslo], a následně byl pořízen seznam uživatelů pozemků v dané lokalitě v letech 1985 až 1989. Podle srovnávacího sestavení parcel a sdělení katastrálního úřadu ze dne 10. 3. 2021 odpovídají původnímu pozemku parc. [číslo] nyní pozemky parc. [číslo] tedy všechny 3 žalované pozemky. Původnímu pozemku parc. [číslo] odpovídají nyní pozemky parc. [číslo] které jsou nyní ve vlastnictví syna žalobce. Oba původní pozemky měly dohromady výměru [číslo] m², pozemek [číslo] měl výměru [číslo] m² a pozemek [číslo] měl výměru [číslo] m². Součet výměr 6 pozemků, kterým nyní původní 2 pozemky odpovídají, činí pouze [číslo] m², a rozdíl tak činí 608 m².

16. Ze soupisu parcel, dalšího srovnávacího sestavení parcel, přečíslování parcel, náčrtů místního šetření z roku 1986, z parcelního protokolu a mapy původního pozemkového katastru, mapy pozemkového katastru, mapy evidence nemovitostí a katastrální mapy současné zjistil soud ještě tyto skutečnosti. Parcely [číslo] tvořily v mapě původního pozemkového katastru 2 dlouhé pruhy, sousedily spolu po celé délce, jednalo se o zemědělskou půdu. Tyto pozemky byly součástí velkého lánu označeného názvem [ulice], a jednalo se o zemědělské pozemky obdobného tvaru, tedy pruhy pozemků vedle sebe. Na přední straně všech těchto pozemků se nacházela cesta, která ohraničovala z této strany všechny tyto pozemky. V náčrtech místního šetření ze dne 26. 9. 1986, v náčrtu [číslo] jsou však zmíněné 2 pozemky znázorněny jinak. Nejsou to již 2 vedle sebe vedoucí pruhy, nýbrž na místo toho je zde 1 široký pruh, zahrnující šíři obou těchto původních pozemků, a ten je rozdělen přibližně v polovině. Polovina blíže k cestě je označena číslem parcely [číslo], a za ní se nachází parc. [číslo]. Toto číselné označení je vždy škrtnuto a nad [číslo] je nové [číslo] nad [číslo] je nové [číslo]. Pozemek [číslo] původního čísla, nového čísla 919, však nesahá až k cestě, nýbrž na něj navazuje ještě pozemek označený [číslo] na němž stojí dům [adresa]. Číslo parcely 314 je škrtnuto a na místo něj je uvedeno nové [číslo]. Podle srovnávacího sestavení nových a dosavadních parcelních čísel bylo dosavadní parc. [číslo] nahrazeno novým parc. [číslo]. Podle zprávy katastrálního úřadu z 10. 3. 2021 nebyla stavební parcela 314 zapsána v knihovních vložkách a nebyl nalezen žádný geometrický plán, na základě něhož tento pozemek vznikl, ani žádné další jiné podklady. V současné době podle výpisu z katastru nemovitostí se jedná o pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 486 m², na níž se nachází dům [adresa], a vlastníkem tohoto pozemku s domem je syn žalobce, jak bylo výše uvedeno. V nynější katastrální mapě jsou pozemky zakresleny tak, že se jedná o dlouhý pruh pozemku, v přední části po celé šíři je parc. [číslo] na něj navazují 2 pruhy, jejichž šíře dohromady je totožná se šíří parc. [číslo]. Jeden z těchto pruhů zahrnuje parc. [číslo]. Druhý pruh zahrnuje žalované pozemky parc. [číslo]. Soud ještě dodává, že součet výměr všech těchto 7 pozemků činí [číslo] m², což se již blíží součtu výměr původních dvou pozemků [číslo] a [číslo], což činilo [číslo] m². Podstatné je ještě připomenout, že v soutisku nynější katastrální mapy a mapy původního pozemkového katastru všech 7 zmíněných nynějších pozemků odpovídá poloze 2 původních pozemků [číslo] a [číslo].

17. V evidenci nemovitostí proběhlo srovnávací sestavení nových a dosavadních parcelních čísel v letech 1986 až 87, pod číslem zakázky 216 026, což bylo vyhotoveno podnikem Geodézie [obec]. Podkladem byl soupis nemovitostí [číslo]. V soupisu [číslo] je uvedena parcela pod starým [číslo] novým [číslo] jako uživatelé jsou uvedeni rodiče žalobce, a nachází se zde podpis otce žalobce [celé jméno žalobce] s tím, že se jedná o souhlas uživatele – vlastníka s výsledkem šetření a s vyznačeným průběhem hranic pozemku. V soupisu [číslo] jsou uvedeny parcely pod původními čísly [číslo] a [číslo], nová čísla parcel 920 a 919, a opět se zde nachází podpis otce žalobce s tím, že je to souhlas uživatele – vlastníka s výsledkem šetření a s vyznačením průběhu hranic pozemku.

18. Ohledně výstavby domu [adresa] rodiči žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 4. 5. 1954 vydal Okresní národní výbor v [obec] výměr značky XI [číslo] 30. 3. 1954 – BA ve věci stavebního povolení pro novostavbu rodinného domu pro otce žalobce. Tento okresní národní výbor na žádost z 15. 3. 1954 udělil povolení stavební k novostavbě domu na pozemku parc. [číslo] v [obec]. Podle doručenky byl tento výměr doručen 12. 5. 1954 Místnímu národnímu výboru [obec]. Dne 2. 8. 1957 byl vyhotoven zápis o komisionálním řízení na základě žádosti otce žalobce o udělení užívacího a obývacího povolení na novostavbu rodinného domu v [adresa], za účasti Okresního národního výboru [obec], Místního národního výboru [obec] a obou rodičů žalobce. Šetřením bylo zjištěno, že stavba je dokončena a obývána, novostavba byla provedena podle schválených výkresů. Na základě tohoto šetření vydal Okresní národní výbor [obec] odbor pro výstavbu dne 5. 8. 1957 rozhodnutí č. j. Výst. 1138/57-3/8-1957 – SL, jímž na žádost otce žalobce z července 1957 povolil užívání a obývání stavby domu [adresa] [adresa] novostavbě domu vyplývá z potvrzení Místního národního výboru [obec] z 15. 5. 1981, které bylo vydáno v rámci komplexního zakládání evidence nemovitostí.

19. Žalobce se domáhal u podepsaného soudu určení vlastnictví k stejným třem žalovaným pozemkům, s tím, že jejich vlastníkem je žalobce. Jeho žaloba byla zamítnuta rozsudkem z 1. 11. 2018 č. j. 29 C 315/2015-138, který nabyl právní moci dne 12. 1. 2019. Z odůvodnění se podává, že soud neshledal dobrou víru na straně žalobce. Žalobce se účastnil dědického řízení po své matce, zadával znalecký posudek na ocenění nemovitostí. Z rozhodnutí o dědictví a ze znaleckého posudku muselo být žalobci zřejmé, že předmětem řízení je pouze pozemek [číslo], a nikoli pozemek parc. [číslo] Tyto skutečnosti musely vyvolat v žalobci pochybnost o tom, že mu pozemek parc. [číslo] patří po právu.

20. Před zahájením tohoto řízení se žalobce pokusil s žalovaným mimosoudně dohodnout. Dopisem z 30. 1. 2020 vyzval žalovaného k vydání tří žalovaných pozemků s tím, že jinak se se svým nárokem obrátí na soud. Žalovaný dopisem z 17. 2. 2020 sdělil žalobci, že Státní pozemkový úřad může pozemky z vlastnictví státu převádět na jiné osoby pouze ze specifikovaných zákonem stanovených důvodů, s předmětnými pozemky však nakládat nemůže, neboť příslušným k hospodaření s nimi je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Dopisem ze dne 9. 3. 2020 se žalobce obrátil na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových s obdobným požadavkem. Když žalobci nebylo vyhověno, podal žalobu dne 29. 7. 2020.

21. Svědkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], je tetou žalobce, je to sestra matky žalobce. Z její výpovědi soud zjistil, že od narození dosud bydlí stále v [obec] v domě [číslo] který je v blízkosti domu [číslo] ve vzdálenosti asi 3 minuty pěšky. Sestra svědkyně, tedy matka žalobce, byla o 14 let starší než svědkyně, a bydlela i s manželem nejprve s rodinou svědkyně v domě [číslo] v [obec] asi až do věku přibližně tří let žalobce. Poté se rodiče žalobce přestěhovali do nově postaveného domu [číslo]. Svědkyně nikdy neviděla žádné doklady týkající se domu [číslo] nebo pozemků s ním souvisejících, snad viděla nějaké plánky domu. Pamatuje si však, že její otec pomáhal rodičům žalobce při stavbě, plánoval co se jak udělá a o stavbu se staral, zedníci se chodívali najíst právě k otci svědkyně, tedy do domu [číslo]. Rodiče žalobce si koupili 2 a pásy pozemků, 1 pásek měli od rodiny svědkyně a druhý pásek si přikoupili od národního výboru, a na těchto dvou pozemcích si dům [číslo] vlastně postavili. Oba tyto pásy pozemků jsou vedle sebe, dohromady jsou široké stejně jako dům [číslo]. Svědkyně si vzpomíná na výstavbu tohoto domu, sama tam chodívala, a v rodině si všichni mysleli, že oba pásy pozemků patří rodičům žalobce, otec svědkyně to výslovně říkal. Nikdo z rodiny nevěděl, že 1 pás je státní. Oba pásy pozemků za domem [číslo] užívali rodiče žalobce od počátku, co tam postavili dům, pěstovali tam obilí, řepu, a jiné plodiny, na pásu od národního výboru byly ovocné stromy. Když už rodiče žalobce nebyli schopni pozemky obdělávat sami, dali k dispozici pozemky svědkyni a rodině, a dohodli se tak, že svědkyně a její rodina si tam budou něco sázet a pěstovat. Otec svědkyně byl velmi pečlivý, vždy ho bavilo hospodářství, bral si různá pole a obdělával je, měl schované všechny doklady a smlouvy od všech pozemků. Otec žalobce takovou povahu neměl, byl sice dobrý člověk, ale nebyl tak pečlivý, například na doklady, a zřejmě měl chtít, aby pozemek přepsali v katastru. Svědkyně poznala na fotografiích oba pásy pozemků, ukázala odkud kam vedou a kde by měla být hranice se sousedním pozemkem. Svědkyně tato místa dobře zná, neboť tam od dětství dosud chodívá.

22. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že s rodiči žil až do roku 1981, kdy se oženil a odstěhoval do [obec], avšak i poté k rodičům jezdil na víkendy. Žalobce si pamatuje ze svého dětství, že rodiče užívali pozemky za rodinným domem v rozsahu šíře tohoto domu. Byly tam hraniční kameny a v šedesátých letech ještě cesta ke stodole, plot mezi těmito pozemky a pozemky sousedů nikdy nebyl. Rodiče využívali tyto pozemky k pěstování kukuřice, brambor, ječmene, řepy, okurek a dalších plodin jednak pro rodinu a jednak pro zvířata, nikdy se nestalo, že by pozemky byly zanedbány nebo zapleveleny. Žalobce si vzpomněl, že v dětství byl se svým otcem na fotbale, a tam předseda národního výboru pan [příjmení] otci žalobce řekl: [příjmení] máš to koupeno, takto užívej. Po celou dobu si všichni v rodině mysleli, že všechny pozemky za domem patří rodičům žalobce, takto to bylo vžito. Žalobce sám v dětství a v mládí pozemky obdělával motykou. Asi v roce 1982 prodělal otec žalobce mozkovou příhodu, ochrnul na část těla a matka žalobce se o něj starala. Rodiče poté, co už pozemky nemohli obdělávat, souhlasili s tím, že je bude užívat teta žalobce [jméno] [příjmení] a žalobce, že užívání pozemků zůstane v rodině, a takto to i ve skutečnosti bylo. Z toho, co se na pozemcích vypěstovalo, spotřebovali část rodiče žalobce a většinu teta žalobce, také i žalobce s rodinou, vždy se na tomto domlouvali a dělili se.

23. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Rodiče žalobce [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] jako manželé zakoupili od rodičů matky žalobce pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] kupní smlouvou z 27. 4. 1954, účelem koupě byla výstavba rodinného domu. Rodiče žalobce tehdy bydleli v domě [číslo] spolu s rodiči matky žalobce a tetou žalobce [jméno] [příjmení] Smlouva byla schválena Okresním národním výborem [obec] a podle ní bylo vloženo spoluvlastnické právo rodičů žalobce k tomuto pozemku do pozemkové knihy, což vyřizovala advokátní kancelář. Otec žalobce podal ve stejném roce žádost o vydání stavebního povolení, které bylo vydáno 4. 5. 1954 na stavbu rodinného domu na pozemcích parc. [číslo]. Rodičům žalobce při stavbě jejich domu pomáhali rodiče matky žalobce, zejména její otec. Dne 2. 8. 1957 bylo provedeno šetření na místě samém a dne 5. 8. 1957 povolil stavební úřad užívání novostavby rodinného domu [adresa]. Toto číslo popisné bylo přiděleno novostavbě Místním národním výborem v [obec]. Dne 8. 8. 1957 provedl místní národní výbor zápis z jednání, v němž bylo uvedeno, že smlouva [celé jméno žalobce] – MNV za odprodání pozemku na stavbu byla okresním národním výborem schválena. Nejednalo se o dřívější kupní smlouvu mezi rodiči žalobce a manželi [příjmení], nýbrž o smlouvu [celé jméno žalobce] – MNV, tedy smlouvu uzavřenou mezi manželi [příjmení] a místním národním výborem. Následně 5. 9. 1957 bylo v knize Místního národního výboru [obec] zaneseno schválení kupní smlouvy [celé jméno žalobce] Okresním národním výborem [obec] finančním odborem, s poznámkou Národního výboru [obec] – vyřízeno. Dne 7. 9. 1957 potvrdil [ulice] národní výbor [obec], že otec žalobce zaplatil za odprodaný pozemek [číslo] – role o výměře [číslo] m² a za 15 ovocných stromů celkem 1.674 Kč, z toho za pozemek 924 Kčs. [příjmení] 1.674 Kč byla následně zanesena do knihy příjmů Místního národního výboru [obec] s datem 14.

9. Samotná kupní smlouva na pozemek parc. [číslo] nebyla nalezena. Pozemek parc. [číslo] měl výměru [číslo] m² a pozemek parc. [číslo] měl výměru [číslo] m², dohromady [číslo] m². Tyto pozemky tvoří rovnoběžné pásy vedle sebe. Postupně se označení těchto pozemků měnilo a tyto byly rozděleny na více pozemků, jak je výše popsáno. [adresa] byl postaven na obou těchto pozemcích, přičemž ze strany cesty byla oddělena část z obou těchto pozemků z důvodu tohoto rodinného domu, a takto byla nově vytvořená stavební parcela. [číslo] která byla následně přečíslována na parc. [číslo] tato má nyní výměru 486 m². Tento pozemek zabírá celou šíři dvou původních pozemků. Za tímto stavebním pozemkem pokračují vedle sebe pásy dvou původních pozemků, přičemž z pozemku parc. [číslo] byly vytvořeny 3 žalované pozemky parc. [číslo] o celkové výměře 965 m². Z pozemku parc. [číslo] byly vytvořeny 3 pozemky parc. [číslo] o celkové výměře 729 m². Součet výměr všech 7 pozemků činí [číslo] m², jedná se tedy o nižší výměru než byl součet výměr obou původních pozemků [číslo] m². V mapách byly pozemky parc. [číslo] zakresleny vedle sebe, avšak v určitém období také v poloze za sebou, což bylo zřejmě nesprávně. Rodiče žalobce užívali všechny zmíněné pozemky po celou dobu, tedy od výstavby domu [číslo] až do osmdesátých let dvacátého století, a to jako zahrady a pole k zemědělským účelům, k pěstování zemědělských plodin pro rodinu i pro hospodářská zvířata. Pozemky nikdy neležely ladem. Když rodiče žalobce již ze zdravotních důvodů nebyli schopni pozemky užívat, dali je k dispozici tetě žalobce a žalobci k užívání, a tito pozemky nadále obdělávali. Rodiče žalobce žili v přesvědčení, že jim všechny tyto pozemky vlastnicky náleží, že si zakoupili původní pozemek [číslo] od rodičů matky žalobce jakožto 1 pás a druhý pás parc. [číslo] že si zakoupili od národního výboru, přičemž za pozemek řádně zaplatili. Rodina tety žalobce, tedy sestry jeho matky, také měla za to po celou dobu, že oba pásy patří rodičům žalobce, a v rodině bylo známo, že 1 pás pozemku si rodiče žalobce od národního výboru koupili. Žalovaný se k pozemku parc. [číslo] nyní jde o 3 žalované pozemky, nikdy nehlásil, neužíval je, ani s nimi jinak nedisponoval. V rodině rodičů žalobce se nikdy neřešily žádné spory ohledně těchto pozemků, ať už se sousedy nebo s kýmkoliv jiným. I v obci bylo zažito, že pozemek parc. [číslo] si rodiče žalobce koupili od národního výboru, když tehdejší předseda národního výboru sdělil otci žalobce, že to má koupeno a aby pozemek užíval. Rodiče žalobce žili v tomto přesvědčení až do smrti. Matka žalobce zemřela 23. 3. 1996, otec žalobce zemřel 26. 11. 2001. Rodiče žalobce byli manželé, oddací list sice nebyl předložen, avšak již v kupní smlouvě z roku 1954 jsou označeni jako manželé a lze mít za to, že byli manželi ještě před narozením žalobce. Sestra žalobce [jméno] [příjmení] zemřela 9. 1. 2017. Jiné sourozence žalobce neměl. Předmětem dědického řízení po matce žalobce byly celé pozemky, a tyto zdědil výhradně žalobce s povinností umožnit formou věcného břemene užívání nemovitostí svému otci a sestře. Otec žalobce zemřel bez majetku, dědické řízení bylo zastaveno, sestra žalobce zemřela také bez majetku a pozůstalostní řízení po ní bylo také zastaveno. Žalobce se domáhal určení, že vlastníkem všech tří žalovaných pozemků je on, v řízení 29 C 315/2015, žaloba však byla pravomocně zamítnuta s tím, že žalobce nemohl být v dobré víře, že žalované pozemky mu vlastnicky náleží. Žalobce se pokusil dohodnout s žalovaným mimosoudně, požadoval vydání žalovaných pozemků, k čemuž však nedošlo.

24. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil následovně. Vzhledem k tomu, že jde o určovací žalobu, zabýval se soud nejprve tím, zda na požadovaném určení vlastnictví je naléhavý právní zájem, jak vyžaduje ustanovení § 80 občanského soudního řádu. Požadované soudní rozhodnutí určující vlastnické právo rodičů žalobce k třem žalovaným pozemkům ke dni smrti matky žalobce by bylo zaznamenáno do katastru nemovitostí, v němž je doposud jako vlastník žalovaných pozemků veden žalovaný. Žalobce hodlá tedy dosáhnout toho, aby k požadovanému dni byli jako vlastníci žalovaných pozemků namísto žalovaného zapsáni rodiče žalobce. Jiným způsobem, než je uplatnění této žaloby, nemůže žalobce příslušné změny v evidovaných vlastnících žalovaných pozemků dosáhnout, když žalovaný s požadovanou změnou nesouhlasí. Podstatné rovněž je datum 23. 3. 1996, ve vztahu k němuž se žalobce určení vlastnictví domáhá, když se jedná o datum úmrtí jeho matky, po níž žalobce zdědil pozemky související s žalovanými pozemky, nikoli však žalované pozemky. Tímto dnem zaniklo manželství rodičů žalobce a rovněž i jejich bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Žalované pozemky nebyly v dědickém řízení po matce žalobce vůbec projednány. V případě vyhovění této žalobě na určení by žalobce mohl dosáhnout dodatečného projednání dědictví po rodičích, které by zahrnovalo žalované pozemky. Soud tedy naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví shledává.

25. Rodiče žalobce nabyli do spoluvlastnictví pozemek parc. [číslo] na základě kupní smlouvy z roku 1954, tedy za účinnosti občanského zákoníku č. 141/1950 Sb., který byl účinný od 1. 1. 1951. V době předešlé platil ještě intabulační princip, tedy práva zapisovaná do pozemkových knih se nabývala vkladem, čili intabulací, jak vyplývá z obecného knihovního zákona [číslo] ř. z. o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách. Od účinnosti tohoto občanského zákoníku však intabulační princip byl prolomen, a podle § 111 odst. 1 tohoto občanského zákoníku vlastnictví k věcem jednotlivě určeným převádí se už samou smlouvou, není-li umluveno jinak anebo nevyplývá-li nic jiného ze zvláštních předpisů. Převod vlastnictví k věcem nemovitým, zapsaným v knize pozemkové nebo železniční, zapíše se do těchto knih, jak ukládalo ustanovení § 112 téhož občanského zákoníku. Znamená to tedy, že v době uzavření citované kupní smlouvy v roce 1954 již intabulační princip neplatil, tedy existovala sice povinnost zapsat převod vlastnictví k nemovitým věcem do pozemkové knihy, avšak vlastnictví k nemovitým věcem se nenabývalo až zápisem do pozemkové knihy, tedy intabulací, nýbrž již uzavřením kupní smlouvy.

26. Tato úprava platila i v roce 1957, kdy podle tvrzení žalobce měli jeho rodiče uzavřít kupní smlouvu na pozemek parc. [číslo] s národním výborem. Taková kupní smlouva, respektive změna vlastnického práva v ní, měla být sice do pozemkové knihy zapsána, avšak ke změně vlastnictví by došlo již uzavřením samotné smlouvy, aniž by bylo třeba k převodu vlastnictví intabulace, tedy zápisu do pozemkové knihy.

27. Předmětná smlouva z roku 1957 však nebyla nalezena, tudíž její přesný obsah není znám. Na její existenci lze toliko usuzovat ze stvrzenky o zaplacení ceny za tento pozemek národnímu výboru a ze zápisů v análech národního výboru, mimo jiné také z údaje o tom, že smlouva měla být schválena Okresním národním výborem [obec]. Tvrzená kupní smlouva z roku 1957 tak může být toliko titulem domnělým, který má právní význam pro vydržení předmětného pozemku ze strany rodičů žalobce.

28. Vydržení bylo v občanském zákoníku č. 141/1950 Sb. upraveno v § 115 tak, že vydržením lze nabýt vlastnického práva, nejde-li o nezcizitelné věci, které jsou v socialistickém vlastnictví. U vydržení nemovitých věcí činila vydržecí doba 10 let podle § 116 odst. 1 téhož občanského zákoníku, přičemž vlastnické právo k věci nabyde ten, kdo ji drží oprávněně. Oprávněným držitelem byl ve smyslu § 145 občanského zákoníku takový držitel, který byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, přičemž v pochybnostech se mělo za to, že držba je oprávněná.

29. Zmíněný občanský zákoník byl nahrazen občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. účinným od 1. 4. 1964. Tento občanský zákoník od počátku neobsahoval úpravu vydržení vůbec, a vydržení bylo zakomponováno do něj až zákonem č. 131/1982 Sb. účinným od 1. 4. 1983. Podle § 135a odst. 1, 2 a 3 vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě nemovitou věc po dobu 10 let. Pokud se jednalo o pozemek, k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání, nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části stát a občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku. Takto však nebylo možné nabýt pozemek ani právo k pozemku, který je v socialistickém vlastnictví. Právo osobního užívání pozemku podle § 198 a následujících bylo právem věcným a mohlo být předmětem oprávněné držby.

30. K této nové úpravě vydržení bylo v přechodných ustanoveních občanského zákoníku v § 507a odst. 3, nyní § 865 odst. 3, stanoveno, že do doby uvedené v § 135a se započítá i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě před 1. dubnem 1984, tato doba však neskončí dříve než uplynutím jednoho roku od tohoto dne. Oprávněný držitel byl definován v § 132a odst. 1 téhož občanského zákoníku tak, že je to ten, kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, v takovém případě má obdobná práva na ochranu, jaká má vlastník věci.

31. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. byl po změně režimu zásadně novelizován zákonem č. 509/1991 Sb. účinným od 1. 1. 1992. V § 872 odst. 1 bylo stanoveno, že právo osobního užívání pozemku vzniklé prodlení předpisů se mění dnem účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby. Podle odstavce šestého bylo ohledně vydržení stanoveno, že pokud jde o vydržení vlastnického práva k pozemku podle tohoto zákona, kde na základě dosavadních předpisů bylo možné nabýt jen právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku, může si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl pozemek nepřetržitě v držbě i před účinností tohoto zákona. Oprávněný držitel práva osobního užívání pozemku měl k 1. 1. 1992 stejná práva jako osobní uživatel pozemku, a proto se jeho právo k tomuto datu změnilo dle citovaného ustanovení na právo vlastnické.

32. Právní úprava vydržecí doby 10 let a pojmu oprávněné držby je v podstatě obdobná v obou občanských zákonících. U oprávněného držitele je třeba splnění tří podmínek, a to faktické ovládání věci, dále vůle nakládat s touto věcí jako se svou a konečně dobrá víra, že mu věc patří. Soud se zabýval tím, zda všechny tyto podmínky jsou u rodičů žalobce splněny. Bylo prokázáno, že rodiče žalobce od roku 1954 užívali jak pozemek parc. [číslo] tak parc. [číslo] to tak, že na části obou těchto pozemků vybudovali rodinný dům [číslo] na zbývajících částech obou pozemků pěstovali zemědělské plodiny a užívali je jako zahradu. Tento stav trval až do jejich smrti. Pokud jde o vůli nakládat s žalovanými pozemky, tedy s větší částí výměry parc. [číslo] jako se svou vlastní, bylo prokázáno, že rodiče žalobce se chovali k všem třem žalovaným pozemkům po celou tuto dobu tak, jako by jim patřily, byli přesvědčeni o tom, že jsou vlastníky těchto pozemků, a stejné přesvědčení sdílela i jejich rodina. Pokud jde o poslední podmínku, tedy dobrou víru, tak tuto soud hodnotil nikoli pouze ze subjektivního hlediska, osobního přesvědčení rodičů žalobce, nýbrž objektivně. [jméno] víru jako vnitřní psychický stav nelze přímo dokázat, ale lze na ní pouze usuzovat z okolností, v nichž se tento psychický stav projevuje navenek. Základním rozlišujícím kritériem přitom je, zda držitel, tedy rodiče žalobce, při normální opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu na každém subjektu rozumně požadovat, neměli a ani nemohli mít pochybnosti o tom, že jim předmětné pozemky, které fakticky ovládali, náleží, případně zda tyto pochybnosti mít měli a mohli.

33. Ze zjištěných skutečností soud dovodil, že rodiče žalobce od roku 1957, nejméně od doby zaplacení kupní ceny za pozemek parc. [číslo] dne 7. 9. 1957, lze považovat za držitele oprávněné. Na stvrzence je přesně pozemek označen, rovněž je uvedena jeho výměra [číslo] m², je zde uvedeno, že se jedná o pozemek odprodaný a že smlouva byla schválena Okresním národním výborem [obec]. Na základě této stvrzenky se rodiče žalobce mohli oprávněně domnívat, že si zakoupili předmětný pozemek od národního výboru. Otec žalobce byl předsedou národního výboru ujištěn o tom, že si pozemek koupil a že ho má užívat, a to za přítomnosti žalobce v jeho dětském věku. I z toho mohli rodiče žalobce nabýt dojmu, že si předmětný pozemek skutečně od národního výboru zakoupili a že ho mají užívat, byť si žalobce nepamatuje, o kterém konkrétním pozemku tehdy předseda národního výboru s jeho otcem hovořil. Je však třeba uvést, že rodiče žalobce od národního výboru žádné jiné pozemky nekupovali, proto se mohlo jednat toliko o předmětný pozemek. Je otázkou, zda rodiče žalobce věděli v té době, že údaje o odprodeji předmětného pozemku byly zaneseny do dokladů národního výboru. Soud je však toho názoru, že údaje obsažené ve stvrzence stejně jako to, že rodiče žalobce zaplatili konkrétní částku, mohlo u rodičů žalobce způsobit, že se domnívali, že pozemek jim vlastnicky náleží z důvodu jeho zakoupení.

34. V této souvislosti žalovaný namítl, že když před třemi lety, tedy v roce 1954, si rodiče žalobce kupovali pozemek parc. [číslo] podepsali kupní smlouvu, v níž spolu s druhou smluvní stranou pověřili advokáta vyřízením zaknihování této smlouvy. Žalovaný z toho dovozuje, že rodiče žalobce mohlo napadnout, že stejný postup bude nutný i u prodeje druhého pozemku v roce 1957. Soud však poukazuje na to, že v roce 1954 se jednalo o koupi pozemku od soukromých osob, od příbuzných rodičů žalobce, kdežto v roce 1957 se mělo jednat o zakoupení pozemku od národního výboru, tedy od státu. Rodiče žalobce neměli právní vzdělání, nepatřili ani k vlastníkům rozsáhlého majetku, a je proto pochopitelné, že měli důvěru v tehdejší státní orgán, národní výbor, že vše potřebné v souvislosti se zakoupením předmětného pozemku vyřídí či vyřídil, zvláště za situace, kdy na stvrzence je napsáno, že smlouva byla schválena Okresním národním výborem [obec].

35. Rodiče žalobce následně po roce 1957 neměli žádné pochybnosti o tom, že předmětný pozemek, který užívají, společně s vedlejším pozemkem, který si koupili od příbuzných, jim vlastnicky náleží. O předmětný pozemek se nikdo nehlásil, nikdo ho nepožadoval. Část předmětného pozemku byla zastavěna rodinným domem [číslo] s vědomím a souhlasem státních úřadů. Při soupisu nemovitostí zřejmě v roce 1986 otec žalobce podepsal souhlas jakožto uživatel – vlastník s výsledkem šetření ohledně obou pozemků, tedy parc. [číslo] kdy oba rodiče žalobce byli takto v tehdejší evidenci vedeni. Tato okolnost rozhodně nemohla vyvolat pochybnosti rodičů žalobce o tom, zda jim předmětný pozemek vlastnicky náleží, spíše naopak, v tomto je mohla utvrdit.

36. Tento stav trval až do smrti matky žalobce 23. 3. 1996, tedy více než 38 let. Pro existenci dobré víry rodičů žalobce svědčí také poloha předmětného pozemku, respektive 3 žalovaných pozemků, které se nacházejí za domem [číslo] který rodiče žalobce postavili, a tvoří pruh souběžný s pozemkem původně označeným parc. [číslo] který si rodiče žalobců zakoupili od příbuzných.

37. Námitka žalovaného spočívající v tom, že v roce 1987 při přečíslování parcel měli rodiče žalobce provést kontrolu svého majetku zapsaného v příslušné evidenci nemovitostí, a tak by zjistili, že užívají předmětný pozemek, který je ve vlastnictví státu. Žalovaný rovněž poukázal na to, že v roce 1981 bylo novostavbě rodinného domu přiděleno [adresa]. S tímto argumentem žalovaného se soud neztotožnil. Předně je třeba uvést, že [adresa] je již uvedeno na kolaudačním rozhodnutí, jak soud výše uvedl. Rodiče žalobce neměli důvod provádět kontrolu označení svého majetku, respektive pozemků v roce 1981, a v řízení nebylo zjištěno, že by probíhalo nějaké řízení, jehož by byli rodiče žalobce účastníky, případně že by s nimi kdokoliv jednal ohledně označení pozemků. Naopak soud poukazuje na podpis otce žalobce na výše zmíněném soupisu nemovitostí, v němž rodiče žalobce byli vedeni jako uživatelé – vlastníci obou pozemků parc. [číslo] i [číslo]. V tomto řízení již není právně významné, že v rámci dědického řízení po matce žalobce mohl žalobce i jeho otec seznat, že pozemek parc. [číslo] není veden vlastnicky na rodiče žalobce.

38. Žalovaný dále namítl, že jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku. Soud je toho názoru, že v daném případě se toto hledisko neuplatní, neboť jde o to, zda konkrétní pozemek rodiče žalobce nabyli v roce 1957 či nikoli. Nejde o situaci, kdy rodiče žalobců získali nějaký pozemek o určité výměře, přitom užívali výměru vyšší a domnívali se, že i tato větší výměra tvoří jejich pozemek.

39. Soud tedy má za to, že rodiče žalobce po dobu více než 38 let byli oprávněnými držiteli pozemku parc. [číslo] který je nyní veden jako 3 žalované pozemky, a že při normální opatrnosti, kterou bylo možné se zřetelem ke konkrétním okolnostem na nich rozumně požadovat, nemohli mít pochybnosti o tom, a že jim žalované pozemky, které fakticky užívali, patří. Pokud by rodiče žalobce nemohli za právní úpravy platné do konce roku 1991 nabýt vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržením, ale pouze právo na uzavření dohody o užívání pozemku, je třeba uvést, že do smrti matky žalobce již došlo ke změně právní úpravy, a právo osobního užívání bylo transformováno na právo vlastnické.

40. K okolnostem, svědčícím pro existenci dobré víry rodičů žalobce, náleží také to, že v roce 1957 již občanský zákoník výše citovaný nevyžadoval k změně vlastnického práva intabulaci, tedy zápis do pozemkové knihy.

41. Desetiletá vydržecí doba nemohla trvat do roku 1967, neboť v té době vydržení nebylo vůbec zákonem upraveno. Mohla skončit až po uplynutí jednoho roku od 1. 4. 1983, tedy 1. 4. 1984. V té době mohli manželé nabývat majetek, který mohl být předmětem vlastnictví, do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jak je uvedeno v § 143 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů byl až od 1. 8. 1998 nahrazen institutem společného jmění manželů. Vzhledem k tomu, že rodiče žalobce nabyli žalované pozemky do vlastnictví ještě před rokem 1996, spadaly žalované pozemky do jejich bezpodílového spoluvlastnictví manželů.

42. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti považuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji v plném rozsahu vyhověl. Nebylo proto třeba zabývat se eventuálním žalobním petitem, tedy určením, že rodiče žalobce měli ke stejnému datu tytéž žalované pozemky v podílovém spoluvlastnictví.

43. Žalobce měl ve sporu plný úspěch, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu mu soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů 7.100 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 5.000 Kč a ze 7 paušálů po 300 Kč podle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky 254/2015 Sb. Žalobce byl zastoupen obecnou zmocněnkyní, a paušální náhrady byly přiznány za úkony sepis žaloby, písemné vyjádření z 2. 12. 2020, písemné vyjádření z 26. 4. 2021 a zastupování u čtyř jednání před soudem ve dnech 1. 2., 7. 4., 31. 5. a 21. 7. 2021. Za písemný závěrečný návrh soud paušální náhradu nepřiznal, neboť toto považuje za součást úkonu účasti na jednání 21. 7. 2021, na němž byl tento závěrečný návrh přednesen.