8 C 181/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno příjmení, advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem sídliště příjmení anonymizováno, PSČ obec, anonymizována dvě slova stát. instituce o zaplacení 1.525 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1.525 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně za dobu od 8. 3. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 1.489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta v obec.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 1.525 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 8. 3. 2022 do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný se dne datum přepravoval v autobusu, tedy v dopravním prostředku žalobce, kterým žalobce provozuje přepravu cestujících ve veřejné linkové dopravě, přičemž neměl platný jízdní doklad. Žalobci tak vznikla za žalovaným pohledávka z nezaplaceného jízdného 25 Kč a přirážky k jízdnému 1.500 Kč, což však žalovaný neuhradil ani po upomínce žalobce.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se nachází anonymizována dvě slova stát. instituce. Soud žalovanému zaslal s žalobou i kopii zápisu o přepravní kontrole s výzvou k vyjádření k žalobě i k této listině. Žalovaný však nikterak nereagoval, a tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu.

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne datum cestoval žalovaný v autobusu žalobce kurzu číslo linky číslo ve údaj o čase hodin v úseku zastávky ulice v obec byl kontrolován revizorem žalobce číslo který zjistil, že žalovaný nemá žádný jízdní doklad. Totožnost žalovaného byla ověřena z číslo obč. průkazu O přepravní kontrole byl revizorem sepsán zápis číslo který podepsal jak revizor, tak i žalovaný. V zápise byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 1.525 Kč žalobci. Smluvní přepravní podmínky Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje platné od 1. 1. 2021, které byly účinné v době jízdy žalovaného, stanoví v článku 9 odst. 5 výši přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu na 1.500 Kč. Podle téhož článku odst. 4 písm. b) je osoba pověřená žalobcem, tedy revizor, oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení přirážky k jízdnému, anebo vyžadovat od cestujícího prokázání se osobními údaji potřebnými pro vymáhání jízdného v hodnotě jízdenky platné ve 2 zónách po dobu 60 minut a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle odst. 12 se za datum splatnosti považuje datum uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Ve smyslu článku 5 odst. 1 citovaných přepravních podmínek jsou druhy jízdních dokladů a ceny jízdného stanoveny Tarifem Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. Součástí Tarifu je ceník jízdného. V době přepravní kontroly byl účinný ceník ve znění platném od 1. 4. 2021 a hodnota základní nezlevněné přestupní jízdenky na 2 zóny na 60 minut je určena částkou 25 Kč. Dopisem ze dne 27. 6. 2022 vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení částky 1.525 Kč, zákonného úroku z prodlení a nákladů právního zastoupení, kdy tento dopis byl odeslán žalovanému prostřednictvím České pošty dne 29. 6. 2022.

4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil takto. Mezi žalovaným a žalobcem vznikl právní poměr, vyplývající ze smlouvy o přepravě osoby, kterou ve smyslu § 2550 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Ohledně podrobnější úpravy osobní přepravy odkazuje ust. § 2578 občanského zákoníku na jiné právní předpisy, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

5. Žalovaný se přepravoval v autobusu. Podmínky pro provozování silniční dopravy silničními motorovými vozidly prováděné pro vlastní a cizí potřeby za účelem podnikání upravuje zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Ust. § 18a odst. 1 písm. c) citovaného zákona umožňuje osobě pověřené dopravcem uložit cestujícímu, tedy v tomto případě žalovaného, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo požadovat od cestujícího, aby se prokázal osobními údaji. Povinnost cestujícího prokázat se takové osobě platným jízdním dokladem a v opačném případě zaplatit jízdné s přirážkou k jízdnému vyplývá z ust. § 18a odst. 2 písm. c) téhož zákona. Výše přirážky přitom nesmí podle § 18a odst. 3 téhož zákona přesáhnout částku 1.500 Kč a dopravce si ji stanoví v přepravních podmínkách.

6. Žalovaný se ve vozidle žalobce přepravoval bez jízdenky, a proto ve smyslu § 7 odst. 6 vyhl. 175/2000 Sb. o přepravním řádu se považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem, což opravňuje dopravce, tedy žalobce, žádat po žalovaném zaplacení přirážky k jízdnému 1.500 Kč podle smluvních přepravních podmínek a jízdného 25 Kč podle ceníku jízdného.

7. Pokud jde o příslušenství pohledávky, tedy požadovaný úrok z prodlení, vycházel soud z toho, že jízdné je splatné již v době přepravy, tedy jízdy žalovaného v dopravním prostředku žalobce. U nároku na přirážku je splatnost stanovena v článku 9 odst. 12 smluvních přepravních podmínek tak, že za datum splatnosti se považuje datum uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Z toho vyplývá, že jak jízdné, tak i přirážka k jízdnému, byly splatné dne 7. 3. 2022. Žalovaný se tak dostal do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku dnem následujícím, tedy 8. 3. 2022. Od tohoto dne žalobci vzniklo v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení. Účastníci si výši úroků z prodlení neujednali, a proto se podle § 1970 věty druhé občanského zákoníku považuje za ujednanou výše úroků z prodlení stanovená v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb.

8. Soud tedy přiznal žalobci plně žalovanou jistinu 1.525 Kč včetně úroku z prodlení výrokem I. tohoto rozhodnutí.

9. Žalobce měl ve sporu plný úspěch, a soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení 1.489 Kč. Přihlédl též k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k zaplacení částky s příslušenstvím více než 7 dní před zahájením řízení výše citovaným dopisem. Náklady žalobce se skládají z následujících složek. Soudní poplatek z žaloby činí 400 Kč, odměna za právní zastoupení za první 3 úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 a odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb. advokátního tarifu představuje 600 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem a sepis žaloby. Ke každému z těchto 3 úkonů náleží paušál režijních výloh po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu Poslední složkou nákladů řízení je částka 189 Kč, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů.

10. Ke stanovení výše odměny za právní zastoupení soud ještě uvádí, že postupoval podle citovaného § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Soud zjistil z evidence soudních řízení, že žalobce kromě této žaloby podal ještě k podepsanému soudu desítky dalších žalob, které mají podobu využitého vzoru a odlišují se jen v minimální míře, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Základ právní argumentace včetně stylizace a formálního vyjádření je totožný.

11. Odůvodnění rozsudku obsahuje v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, neboť předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.