8 C 169/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: se sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení se sídlem adresa o zaplacení částky 83.900 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 28.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 3.1.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 55.900 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 2.699,51 Kč - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 47.600 Kč za dobu od 21.5.2020 do 2.1.2021 - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 19.600 Kč za dobu od 3.1.2021 do zaplacení - s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 28.000 Kč za dobu od 3.1.2021 do zaplacení - s úrokem 10,25 % ročně z částky 40.000 Kč za dobu od 21.5.2020 do zaplacení.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 644,43 Kč.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení 11.035 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 83.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.343,94 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 47.600 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem 10,25% ročně z částky 40.000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne 26. 8. 2018 smlouvu o úvěru, na základě níž mu byly poskytnuty peněžní prostředky 40.000 Kč, což žalovaný převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit původnímu věřiteli poplatek za uzavření smlouvy 1.600 Kč, poplatek za správu úvěru 8.800 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek 12.800 Kč a úrok 11.200 Kč. Celkovou dlužnou částku 74.400 Kč měl žalovaný zaplatit formou 14 měsíčních splátek po 5.200 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel a uhradil celkem pouze 12.000 Kč, což bylo započteno na úroky a na všechny tři druhy poplatků. Žalovaný je tak povinen doplatit ještě celou jistinu 40.000 Kč, úrok 7.600 Kč, poplatek za správu úvěru 6.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8.800 Kč, celkem 62.400 Kč. Žalovaná částka se skládá z této částky 62.400 Kč a ze smluvní pokuty 21.500 Kč, která odpovídá sazbě 0,1% denně z dlužné částky za dobu od 27. 10. 2018 do 18. 4. 2020. Původní věřitel zkoumal s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel převedl část závodu na společnost [právnická osoba], která postupní smlouvou ze dne 24. 6. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

2. Ve věci byl dne 26. 2. 2021 vydán platební rozkaz, který se však zrušil, neboť žalovaný proti němu podal v zákonné lhůtě odpor.

3. Žalovaný zpočátku navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Namítl, že není zřejmé, že by pohledávka za žalovaným byla součástí části závodu původního věřitele, která byla převedena na [právnická osoba] Smlouva o úvěru je neplatná, neboť původní věřitel před jejím uzavřením neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, nezkoumal dostatečně jeho příjmovou a výdajovou stránku. Původní věřitel navíc ve smlouvě o úvěru navýšil dlužnou jistinu o poplatky za uzavření smlouvy, jejichž součet představuje 58% jistiny úvěru. Tyto poplatky nejsou opodstatněné a představují pouze tzv. skrytý úrok, a s připočtením úroku z úvěru 24% ročně ve výši 11.200 Kč odpovídá sazbě 73,71% ročně. Tato výše odporuje dobrým mravům. Žalovaný na posledním jednání před soudem navrhl, aby žalobci byl přiznán pouze rozdíl mezi poskytnutým úvěrem a platbami žalovaného, tedy 28.000 Kč s úrokem z prodlení, a ve zbytku aby byla žaloba zamítnuta.

4. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částky 644,43 Kč, která představuje část kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, tedy od 27. 10. 2019 do 20. 5. 2020. Soud proto postupoval podle § 96 odstavců 1 a 2 občanského soudního řádu a řízení v této části zastavil výrokem III. tohoto rozhodnutí. Došlo tedy ke snížení nároku žalobce na kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 27. 10. 2019 do 20. 5. 2020 ve výši 3.343,94 Kč na částku 2.699,51 Kč.

5. Dne 26. 8. 2018 požádal žalovaný o úvěr 40.000 Kč na spotřebu na tiskopisu původního věřitele [právnická osoba] Uvedl v něm adresu svého pobytu [ulice a číslo], [obec] a další adresu v téže obci [ulice a číslo]. Označil svého zaměstnavatele [anonymizováno] – [právnická osoba], se sídlem v [obec], sdělil, že je svobodný, je zaměstnán jako řidič na dobu neurčitou, počet výdělečně činných osob v domácnosti je jedna a má nadstandardní vybavení domácnosti. Příjem uvedl ve výši 15.936 Kč, což představuje zároveň příjem celé jeho domácnosti. Výdaje žalovaný uvedl ve výši 7.000 Kč měsíčně, z toho 1.000 Kč na bydlení, 3.500 Kč na stravování a výživné a 2.500 Kč jako výdaje ostatní. Žalovaný předložil doklady ke svým poměrům, a to výplatní pásky a pracovní smlouvu ke svým příjmům a čestné prohlášení ohledně svých výdajů. Dále žalovaný uvedl, že má již zkušenosti a znalosti týkající se spotřebitelských úvěrů. Všechny tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem dne 26. 8. 2018. Původní věřitel provedl téhož dne finanční analýzu, v níž zohlednil příjem žalovaného 15.936 Kč měsíčně, výdaje 7.000 Kč měsíčně, rezervu na neočekávané výdaje 1.600 Kč a z toho vypočítal měsíční volné zdroje 7.336 Kč. Žalobce dospěl k tomu, že žalovanému lze poskytnout úvěr s maximální výši měsíční splátky 7.336 Kč.

6. Původní věřitel měl k dispozici k ověření příjmů žalovaného jeho pracovní smlouvu, dodatek k pracovní smlouvě a tři výplatní lístky. Z pracovní smlouvy je patrno, že byla uzavřena mezi žalovaným a jeho zaměstnavatelem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] se sídlem v [obec], s dnem nástupu do práce 5. 3. 2013, druh práce byl dohodnut řidič regionální dopravy. Dodatek k pracovní smlouvě byl uzavřen 1. 4. 2016. Z pracovní smlouvy ani dodatku nelze dovodit konkrétní výši příjmu žalovaného. Výplatní lístky jsou téměř celé nečitelné. Nelze z nich zjistit, za které měsíce byly vyhotoveny. Údaje z písmen nelze přečíst téměř nikde, údaje z čísel lze přečíst pouze některé, a to velmi obtížně. Na prvním výplatním lístku je příjem zřejmě 23.000 Kč jakožto příjem čistý, z této částky jsou prováděny nějaké srážky a k výplatě byla částka zřejmě 16.000 Kč. Na druhém výplatním lístku je čistý příjem asi 24.000 Kč, po srážkách k výplatě 15.741 Kč. Na třetím výplatním lístku je čistý příjem asi 21.000 Kč, k výplatě po srážkách je částka asi 15.000 Kč. Většinu číselných údajů soud pouze odhadl.

7. Původní věřitel dne 26. 8. 2018 provedl vyhodnocení údajů o žalovaném podle svých postupů na tiskopisu [anonymizováno] scoring, v němž přiděloval žalovanému za různé položky počet bodů. Původnímu věřiteli vyšlo, že žalovaný celkem dosáhl 27 bodů, což umožňuje poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč s měsíční splátkou 5.200 Kč. Pod položkou 7 bod 2 žalobce vyznačil v historii žalovaného, že jde o druhý nebo třetí úvěr – smart půjčka, který nebyl řešen exekučně nebo žadatel není a nebyl veden v insolvenčním rejstříku. Za to bylo žalovanému přiděleno 10 bodů.

8. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne 26. 8. 2018 v [obec] mezi úvěrujícím, neboli věřitelem [právnická osoba] se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO], a žalovaným jakožto úvěrovaným neboli dlužníkem. Žalovaný uvedl adresu bydliště i druhou adresu stejně jako v žádosti o úvěr. Věřitel se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr 40.000 Kč na dobu určitou na 14 splátek, a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Úrok byl sjednán ve výši 28% z poskytnuté jistiny za období, na které byl poskytnut, což odpovídá sazbě 24% ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli poplatek za uzavření smlouvy 1.600 Kč, poplatek za správu úvěru 8.800 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek 12.800 Kč a úrok 11.200 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 34.400 Kč, z čehož soud dovodil výpočtem výši úroku 11.200 Kč. Celkem měl žalovaný uhradit věřiteli 74.400 Kč. Po odpočtu poplatku 1.600 Kč měl žalovaný splácet částku 72.800 Kč formou 14 splátek po 5.200 Kč měsíčně. V článku III. odstavec 3 bylo dohodnuto, že ze splátek budou nejprve hrazeny úroky, poplatky a až následně poskytnutá jistina. Pro případ prodlení byla v článku V. odstavec 4 dohodnuta povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu 0,1% denně z částky, ohledně níž je v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny.

9. Ve stejný den žalovaný podepsal listinu Předpis splátek k úvěrové smlouvě, v níž je uvedeno, jaká část jednotlivých splátek připadne na úmor úroku, jistiny a poplatků.

10. Jak vyplývá z přehledu plateb, zaplatil žalovaný celkem 12.000 Kč. Z toho v den podpisu smlouvy zaplatil 1.600 Kč a 5.200 Kč, což odpovídá poplatku za uzavření smlouvy první splátce. Dále zaplatil dne 16. 11. 2018 částku 5.200 Kč a dále již nehradil ničeho.

11. Ohledně převodu pohledávky za žalovaným až na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. [právnická osoba], tedy původní věřitel, byla podle výpisu z obchodního rejstříku zapsána do tohoto rejstříku v roce 2000 a v době uzavření žalované úvěrové smlouvy do předmětu jejího podnikání náleželo poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel jakožto prodávající se společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], [IČO], jako kupujícím smlouvu o prodeji části závodu dne 6. 9. 2018. Tato část závodu byla tvořena divizí spotřebitelských úvěrů v rozsahu definovaném ve smlouvě. Doklad o koupi části závodu byl založen ve sbírce listin obchodního rejstříku a byl sepsán notářským zápisem ze dne [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo], [spisová značka] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec]. V seznamu úvěrových smluv, převáděných smlouvou o prodeji části závodu, se nachází i žalovaná úvěrová smlouva. Dne 24. 6. 2020 uzavřela společnost [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázala postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze. V seznamu postoupených pohledávek se na straně 19 nachází i žalovaná pohledávka. Podle příkazu k úhradě, dodatku k postupní smlouvě a potvrzení o zaplacení kupní ceny byla kupní cena za postoupené pohledávky řádně zaplacena dne 8. 7. 2020. Dopisem z 24. 7. 2020 oznámil postupitel [právnická osoba] žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, a vyzval žalovaného k úhradě dluhu již žalobci na specifikované bankovní spojení.

12. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 18. 12. 2020, v němž upozornil žalovaného na to, že pokud dluh nevyrovná ve stanovené lhůtě, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud. Podle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 18. 12. 2020.

13. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Původní věřitel [právnická osoba] dne 26. 8. 2018 přijal žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, měl k dispozici shora uvedené doklady od žalovaného o jeho příjmu, vyhodnotil příjmy a výdaje žalovaného výše popsaným způsobem a tentýž den s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru a poskytl zároveň žalovanému v hotovosti dohodnutou částku 40.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli jistinu, úrok a tři druhy poplatků, jak je shora zmíněno, kdy poplatek 1.600 Kč byl splatný hned při podpisu smlouvy a zbývající část 72.800 Kč měl žalovaný uhradit ve 14 splátkách po 5.200 Kč měsíčně. Celkem měl žalovaný zaplatit 74.400 Kč. Žalovaný celkem na úvěr zaplatil 12.000 Kč. Původní věřitel si započítal platby žalovaného v souladu s listinou předpis splátek na poplatek za uzavření smlouvy v plné výši 1.600 Kč, na úrok částku 3.600 Kč, na poplatek za správu úvěru 2.800 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 4.000 Kč. Z toho původní věřitel stanovil dlužnou částku na jistině 40.000 Kč, na úrocích 7.600 Kč, na poplatku za správu úvěru 6.000 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso 8.800 Kč, celkem 62.400 Kč. Původní věřitel ještě vypočítal smluvní pokutu 21.500 Kč za dobu od 27. 10. 2018 do 18. 4. 2020. Původní věřitel uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o koupi části závodu, do níž náležely úvěrové smlouvy včetně úvěrové smlouvy, která je předmětem tohoto řízení. Tato společnost následně uzavřela s žalobcem postupní smlouvu, přičemž mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka i za žalovaným. Postupitel vytvořil po postoupení pohledávky oznámení pro žalovaného, nebylo však zjištěno, že by žalovanému bylo kdy odesláno či doručeno. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl v den uzavření smlouvy dohodnutou částku 40.000 Kč.

15. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr původního věřitele o tom, že žalovanému zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což byl povinen zajistit původní věřitel. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného hradit splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

16. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalovaný uvedl v žádosti o úvěr i v úvěrové smlouvě adresu svého pobytu [ulice a číslo], [obec], což je adresa obecního úřadu, nemohlo se tudíž jednat o jeho skutečný pobyt. Tuto skutečnost mohl původní věřitel zjistit z veřejně dostupné databáze. Žalovaný sice uvedl ještě jinou adresu, avšak trvalý pobyt na úřední adrese u žalovaného měl původnímu věřiteli signalizovat, že poměry žalovaného týkající se jeho bydlení nejsou zcela uspořádány, když žalovaný se nemůže přihlásit k trvalému pobytu na adrese, kde se zdržuje. Tato skutečnost může v budoucnu způsobit potíže v komunikaci s žalovaným, jak mohl původní věřitel předpokládat.

17. Žalovaný předložil původnímu věřiteli výplatní lístky za tři měsíce, tyto jsou však nečitelné. Žalovaný do žádosti o úvěr uvedl příjem 15.936 Kč, a žalobce tento příjem zahrnul do své finanční analýzy. Z žádosti o úvěr nebo z finanční analýzy však nelze zjistit, zda jde o příjem čistý či jiný. Jiné příjmy na straně žalovaného zjištěny nebyly. Výdajovou stránkou žalovaného se původní věřitel nezabýval dostatečně podrobně, když zjistil pouze blíže nespecifikované a nedoložené údaje ohledně výdajů na bydlení 1.000 Kč, na stravování a výživné 3.500 Kč a ostatní 2.500 Kč. Původní věřitel do výdajů zahrnul také rezervu 1.600 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji určil na 7.336 Kč. Zároveň původní věřitel vyhodnotil, že tato částka může odpovídat maximální výši měsíční splátky úvěru. Zmíněný příjem žalovaného byl velmi nízký, jeho výdaje nebyly řádně zjištěny ani ověřeny. Původní věřitel si ani nevyžádal od žalovaného například výpis z účtu za dobu předcházející poskytnutí peněžních prostředků, aby aspoň tímto způsobem mohl výdaje žalovaného ověřit. Nebylo ani prokázáno, že by původní věřitel nahlížel do veřejně dostupných databází, např. do nebankovního registru klientských informací, nebo do centrální evidence exekucí, do registru [příjmení], do insolvenčního rejstříku, do registru neplatných dokladů a dalších. Původní věřitel měl také přihlédnout k tomu, že žalovaný má již zkušenosti a znalosti týkající se spotřebitelských úvěrů, z čehož lze dovodit, že žalovaný již nějaký úvěr před žalovaným úvěrem čerpal. Původní věřitel se spokojil pouze s tímto konstatováním, aniž by zjišťoval, zda žalovaný není již zadlužený, jaká je výše jeho dluhů, výše splátek, platební morálka a nesplacený zbytek dluhů. Soud tedy má za to, že původní věřitel neposoudil před uzavřením žalované smlouvy úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, když to, co původní věřitel zjistil, nepovažuje soud za spolehlivé a dostatečné informace k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Původní věřitel nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného žalovaný úvěr splácet. Soud ještě připomíná, že dohodnutá výše měsíčních splátek 5.200 Kč představuje třetinu zjištěného příjmu žalovaného, což lze považovat za splátku značně vysokou.

18. Spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastních schopností splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank, což je již obecně známou skutečností. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Soud tedy má za to, že původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a narušuje rovněž veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky taktéž ve formě sociálních dávek, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.

19. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale zjevně narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti, a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

20. Za tohoto stavu soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly tudíž vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli poplatky, úroky či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 40.000 Kč, žalovaný tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a citované ustanovení § 2991 občanského zákoníku ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného představuje částku 28.000 Kč, která odpovídá rozdílu mezi přijatou částkou 40.000 Kč a platbami žalovaného v celkové výši 12.000 Kč.

21. Společnost nabyla od původního věřitele pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o koupi závodu podle § 2079 a § 2175 občanského zákoníku. Tatáž společnost postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Postoupením pohledávky žalobce nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, jak je stanoveno v § 1880 občanského zákoníku.

22. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je až předžalobní výzva, odeslaná žalovanému 18. 12. 2020. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se výzva dostala 23. 12. 2020, žalovaný měl plnit bez zbytečného odkladu do žalobcem stanovené lhůty 2. 1. 2021, a následujícího dne 3. 1. 2021 se dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,25 % ročně. [příjmení] sazbu úroku z prodlení si účastníci neujednali.

23. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci částku 28.000 Kč s úrokem z prodlení od 3. 1. 2021. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, a to ohledně zbývající části jistiny, úroku, poplatků a části úroku z prodlení.

24. Oba účastníci měli ve sporu částečný úspěch, žalobce v rozsahu 30% a žalovaný v rozsahu 70 % předmětu řízení. Při stanovení míry úspěchu a neúspěchu soud kapitalizoval přiznané a zamítnuté úroky a úroky z prodlení na dobu neurčitou ke dni tohoto rozhodnutí. V souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 o. s. ř. náleží žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 40% Náklady žalovaného se skládají z následujících složek. Odměna za právní zastoupení činí 20.900 Kč za 5 úkonů právní pomoci po 4.180 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu za úkony převzetí a příprava zastoupení, podání odporu spolu s vyjádřením k žalobě ze dne 21. 6. 2021, vyjádření ze dne 22. 9. 2021 k doplněným skutkovým tvrzením žalobce a zastupování u dvou jednání před soudem ve dnech 25. 10. 2021 a 1. 12. 2021. Ke každému úkonu náleží paušál režijních výloh 300 Kč podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu, celkem 1.500 Kč. Za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby náleží zástupci žalobce podle § 14 odstavec 1 písmeno a), odstavec 3 advokátního tarifu náhrada za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč. Tato náhrada náleží při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět. Zástupce žalovaného se dostavil ke 2 jednáním shora uvedeným k soudu a jedna cesta představuje půl hodiny, když vzdálenost ze sídla zástupce žalovaného v [obec], [ulice a číslo], k soudu činí 4,3 km a tuto cestu lze automobilem vykonat na 10 minut a za použití městské dopravy a pěší chůze za přibližně 15 až 20 minut. Soud na návrh zástupce žalovaného použil v tomto směru závěry nálezu Ústavního soudu z 23. 9. 2005 sp. zn. IV.ÚS 215/2005, podle něhož účelem citovaného ustanovení je poskytnutí kompenzace za to, že advokát nemůže poskytovat právní službu, neboť v daném čase se přemísťuje z místa svého sídla do místa poskytování právní služby, v tomto případě soudu. Není přitom rozhodující podle Ústavního soudu, zda se přesouvá ze svého sídla do jiného kraje, okresu, obce, městské části či ulice, nýbrž to, jaká je vzdálenost těchto dvou míst a dopravní dostupnost. Obec jakožto kritérium této náhrady není pro náhradu za promeškaný čas vůbec relevantní. Poslední složkou nákladů je částka 4.788 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z všech složek nákladů řízení.

25. Soud ještě konstatuje, že odměna za 1 úkon právní pomoci byla vypočtena z částky 76.300 Kč, která představuje žalovanou jistinu v souladu s ustanovením § 8 odstavec 1 advokátního tarifu, neboť k příslušenství se přihlíží pouze tehdy, kdyby bylo požadováno jako samostatný nárok. Částka 76.300 Kč představuje čistou jistinu 40.000 Kč, poplatky 14.800 Kč a smluvní pokutu 21.500 Kč. Součástí žalobního nároku byl i úrok z úvěru vyčíslený částkou 7.600 Kč, který je však příslušenstvím pohledávky, stejně jako i úroky z prodlení.

26. Celkové náklady žalovaného tak činí 27.588 Kč, z čehož soud žalovanému přiznal 40%, tedy 11.035 Kč.