8 C 175/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem náměstí 13. prosince 51, PSČ obec o zaplacení částky 319.493,07 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 239.665,16 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 260.284 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 17. 11. 2020 - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 239.665,16 Kč za dobu od 18. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 25.856,56 Kč - s úrokem 10,9 % ročně z částky 278.525,87 Kč za dobu od 19. 10. 2020 do 16. 11. 2020 - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 18.241,87 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 17.11.2020 - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 25.856,56 Kč za dobu od 18. 11. 2020 do zaplacení - s úrokem ve výši 81,91 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 49.168 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 52.096 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 17. 11. 2020 - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 49.168 Kč za dobu od 18. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 4.803,35 Kč - s úrokem 13,9 % ročně z částky 54.984,31 Kč za dobu od 19. 10. 2020 do 15. 11. 2020 - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 2.888,31Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 17.11.2020 - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4.803,35 Kč za dobu od 18. 11. 2020 do zaplacení - s úrokem ve výši 41,11 Kč.

V. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení - úroku 18,9 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 19. 10. 2020 do 17. 11. 2020 - úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 29. 10. 2020 do 17. 11. 2020.

VI. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 10.224 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 319.493,07 Kč s úrokem 10,9% ročně z částky 278.525,87 Kč za dobu od 19. 10. 2020 do 16. 11. 2020, s úrokem ve výši 81,91 Kč za den 18. 10. 2020, s úrokem z prodlení 8,25% ročně z částky 278.525,87 Kč za dobu o 1. 11. do 17. 11. 2020, se stejným úrokem z prodlení z částky 265.521,72 Kč za dobu od 18. 11. 2020 do zaplacení, dále s úrokem 13,9% ročně z částky 54.984,31 Kč za dobu od 19. 10. 2020 do 15. 11. 2020, s úrokem ve výši 41,11 Kč za dobu od 17. 10. do 18. 10. 2020, s úrokem z prodlení 8,25% ročně z částky 54.984,31 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 17. 11. 2020, s úrokem z prodlení 8,25% ročně z částky 53.971,35 Kč za dobu od 18. 11. 2020 do zaplacení, úrok 18,9% ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 19. 10. 2020 do 17. 11. 2020 a úrok 8,25% ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 29. 10. 2020 do 17. 11. 2020. Tvrdí, že s žalovaným uzavřel dne 15. 1. 2018 rámcovou smlouvu [číslo] na základě níž byl žalovanému zřízen běžný účet. Dne 22. 2. 2019 uzavřeli účastníci dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož obsahem byla smlouva o poskytnutí kontokorentu ve výši 5.000 Kč. Žalovaný závažně porušil smluvní povinnosti, a žalobce proto kontokorent zesplatnil 19. 10. 2020. Po zesplatnění žalovaný zaplatil dne 18. 11. 2020 částku 5.280,07 Kč, z toho na jistinu kontokorentu 5.000 Kč a na úrok z úvěru 280,07 Kč. Dne 16. 12. 2019 účastníci uzavřeli dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož obsahem byla smlouva o úvěru, na základě níž poskytl žalobce žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 287.969 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit splátkami 3.955 Kč měsíčně včetně úroku 10,9% ročně. Splátky až do července 2020 byly uhrazeny, žalovaný následně nehradil ničeho a žalobce proto dne 19. 10. 2020 úvěr zesplatnil. Po zesplatnění žalovaný zaplatil dne 18. 11. 2020 částku 20.618,84 Kč a snížil tak dlužnou jistinu na 265.521,72 Kč. Dne 3. 3. 2020 uzavřeli účastníci dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož obsahem byla smlouva o úvěru, podle níž poskytl žalobce na žádost žalovaného úvěr 56.000 Kč. Žalovaný měl hradit splátky 976 Kč měsíčně včetně úroků 13,9% ročně. Až do července 2020 žalovaný splátky hradil, potom již nikoliv. Žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 19. 10. 2020. Po zesplatnění žalovaný zaplatil dne 18. 11. 2020 částku 2.928 Kč a snížil tak dlužnou jistinu na 53.971,35 Kč. Žalobce před poskytnutím každého ze zmíněných tří úvěrů zkoumal úvěruschopnost žalovaného.

2. Ve věci byl dne 8. 4. 2021 vydání platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Dne 15. 1. 2018 uzavřel žalobce s žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, ceník, podmínky pro používání karet, pro používání úvěru, pro používání hypotéky, pojistné podmínky, rámcová pojistná smlouva a přehled cen pojištění. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že žalobce povede pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. V odstavci 3 smlouva odkázala na obchodní podmínky ohledně používání, zakládání i rušení služeb, což byl žalovaný oprávněn činit prostřednictvím poboček žalobce a internetového a telefonního bankovnictví. Žalovanému bylo přiděleno uživatelské jméno pro přihlášení do internetového bankovnictví, primárně e-mailová adresa a telefonní číslo pro zasílání hesla a autorizačních SMS.

5. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje základní parametry kontokorentu ve výši 5.000 Kč. Na tuto listinu navazuje dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, který byl uzavřen 22. 2. 2019. Podle tohoto dodatku byl žalovaný oprávněn čerpat kontokorentní úvěr 5.000 Kč přečerpáním shora uvedeného běžného účtu, na dobu neurčitou. Žalovaný byl povinen platit úroky z kontokorentu 18,9% ročně, a žalobce byl oprávněn si strhnout za každý měsíc tyto úroky z peněžních prostředků na účet žalovaného. Používání kontokorentu bylo vázáno na tři podmínky. První podmínkou bylo, že žalovaný splatí kontokorent do jednoho roku od prvního čerpání, anebo od jakéhokoliv čerpání. Druhá podmínka spočívala v tom, aby žalovanému v průběhu daného měsíce přišlo na jeho účet alespoň tolik peněz, aby to pokrylo výši napočítaných úroků za předchozí měsíc. Třetí podmínka spočívala v tom, že k datu měsíční splatnosti úroku bude mít žalovaný na účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroku z kontokorentu napočítaný za předchozí měsíc. V případě nesplnění některé z těchto tří podmínek byl žalobce oprávněn zablokovat nevyčerpanou část kontokorentu, případně úvěr zesplatnit.

6. Podrobnější úpravu práv a povinností kontokorentu obsahují Podmínky pro používání kontokorentu. Na straně 4 jsou uvedeny případy porušení smlouvy, mezi něž náleží prodlení žalovaného s úhradou jakéhokoliv závazku vůči žalobci či porušení jakéhokoliv ujednání smlouvy o kontokorentu. Žalobce v takovém případě je oprávněn mimo jiné požadovat předčasné splacení kontokorentu, tedy prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný a požádat o jeho předčasné splacení.

7. Podle přehledu čerpání a splácení kontokorentu žalovaný kontokorent využíval, na začátku listopadu 2019 měl již vyčerpanou celou částku 5.000 Kč, poté se vyčerpaná částka kontokorentu snížila. V červenci 2020 byla opět vyčerpána celá částka kontokorentu, avšak žalovaný tento limit překročil a v dalších měsících nevyrovnal. Žalobce proto dopisem z 19. 10. 2020 vyzval žalovaného k předčasnému splacení kontokorentu a zároveň i dalších dvou úvěrů, které budou uvedeny níže. K tomu určil lhůtu do 28. 10. 2020 s tím, že jinak se se svým nárokem obrátí na soud. Podle poštovního podacího archu dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 21. 10. 2020.

8. V listině formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou obsaženy základní parametry úvěru 287.969 Kč. Na tento formulář navazuje dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, který účastníci uzavřeli dne 16. 12. 2019, a jeho obsahem je smlouva o úvěru č. [anonymizováno]. Ve smlouvě byl sjednán úvěr 287.969 Kč, který měl být čerpán převodem na účet žalovaného. Z této částky byla částka 217.969 Kč účelově určena ke splacení předcházejícího úvěru žalovaného, a částka 70.000 Kč nebyla vázána žádným účelem. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 120 splátek po 3.955 Kč měsíčně vždy ke každému 18. dni v měsíci, a to automatickým inkasem ze svého běžného účtu. Úroková sazba byla sjednána na 10,9% ročně základní, a bonusová ve výši 9,9% ročně. Celkem měl žalovaný splatit 474.465,10 Kč v případě základní sazby. Součástí tohoto dodatku byly Podmínky pro používání úvěru, které obsahují podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. Na straně 8 jsou vyjmenovány případy, které se považují za porušení smlouvy. Mezi ně náleží prodlení žalovaného se splacením jakékoliv splátky jistiny, úroků či jiných poplatků nebo příslušenství úvěru. V případech porušení byl žalobce oprávněn mimo jiné požadovat předčasné splacení všech úvěrů.

9. Čerpání v úvěru soud ověřil z výpisu ze shora uvedeného účtu žalovaného, podle něhož na tento účet byla dne 16. 12. 2019 připsána částka 287.969 Kč označená jako půjčka [číslo].

10. Ze splátkového kalendáře a přehledu plateb vyplývá, že žalovaný zaplatil prvních 7 splátek, tedy hradil úvěr až do měsíce července 2020 Celkem zaplatil 27.685 Kč. V dalších měsících však úvěr již nesplácel. Žalobce proto úvěr zesplatnil shora uvedeným dopisem z 19. 10. 2020, odeslaným žalovaným doporučeně 21. 10. 2020.

11. Po zesplatnění tohoto úvěru žalovaný podle přehledu plateb zaplatil žalobci ještě dne 18. 11. 2020 částku 20.618,84 Kč Celkem tedy na tento úvěr uhradil 48.303,84 Kč. Podle propočtů žalobce činila ke dni zesplatnění dlužná jistina 278.525,87 Kč, a platbou po zesplatnění žalovaný výši dlužné jistiny snížil na 265.521,72 Kč.

12. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje základní parametry ohledně dalšího úvěru 56.000 Kč. Na něj navazuje dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, který účastníci uzavřeli dne 3. 3. 2020 jako úvěrovou smlouvu č. HU00822147. Jednalo se o neúčelový nezajištěný úvěr 56.000 Kč na úrok 13,9% ročně v základní sazbě a 12,9% ročně v bonusové sazbě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 96 splátek po 976 Kč měsíčně vždy ke každému 17. dni v měsíci. Součástí rovněž této úvěrové smlouvy byly shora uvedené Podmínky pro používání úvěru.

13. Čerpání úvěru soud ověřil z výpisu z účtu žalovaného, podle něhož částka 56.000 Kč byla na tento účet připsána dne 3. 3. 2020 s označením půjčka [číslo].

14. Podle splátkového kalendáře a přehledu plateb zaplatil žalovaný první 4 splátky, hradil tedy úvěr dohodnutým způsobem do měsíce července 2020. Takto celkem splatil 3.904 Kč, a dále již splátky neplatil. Úvěr byl proto zesplatněn shora uvedeným dopisem z 19. 9. 2020 odeslaným žalovanému doporučeně 21. 10. 2020.

15. Po zesplatnění žalovaný ještě zaplatil dne 18.

11. částku 2.928 Kč, jak vyplývá z přehledu plateb. Celkem tedy žalovaný na tento úvěr splatil 6.832 Kč.

16. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před každou shora uvedenou úvěrovou smlouvou zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Žalobce vycházel z údajů ve výpisech z účtu žalovaného, kdy tento účet žalobce pro žalovaného po celou dobu vedl. Podle žalobce žalovaný předložil před uzavřením smlouvy o kontokorentu výpis z účtu dne 22. 2. 2019, kterým prokázal výši svého příjmu za předcházející období v průměrné výši 23.685 Kč. Jak soud ověřil z výpisu z účtu žalovaného, měl žalovaný 15. 2. 2019 příjem 22.288 Kč a dne 15. 1. 2019 příjem 20.997 Kč, dne 14. 12. 2018 příjem 23.490 Kč. Před uzavřením další smlouvy o úvěru předložil žalovaný výpis z účtu dne 16. 12. 2019, kterým podle žalobce prokázal příjem 24.831 Kč. Žalovaný podle výpisu z účtu měl příjem od téhož zaměstnavatele [právnická osoba] 15.226 Kč a příjem 12.216 Kč, který obdržel 11. 12. 2019 z účtu společnosti [právnická osoba] Před poskytnutím třetího žalovaného úvěru podle tvrzení žalobce žalovaný předložil 2. 3. 2020 opět výpis ze svého účtu a prokázal výši svého příjmu 18.023 Kč. Podle výpisu z účtu měl žalovaný dne 14. 2. 2020 příjem 22.019 Kč od [právnická osoba] Žalobce měl ve své databázi údaje, podle jeho tvrzení získané od žalovaného, o tom, že žalovaný bydlí v nájmu, že je svobodný, a před poskytnutím třetího žalovaného úvěru žil žalovaný s družkou. Žalobce rovněž tvrdí, že telefonicky ověřoval zaměstnavatele žalovaného, že nahlížel do bankovního a nebankovního registru klientských informací, a že žalovaný řádně splácel dříve poskytnuté úvěry. Žalobce měl rovněž před každým ze tří žalovaných úvěrů k dispozici úvěrovou zprávu. V první úvěrové zprávě z 22. 1. 2019 nebyly o žalovaném uvedeny žádné informace, žalobce vycházel pouze ze svých údajů interní databáze. V úvěrové zprávě z 16. 12. 2019 je uvedeno, že žalovaný měl odmítnut jeden splátkový úvěr, měl jeden existující splátkový úvěr, dále měl jeden nesplátkový úvěr a dva úvěry splátkové ukončeny, žalovaný měl vysoký počet otevřených smluv za posledních 18 měsíců a příliš krátkou historii, jak je uvedeno v části zprávy nazvané Score. U splátkových úvěrů byla uvedena měsíční splátka 4.009 Kč a zbývající částka k doplacení 272.599 Kč. Žalovaný měl evidován osobní úvěr z 22. 2. 2019 s nulovým zůstatkem jistiny, dále osobní úvěr z 12. 6. 2019 se zůstatkem jistiny 219.133 Kč a osobní úvěr z 23. 1. 2019 se zůstatkem jistiny 0 Kč. U nesplátkových úvěrů měl úvěrový rámec 5.000 Kč, a to z kontokorentního úvěru z 22. 2. 2019, jak je výše uvedeno. Podle úvěrové zprávy z 3. 3. 2020 měl žalovaný jeden odmítnutý splátkový úvěr, jeden existující splátkový úvěr a tři ukončené splátkové úvěry a jeden existující nesplátkový úvěr. V části Score bylo rovněž uvedeno, že žalovaný má vysoký počet otevřených smluv za posledních 18 měsíců a příliš krátkou historii. U splátkových kontraktů měl žalovaný zbývající částku doplacení 470.510 Kč, u osobního úvěru z 16. 12. 2019 měl zůstatek dlužné jistiny 286.852 Kč, ostatní splátkové úvěry měl splaceny. Nesplátkový úvěr měl shora uvedený kontokorent s limitem 5.000 Kč.

17. K rámcové smlouvě z 15. 1. 2018 byly uzavřeny kromě žalovaných úvěrů ještě následující dodatky. Dodatek [číslo] byl uzavřen 14. 8. 2018 na novou bankovní službu platební karta nebo nálepka k účtu žalovaného. Dne 15. 8. 2018 byl uzavřen dodatek [číslo] kterým byla zřízena nová bankovní služba kód pro vklad a výběr k účtu. Dodatkem [číslo] z 16. 8. 2018 byl kód pro vklad a výběr zrušen. Dodatkem [číslo] z 31. 8. 2018 byla zrušena bankovní služba – platební karta anebo nálepka k účtu žalovaného. Dne 22. 1. 2019 byl uzavřen mezi účastníky dodatek [číslo] jehož obsahem byla úvěrová smlouva č. [anonymizováno], v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr 80.000 Kč. Soud ověřil z výpisu z účtu, že žalovaný tento úvěr skutečně čerpal. Následně dne 22. 2. 2019 byl uzavřen dodatek [číslo] jehož obsahem byla úvěrová smlouva č. [anonymizováno], v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr 129.631 Kč. Z toho byla částka 79.631 Kč určena na splacení předcházejícího úvěru a částka 50.000 Kč nebyla účelově určena. Soud výpisem z účtu žalovaného ověřil, že tento úvěr skutečně čerpal. Soud v této souvislosti připomíná, že ve stejný den byl uzavřen dodatek [číslo] na žalovaný kontokorentní úvěr. Dne 12. 6. 2019 účastníci uzavřeli dodatek [číslo] jehož obsahem je úvěrová smlouva č. [anonymizováno], v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr 228.920 Kč, z toho byla částka 128.920 Kč určena ke splacení předcházejícího úvěru a částka 100.000 Kč nebyla účelově určena. Výpisem z účtu soud ověřil, že žalovaný i tento úvěr skutečně čerpal na svůj účet. Dne 4. 10. 2019 byl uzavřen dodatek [číslo] jehož obsahem byla úvěrová smlouva č. [anonymizováno], v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr 323.013 Kč, z čehož částka 223.013 Kč byla určena na splacení předchozího úvěru a částka 100.000 Kč byla bez účelového určení. Změnovým dodatkem [číslo] byl dodatek [číslo] zrušen. Následovaly dodatky [číslo] [číslo] které jsou již předmětem tohoto řízení a jsou popsány výše.

18. Pokud jde o výdajovou stránku, tak z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že od 16. 7. 2019 na základě trvalého příkazu každý měsíc hradil nájemné 13.400 Kč.

19. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Účastníci dne 15. 1. 2018 uzavřeli rámcovou smlouvu, na základě níž žalobce vedl pro žalovaného běžný účet. K této smlouvě účastníci uzavřeli shora uvedené dodatky. Žalovaný si začal půjčovat pravidelně peníze od žalobce, a žalobce na základě těchto dodatků mu úvěry poskytoval, 22. 1. 2019 mu poskytl úvěr 80.000 Kč, dne 22. 2. 2019 mu poskytl úvěr 129.631 Kč, téhož dne mu poskytl kontokorent 5.000 Kč, následně 12. 6. 2019 poskytl žalobce žalovanému úvěr 228.920 Kč, dále 16. 12. 2019 mu poskytl úvěru 287.969 Kč a 3. 3. 2020 úvěr 56.000 Kč. Kromě prvního a posledního úvěru byly všechny úvěry určeny na splacení úvěru předchozího, avšak vždy část peněžních prostředků zvyšovala úvěrové zatížení žalovaného a byla bez účelového určení. Žalobce před poskytnutím kontokorentního úvěru a úvěrů z 16. 12. 2019 a z 3. 3. 2020, které jsou předmětem tohoto řízení, zkoumal úvěruschopnost žalovaného shora popsaným způsobem. Ve výpisech z účtu ověřil příjem žalovaného a mohl zjistit rovněž jeho výdaje na nájemné. Žalovaný čerpal kontokorentní úvěr, který však následně přestal splácet, žalobce úvěr zesplatnil a žalovaný až po zesplatnění úvěr doplatil. 16. 12. 2019 žalovaný čerpal úvěr 287.969 Kč, úvěr zpočátku splácel, posléze však tak činit přestal. Dne 3. 3. 2020 žalovaný čerpal od žalobce úvěr 56.000 Kč, který nebyl ani částečně účelově určen na splacení úvěru předchozích. Uhradil pouze první 4 splátky. Žalobce všechny tři žalované úvěry zesplatnil společně dopisem z 19. 10. 2020, který byl odeslán žalovanému doporučeně 21. 10. 2020. Na úvěr podle dodatku [číslo] žalovaný splatil celkem 48.303,84 Kč a na úvěr podle dodatku [číslo] žalovaný celkem splatil 6.832 Kč. V těchto částkách jsou zahrnuty platby jednak před zesplatněním a jednak po zesplatnění úvěrů.

20. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující, tedy žalobce, zavazuje, že úvěrovanému, tedy žalovanému, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si své povinnosti z tří žalovaných úvěrových smluv splnil tím, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v dohodnuté výši a dohodnutým způsobem. V prvním případě poskytl žalovanému možnost přečerpání účtu, tedy kontokorentní úvěr s limitem 5.000 Kč, ve druhém případě žalovanému poskytl úvěr 287.969 Kč a ve třetím případě úvěr 56.000 Kč Poslední dva úvěry byly čerpány bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný tedy všechny tři žalované úvěry čerpal, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky dostál toliko částečně.

21. Každou smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Tři žalované úvěrové smlouvy jsou smlouvami spotřebitelskými a žalobce byl při jejich sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěrů. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 citovaného zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud poukazuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

22. V této souvislosti poukazuje soud na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce měl přehled o peněžních tocích na účtu žalovaného od jeho založení v lednu 2018, žalobce nahlížel do zmíněných registrů, vycházel rovněž ze své databáze, evidence předchozích závazků žalovaného. Žalobce zjistil příjem žalovaného z výpisů z účtu. Pokud jde o výdaje žalovaného, předložil žalobce výstup ze své elektronické databáze s tím, že se jedná o údaje sdělené žalovaným před poskytnutím každého ze tří žalovaných úvěrů. Před uzavřením žalovaných smluv měl již žalovaný závazky z obdobných titulů. V den, kdy byl sjednán kontokorentní úvěr 22. 2. 2019, byl sjednán úvěr na částku 129.631 Kč, který byl částečně účelově určen na splacení úvěru, který si žalovaný vzal před měsícem, tedy 22. 1. 2019 ve výši 80.000 Kč. Úvěrové zatížení žalovaného se výrazně zvýšilo o částku 50.000 Kč, která nebyla účelově vázána. Přesto žalobce ve stejný den poskytl žalovanému kontokorentní úvěr, příjem žalovaného nebyl v té době nikterak vysoký, okolo 22.000 Kč čistého měsíčně, jak vyplývá z výpisů z účtu žalovaného. Výdajovou stránkou žalovaného se žalobce v tomto případě prokazatelně nikterak nezabýval, kromě již zmíněných závazků žalovaného vůči žalobci. Žalobce nezjišťoval a ani neověřil žádnými doklady, alespoň nic takového nebylo prokázáno, jaké má žalovaný výdaje např. na bydlení nebo jiné potřeby. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před druhým žalovaným úvěrem z 16. 12. 2019 je významné, že žalobce po poskytnutí kontokorentního úvěru a úvěru 129.631 Kč dne 22. 2. 2019 již za necelé 4 měsíce, 12. 6. 2019 poskytl žalovanému další úvěr 228.920 Kč, částečně určený na splacení úvěru předchozího, čímž došlo opět k zvýšení úvěrového zatížení žalovaného. Přesto za půl roku po té žalobce dne 16. 12. 2019 poskytl žalovanému další úvěr, druhý žalovaný úvěr 287.969 Kč. Příjem žalovaného žalobce ověřil z výpisu z účtu a byl v podstatě stejný jako před kontokorentním úvěrem, avšak závazky žalovaného byly již vyšší. Výdajovou stránkou žalovaného, kromě závazků vůči žalobci, se žalobce prokazatelně nezabýval. Žalobci však muselo být z výpisu z účtu známo, že žalovaný platí od července 2019 každý měsíc nájemné 13.400 Kč měsíčně. Po odpočtu této částky od příjmu žalovaného zbývalo žalovanému zhruba 10.000 Kč na měsíc, přitom žalobci nebyly známy další výdaje žalovaného, např. na jídlo, dopravu a jiné, a žalovaný již byl zatížen závazky nejméně vůči žalobci. Přesto za 2 a půl měsíce poté poskytl žalobce žalovanému další úvěr dne 3. 3. 2020 ve výši 56.000 Kč, který nebyl vůbec účelově určen, bylo to tudíž další úvěrové zatížení žalovaného, přitom příjem žalovaného se snížil, žalovaný nadále platil nájemné 13.400 Kč měsíčně. Skutečnost, že žalovaný, podle tvrzení žalobce, žil s družkou, těžko může mít nějaký význam, když není zřejmé, jakým způsobem žalovaný s takovou osobou hospodařil, a zda se podílel na využití příjmu takové osoby a do jaké míry.

23. Z výše uvedených skutečností muselo být žalobci zřejmé, že žalovaný při nízkém měsíčním příjmu se stále více a více zadlužuje a že mezi jednotlivými úvěry jsou krátké časové intervaly, a že žalovaný požaduje stále vyšší částky. Žalobce i přesto, že žalovaný neměl splněny dřívější závazky, navyšoval úvěrové zatížení žalovaného. Například dodatkem [číslo] z 16. 12. 2019 bylo zvýšeno úvěrové zatížení žalovaného o 70.000 Kč, kterážto částka nebyla účelově určena a nesloužila ke splacení dřívějších úvěrů. Není podstatné, zda o několik málo korun se snížila měsíční splátka žalovaného proti dřívějšímu úvěru z 12. 6. 2019. S ohledem na nízké měsíční příjmy žalovaného se jednalo ve všech třech případech žalovaných úvěrů o úvěrové zatížení žalovaného, které lze považovat za značné. Všechny skutečnosti na straně žalovaného výše uvedené měly signalizovat žalobci, že žalovaný si nepočíná dostatečně zodpovědně ve finančním hospodaření, když stále požaduje další úvěry. Žalovaný v poslední žalované úvěrové smlouvě uvedl adresu svého bydliště, adresu, která je uvedena v záhlaví tohoto rozhodnutí, a která odpovídá úřední adrese Městského úřadu Oslavany. Jedná se tedy o adresu, na které se žalovaný nemohl zdržovat. Tuto skutečnost mohl žalobce snadno zjistit z veřejně dostupné databáze. Žalovaný tedy nemohl uvést žádnou skutečnou adresu svého bydliště, k čemuž žalobce měl přihlédnout, neboť taková situace může způsobit v budoucnu problémy s komunikací s žalovaným. Soud je toho názoru, že z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalovaného rozhodně nemohlo vyplývat v žádném ze tří žalovaných úvěrů, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

24. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalovanému všechny tři žalované úvěry v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou všechny tři úvěrové smlouvy neplatné podle § 87 odstavec 1 téhož zákona. Soud dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání všech tří úvěrových smluv, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva ve všech třech případech absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoliv smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát např. sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a tím čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na všeobecně prospěšné účely. Postup žalobce není také odpovědný vůči jeho klientům, kteří žalobci jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

25. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. Banky tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

26. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že všechny tři žalované úvěrové smlouvy nejen odporují citovanému zákonu, ale narušují i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti dostatečně rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

27. Vzhledem k tomu, že všechny tři úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné, nemohly z nich vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnutých lhůtách stanoveným způsobem, ani platit žalobci jakékoliv úroky z úvěru či jiná plnění. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odstavec 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Pokud jde o kontokorentní úvěr, nebylo možné žalobci přiznat úrok z úvěru. Ohledně úroku z prodlení, aby bylo možné žalovaného k jeho zaplacení zavázat, bylo podstatné zjistit výši bezdůvodného obohacení, tedy rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a platbami žalovaného. Žalobce na výzvu soudu učiněnou u dnešního jednání k doplnění tvrzení a důkazu k prokázání ohledně těchto skutečností a po poučení o následcích nevyhovění takové výzvě ničeho nového neuvedl. Nebylo možné tedy zjistit výši bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, a tudíž ani přiznat žalobci úrok z prodlení.

28. U druhého žalovaného úvěru je situace odlišná. Bylo prokázáno, že žalovaný čerpal 287.969 Kč, a splatil pouze 48.303,84 Kč. Rozdíl 239.665,16 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Ohledně třetího žalovaného úvěru bylo prokázáno, že žalovaný čerpal 56.000 Kč a zaplatil pouze 6.832 Kč. Rozdíl 49.168 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného.

29. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu § 87 odstavec 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Současné možnosti žalovaného nebylo možné zjistit, když žalovaný je v řízení pasivní. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon dobu splnění nestanoví, a tato doba nebyla ani splněna. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k zaplacení byl výše uvedený dopis z 19. 10. 2020, odeslaný žalovanému 21. 10. 2020. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis mohl dostat 26. 10. 2020, žalovaný měl plnit bez zbytečného odkladu do 30. 10. 2020, a do prodlení se tudíž dostal 31. 10. 2020. Žalobce požaduje úrok z prodlení až od 1. 11. 2020, a soud při rozhodování o úrocích z prodlení zohlednil, že žalovaný zaplatil shora uvedené platby až po zesplatnění, konkrétně 18. 11. 2020. Žalobci tak vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,25% ročně. Soud proto žalobci přiznal 239.665,16 Kč s úrokem z prodlení, u druhého nároku částku 49.168 Kč s úrokem z prodlení, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta výroky II., IV. a V. tohoto rozhodnutí.

30. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 90% předmětu řízení a ohledně 10% úspěch neměl. V případě úroků zamítnutých či přiznaných na dobu neurčitou do zaplacení soud tyto úroky kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 o. s. ř. náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 80%. Soud také vzal v úvahu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému ve smyslu § 142a o. s. ř. výzvu k plnění, a to zmíněný dopis z 19. 10. 2020. Žalobce na nákladech řízení nárokoval toliko zaplacený soudní poplatek a ve zbytku se svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Soudní poplatek činí 12.780 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 80%, tedy 10.224 Kč.