8 C 170/2019

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; Česká republika - Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného , okres okres o zaplacení částky 6.200 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 6.200 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně za dobu od 16. 5. 2019 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 6.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 16. 5. 2019 do zaplacení. Tvrdí, že 28. 3. 2018 okolo 23:10 hodin žalovaný v ulici [ulice] napadl zakročujícího policistu a svým protiprávním jednáním způsobil poškození zdraví policisty. V průběhu řízení žalobce doplnil, že poškozený policista byl členem hlídky, která u žalovaného prováděla silniční kontrolu. K poškození zdraví policisty došlo při použití donucovacích prostředků proti žalovanému, které bylo vyhodnoceno jako oprávněné a přiměřené, a bylo v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, který neuposlechl výzev policistů a použití donucovacích prostředků svým chováním vyvolal. Policista při použití donucovacích prostředků utrpěl pohmoždění levého kolene. Za bolestné byla policistovi přiznána náhrada ve výši 24 bodů, tedy 6.000 Kč. Dále byla policistovi přiznána částka 200 Kč, kterou vynaložil za zpracování lékařského posudku. Celková částka 6.200 Kč byla policistovi spolu se služebním příjmem za březen 2019 zaslána 12. 4. 2019 na účet, na který je mu zasílán služební příjem. Věc byla šetřena Generální inspekcí bezpečnostních sborů, a 1. 7. 2019 byla z důvodu věcné nepříslušnosti zaslána řediteli [stát. instituce] [obec]. Generální inspekce vedla prověřování jednak pro podezření ze zločinu krádeže, kterého se měli policisté dopustit tím, že během silniční kontroly žalovaného a následných úkonů měli při prohlídce vozidla žalovaného odcizit z papírové obálky hotovost 1 000 000 Kč, a jednak pro podezření z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby, kterého se policisté měli [anonymizováno] v úmyslu způsobit žalovanému újmu spočívající v neoprávněném zákroku. Žalovaný nepředložil platnou zelenou kartu, policisté proti němu použili donucovací prostředky a zajistili ho. Ředitel [stát. instituce] [obec] došel k závěru, že nebylo zjištěno, že by policisté svým jednáním vůči žalovanému postupovali v rozporu se obecně závaznými či interními normativními předpisy.

2. Ve věci byl dne 26. 7. 2019 vydán platební rozkaz, který se však zrušil, neboť žalovaný proti němu podal v zákonné lhůtě odpor. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, poukázal na to, že 28. 3. 2018 po 23:00 hodin v [obec] na ulici [ulice] byl zastaven hlídkou Policie ČR za účelem provedení silniční kontroly. Po krátkém jednání a po výzvě k předložení zelené karty jeden z policistů za použití hrubé síly vytrhl žalovaného z jeho vozidla a oběma rukama jej silou srazil čelem k zemi. Za hlasitých nadávek policisté na žalovaného zaklekli, koleny jej tiskli k zemi, a nasadili mu pouta na ruce. Žalovaný během tohoto zásahu nekladl žádný odpor, došlo u něj ke zranění hlavy a levé ruky. Policisté žalovaného zvedli ze země, posadili ho do služebního vozidla, odvezli do Úrazové nemocnice v [obec], po vyšetření odvezli žalovaného na Obvodní oddělení policie [okres] na ulici [ulice] v [obec], kde se domlouvali na dalším postupu. Následně byl žalovaný propuštěn. Žalovaný neměl ani příležitost fyzicky napadnout některého z policistů, natož některému z nich způsobit nějakou újmu. Žalovaný se nedopustil žádného protiprávního jednání a nemohl způsobit žádnou škodu ani žalobci. Žalovaný podal 27. 3. 2019 žalobu o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem na Obvodní soud pro Prahu 7, a to spolu s [právnická osoba], kdy tato společnost byla vlastníkem odcizené finanční hotovosti [částka].

3. Soud nařídil první jednání ve věci na 4. 11. 2020. Toto jednání však bylo odročeno na žádost žalovaného, který jako důvod své žádosti uvedl nouzový stav a další pracovní řízení, které má ve stejném termínu jako jednání u soudu. Další jednání soud nařídil na dnešní den 11. 1. 2021. Žalobce se omluvil s ohledem na protiepidemická opatření a skutečnost, že již předložil veškeré podklady, kterými ve věci disponuje. Žalobce souhlasil, aby soud rozhodl bez přítomnosti žalobce na základě písemných podkladů obsažených ve spise. V den jednání soud obdržel email z adresy [email], jímž žalovaný žádá o odročení jednání z důvodu náhlého zvýšení teploty a možnosti diagnózy Covid 19 s tím, že se obává, aby nenakazil ostatní osoby v budově soudu, přičemž žalovaný je v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Je tedy zřejmé, že účastníci se nedostavili, žalobce o odročení nepožádal, žalovaný sice o odročení požádal, avšak svůj důvod nikterak nedoložil. Pokud žalovaný uváděl, že je v dlouhodobé pracovní neschopnosti, zcela jistě mohl soudu v dostatečném časovém předstihu před jednáním předložit doklad o pracovní neschopnosti, což však neučinil. Za tohoto stavu soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Skutečnost, že soud nevyhověl žádosti žalovaného o odročení jednání, nemůže být žalovanému nikterak na újmu s ohledem na výsledek tohoto řízení.

4. Jednání policistů a žalovaného bylo předmětem šetření Policie ČR, Městského ředitelství policie [obec], Obvodního oddělení policie [okres], pod [číslo jednací], a šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení [obec], [anonymizováno] [číslo jednací]. Z úředních záznamů, protokolu o ohledání, náčrtu místa, vyrozumění státního zástupce o použití donucovacích prostředků, vyrozumění o učiněných opatřeních soud zjistil, že 28. 3. 2018 prováděla hlídka Policie ČR ve složení pprap. [jméno] [příjmení] a nstržm. [jméno] [příjmení] kontrolu na ulici [ulice] v [obec] a blízkém okolí. [příjmení] [údaj o čase] [anonymizováno] si hlídka povšimla vozidlo [anonymizována tři slova] [číslo] a lustrací zjistila, že vozidlo má technickou kontrolu platnou pouze do 21. 3. 2018 [ulice] vozidlo zastavila, jeho řidičem byl žalovaný, tento byl upozorněn na to, že má neplatnou technickou kontrolu a vyzván k předložení zelené karty. Žalovaný hledal ve vozidle platnou zelenou kartu, což mu dlouho trvalo, neuposlechl výzvy policistů, aby vystoupil z vozidla a zúčastnil se projednání přestupku. Žalovaný odmítl na výzvy policisty vystoupit z auta, proto pprap. [příjmení] použil donucovací prostředek, uchopil žalovaného za oděv na jeho pravé ruce v oblasti loktu a přetočil jej ven z vozidla do polohy ve stoje, nstržm. [příjmení] použil také donucovací prostředek tak, že žalovaného uchopil za jeho levé zápěstí, a policisté drželi žalovaného břichem opřeného o levý bok vozidla. Žalovaný sebou agresivně trhal, nebylo možné mu přiložit pouta, proto byl sveden na silnici do polohy na břicho, kde mu byla pouta přiložena. Policisté zajistili vozidlo žalovaného, přemístili žalovaného do služebního vozidla, žalovaný sdělil, že má zranění na hlavě, byl převezen do Úrazové nemocnice v [obec], kde byl vyšetřen. Poté byl eskortován služebním vozidlem na [anonymizována tři slova] [okres], a v [údaj o čase] hodin dne 29. 3. 2018 byla žalovanému sejmuta pouta. Téhož dne 29. 3. 2018 byly zahájeny úkony trestního řízení, žalovaný podal několikrát vysvětlení, státní zástupce byl vyrozuměn o použití donucovacího prostředku. V šetření byl také využit kamerový záznam, vysvětlení podala také družka žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], která však zmíněné události nebyla přítomna. Žalovaný v podaném vysvětlení popsal dne 25. 4. 2018 celou událost, uvedl, že byl při zákroku policistů zraněn, a jeho popis se týkal zejména peněžní částky, která podle žalovaného měla být odcizena z jeho vozidla v době, kdy byl odvezen služebním vozidlem k ošetření do nemocnice a na [anonymizována dvě slova] [okres]. [příjmení] [příjmení] a [příjmení] v podaných vysvětleních podrobně popsali celou událost, kdy zastavili vozidlo žalovaného z důvodu neplatné technické kontroly, vyzývali ho k předložení zelené karty, následně k vystoupení z vozidla a k projednání věci, žalovaný výzvy nerespektoval, manipuloval v klíně nějakým předmětem a proto ho policisté z vozidla vytáhli a zajistili. Žalovaný neustále kladl odpor, proto mu byla přiložena pouta. Žalovaný policistům při odvozu služebním vozidlem vyhrožoval. Obsahem podaných vysvětlení ze strany žalovaného i policistů jsou do značné míry skutečnosti týkající se finanční hotovosti, která měla být z vozidla žalovaného odcizena, což však není předmětem tohoto řízení. Generální inspekce bezpečnostních sborů dne 21. 6. 2019 pod [číslo jednací] rozhodla o postoupení podnětu k provedení vlastního šetření Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje. V této listině jsou podrobně obsaženy výsledky šetření, přičemž bylo prověřováno podezření ze spáchání zločinu krádeže, což není předmětem tohoto řízení, a dále z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby, kterého se měli dopustit policisté [příjmení] a [příjmení] tím, že jako příslušníci bezpečnostního sboru [obec] ČR v době výkonu služby jako členové dvoučlenné hlídky při provádění silniční kontroly dne 28. 3. 2018 ve 23:00 hodin na ulici [ulice] v [obec] u domu [číslo] v úmyslu způsobit žalovanému jinou závažnou újmu spočívající v neoprávněném zákroku proti jeho osobě, mohli překročit svoji pravomoc tím, že když žalovaný jako řidič vozidla nepředložil policejní hlídce platnou zelenou kartu, bylo vůči jeho osobě nejprve ze strany hlídky přistoupeno k použití donucovacích prostředků podle § 52 písm. a) písm. p) zákona č. 273/2008 Sb., o policii České republiky – hmaty, chvaty, údery a kopy a pouta, a následně byl žalovaný zajištěn a omezen na osobní svobodě, čímž mu měla být způsobena újma. Bylo zjištěno, že zákrok vůči žalovanému nevykazuje znaky zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Spisový materiál proto byl zaslán Policii ČR jako podnět k dalšímu opatření. Věc tedy následně byla posouzena [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] [obec], které stanovilo kvalifikaci předkládaného podezření ze 2 kázeňských přestupků. První z nich měl spočívat v tom, že oba policisté se vůči žalovanému během služebních úkonů chovali tak, že užili vulgárních výrazů a tykali mu, a druhý měl spočívat v tom, že policisté vlivem opomenutí nijak dále neřešili podezření z přestupkového jednání žalovaného z důvodu nepředložení zelené karty. V případě prvním nebylo zjištěno z veškerého spisového materiálu, že by policisté postupovali vůči žalovanému v rozporu s obecně závaznými či interními normativními předpisy. V případě druhého podezření z kázeňského přestupku však bylo zjištěno, že policisté již dále nijak neřešili přestupek žalovaného spočívající v nepředložení zelené karty a neplatnou technickou kontrolu, což však není předmětem tohoto řízení.

5. Ze záznamů o úrazu příslušníka policie [číslo jednací] bylo zjištěno, že jde o úraz ze dne 28. 3. 2018 ve 23:10 hodin, došlo ke zranění levého kolene, zdrojem úrazu byl pád na rovině z výšky do hloubky a propadnutí. Jako příčina byl uveden jiný blíže nespecifikovaný důvod. Úrazový děj byl popsán tak, že hlídka prováděla silniční kontrolu vozidla, při kontrole řidič odmítal spolupracovat a po opakované výzvě došlo k použití donucovacích prostředků, při svádění podezřelého na zem, při dokleknutí k podezřelému si policista o povrch pozemní komunikace pohmoždil koleno levé nohy. Žalovaný se aktivně bránil služebnímu zákroku, agresivně sebou trhal ze strany na stranu, proto nebylo možné mu přiložit pouta v poloze vestoje, a byl tudíž sveden na silnici do polohy na břicho. Tento úraz byl kvalifikován jako služební úraz s tím, že policie odpovídá policistovi za škodu v rozsahu 100 %, úraz nebyl zaviněn ani spoluzaviněn třetí osobou. V této listině není uvedeno, kterého policisty se týká, tyto údaje jsou začerněny tak, že nejsou čitelné ani částečně.

6. O odškodnění rozhodoval žalobce prostřednictvím [anonymizováno 10 slov] celkem dvakrát. Rozhodnutím z 14. 5. 2018 bylo stanoveno, že k poškození zdraví – pohmoždění levého kolene utrpěného při výkonu služby, je kvalifikováno jako služební úraz, a žalobce odpovídá za vzniklou škodu v plném rozsahu. Ve druhém rozhodnutí ze 14. 2. 2019 byla poškozenému přiznána náhrada za bolest ve výši 6.000 Kč a náhrada za účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 200 Kč, celkem 6.200 Kč. Lékařské hodnocení bolestného bylo sníženo o 14 bodů z 38 bodů na 24 bodů, což odpovídá částce 6.000 Kč. [příjmení] 200 Kč představuje poplatek za zpracování posudku, tato částka byla vynaložena 28. 11. 2018 poškozeným policistou podle příjmového pokladního dokladu. Z obou těchto rozhodnutí nelze zjistit, kterého policisty se vůbec týkají, tedy který policista měl utrpět služební úraz a kterému policistovi bylo přiznáno odškodnění 6.200 Kč. Ke každému rozhodnutí je sice připojena doručenka s daty převzetí 29. 5. 2018 a 15. 3. 2019, nicméně není možné zjistit, komu bylo každé z těchto rozhodnutí doručováno a kdo je převzal. Podpis je nečitelný, jméno adresáta je začerněno, stejně tak jako v obou rozhodnutích, a nelze tyto údaje přečíst ani částečně.

7. Lékařský posudek byl vypracován praktickou lékařkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v listopadu 2018, podle položky 1.1 – povrchní rána kůže bylo přiznáno 14 bodů, podle položky [číslo] – pohmoždění kůže, podkoží a svalů bylo přiznáno 20 bodů a podle položky [číslo] – oděrky povrchní i hlubokém byly přiznány 4 body, celkem 38 bodů. Z tohoto lékařského posudku však nelze zjistit, která osoba měla tato poškození zdraví utrpět. Jméno, příjmení, datum narození i bydliště jsou začerněny a nelze je přečíst ani částečně.

8. Z příjmového pokladního dokladu lze zjistit pouze to, že za výpis z bolestného – úraz 28. 3. 2018, bylo zaplaceno 200 Kč zmíněné lékařce. Datum je nečitelné, jedná se o listopad 2018. Nelze však zjistit, která osoba tuto částku zaplatila, neboť její jméno na tomto dokladu je zcela začerněno a nelze je přečíst.

9. U [název soudu] je vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka] ve věci žalobců a [právnická osoba] a [celé jméno žalovaného], tedy žalovaného, proti žalovanému Česká republika – [stát. instituce], o náhradu škody. Z žaloby vyplývá, že [právnická osoba] požaduje zaplacení částky 1 000 000 Kč a [celé jméno žalovaného] požaduje částku 500.000 Kč. [příjmení] 1 000 000 Kč představuje náhradu vzniklé škody, odcizení hotovosti v této výši z vozidla žalovaného v době, kdy byl zajištěn policisty, dopraven k lékařskému ošetření a na obvodní oddělení policie a následně propuštěn. [příjmení] 500.000 Kč představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu [celé jméno žalovaného] v penězích, která by měla vzniknout v důsledku jednání policistů.

10. Usnesením ze dne 31. 3. 2020 č. j. 8 C 170/2019-32, které bylo žalobci doručeno 6. 4. 2020, vyzval soud žalobce k doplněních skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání. Žalobce měl přesně popsat, jakým způsobem žalovaný policistu napadl, jaký služební úkon policista v té době prováděl, k jakému zranění policisty při napadení žalovaným došlo, za která zranění bylo stanoveno bolestné 6.000 Kč, v čem konkrétně spočívají náklady léčení policisty 200 Kč, kterého dne žalobce zaplatil policistovi 6.000 Kč a 200 Kč, a jakou formou, tedy bezhotovostně na který účet, případně v hotovosti, a jaký byl výsledek šetření události ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů. Žalobce sice na tuto výzvu soudu reagoval a některá tvrzení doplnil, jak je výše uvedeno, avšak nikoliv úplně. V žalobě žalobce uvedl, že k poškození zdraví policisty došlo v důsledku jeho napadení žalovaným, avšak posléze tato tvrzení změnil v tom, že k poškození zdraví policisty došlo při použití donucovacích prostředků proti žalovanému, které bylo vyhodnoceno jako oprávněné a přiměřené, a bylo v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, který neuposlechl výzev policistů a použití donucovacích prostředků svým chováním vyvolal. Z tohoto tvrzení však nevyplývá, jak konkrétně k zranění policisty mělo dojít, jaký konkrétní úkon policista prováděl, v čem tento úkon spočíval, jak přesně došlo k jeho zranění, a jakým konkrétním způsobem, tedy například pohybem nebo jiným jednáním, se na tomto žalovaný podílel, případně toto vyvolal. Z tvrzení žalobce nelze ani dovodit, v důsledku čeho a jakým způsobem policista při použití donucovacích prostředků utrpěl pohmoždění levého kolene. Žalobce neuvádí, které donucovací prostředky měl policista použít proti žalovanému, a jak došlo k tomu, že si policista pohmoždil levé koleno. Soud považuje tato tvrzení za právně významná v této věci. Soud připomíná, že z výše uvedené dokumentace Policie ČR a Generální inspekce bezpečnostních sborů jednoznačně vyplývá, že s žalovaným jednala policejní hlídka ve složení dvou policistů, ze spisového materiálu však nelze zjistit, který z těchto policistů se zranil, při které konkrétní činnosti, a jakým způsobem toto způsobil žalovaný. Z výše uvedených listin předložených žalobcem, tedy z rozhodnutí žalobce o uznání úrazu za služební, z rozhodnutí o přiznání odškodnění, z lékařského posudku, z pokladního dokladu, nelze zjistit, kterého policisty se tyto doklady týkají. Žalobce sám veškeré identifikační znaky policisty začernil tak, že je nelze ani částečně seznat. Pokud jde o další tvrzení shora uvedená, která měl žalobce doplnit podle výzvy soudu, a označit k jejich prokázání důkazy, žalobce sice uvedl, že celková přiznaná částka 6.200 Kč byla 12. 4. 2019 zaslána policistovi blíže neoznačenému na bankovní účet, avšak k prokázání této skutečnosti žalobce neoznačil žádný důkaz a ničeho takového ani nepředložil.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil tímto způsobem. Předně je třeba uvést, že ve smyslu § 135 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Pokud bylo o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Žádné rozhodnutí příslušného orgánu o spáchání trestného činu, přestupku nebo jiného správního deliktu, kterým by soud byl v tomto řízení vázán a které by souviselo s předmětem řízení, nebylo zjištěno. Soud vycházel z výše citovaných rozhodnutí žalobce ohledně odškodnění služebního úrazu policisty, avšak toto bylo možné pouze částečně, když nebylo zřejmé, kterého policisty se příslušná rozhodnutí týkají.

12. Odpovědnost žalobce za škodu způsobenou služebním úrazem vychází z ustanovení § 100 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Podle § 100 odst. 1 bezpečnostní sbor odpovídá příslušníkovi za škodu způsobenou služebním úrazem. Vymezení služebního úrazu je obsaženo v § 100 odstavcích 2 a 3 tak, že za úkon v přímé souvislosti s výkonem služby se považuje úkon, který je k výkonu služby potřebný nebo který je během služby obvyklý nebo nutný, je konaný před počátkem služby nebo po jejím skončení a v době přestávky na jídlo a oddech konané v objektu bezpečnostního sboru. Služebním úrazem je také úraz, který příslušník utrpěl při cestě do místa plnění služebních úkolů a zpět, při vyslání na služební cestu, na studijní pobyt nebo při převelení.

13. V ustanovení § 101 téhož zákona jsou vyjmenovány druhy náhrad, které se poskytují v případě služebního úrazu, mezi něž náleží pod písmenem b) náhrada za bolest a pod písmenem c) náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a pod písm. e) náhrada věcné škody. V daném případě byl policista žalobcem odškodněn jednak za bolest a jednak za účelně vynaložené náklady představující poplatek za vyhotovení ohodnocení bolestného.

14. Soud však nemohl výše uvedenou právní kvalifikaci použít na nedostatečná zjištění, tedy prokázané skutečnosti. Jak soud již zmínil, v řízení nebylo zjištěno, kterého konkrétního policisty se rozhodnutí žalobce o odpovědnosti za služební úraz a o odškodnění služebního úrazu týkají, a v důsledku toho nebylo možné ani ze spisové dokumentace vedené policií a Generální inspekcí bezpečnostních sborů určit, jak konkrétně k úrazu kterého konkrétního policisty došlo, ani vyhodnotit, jakým způsobem se na tom podílel žalovaný, případně jakým přesným způsobem žalovaný takové zranění konkrétního policisty způsobil.

15. Soud rovněž nemohl vzít za prokázáno, že by žalobce odškodnil nějakého konkrétního policistu částkou 6.200 Kč za služební úraz, tedy že by žalobce skutečně vyplatil náhradu škody za služební úraz konkrétnímu policistovi, a kdy a jakým způsobem se tak mělo stát. Soud tedy nemá za prokázáno, že by žalobce splnil svoji povinnost podle citovaného zákona vůči nějakému konkrétnímu poškozenému policistovi. Nelze tedy ani dovodit, že by žalobci v souladu s ustanovením § 2917 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. vznikl postih proti žalovanému jakožto osobě, která škodu konkrétnímu policistovi fakticky způsobila. Takovýto nárok se pokládá za nárok specifický, následný regres, který není nárokem na náhradu škody ani nárokem z bezdůvodného obohacení. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce odškodnil konkrétního policistu za konkrétní služební úraz, tudíž nepřipadá ani v úvahu, že by žalobce měl následný regres vůči žalovanému.

16. Na základě všech výše uvedených skutečností soud nepovažuje žalobu žalobce za důvodnou, a proto jí zamítl.

17. Žalovaný měl ve sporu úspěch, a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. mu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení 300 Kč. Tato částka představuje paušální náhradu nezastoupeného účastníka řízení za úkon podání odporu včetně vyjádření k žalobě podle § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky 254/2015 Sb. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř..