8 C 174/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 4.000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.000 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení - 10 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od [datum] do [datum] - 1,5 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 2.799 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 4.000 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž žalovanému poskytl částku 4.000 Kč se splatností do [datum] Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Žalovaný na úvěr ničeho nesplatil. Původní věřitel ověřil schopnost žalovaného úvěr splácet ve veřejně dostupných databázích, žalovaný v žádosti prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen úvěr splatit. Žalovaná částka představuje jistinu úvěru. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z [datum].

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je datován [datum] a obsahuje základní parametry bezúčelového úvěru 4.000 Kč. V místě vyhrazeném pro podpis klienta se žádný podpis žalovaného nenachází. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru jsou smluvní strany označeny tak, že společnost [právnická osoba], [IČO], je zapůjčitelem a žalovaný je vydlužitelem či klientem. Zapůjčitel, tedy původní věřitel, se zavázal poskytnout žalovanému peněžitou zápůjčku ve formě krátkodobého bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru 4.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr zaplatit do termínu splatnosti [datum] ve dvou splátkách po 2.000 Kč splatných dne [datum] a [datum]. Poplatek byl stanoven na 0 Kč a zápůjční úroková sazba na 0 %. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy, případně zprostředkovatel poskytne žalovanému úvěr v hotovosti bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. Žalovaný byl oprávněn od smlouvy odstoupit anebo si prodloužit termín splatnosti. Datum poskytnutí zápůjčky byl stanoven na [datum] Smlouva je podepsána původním věřitelem a v místě vyhrazeném pro podpis klienta se žádný podpis žalovaného nenachází a není tam ničeho uvedeno. Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem CreditAir pod záštitou společnosti [právnická osoba], verze 201607_A75, obsahují definici použitých pojmů, popis procesu uzavření smlouvy o zápůjčce, způsob splácení zápůjčky, smluvní pokuty a poplatky, prodloužení splatnosti a odstoupení od smlouvy. Tyto všeobecné obchodní podmínky nejsou nikým podepsány ani datovány, v řízení nebylo prokázáno, že by se kdy dostaly do dispozice žalovaného. Čerpání peněžních prostředků soud ověřil z potvrzení o platbě, ze zprávy [obec] spořitelny a z výpisu z účtu žalovaného. Podle potvrzení o provedené platbě byla z účtu společnosti [právnická osoba], vedeného u platební brány ThePay, odeslána částka 4.000 Kč na účet [bankovní účet] dne [datum] [ulice] spořitelna potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaný, a podle výpisu z tohoto účtu byla dne [datum] na něj připsána částka 4.000 Kč z platební brány ThePay.

4. Žalobce tvrdí, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo tak, že žalovaný se nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů na webové stránky původního věřitele a zahájil tím krok vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 4.000 Kč a výše uvedenou splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel žalovanému vyplatil peněžní prostředky. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup pouze žalovaný.

5. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo tedy zjištěno, že by se žalovaný zaregistroval na webových stránkách původního věřitele a kdy se tak mělo stát a jaké údaje zadal, nebylo rovněž zjištěno, že by žalovaný odsouhlasil znění jakékoli úvěrové smlouvy, ani že by zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Dále nebylo prokázáno, že by žalovanému v rámci webového rozhraní byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, ani že by žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval, kterého dne a jakým způsobem se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalovaný měl zřízen jakýkoli uživatelský účet a měl k němu přístup pomocí nějakého hesla.

6. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se původní věřitel zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. V seznamu postoupených pohledávek byla obsažena i pohledávka za žalovaným. Dne [datum] byly předány žalobci originály smluvní dokumentace ke všem postupovaným pohledávkám v elektronické podobě. Dopisem z [datum] oznámil původní věřitel žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh uhradil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Dopisem z téhož dne vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do 3 dnů i žalobce. Podle podacího lístku byly dopisy žalovanému odeslány dne [datum] doporučeně. Žalovaný na žalovanou částku žalobci dosud ničeho neuhradil.

7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 4.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, smluvní pokuty či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 4.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § [číslo] odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že zřejmě původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

8. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

9. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce na výzvu soudu obsaženou v usnesení z 10. 8. 2022 č. j. 8 C 174/2022-35, které bylo žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce doručeno [datum], uvedl, že původní věřitel před poskytnutím úvěru ověřoval žalovaného zejména lustrací z veřejně dostupných databází insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, [příjmení] a nebankovního a bankovního registru klientských informací. Žalovaný v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit. Žalobce nenavrhl žádné důkazy. Žádné z těchto tvrzení žalobce nebylo v řízení prokázáno. Soud tedy má za to, že původní věřitel nezjišťoval poměry žalovaného, nezkoumal jeho příjmovou a výdajovou stránku, žádné příjmy ani výdaje nezjistil, natož aby je ověřil, porovnal a vyhodnotil, zda bude v silách žalovaného úvěr splatit. Soud proto konstatuje, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalovaného převedl částku 4.000 Kč a žalovaný tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odpovídá částce 4.000 Kč, kterou žalovaný přijal a ničeho z této částky nevrátil.

11. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

12. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z [datum], odeslaný žalovanému téhož dne. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal [datum], žalovaný byl vyzván k plnění do tří dnů, tedy do [datum]. Dnem následujícím [datum] se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,5 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

13. Soud tedy žalobci přiznal jistinu 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od [datum]. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně úroku z prodlení 10 % ročně z žalované jistiny za dobu od [datum] do [datum] a ohledně úroku z prodlení 1,5 % ročně z téže jistiny za dobu následující od [datum] do zaplacení.

14. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 81 % předmětu řízení a ohledně 19 % úspěch neměl. Úspěch žalobce představuje přiznaná částka 4.000 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni tohoto rozhodnutí částkou 275,72 Kč. Neúspěch žalobce odpovídá kapitalizovanému úroku z prodlení 968,76 Kč a 48,65 Kč, celkem 1.017,41 Kč. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 62 %. Soud přihlédl též k tomu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému ve smyslu § 142a o. s. ř. výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z [datum] Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za dva a půl úkonu právní pomoci po 1.000 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 714 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud nepřiznal žalobci odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 4.514 Kč, z čehož žalobci náleží 62 %, tedy 2.799 Kč.