8 C 161/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 9.440 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do [datum], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 9.440 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do [datum].

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení 72 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 14.440 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že dne [datum] poskytl žalované na základě její žádosti z předchozího dne spotřebitelský úvěr 5.000 Kč, splatný [datum] Smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena prostředky elektronické komunikace. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek 5.340 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, přičemž vyhodnotil různé parametry, jako například věk žalované, obec a kraj bydliště, kvalitu a časovou osu žádosti, vyžádal si potvrzení o příjmech žalované formou výplatní pásky. Žalobce vypočítal průměrný čistý měsíční příjem žalované a zjistil a stanovil měsíční výdaje žalované 9.249 Kč za bydlení a energie a 5.764 Kč na osobní výdaje. Žalobce rovněž nahlížel do registrů a vzal v úvahu, že žalovaná s žalobcem v minulosti uzavřela jiné úvěrové smlouvy, které řádně splatila. Žalobce tak vycházel z podkladů, které mu poskytla žalovaná, a dále z údajů získaných ze své databáze a ze statistických modelů. Žalovaná však úvěr nesplatila a neuhradila ničeho. Žalovaná částka 14.440 Kč se skládá z jistiny 5.000 Kč, z nákladů na upomínání 2.600 Kč, ze smluvních pokut 1.500 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru 5.340 Kč. Náklady na upomínání sestávají z nákladů na dvě upomínky ve výši 450 Kč a 650 Kč, a z nákladů na pověření a předání pohledávky k inkasnímu řízení 1.500 Kč Smluvní pokuta byla žalované vyúčtována podle článku 7.2 smlouvy ve výši 2x 750 Kč, tedy 1.500 Kč, což činí 30 % z jistiny.

2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který se však zrušil, neboť žalovaná podala v zákonné lhůtě odpor. Poukázala na to, že s žalobcem žádnou smlouvou nepodepsala a žádná smlouva jí nebyla ani žádným způsobem nikdy doručena. Nebyla seznámena se všemi podmínkami a neprojevila s nimi svůj souhlas. Podle žalované vyvozovat ze dvou výplatních pásek a jednoho výpisu z účtu bonitu klienta je zcestné. Žalovaná připustila, že jí bylo poskytnuto 5.000 Kč, a tuto částku odeslala žalobci [datum]. Další požadované náklady považuje za lichvu a v rozporu s dobrými mravy. Pouze jedenkrát zvedla telefon inkasní agentuře, avšak pro jejich arogantní chování s nimi nechtěla nic řešit. Jinak žalovanou nikdo písemně nekontaktoval, takže náklady na upomínání jsou smyšlené. Žalovaný popřela tvrzení žalobce, že se spolu dohodli.

3. S ohledem na shora uvedenou platbu žalované 5.000 Kč vzal žalobce v průběhu řízení žalobu zpět ohledně jistiny 5.000 Kč. Usnesením z 7. 10. 2022 č. j. 8 C 161/2022-71 bylo proto řízení ohledně této částky zastaveno. Soud tedy věcně rozhodoval o úroku z prodlení z jistiny 5.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, o nákladech na upomínání 2.600 Kč, o smluvní pokutě 1.500 Kč a o poplatku za poskytnutí úvěru 5.340 Kč.

4. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce byl zapsán do obchodního rejstříku [datum] a je v něm zapsán dosud, do předmětu jeho podnikání náleží poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru. V listině předsmluvní informace jsou uvedeny základní parametry úvěru, tedy jeho výše, způsob poskytnutí, doba trvání, celková částka k úhradě, náklady úvěru. V řízení nebylo zjištěno, že by se tato listina kdy dostala do dispozice žalované. V listině [anonymizováno] úvěruschopnosti žadatele jsou uvedeny údaje týkající se žalované, příjmy jsou ve výši 42.203 Kč a výdaje za bydlení 5.749 Kč, za energie 3.500 Kč, osobní výdaje 5.764 Kč a jiné půjčky 8.094 Kč, celkem výdaje 23.107 Kč. Žalobce vypočítal rozdíl příjmů a výdajů na částku 19.096 Kč. V další části listiny je vyjmenována řada různých ukazatelů, jako věk, bydliště, hodina přijetí, vlastnictví nemovitosti, velikost obce, povaha práce a další, a u každého ukazatele je uvedeno skóre, tedy zřejmě počet nějakých bodů. Výsledek je 592 bodů. Dále je zde uvedeno nutné životní minimum a volné prostředky, testování negativních scénářů na schopnost splácet úvěr jako pokles příjmů, ztráta zaměstnání, zvýšení úrokových sazeb výpůjčky a záporná amortizace. Dále jsou zde zaznamenány výsledky ověření v registrech, a to v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v nějakém dalším registru úvěrů REPI a registru kradených dokladů Ministerstva vnitra. Žalovaná měla záznam pouze v registru úvěrů REPI, kdy měla skóre 134, celkem po splatnosti 19.203 Kč, napůjčováno 79.500 Kč, otevřených smluv 4 a zbývá 114.237 Kč. Žalobce všechny ukazatele následně vyhodnotil celkovým výsledkem – vyhovuje.

5. Z výplatních lístků žalované bylo zjištěno, že ve společnosti [právnická osoba] měla za květen 2021 čistý příjem 31.936 Kč a za červen 2021 čistý příjem 52.470 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] byly zjištěny různé platby žalované, které hradila na různé účely. [příjmení] jiné dne [datum] žalovaná poukázala částku 1.500 Kč dalšímu poskytovateli spotřebitelských úvěrů [právnická osoba]. Leasing. Téhož dne na účet žalované byla připsána částka 7.000 Kč od dalšího poskytovatele spotřebitelských úvěrů [právnická osoba] Podle výsledku vyhledávání dotazu v centrální evidenci exekucí ke dni [datum] neměla žalovaná nalezeny žádné exekuce. Žalobce měl k dispozici kopii občanského průkazu žalované.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru byly zjištěny tyto skutečnosti. Smluvní strany jsou označeny tak, že žalobce je úvěrující a žalovaná úvěrovaná. Žalobce se zavázal poskytnout žalované na její požádání úvěr 5.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr žalobci a zaplatit mu úrok a další finanční závazky podle smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 39 % ročně a byl splatný jednorázově spolu s jistinou. Žalovaná měla žalobci zaplatit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru 5.340 Kč a zavázala se poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů v jediné splátce včetně veškerých dalších sjednaných plateb. V článku 7 jsou obsaženy následky prodlení, přičemž žalovaná byla v takovém případě povinna zaplatit žalobci náhradu všech nákladů, které žalobci vznikly v důsledku prodlení, zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu 0,1 % denně. Na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky se žalovaná zavázala žalobci zaplatit poplatek 450 Kč za první upomínku, poplatek 650 Kč za druhou upomínku a poplatek 1.500 Kč za náklady spojené s předáním pohledávky k vymáhání inkasní agentuře. V místě, které je vyhrazeno podpisům smluvních stran, jsou pouze uvedeny údaje o tom, že žalobce podepsal smlouvu digitálně v [obec] [datum] a žalovaná podepsala smlouvu digitálně v [obec] [datum]. Žádné podpisy se zde nenacházejí. Přílohou smlouvy má být ceník a sazebník poplatků.

7. Pokud jde o uzavření úvěrové smlouvy, žalobce tvrdí, že tato byla uzavřena na dálku prostředky elektronické komunikace. Usnesením z 9. 8. 2022 č. j. 8 C 161/2022-41, které bylo žalobci doručeno dne [datum], byl žalobce vyzván k doplnění tvrzení, mimo jiné o tom, v jaké formě byla uzavřena mezi účastníky úvěrová smlouva a jakým způsobem žalovaná vyjádřila svůj souhlas být vázána obsahem smlouvy, a aby žalobce označil důkazy k prokázání těchto tvrzení. Žalobce uvedl toliko to, že smlouva byla uzavřena na dálku prostředky elektronické komunikace. Žádné důkazy k prokázání těchto tvrzení žalobce neoznačil ani nepředložil. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, a proto nemohl být u jednání znovu vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ohledně toho, jakým způsobem účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu, ani poučen o následcích nevyhovění takové výzvě.

8. Z tvrzení žalobce nelze vzít za prokázáno, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobcem nějakou smlouvu, případně tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Nebylo prokázáno, že by účastníci tuto smlouvu uzavřeli na dálku prostředky elektronické komunikace, jakým konkrétním způsobem se tak mělo stát, jak žalobce i žalovaná vyjádřili svoji vůli být vázáni úvěrovou smlouvou a jak vyjádřili svůj souhlas s obsahem této smlouvy. Žalovaná jednoznačně popřela, že by se s žalobcem nějak dohodla, že by jakoukoli smlouvu podepsala, případně že by jí jakýmkoli způsobem byla nějaká smlouva doručena.

9. Poskytnutí částky 5.000 Kč žalované vzal soud za prokázáno potvrzením [právnická osoba] o platbě a výpisem z účtu žalované. Podle nich dne [datum] byla z účtu žalobce poukázána na shora uvedený účet žalované částka 5.000 Kč a téhož dne byla na tento účet také připsána. Podle potvrzení [právnická osoba] z [datum] je majitelem tohoto účtu skutečně žalovaná.

10. Z výpisu z účtu žalované za dobu od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaná hradila každý měsíc splátky 1.500 Kč poskytovateli spotřebitelského úvěru O.K.V. Leasing, dále že [datum] čerpala na účet částku 7.000 Kč od dalšího poskytovatele spotřebitelských úvěru [právnická osoba], dne [datum] čerpala 7.000 Kč od dalšího poskytovatele [právnická osoba] ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. CB11601002, dne [datum] z účtu žalované byla stržena platba 21.390,90 Kč na úhradu exekuce podle exekučního příkazu č. j. 091EX 05620/21-013, dne 9. 8. 2021 byla z účtu stržena částka 1.500 Kč na úhradu téže exekuce. Dne [datum] žalovaná obdržela na účet částku 3.000 Kč od žalobce na základě půjčky splatné [datum], přičemž žalovaná dne [datum] zaplatila 3.000 Kč a 840 Kč na tentýž účet žalobce jakožto splatnou půjčku. Z výpisu z účtu žalované je rovněž zřejmé, že žalovaná hradí různé částky ve prospěch [webová adresa] [obec].

11. Ohledně upomínání žalované ze strany žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dopisem z [datum] vyzval soud žalovanou k úhradě jistiny 5.000 Kč, úroku 160 Kč, poplatku 5.340 Kč a 1.950 Kč, celkem 12.450 Kč s tím, že pokud úhradu provede do [datum], stačí zaplatit pouze 6.850 Kč. Podle podacího lístku byl dopis téhož dne žalované odeslán doporučeně. Dopisem z [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky 13.100 Kč do [datum], a podle podacího lístku byl tento dopis téhož dne žalované odeslán doporučeně. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem z [datum], v němž požadoval 14.600 Kč do [datum]. Podle podacího lístku byl dopis odeslán doporučeně žalované dne [datum].

12. Z potvrzení o odchozí úhradě - dokladu o platbě vyplývá, že žalovaná zaplatila ze svého účtu částku 5.000 Kč bezhotovostně na účet žalobce dne [datum], tedy v průběhu tohoto řízení.

13. V databázi sporů vedených u zdejšího soudu proti žalované soud zjistil, že kromě tohoto případu je či bylo proti žalované vedeno ještě dalších 19 řízení o zaplacení peněžitých částek, ve většině z nich bylo již pravomocně rozhodnuto, většinou bylo žalobě alespoň částečně vyhověno. Jedná se o spory ze smluv, které žalovaná uzavřela s různými nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů v rozmezí let 2017 – 2021 s různou výší úvěru.

14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovanou dohodli na dalších skutečnostech, které žalobce tvrdí, například na splatnosti, na smluvních pokutách či na výši upomínacích nákladů. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodli, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalobce ani žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupila, ani kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou, a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak je vyžadováno v ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla uzavřena mezi účastníky prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu i v projednávané věci.

15. Z tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované tedy nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ani platit žalobci jakékoli poplatky, úroky, smluvní pokuty či jiná plnění.

16. Smlouvu z úvěru, pokud by bylo prokázáno její uzavření, však je třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce před uzavřením žalované úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.

17. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce ověřil žalovanou v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, měl k dispozici kopii jejího občanského průkazu a výplatní lístky za dva měsíce a částečný výpis z účtu žalované. Nebylo prokázáno, že by žalobce nahlížel do nebankovního registru klientských informací, ani že by ověřoval výdaje žalované uvedené shora. Žalobci bylo známo, že žalovaná již v dřívější době měla u žalobce sjednaný jiný úvěr. Žalobce sám uvádí, že žalovaná měla výdaje na jiné půjčky 8.094 Kč, zřejmě měsíčně. Z výpisu z účtu žalované shora uvedeného za tři předchozí měsíce před čerpáním peněžních prostředků zjistil soud, že žalovaná čerpala jiné úvěry od jiných poskytovatelů nebankovních úvěrů, a že hradila i splátky, navíc že žalovaná sází a v srpnu 2021 jí byla z účtu stržena exekuce. Všechny tyto skutečnosti mohl žalobce zcela snadno zjistit, pokud by si vyžádal od žalované výpis z jejího účtu za toto období. Žalobce se spokojil s výpisem z účtu žalované za druhou polovinu měsíce července 2021, a i z tohoto výpisu mohl seznat, že žalovaná [datum] čerpala částku 7.000 Kč od poskytovatele úvěru [právnická osoba] Za situace, kdy bylo žalobci známo, že žalovaná je již zadlužená a hradí splátky jiných půjček či úvěrů, měl zkoumat její poměry důkladněji a obezřetněji. Žalobce měl zjistit a ověřit veškeré výdaje žalované a zjistit rovněž míru její zadluženosti, tedy kolik celkem má ještě nesplacených úvěrů, a jaká je celková její zadluženost, kolik činí zůstatky těchto úvěrů a doba jejich dalšího splácení.

18. Žalobce sice vypočítal rozdíl mezi příjmy a nedoloženými výdaji žalované, avšak s ohledem na všechny ostatní okolnosti nevyhodnotil poměry žalované přiměřeně, a soud je toho názoru, že za dané situace již žalobce neměl žalované žádný úvěr poskytovat. Obecně známou skutečností je, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče žalobce jakožto poskytovatele úvěru. Žalobce ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Žalobce při uzavírání úvěrové smlouvy, pokud vůbec smlouva byla uzavřena, jak žalobce tvrdí, s žalovanou osobně nejednal, a nemohl tak do svého posouzení zahrnout i poznatky z osobního vystupování žalované. Soud je tedy toho názoru, že žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva, pokud by bylo prokázáno její uzavření, neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalované, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva neplatná absolutně podle § 588 občanského zákoníku. K tomuto druhu neplatnosti soud přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Netýká se pouze vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, čímž čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely.

19. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

20. Lze tedy uzavřít, že nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná čerpala od žalobce peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč. Tuto částku tedy žalovaná přijala, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a tato částka tudíž představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, které je žalovaná povinna žalobci vydat. Žalovaná tak učinila až v průběhu tohoto řízení dne [datum].

21. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis žalobce odeslaný žalované dne [datum], v němž žalobce požaduje plnění do [datum]. Následujícího dne [datum] se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne jí vznikla povinnost podle § 1970 občanského zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

22. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci pouze úrok z prodlení z jistiny 5.000 Kč za dobu až od [datum] do zaplacení této částky, tedy do [datum]. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně nákladů upomínání 2.600 Kč, smluvní pokuty 1.500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 5.340 Kč a části úroku z prodlení z jistiny 5.000 Kč. Soud připomíná, že ohledně jistiny 5.000 Kč bylo řízení již zastaveno shora citovaným usnesením.

23. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 38 % předmětu řízení a žalovaná měla úspěch ohledně 62 %. Úspěch žalobce představuje jistina 5.000 Kč, zaplacená až v průběhu řízení, a úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 279,45 Kč. Úspěch žalované představuje částka 9.440 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 15,13 Kč. Podle ustanovení § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. vzniklo žalované právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jejím úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 24 % Náklady žalované odpovídají částce 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon ve smyslu § 1 odst. 3 téže vyhlášky spočívající v podání odporu a vyjádření k žalobě. Ze zmíněné částky žalované náleží 24 %, tedy 72 Kč.