8 C 183/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . se sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 17.453,22 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13.834,05 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od 5. 9. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.619,17 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 76,21 Kč - s úrokem ve výši 1.041,13 Kč - s úrokem 14,1 % ročně z částky 17.153,22 Kč za dobu od 22. 8. 2019 do zaplacení - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 13.834,05 Kč za dobu od 22. 8. 2019 do 4. 9. 2019 - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 3.619,17 Kč za dobu od 22. 8. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 2.191 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 17.453,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 8. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 76,21 Kč, s úrokem 14,1% ročně z částky 17.153,22 Kč za dobu od 22. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem kapitalizovaným částkou 1.041,13 Kč. Tvrdí, že žalovaný dne 19. 2. 2018 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], smlouvu o úvěru prostřednictvím internetového bankovnictví, čemuž předcházelo uzavření smlouvy o bankovních produktech a službách. Žalovaný čerpal podle smlouvy úvěr 25.000 Kč bezhotovostním převodem na účet. Žalovaný se zavázal platit bance úroky 14,10% ročně a poplatky za poskytnuté služby. [příjmení] posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v elektronické žádosti z 19. 2. 2018, v níž žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 14.200 Kč. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, dostal se do prodlení v dubnu 2019 a celkem bance zaplatil pouze 11.165,95 Kč, což bylo započteno na jistinu ve výši 7.846,78 Kč, na úroky ve výši 3.276,80 Kč a na úroky z prodlení ve výši 42,37 Kč. [příjmení] úvěr zesplatnila ke dni 19. 8. 2019. Žalovaná částka se skládá z jistiny 17.153,22 Kč a z poplatku za zesplatnění úvěru 300 Kč. Úrok z prodlení 76,21 Kč odpovídá sazbě 10% ročně z částky 3.264,04 Kč za dobu od 16. 7. do 21. 8. 2019. Kapitalizovaný úrok z úvěru 1.041,13 Kč byl vypočten z jistiny za dobu od 16. 3. do 21. 8. 2019. Pohledávku za žalovaným postoupila banka na žalobce postupní smlouvou z 19. 8. 2020, což bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplati ani po předžalobní výzvě.

2. Ve věci byl dne 5. 3. 2021 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Blíže nezjištěného dne vytvořila [právnická osoba] formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který zahrnuje základní parametry úvěru s obchodním názvem [anonymizováno] půjčka ve výši 25.000 Kč, výši splátek a jejich počet, úrokovou sazbu, náklady úvěru a náklady v případě opožděných plateb. Listina není nikým podepsána a je v ní uvedeno, že informace platí do 23. 2. 2018. Nelze z ní jednoznačně dovodit, že se vztahuje na žalovaného, jeho jméno ani další údaje zde uvedeny nejsou.

5. Žalobce tvrdí, že žalovaný uzavřel nejprve s bankou smlouvu o bankovních produktech a službách, datum uzavření neuvádí, a součástí smlouvy měly být dispozice sjednané osobně na pobočce banky. Ničeho takového však v řízení nebylo prokázáno. Dne 19. 2. 2018 [právnická osoba] vytvořila listinu smlouva o úvěru – [anonymizováno] půjčka, v níž jsou smluvní strany označeny tak, že vedle banky je žalovaný klientem. Žádný odkaz na jakoukoliv dřívější smlouvu o bankovních produktech a službách ani na dispozice tato listina nezahrnuje. Součástí smlouvy měly být všeobecné produktové podmínky. V článku 2 jsou uvedeny podmínky úvěru tak, že výše jistiny činí 25.000 Kč, počet splátek 36, úrok z úvěru 14,1% ročně a měsíční anuitní splátka 855,66 Kč se splatností vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 3. 2018. Celková částka k zaplacení měla být 30.744,60 Kč. Podle článku III. mělo být provedeno čerpání úvěru na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný měl platit vyjmenované poplatky, mimo jiné 300 Kč za zesplatnění úvěru. V odstavci 6 téhož článku je obsaženo oprávnění banky prohlásit svým rozhodnutím dluh klienta za ihned splatný v případě prodlení klienta. Podle odstavce [číslo] do případů porušení smlouvy je zahrnuto prodlení se splněním jakékoliv pohledávky, a v odstavci 11 jsou opatření, která byla banka oprávněna přijmout, a mezi ně náleží zesplatnění úvěru. V závěru listiny je uvedeno, že smlouva byla oběma smluvními stranami podepsána elektronicky, když smlouvu podepisuje nejprve klient a následně banka a po té je klientovi bankou doručena do internet banky na trvalém nosiči dat. Na této listině se žádné podpisy nenacházejí, tedy ani žalovaného ani banky. Pod datem 19. 2. 2018 je vytištěno jméno a příjmení žalovaného, ID podpisu, časové razítko, způsob přihlášení a podepisování: mobilní klíč.

6. Žalobce ohledně uzavření zmíněné smlouvy tvrdí, že žalovaný se přihlásil do internetového bankovnictví svým přihlašovacím jménem, osobním heslem a mobilním klíčem, vstoupil do sekce žádosti o úvěr a vyplnil požadovaná data, po jejich odsouhlasení zadal 19. 2. 2018 v 15: 16:47 hodin nový mobilní klíč, který mu byl zaslán na telefonní číslo. Banka po té žalovanému zobrazila schválenou variantu úvěru, ukázala mu parametry úvěru a předsmluvní informace. Žalovaný zaškrtnutím příslušné kolonky potvrdil, že souhlasí s těmito informacemi, opětovně toto potvrdil stisknutím tlačítka pokračovat. Banka po té zobrazila návrh smlouvy a standardní informace o úvěru, které žalovaný podepsal prostřednictvím mobilního klíče, a tím byla smlouva úspěšně uzavřena. Dokumenty související se smlouvou se uložily do složky moje dokumenty v internetovém bankovnictví.

7. K těmto tvrzením žalobce soud uvádí, že nebyly žádným způsobem prokázány.

8. Všeobecné produktové podmínky měly být podle textu úvěrové smlouvy její součástí. Jedná se o tiskopis, zahrnující podrobnější úpravu práv a povinností banky a jejich klientů.

9. Čerpání peněžních prostředků ve výši 25.000 Kč vzal soud za prokázáno z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet], podle něhož k čerpání došlo 19. 2. 2018. Z výpisů z úvěrového účtu soud ověřil rovněž platby žalovaného, kdy žalovaný celkem bance zaplatil 11.165,95 Kč. Údaje o platbách žalovaného byly zaneseny do listiny platební historie. Žalovaný své platby provedl v období od 15. 3. 2018 do 11. 4. 2019 a dále již nehradil ničeho. Banka upomínala žalovaného dopisy z 26. 9., 23. 10., 23. 11. a 25. 12. v roce 2018 a 23. 1., 22. 2., 26. 3. a 23. 4. v roce 2019. Dopisem z 28. 6. 2019 banka upozornila žalovaného na sankci zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalovaného. U žádného z těchto dopisů však nebylo v řízení zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl žalovanému odeslán či doručen, a to jakýmkoliv způsobem, tedy poštou či elektronicky.

10. Dopisem z 21. 8. 2019 oznámila banka žalovanému, že prohlašuje úvěr za splatný ke dni 19. 8. 2019, a vyzvala žalovaného, aby dluh ve výši 18.570,56 Kč uhradil do 4. 9. 2019. Podle poštovního podacího archu byl dopis žalovanému odeslán dne 23. 8. 2019 doporučeně.

11. K prokázání tvrzení žalobce o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložil žalobce pouze listinu detail současných závazků. Jedná zřejmě o výstup z elektronické databáze, souvislost s žalovaným nelze z této listiny dovodit. Listina obsahuje tři položky, zřejmě nějaké blíže nespecifikované závazky, a u každé z nich je uvedena výše splátky, a to částky 356 Kč, 2.227,77 Kč a 180,99 Kč. Údaje jsou rozmazané a špatně čitelné.

12. Ohledně postoupení pohledávky bankou na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 19. 8. 2020 uzavřela banka jakožto postupitel s žalobcem jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v příloze. V tomto seznamu pohledávek se nachází i pohledávka za žalovaným pod pořadovým [číslo]. V den uzavření postupní smlouvy byla uzavřena rovněž dohoda o úplatě za postoupené pohledávky, a banka jakožto postupitel dne 20. 8. 2020 potvrdila, že úplata byla řádně uhrazena. Dopisem z 28. 8. 2020 oznámila banka žalovanému, že postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce a vyzvala ho, aby svůj dluh plnil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán doporučeně 8. 9. 2020.

13. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 10. 11. 2020, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně téhož dne.

14. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 19. 2. 2018 [právnická osoba] vytvořila smlouvu o úvěru výše uvedeného obsahu, v níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr 25.000 Kč bezhotovostně na úrok 14,1% ročně se splácením formou 36 splátek po 855,66 Kč měsíčně. Nebylo prokázáno, že by tato banka s žalovaným smlouvu uzavřela, že by žalovaný měl zřízeno nějaké internetové bankovnictví a v čem mělo spočívat, nebylo prokázáno, že by banka poskytla žalovanému mobilní klíč, jakou formou a kterého dne se tak mělo stát, ani to, že by banka předložila žalovanému text předsmluvního formuláře či smlouvy o úvěru nebo obchodních podmínek ani kdy se tak mělo stát, nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný použil nějaký mobilní klíč, kterého dne a jakým způsobem, a nebylo ani zjištěno, že by žalovaný projevil svůj souhlas s obsahem smlouvy či obchodními podmínkami, ani kdy a jakou formou se tak mělo stát. Bylo však prokázáno, že žalovaný obdržel od téže banky bezhotovostně částku 25.000 Kč z úvěrového účtu, a že bance splatil celkem 11.165,95 Kč, což banka započítala na jistinu ve výši 7.846,78 Kč, na úroky ve výši 3.276,80 Kč a na úrok z prodlení ve výši 42,37 Kč. Nebylo prokázáno, že by banka upomínala žalovaného shora uvedenými dopisy a upozornila ho na možnost zesplatnění. Bylo prokázáno, že banka dopisem z 21. 8. 2019 úvěr zesplatnila, a že tento dopis byl žalovanému odeslán doporučeně. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany banky nebylo prokázáno ničeho. Postoupení pohledávky z banky na žalobce bylo prokázáno postupní smlouvou, jejímž předmětem byla i pohledávka za žalovaným, žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že banka uzavřela s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na 25.000 Kč, což však nebylo prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující, tedy původní věřitel, banka, zavazuje, že úvěrovanému, tedy dlužníkovi či žalovanému, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že banka se zavázala na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal bance tyto peněžní prostředky vrátit ve sjednané době a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoliv smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odstavec 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující smlouvu o úvěru neobsahuje podpis původního věřitele, tedy banky, ani podpis žalovaného, a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoliv způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel, anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odstavec 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, zda původní věřitel či žalovaný jakoukoliv nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijali ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že původní věřitel, banka, vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, komu a kým a jakým způsobem a kterého dne byl tento text předložen, ani že by druhá smluvní strana takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Způsob uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku je náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

16. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

17. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, uvádí soud, že nebylo prokázáno, že by si původní věřitel neboli banka splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Ohledně této skutečnosti nebylo v řízení prokázáno ničeho. Žalobce tvrdí, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v elektronické žádosti o úvěr z 19. 2. 2018, že banka hodnotila žádost individuálně podle vlastních schvalovacích strategií v souladu s principy obezřetného úvěrování, a že kontrolovala dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, v databázi Ministerstva vnitra a dalších. Podle žalobce banka vycházela z toho, že žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem 14.200 Kč a že uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30.000 Kč. Banka rovněž měla zjistit, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr závazky s celkovou výší splátek 2.408,76 Kč. Žádné z těchto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Soud uvádí, že kdyby tato tvrzení byla prokázána, svědčila by o tom, že žalovaný měl velmi nízký příjem, že hradil splátky blíže nezjištěných závazků či úvěrů ve výši 2.408 Kč měsíčně. Ohledně výdajové stránky žalovaného nebylo zjištěno ničeho. Soud tedy má za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované smlouvy o úvěru, byla by taková smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť taková smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

18. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit bance předmětnou částku v určité lhůtě ani platit jí jakékoliv poplatky, náklady či úroky. V řízení bylo prokázáno, že banka jakožto původní věřitel poskytla žalovanému částku 20.000 Kč a žalovaný tedy tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného představuje částku 13.834,05 Kč, která odpovídá rozdílu mezi přijatou částkou 25.000 Kč a platbami žalovaného 11.165,95 Kč.

19. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku postupní smlouvou. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je stanoveno v § 1880 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno výše citovaným doporučeným dopisem.

20. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 1 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je dopis banky z 21. 8. 2019, odeslaný 23. 8. 2019, v němž banka požaduje zaplacení dluhu do 4. 9. 2019. Soud má za to, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 24. 8. 2019, a žalovaný měl dluh splnit bez zbytečného odkladu, tedy do požadovaného dne 4. 9. 2019. Dnem následujícím 5. 9. 2019 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb. a činí 10% ročně. Jiná sazba úroků z prodlení nebyla smluvena.

21. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci částku 13.834,05 Kč včetně úroku z prodlení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

22. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 61% předmětu řízení a ohledně 39% úspěšný nebyl. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 22%. Při výpočtu míry úspěchu a neúspěchu soud u úroků přiznaných či zamítnutých na dobu do zaplacení provedl jejich kapitalizaci ke dni tohoto rozhodnutí. Soud také vzal v úvahu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému ve smyslu § 142a o. s. ř. výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z 10. 11. 2020 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za 3 a půl úkonu právní pomoci po 1.820 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 4 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.589,70 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálu. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a zastupování u dnešního jednání před soudem. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 9.959,70 Kč, z čehož žalobci náleží 22%, tedy 2.191 Kč.