8 C 164/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 28.800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10.300 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 18.500 Kč- s úrokem ve výši 15.154,36 Kč- s úrokem z prodlení ve výši 5.108,31 Kč- s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 22.179,24 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020- s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 18.500 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení- s úrokem 23,72 % ročně z částky 22.179,24 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 18. 11. 2020 domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 28.800 Kč s úrokem ve výši 15.154,36 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 5.108,31 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 22.179,24 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem 23,72 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , uzavřel dne 24. 12. 2015 se žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky 25.000 Kč ihned v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok ve výši 3.500 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, poplatek za administrativní činnost 5.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 10.000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit formou 58 splátek po 750 Kč týdně, přičemž poslední splátka měla být uhrazena 2. 2. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas a zaplatil celkem toliko 14.700 Kč. Původní věřitel z této částky započítal 2.820,76 Kč na jistinu, 3.500 Kč na úrok, 5.000 Kč na poplatek za administrativní činnost a 3.379,24 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Neuhrazená jistina tak činí 22.179,24 Kč a žalovanému vznikla povinnost z této částky hradit úrok 23,72 % ročně ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, tedy od 3. 2. 2017. Původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, zjistil jeho příjem 35.000 Kč měsíčně a výdaje ve výši 6.350 Kč měsíčně. Žalovaný neměl vyživovací povinnost k žádné další osobě, neměl úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti, nebylo proti němu vedeno insolvenční řízení. Původní věřitel dne 30. 9. 2016 zanikl v důsledku fúze sloučením a jeho právním nástupcem se stala společnost , Anonymizováno, , nyní pod názvem , právnická osoba, . Posledně uvedená společnost postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 6. 12. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Kapitalizovaný úrok 15.154,36 Kč byl vypočten v sazbě 23,72 % ročně z jistiny 22.179,24 Kč za dobu od 3. 2. 2017 do 6. 12. 2019. Kapitalizovaný úrok z prodlení 5.108,31 Kč, byl vypočten z téže jistiny za dobu od 10. 2. 2017 do 6. 12. 2019. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po upomínce.

2. V průběhu řízení byl zjištěn úpadek žalovaného usnesením Krajského soudu v Brně z , datum, č.j. , Anonymizováno, , spisová značka, a bylo mu povoleno řešení úpadku oddlužením. Řízení bylo proto přerušeno podle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., přičemž v řízení nebylo možné pokračovat po dobu, po kterou trvaly účinky rozhodnutí o úpadku žalovaného. Následně usnesením Krajského soudu v Brně z , spisová značka, bylo oddlužení žalovaného zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno. Důvodem zmíněného rozhodnutí byla skutečnost, že žalovaný jakožto insolvenční dlužník neplnil podstatné povinnosti, byl nekontaktní, nereagoval na výzvy insolvenčního správce ani soudu. Majetek žalovaného byl podle soupisu majetkové podstaty pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.

3. S ohledem na skončení insolvenčního řízení ohledně žalovaného bylo možné v řízení o žalobě žalobce opět pokračovat.

4. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Z provedených důkazů zjistil soud v následující skutečnosti. Původní věřitel poskytl žalovanému údaje o základních parametrech spotřebitelského úvěru na formuláři standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ten obsahoval výši úvěru, náklady úvěru, celkovou částku, kterou bylo třeba uhradit, způsob splácení úvěru, výši splátek, náklady opožděných plateb. Tyto informace žalovaný potvrdil svým podpisem dne 23. 12. 2015. Listina karta zákazníka obsahuje informace o poměrech žalovaného. Žalovaný uvedl, že žije s rodiči, že je bývalý nebo stávající zákazník původního věřitele, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, má aktivní půjčku u původního věřitele, nevlastní vozidlo, nemá nezaopatřené děti, má jeden zdroj příjmu z hlavního pracovního poměru, pobírá mzdu 35.000 Kč měsíčně, za nájem a inkaso hradí 3.000 Kč, výdaje domácnosti jsou 3.000 Kč a výdaje na telefon činí 350 Kč. Původní věřitel sečetl tyto výdaje s výsledkem 6.350 Kč měsíčně u žalovaného. Odečtením těchto výdajů od příjmů žalovaného původní věřitel určil použitelný příjem 28.650 Kč. K ověření těchto údajů měl původní věřitel občanský průkaz žalovaného, a ověřil zaměstnání blíže nezjištěným způsobem.

6. Dne 23. 12. 2015 uzavřel původní věřitel , právnická osoba, , IČ: , IČO, , jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Z ní soud zjistil, že původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalovanému peněžní prostředky 25.000 Kč, a žalovaný svým podpisem na smlouvě potvrdil, že tato částka mu byla vyplacena v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc poplatek 18.500 Kč, který se skládá z poplatku za administrativní činnost 5.000 Kč, z úroku ve výši 3.500 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek 10.000 Kč. Celkovou částku 43.500 Kč měl žalovaný uhradit formou 58 splátek ve výši 750 Kč týdně. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky na samostatném listu, obsahující podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. Pro případ, že bylo sjednáno 58 splátek, činí podle odst. 1 výše úrokové sazby 23,72 % ročně. Pro případ, že dojde k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena.

7. Podle seznamu plateb uhradil žalovaný celkem 14.700 Kč. První splátku zaplatil 24. 12. 2015 ve výši 3.000 Kč, následně uhradil čtyřikrát platbu 1.000 Kč, třikrát platbu , právnická osoba, Kč, jedenkrát platbu 1.500 Kč a jedenkrát platbu 200 Kč. Poslední splátku zaplatil 30. 9. 2019 ve výši , právnická osoba, Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že uhradil částku vyšší, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že původní věřitel , právnická osoba, , IČ: , IČO, zanikl ke dni 30. 9. 2016 v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČ: , IČO, . Tato společnost změnila obchodní firmu, tedy název a od 30. 9. 2016 byl její název , právnická osoba, , a od 18. 10. 2022 dosud je její název , jméno FO, .

9. Ohledně postoupení pohledávky zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 6. 12. 2019 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. Touto přílohou je seznam postoupených pohledávek, v němž je pod číslem smlouvy uvedena i pohledávka za žalovaným. Dopisem z 6. 12. 2019 oznámil původní věřitel žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh plnil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 7. 1. 2020.

10. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze 7. 5. 2020, který byl podle podacího lístku téhož dne žalovanému odeslán doporučeně.

11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 23. 12. 2015 požádal žalovaný původního věřitele , právnická osoba, o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Původní věřitel zjistil shora popsaným způsobem poměry žalovaného, nebylo prokázáno, že by ověřil jeho výdaje či příjmy a dřívější závazky. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě níž žalovaný v den podpisu smlouvy obdržel v hotovosti dohodnutou částku 25.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit původnímu věřiteli navíc náklady úvěru v celkové výši 18.500 Kč. Celkem tedy měl žalovaný původnímu věřiteli zaplatit 43.500 Kč formou 58 splátek po 750 Kč týdně. Žalovaný splatil pouze 14.700 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla také pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. Původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky shora uvedeným dopisem. Žalovaná částka 28.800 Kč se skládá z dlužné jistiny 22.179,24 Kč a z úhrad za služby 6.620,76 Kč. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě zástupce žalobce.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v § 2390 tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ve smyslu § 2392 odst. 1 občanského zákoníku ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že dohodnutou částku 25.000 Kč předal žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný však nedostál své povinnosti vrátit v dohodnutých splátkách předmětnou částku a zaplatit úroky. Smlouva o zápůjčce je jedním z druhů spotřebitelského úvěru.

13. Smlouvu o zápůjčce z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě zápůjčky či spotřebitelského úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá původnímu věřiteli v ustanovení § 9 odst. 1 povinnost před uzavřením smlouvy, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Původní věřitel byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tedy žalovaného, s odbornou péčí bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, v níž se spotřebitelský úvěr sjednává, neplatná.

14. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původní věřitel zjistil o žalovaném shora uvedené skutečnosti, zaznamenané do karty zákazníka, přičemž žalovaný bydlel u rodičů, byl to bývalý nebo stávající zákazník původního věřitele, měl aktivní půjčku u původního věřitele, pracoval v hlavním pracovním poměru, což byl jeho jediný zdroj příjmů. Původní věřitel zjistil příjem žalovaného, a to přímo od žalovaného, ve výši 35.000 Kč. Není zřejmé, zda se jedná o příjem čistý nebo hrubý. Tento příjem však nebyl žádným způsobem ověřen.

15. Z karty zákazníka ani z dalších důkazů nevyplývá, že by původní věřitel příjem žalovaného jakkoliv ověřil. Obdobná situace je u výdajů žalovaného, kdy žalovaný uvedl celkové výdaje za měsíc 6.350 Kč, což však rovněž nebylo žádným způsobem ověřeno. Mezi dokumenty k ověření na kartě zákazníka je uveden pouze občanský průkaz žalovaného. Z tohoto dokladu však nelze zjistit příjem ani výdaje žalovaného, ani jeho dosavadní závazky. Je zřejmé, že žalovaný byl již zadlužen, když měl aktivní půjčku u původního věřitele, není však zde uvedeno, kterého dne byla předchozí půjčka sjednána, na jakou částku, kolik Kč ještě žalovanému zbývá doplatit a jaká byla jeho platební morálka.

16. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Za situace, kdy původní věřitel neověřil ani příjem ani výdaje žalovaného a nezjistil dostatečně údaje o dosavadních závazcích žalovaného, nemohl původní věřitel dospět k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr, respektive zápůjčku, splácet. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému zápůjčku v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce neplatná. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání předmětné smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušenosti, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.

18. Jak uvádí Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

19. Za takové situace soud považuje smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla tak vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od původního věřitele čerpal 25.000 Kč a vrátil pouze 14.700 Kč. Rozdíl těchto částek 10.300 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen vydat.

20. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odstavec 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

21. Pokud jde o příslušenství pohledávky, tedy úrok z prodlení, lhůta pro vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a nebyla ani mezi účastníky sjednána. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku může v takovém případě věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je oznámení o postoupení pohledávky spojené s výzvou k plnění ze dne 6. 12. 2019, které bylo odesláno žalovanému 7. 1. 2020. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 10. 1. 2020, žalovaný měl podle výzvy plnit do 10 dnů, což je do 20. 1. 2020. Dnem následujícím 21. 1. 2020 se žalovaný dostal do prodlení a od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb.

22. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci nesplacenou část jistiny zápůjčky 10.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od 21. 1. 2020 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně zbývající žalované jistiny, úroku a úroku z prodlení.

23. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.